Žlázy inkretorické produkují: Sekret do tělních dutin Hormony do krve Sekret mimo tělo – pot Ani jedna možnost není správná.
Ventrálně znamená: Směrem k zádům Směrem k břichu Směrem k dolním končetinám Směrem k hlavě.
Příkladem svalu trojhlavého je: Musculus biceps brachii Musculus quadriceps femoris Musculus triceps brachii Musculus brachialis.
U člověka nacházíme obvykle bederních obratlů: 6 12 7 5.
Os occipitale je součástí: Neurocrania Splanchnocrania Viscerocrania Neurocrania i splanchnocrania.
Basis craniii interna dělíme na: Přední, střední a zadní jámu lební Přední, laterální a mediální jámu lební Přední, dorsální a ventrální jámu lební Horní, dolní a přední jámu lební.
Maxilla: neobsahuje dutinu tvoří část měkkého patra je párová kost všechna tvrzení jsou správná.
V articulatio humeri dochází ke skloubení: Caput humeri a acetabulum Caput humeri a cavitas glenoidalis Caput humeri a fovea capitis radii Caput humeri a incisura trochlearis ulnae.
Kost: základní hmota obsahuje více složky organické než anorganické ve stáří přibývá anorganické složky a ubývá organické kostní buňky se nazývají chondrocyty žádné tvrzení není správné.
Mezi žvýkací svaly nepatří: M. temporalis M. masseter M. digastricus M. pterygoideus medialis.
Funkce osteoblastů je: Metabolizmus kosti Produkce mezibuněčné hmoty Odbourávání kosti Ani jedna možnost není správná.
Periost: má význam pro výživu kosti je důležitý pro regeneraci a růst kostí do šířky je významný pro inervaci kosti všechna tvrzení jsou správná.
Mezi tělní tekutiny nepatří: likvor krev míza všechny složky patří mezi tělní tekutiny.
Který z krčních obratlů nemá tělo: Axis Atlas C4 C7.
Buňky vaziva se nazývají: myocyty osteocyty chondrocyty žádné tvrzení není správné.
Svalovou tkáň dělíme na: Hladkou, příčně pruhovanou a transversální Hladkou, příčně pruhovanou a srdeční Hladkou, jemně pruhovanou a srdeční Ani jedna možnost není správná.
Mezi svaly rotátorové manžety zařazujeme: m. supraspinatus, m. infraspinatus, m.triceps brachii, m.subscapularis m.supraspinatus, m. infraspinatus, m. teres minor, m. subscapularis m. supraspinatus, m.infraspinatus, m. anconeus, m. teres minor m. supraspinatus, m. infraspinatus, m. biceps brachii, m. teres minor.
Mezi svaly horní končetiny nepatří: m. deltoideus m. teres major m.popliteus m. infraspinatus.
Mezi svaly dolní končetiny nepatří: musculus tibialis anterior musculus extensor hallucis longus musculus extensor digitorum longus musculus biceps brachii.
Articulatio radioulnaris distalis je dle tvaru kloubních ploch: kladkový sférický válcový kolový.
V canalis carpi nacházíme: šlachy extenzorů a nervus medianus šlachy flexorů a nervus medianus šlachy flexorú a nervus axillaris šlachy extenzorů a nervus radialis.
Musculus triceps brachii je: ohybač zápěstních kloubů ohybač loketního kloubu natahovač loketního kloubu všechna tvrzení jsou správná.
M. obliquus externus abdominis je dle průběhu svalových vláken: sval příčný sval přímý sval šikmý sval krátký.
Proximální konec holenní kosti nazýváme: Condylus lateralis et medialis tibiae Corpus tibiae Malleolus medialis tibiae Trochlea tibiae.
Syndesmosis je: Spojení chrupavkou Spojení kostí Spojení vazivem Ani jedna možnost není správná.
Dvanáctník obtáčí obratel: L5 L2 Th11 S1.
Area nuda se nachází na: pankreatu slezině játrech ledvině.
Ductus choledochus vyusťuje na: papilla duodeni major papilla duodeni minor papilla duodeni sinistra papilla duodeni posterior.
