Pohlcování větších částic buňkou se nazývá pinocytóza se nazývá fagocytóza je jedním z mechanismů obrany organismu proti bakteriální infekci vede ke vzniku fagozomu.
Látky s mimobuněčnou funkcí mohou být z buňky vylučovány: pomocí exocytózových měchýřků plasmoptýzou plynule bez tvorby sekrečních váčků kanálky v plazmatické membráně.
K osmotické lýze živočišné buňky dochází: žádná z uvedených alternativ není správná v isotonickém prostředí v hypertonickém prostředí v prostředí s větší koncentrací osmoticky aktivních částic.
Rostlinná buňky v hypotonickém roztoku se morfologicky nemění zvyšuje turgor podléhá plasmolýze se svrašťuje.
K plasmolýze dochází, jsou-li buňky živočišné v hypotonickém roztoku rostlinné v hypotonickém roztoku živočišné v hypertonickém roztoku rostlinné v hypertonickém roztoku.
Jako Brownův pohyb s eoznačuje: pohyb organismů pomocí bičíků a řasinek amoeboidní pohyb buněk pohyb drobných částic způsobený nárazy molekul pohyb uskutečňovaný interakcí aktinových a myozinových vláken.
Vložíme-li živočišnou buňku do hypotonického roztoku, dojde především k difúzi: vody do buňky vody z buňky osmoticky aktivních částic do buňky osmotických částic z buňky.
Osmotická hodnota rostlinné buňky je dána: koncentrací osmoticky aktivních látek ve vakuolách turgorem množstvím iontů H+ kořenovým vztlakem.
Při endergonických reakcích: se spotřebovává volná energie se uvolňuje volná energie se spotřebovává teplo nedochází k přeměně látek.
Autotrofní způsob získávání energie: je nezávislý na organických produktech jiných organismů závisí na organických produktech jiných organismů závisí pouze na množství kyslíku v okolí závisí na množství glukózy v okolí.
Uvolněná energie se v buňce ukládá: v ATP v AMP v adenosinu v GDP.
Enzymy anaerobní glykolýzy jsou: uloženy volně v cytoplazmě vázány na mitochondrie vázány na endoplasmatické retikulum vázány v buněčné membráně.
Chemická oxidace obecně je: odebrání elektronu látce často spolu s protonem hydrogenace organických sloučenin přijímání elektronů s protony přijímání atomů vodíku.
Oxidativní fosforylace je proces: odebrání elektronu látce často spolu s protonem hydrogenace organických sloučenin přijímání elektronů s protony přijímání atomů vodíku.
Oxidativní fosforylace je proces: na kterém se podílejí mitochondrie anaerobní oxidace organických látek a fosforylace ADP aerobní oxidace organických látek a fosforylace ADP dekarboxylace kyseliny pyrohroznové.
cAMP: je molekula, která se uplatní pouze při hormonální regulaci je univerzální regulační molekula vzniká působením adenylycyklázy na ADP aktivuje tvorbu hormonů v endokrinních žlázách.
Buňka v klidu je uvnitř oproti venku nabita: vždy stejně jako vně, tedy kladně nebo záporně kladně obě strany jsou nabity kladně záporně.
Membránovým potenciálem rozumíme: schopnost buněčné membrány vázat antigen rozdíl elektrického náboje na zevní a vnitřní straně buněčné membrány schopnost buněčné membrány vázat protilátky malou převahu záporně nabitých iontů uvnitř buňky; zevně malou převahu kladných iontů.
K+ je typickým iontem: extracelulárním intracelulárním nemá v buňce prakticky význam intra i extracelulárním.
Mezi makroergické sloučeniny patří především: glukózo-6-fosfát glykogen ATP nukleové kyseliny.
Přenašeče elektronů při aerobní respiraci jsou v buňkách eukaryot vestavěny do membrány mitochondrií cytoplasmatické membrány jaderné membrány membrány endoplasmatického retikula.
Buňky se vzájemně rozeznávají na základě: protilátek buněčné membrány antigenních vlastností buněčné membrány vlastností lipidové dvojvrstvy receptorů buněčného jádra.
Lyzogenní cyklus bakteriofága: je typický pro mírné fágy je typický pro virulentní fágy je charakterizován vznikem profága žádná z uvedených alternativ není správná.
|
