473. Mykorrhiza je: plísňové onemocnění brambor symbióza vláken hub s kořeny vyšších rostlin typická pro vodní rostliny útvar na drobných koříncích lesních stromů. 474. Chlorofyl: obsahuje hořčík se nachází v tylakoidech je přítomen pouze v buňkách vyšších rostlin je asimilační barvivo. 475. Mezi primární procesy fotosyntézy patří: fotolýza vody redukce CO2 na sacharidy fotorespirace změna energie světelného záření na energii chemických vazeb. 476. Mezi sekundární procesy fotosyntézy patří: redukce CO2 na sacharidy fotofosforylace první světelná reakce druhá světelná reakce. 477. V primárních procesech fotosyntézy se: mění energie světelná na energii chemickou uvolňuje energie vázaná v ATP využívá energie k tvorbě kyseliny 3-fosfoglycerové využívá energie k tvorba oxalacetátu. 478. Kyslík uvolňovaný při fotosyntéze do vzduchu pochází: z vody z CO2 z glukózy z NADP. 479. Fotofosforylace je proces vzniku ATP pomocí: absorpce fotonu chlorofylem štěpení glukózy oxidace vodíku organických látek dehydrogenace organických látek. 480. Výsledkem primárních procesů fotosyntézy je: NADPH⁺, H⁺, ATP a O2 C6H12O6, H2O a O2 ribulóza-1,5-bifosfát oxalacetát. 481. Pro fotosyntézu se ukázala jako nejvýhodnější kombinace chlorofylu: a + b a + c a + d a + e. 482. Pro fotosyntézu je využíváno: viditelné světlo ultrafialové záření infračervené záření záření všech vlnových délek. 483. Při malém zvýšení koncentrace CO2 v atmosféře se intenzita fotosyntézy: zvyšuje snižuje nemění kolísá. 484. Rozdíl mezi dýcháním a fotosyntézou je v tom, že: při fotosyntéze se energie spotřebovává, při dýchání uvolňuje při dýchání se O2 uvolňuje při fotosyntéze se energie uvolňuje, při dýchání spotřebuje při fotosyntéze vznikají z CO2 anorganické látky. 485. Při fotosyntéze: vzniká O2 vzniká CO2 vznikají anorganické látky z O2 a H2O dochází k přenosu elektronů ze soustavy voda/kyslík na soustavu koenzymů NADP/NADPH2. 486. Soustava přenašečů při cyklické fotofosforylaci: přenáší elektrony ve směru stoupajícího oxidačně redukčního potenciálu přenáší elektrony proti směru stoupajícího oxidačně redukčního potenciálu pomáhá vytvářet O2 z H2O spotřebovává jednoduché organické látky. 487. Fotosyntézu ovlivňuje: spektrální složení a intenzita světla množství CO2 teplota dostatek vody. 488. Mezi asimilační barviva patří: chlorofyl fykocyan fykoerytrin bakteriochlorofyl. 489. Při sekundárním procesu fotosyntézy: dochází k přeměně molekul CO2 a pentózy na molekuly hexózy dochází ke vzniku karboxylových skupin dochází k redukci karboxylových skupin na skupiny aldehydové je zapotřebí energie ADP. 490. Calvinův cyklus: je metabolická dráha pro syntézu hexózy z CO2 závisí na množství kyseliny listové v jeho průběhu dochází k vazbě CO2 na pětiuhlíkatý fosforylovaný cukr v jeho průběhu dochází k oxidaxi acetylu - KoA na CO2 a H2O. 491. Buňky se stěnami obvykle v hranách ztloustlými má: kolenchym parenchym prozenchym sklerenchym. 492. Buňky se stěnami v celém rozsahu ztloustlými má: sklerenchym parenchym prozenchym kolenchym. 493. Pasivní příjem vody rostlinou se uskutečňuje: apoplastickou cestou symplastickou cestou průduchy hydatodami. 494. Aktivní příjem vody rostlinou se uskutečňuje: symplastickou cestou kohezí vody apoplastickou cestou kutikulární transpirací. 495. V xylému jsou: cévy a cévice sítkovice průduchové štěrbiny chloroplasty. 496. V lýkové části rostliny jsou: sítkovice cévy a cévice svěrací buňky pokožkové buňky. 497. Cévice vedou převážně: vodu a minerální látky asimiláty organické látky bílkoviny. 498. Sítkovice vedou převážně: asimiláty na místa spotřeby minerální látky do nadzemních částí rostlin organické látky přijaté kořenovými vlásky anorganické látky přijaté kořenovými vlásky. 499. Transpirační proud stoupá: dřevní částí cévního svazku lýkovou částí cévního svazku soustavou krycích pletiv houbovitým parenchymem. 500. Asimilační proud: proudí lýkovou částí cévního svazku začíná v kořenových vláscích končí v průduších závisí na transpiraci. 501. Transpirace je: vypařování vody z povrchu rostlinného těla výdej vody v kapalném stavu dýchání rostlin příjem vody kořenem. 502. Hlavním orgánem transpirace: jsou listy je stonek je kořen je xylém. 503. Gutace je: výdej vody z rostliny v kapalném stavu výdej vody z rostliny vypařováním výdej vody pneumatofory způsob vedení vody rostlinou. 504. Poloparaziti získávají organické látky: fotosyntézou z mrtvých organismů i z dřevní části hostitelské rostliny chemosyntézou. 505. Při vegetativním rozmnožování vzniká nová rostlina: z buněk vzniklých mitózou z buněk vzniklých meiózou ze zygoty samoopylením. 506. Vegetativní rozmnožování: dovoluje množení rostlin dělením hlíz zachovává shodný genotyp jako byl u mateřské rostliny vede k redukci počtu chromosomů se může odehrát přímo na mateřské rostlině. 