Glandula thyroidea je složena z: lobus dexter et lobus sinister lobus superior et lobus inferior lobus anterior et lobus posterior Ani jedna možnost není správná.
Nosní průchody dělíme na: horní, laterální, mediální dolní, laterální, mediální, příčné horní, střední, dolní + společný laterální, mediální.
Chrup člověka je: heterodontní homodontní polyfiodontní Ani jedna možnost není správná.
Dutina ústní je rozdělena zubními oblouky na: předsíň a vlastní dutinu ústní vlastní dutinu ústní a východ dutiny ústní tremata a intertremata tremata a trigonum retromolare.
Základní části jazyka: kořen, hrot kořen, tělo, hrot kořen, okraje kořen, uzdička, hrot.
Průdušnice se nachází v rozmezí: C2 – C6 C2 – Th4 C6 – Th12 C6 – Th4.
Cardia se nachází: vpravo od Th11 – Th12 vlevo od L1 – L2 vlevo od Th11 – Th12 vlevo od Th8 – Th9.
Colon ascendens je orgánem: sekundárně retroperitoneálním primárně retroperitoneálním intraperitoneálním praeperitoneálním.
Základní části žaludku jsou: cardia, fundus, corpus, pylorus cardia, corpus, saccus caecus, pylorus cardia, corpus, cervix, pylorus Ani jedna možnost není správná.
Pravá plíce má: tři laloky dva laloky čtyři laloky Ani jedna možnost není správná.
Extraglosální svaly: začínají v jazyku a upínají se do jazyka začínají v okolí a upínají se do jazyka začínají na maxile a upínají se do jazyka Ani jedna možnost není správná.
Základní části zubu jsou: korunka, krček, kladka korunka, krček, kořen korunka, kořen korunka, kořen, hrot.
Jícen ve výši Th 11 končí u: hltanu pyloru kardie Ani jedna možnost není správná.
Mezi intraperitonální orgány nepatří: játra slezina žaludek Všechny jmenované orgány leží intraperitonálně.
Jejunum je orgánem: intraperitonálním subperitonálním primárně retroperitonálním sekundárně retroperitonálním.
Slinivka břišní leží v ohbí: duodena jejuna ilea appendixu.
Součástí horních dýchacích cest je: dutina nosní, pharynx pharynx, trachea pharynx, průdušnice bronchi, pulmo.
Omentum minus jde: od malého zakřivení a jejuna k játrům od malého zakřivení a ledviny k játrům od velkého zakřivení k játrům od malého zakřivení a horní části duodena k játrům.
Vývod z glandula parotis se nazývá: ductus parotideus communis superior ductus parotideus ductus parotideobuccalis ductus parotideomolaris.
Dutinu nosní můžeme rozdělit na: předsíň a východ předsíň a vlastní dutina nosní dutinu a východ Ani jedna možnost není správná.
Vena portae vzniká soutokem: vena lienalis a vena gastrica posterior vena lienalis a vena mesenterica superior vena portae sinistra a vena portae dextra vena gastrica posterior a vena gastrica dextra.
Primárně retroperitonální orgán je: slezina játra pancreas ledvina.
Horní a dolní rohy popisujeme na: štítné chrupavce prstencové chrupavce hlasivkové chrupavce hrtanové příklopce.
Prořezávání dočasného chrupu je ukončeno přibližně v: 2-2,5 rok života 6 měs. – 1 rok života 6 – 7 rok života 4-5 rok života.
Funkční krevní oběh jater zabezpečuje: arteria hepatica propria arteria hepatica communis vena portae arteria portalis communis
.
Podkladem tváře je sval: musculus digastricus musculus mentalis musculus buccinator musculis orbicularis oculi.
Mezi malé slinné žlázy nepatří: glandulae labiales glandulae palatinae glandulae sublinguales glandulae buccales.
Horní široká část srdce směřující dozadu vzhůru a doprava, na které nacházíme aortu, truncus pulmonalis, vv.cavae a vv. pulmonales se nazývá: apex cordis basis cordis auricula dextra auricula sinistra.
Rozsah aorta thoracica je: C7 – Th12 Th3 – L5 Th3 – S4 Th3 – Th11.
Valva tricuspidalis má tři cípy: septální, levý a pravý septální, přední a zadní angulární, levý a pravý angulární, přední a zadní.
Šlašinky rozepjaté mezi papilárními svaly a cípy atrioventrikulárních chlopní nazýváme: chordae cordis crista terminalis chordae papillares chordae tendineae.
Nn. retardantes: zrychlují srdeční činnost zpomalují srdeční činnost nemají vliv na srdeční činnost neinervují srdce.
Hlavní větve z truncus coeliacus jsou: a. gastrica dextra, a.hepatica propria, a.pancreatica a.gastroduodenalis, a. lienalis, a. hepatica a. hepatica communis, a.gastrica dextra, a.cystica a.gastrica sinistra, a.hepatica communis, a.lienalis.
Vazivový vak obalující srdce nazýváme: epicard myocard endocard pericard.
Do atrium dextrum ústí: aorta vena cava superior a vena cava inferior truncus pulmonalis venae pulmonales.
Truncus brachiocephalicus vystupuje z arcus aortae: vlevo vpravo dopředu dozadu.
Terminální větve arteria carotis externa jsou: a.pharyngea ascendens, a.lingualis a.occipitalis, a.maxillaris a.maxillaris, a.temporalis superficialis a. occipitalis, a.auricularis posterior.
V loketní jamce se arteria brachialis rozdělí na: arteria tibialis a arteria fibularis arteria radialis anterior a arteria radialis posterior arteria radialis a arteria ulnaris arteria axillaris a arteria subclavia.
Auskultační bod pro valva aortae je: 6.mezižeberní prostor, 4 cm od sterna 2.mezižeberní prostor, 1 cm od sterna 9.mezižeberní prostor, 9 cm od sterna ani jedna možnost není správná.
Cirkulární brázda na rozhraní předsíní a komor se nazývá: sulcus interventricularis anterior sulcus interventricularis posterior sulcus coronarius sulcus cordis.
Tenká, lesklá nitroblána vystýlající srdeční dutiny se nazývá: epicard myocard endocard pericard.
Mezi pravou předsíní a pravou komorou nacházíme chlopeň: valva bicuspidalis valva aortae valva trunci pulmonalis valva tricuspidalis.
Bifurcatio aortae nacházíme ve výši: L1 S3 Th12 L4.
Hrot srdeční je tvořen: levou komorou pravou komorou pravou síní levou síní.
V ústí ostium atrioventriculare sinistrum nacházíme chlopeň: valva bicuspidalis valva aortae valva trunci pulmonalis valva tricuspidalis.
Oválná vkleslina v pravém boku předsíňového septa se nazývá: ostium sinus coronarii ostium venae cavae inferioris fossa ovalis fossa terminalis.
Plicní žíly ústí do: atrium dextrum atrium sinistrum ventriculus dexter ventriculus sinister.
Arteria mesenterica superior je: viscerální větev nepárová viscerální větev párová parietální větev nepárová parietální větev párová.
Z ventriculus dexter vystupuje: aorta vena cava superior a vena cava inferior truncus pulmonalis venae pulmonales.
Pokračováním arteria femoralis je: a. tibialis anterior a.fibularis a.poplitea a.dorsalis pedis.
A.tibialis posterior se dělí na konečné větve: a. plantaris superior a a.plantaris inferior a. dorsalis pedis a a.ventralis pedis a. plantaris lateralis a a.plantaris medialis a. metatarsea dorsalis I. a a.metatarsea dorsalis II.
Přední, konvexní plocha srdce se nazývá: facies coronaria facies diaphragmatica facies sternocostalis apex cordis.
Na dorzální straně ruky se sbírají ze žilních pletení dvě povrchové velké žíly: v. cephalica digiti minimi a vena salvatella v. cephalica indicis a vena basilica v. cephalica pollicis a vena axillaris v. cephalica pollicis a vena salvatella.
Podél vena jugularis externa nacházíme: nodi lymphatici cervicales profundi nodi lymphatici cervicales superiores nodi lymphatici capitis profundi nodi lymphatici cervicales superficiales.