507. Taxe jsou: pohyby rostlin, při nichž buňky nebo organely mění místo pohyby rostlin, při nichž se část rostliny zakřiví orientované pohyby hygroskopické a kohezní pohyby. 508. Tropismus je: orientovaný pohyb rostliny neorientovaný pohyb rostliny positivní nebo negativní pohyb rostlin vyvolaný světlem. 509. Nastie je: neorientovaný pohyb rostliny spánkový pohyb rostliny pasivní přenášení částí rostlin na jiné místo kohezní pohyb rostlin. 510. Při pohybu vody v rostlinách se uplatňuje: transpirační proud kořenový vztlak koheze vody adheze vody. 511. Mezi fytohormony růst povzbuzující (stimulátory) patří: auxiny gibereliny cytokininy kyselina abscisová. 512. Mezi inhibitory růstu patří: kyselina abscisová etylen cytokininy auxiny. 513. Gibereliny: podporují prodlužovací růst lodyh tvoří se hlavně v nejmladších listech a kořenech přerušují dormaci zastavují transkripci DNA. 514. Cytokininy: jsou deriváty adeninu podporují vznik pupenů tvoří se v nejmladších kořenech podněcují buněčné dělení. 515. Gametofyt: je vždy haploidní je diploidní může být oboupohlavní může být tvořen lodyžkou a lístky. 516. Sporofyt: je diploidní stélka nebo kormus je vždy haploidní tvoří výtrusnice může být samostatný jedinec. 517. Izogamety jsou: gamety stejného tvaru a velikosti gamety nestejného tvaru a velikosti haploidní nepohlavní výtrusy diploidní nepohlavní výtrusy. 518. Gametofyt vzniká: mitotickým dělením spor meiotickým dělením spor mitotickým dělením zygoty meiotickým dělením zygoty. 519. Rodozměna (metageneze): je střídání pohlavní a nepohlavní generace je tvorba spor je střídání gametofytu a sporofytu může být jak izomorfní, tak heteromorfní. 520. V životním cyklu semenných rostlin: je naprostá převaha sporofytu je naprostá převaha gametofytu gametofyt se vyvíjí jako součást sporofytu žádná z uvedených alternativ není správná. 521. Anemofilie je přenášení pylu: vodou hmyzem větrem člověkem. 522. Entomofilie je přenášení pylu: větrem hmyzem vodou člověkem. 523. Hydrofilie je přenášení pylu: vodou hmyzem člověkem větrem. 524. Alogamie znamená: samoopylení cizosprašnost sprášení pylem z květu jiné rostliny téhož druhu vznik somatického embrya. 525. Autogamie znamená: druh redukčního dělení sprášení pylem z téhož květu samoopylení vznik nového jedince bez splynutí pohlavních buněk. 526. Vytrvalé rostliny: žijí několik vegetačních sezón (desítky až stovky let) po dosažení určitého věku pravidelně kvetou plodí jen jednou za život netvoří semena. 527. Víceleté rostliny (plurieny): plodí jen jednou za život (monokarpie) po vyklíčení žijí několik vegetačních sezón ve vegetativním klidu jednou vykvetou, vytvoří semena a uhynou žádná z alternativ není správná. 528. Dvouleté rostliny (bieny) první rok na jaře vyklíčí, vytvoří vegetativní orgány a přezimují druhý rok vytvoří semena a hynou plodí jednou za život na podzim vyklíčí, následující rok vytvoří semena a hynou. 529. Schizocoel: je prvotní tělní dutina prvoústých vyplněná parenchymem je vylučovací systém ploštěnců obsahuje plaménkové buňky dutina uvnitř entodermu (archenteron). 530. Anabolismus: vede k syntéze a ukládání bílkovin, glykogenu a triacylglycerolů jsou procesy, při nichž v buňce převládají syntézy je stav anaerobního metabolismu jsou procesy, kdy se složitější molekuly rozkládají na jednodušší. 531. Katabolismus: jsou procesy, při nichž v buňce převládá rozklad zásobních látek je proces, kdy organismus získává ATP jsou procesy, kdy z jednodušších molekul vznikají složitější je výraz pro katalytickou schopnost enzymů. 532. Anabolismus: je typ buněčného metabolismu, kdy energii poskytují oxidoredukční děje je rozklad aminokyselin a basí nukleových kyselin jsou procesy převládající v buňkách, které hynou jsou procesy, kdy se složitější molekuly rozkládají na jednodušší. 533. Katabolické dráhy: jsou biochemické procesy, kdy energii poskytují oxidoredukční děje jsou procesy převládající v buňkách, které se reprodukují jsou procesy, kdy z jednodušších molekul vznikají složitější zahrnují reakci, kdy NAD je akceptorem vodíku. 534. Aktivní centrum enzymu: je oblast ve struktuře enzymu pro vazbu látek vstupujících do reakce (substrátů) je specifickým aktivátorem enzymu je inhibitorem funkce enzymu určuje jeho katalytickou funkci a specifitu. 535. Aktivní centrum enzymu: je část peptidového řetězce s přesnou architekturou mění proenzym na enzym vytváří vazby mezi molekulou enzymu a substrátu umožní přeměnu substrátu na produkt enzymové reakce. 536. Syntéza enzymů je řízena: geneticky pomocí aktivačního centra enzymu pomocí represivního centra enzymu prostřednictvím struktury enzymu. 537. Saprofyti: jsou autotrofní organismy mineralizují organické zbytky odumřelých organismů mají schopnost chemosyntézy přijímají uhlík z organických látek.
|