Žíly vedou krev chudou na kyslík s výjimkou: vena thoracica interna venae pulmonales vena cava inferior vena jugularis.
Céva fungující jako zkratka mezi plicnicí a aortou ve fetálním období života se nazývá: ductus venosus ductus arteriosus ductus pulmonalis ductus umbilicalis.
Největší povrchovou žílou na laterální straně horní končetiny je: vena basilica vena brachialis vena axillaris vena cephalica.
Mezi lymfatické orgány můžeme zařadit: tonsillae, lien, pankreas tonsillae, lien, thymus lien, thymus, pankreas ani jedna možnost není správná.
Vena phrenica inferior je přítokem vena cava inferior: parietálním viscerálním horní duté žíly ani jedna možnost není správná.
Vena saphena magna: běží po dorsální ploše končetiny běží po plantární ploše končetiny běží po laterální ploše končetiny běží po mediální ploše končetiny.
Mírně vkleslé místo na lymfatické uzlině, kde vstupují a vystupují cévy se nazývá: sinus pelvis trabecula hilus.
Truncus jugularis je mízní kmen, který ústí na levé straně do: ductus abdominalis ductus thoracicus ductus intestinalis truncus lumbalis.
Vena cava inferior vzniká spojením: vena iliaca interna a vena iliaca externa vena iliaca communis sinistra a vena iliaca communis dextra vena pudenda interna dextra a vena pudenda interna sinsitra venae intercostales.
Tributární oblast je: oblast, z níž přitéká lymfa do mízních uzlin oblast, do níž přitéká lymfa z vena cava inferior oblast, z níž teče lymfa do arteria iliaca externa ani jedna možnost není správná.
Soutokem vena subclavia a vena jugularis interna vzniká: vena brachiocephalica vena jugularis externa vena pulmonalis vena brachialis.
Venae pulmonales vedou krev: ze srdce do plic ze srdce do aorty z plic do srdce z plic do aorty.
Vena basilica se vlévá do: vena axillaris vena brachialis vena salvatella vena cephalica pollicis.
Vena iliaca externa je pokračováním: vena pudenda interna vena umbilicalis vena iliaca interna vena femoralis.
Vena cephalica se vlévá do: vena brachialis vena jugularis interna vena axillaris vena salvatella.
Vena cava superior vzniká soutokem: vena brachiocephalica dextra a vena jugularis interna vena brachiocephalica superior et inferior vena brachiocephalica dextra et sinistra vena brachiocephalica sinistra a vena jugularis interna.
Znalost Sorgiusove uzliny je důležitá, protože: je jako první postižena při nádorech varlete je jako poslední postižena metastázou nádoru z horního zevního kvadrantu prsu je jako první postižena metastázou nádoru z horního zevního kvadrantu prsu Tato uzlina není klinicky důležitá.
Vazivové pouzdro mízní uzliny nazýváme: Capsula Hilum Cortex Medulla.
Místo, kde do ledviny vstupuje arteria renalis nazýváme: hilus renalis porta renalis foramen renale apertura renalis.
Frenulum preputii je: kožní řasa od spodní plochy žaludu k močové trubici kožní řasa od spodní plochy žaludu k předkožce svalová struktura od horní plochy žaludu k předkožce Ani jedna možnost není správná.
Část močovodu od ledvinné pánvičky k linea terminalis je: pánevní část močovodu břišní část močovodu ve stěně močového měchýře peritoneální část močovodu.
Základní části nadvarlete jsou: caput, corpus, apex caput, corpus, collum extremitas superior, extremitas inferior caput, corpus, cauda.
Ledvina je: sekundárně retroperitoneální orgán intraperitoneální orgán subperitoneální orgán primárně retroperitoneální orgán.
Ostium urethrae internum u muže se nachází: v močovém měchýři v močové trubici v prostatě v chámovodu.
Corpora cavernosa jsou kryta svalem: musculus bulbospongiosus musculus ischiocavernosus musculus cremaster musculus bulbourethralis.
Ductus ejaculatorius ústí na: colliculus prostaticus colliculus seminalis colliculus ejaculatorius ostium urethrae externum.
Vazivové pouzdro varlete nazýváme: tunica synovialis tunica vasculosa tunica albuginea tunica flava.
Močovod se ve svém průběhu kříží s následujícími strukturami: vasa iliaca communis, ductus ejaculatorius vasa iliaca communis, ductus excreterius vasa iliaca communis, ductus deferens vasa iliaca communis, ductuli efferentes testis.
Crus penis se připojuje na: ramus ossis ischii ala ossis ilii ramus inferior ossis pubis ramus superior ossis pubis.
Součástí semenného provazce je: ductus deferens arteria vesicalis rete testis ductuli efferentes testis.
Základní stavební a funkční jednotka ledvin je: neuron nefron tubulus corpus renis.
Nadvarle přiléhá: z dorzomediální strany k varleti z ventrolaterální strany k varleti z dorzomediální strany k močové trubici Ani jedna možnost není správná.
Na papilla renalis: vyúsťují sběrné kanálky vyúsťují větve venae renales se termínálně větví arteria renalis se nachází ligamentum papillorenale.
Excavatio vesicouterina je záhyb mezi: pochvou a konečníkem močovým měchýřem a dělohou močovým měchýřem a konečníkem konečníkem a pochvou.
Detumescenci penisu způsobí: rozšíření aa. helicinae a naplnění kaveren krví zúžení aa. helicinae a naplnění kaveren krví zúžení aa. helicinae a snížený přítok krve do kaveren rozšíření aa. helicinae a snížený přítok krve do kaveren.
Excavatio rectovesicalis je záhyb mezi: konečníkem a dělohou konečníkem a pochvou konečníkem a močovým měchýřem konečníkem a střevem.
Ductus ejaculatorius vzniká spojením: ductus excretorius a ductus deferens ductus deferens a ductus eferens ductus excretorius a ductuli efferentes ductus deferens a ductus subprostaticus.
Raphe scroti je: kožní šev na šourku přepážka v šourku dutina v šourku Ani jedna možnost není správná.
Infundibulum tubae uterinae je: nálevkovitý začátek vejcovodu tělo vejcovodu děložní část vejcovodu Ani jedna možnost není správná.
Crura clitoridis se upínají na: crista phallica crista iliaca crista obturatoria Ani jedna možnost není správná.
Glandulae vestibulares majores ustí do: vestibulum uteri vestibulum vaginae vestibulum abdominis Ani jedna možnost není správná.
Korovou vrstvou obklopená část vaječníku bohatá na krevní a lymfatické cévy a nervová vlákna se nazývá: cortex ovarii medulla ovarii corpus albicans hilum ovarii.
Glandula vestibularis major je pokryta svalem: musculus ischiocavernosus musculus ischiococcygeus musculus bulbospongiosus musculus levator ani.
Vena umbilicalis: vede krev do placenty nasycenou O2 a živinami vede krev z placenty nasycenou O2 a živinami odvádí krev z placenty s odpadními produkty odvádí krev do placenty s odpadními produkty.
Vrstva vaječníku, která obsahuje zárodečné buňky, uložené v útvarech různého stupně zralosti (folikuly) se nazývá: medulla ovarii hilum ovarii cortex ovarii Ani jedna možnost není správná.
Myometrium je: silná vrstva hladké svaloviny děložní silná vrstva vaziva děložního slizniční vrstva děložní Ani jedna možnost není správná.
Isthmus uteri (úžina děložní) je místo kde: klenba děložní přechází do těla roh děložní přechází do těla tělo děložní přechází do krčku krček děložní přechází do branky.
Přední plocha dělohy je obrácena k: žaludku tenkému střevu konečníku močovému měchýři.
Parametrium je: svalová vrstva děložní subperitoneální vazivo po stranách dělohy mohutný příčně pruhovaný sval Ani jedna možnost není správná.
Portio vaginalis cervicis je: horní úsek dělohy vyčnívající do břišní dutiny dolní kónický úsek hrdla děložního, vyčnívající do pochvy horní kónický úsek pochvy vyčnívající do břišní dutiny Ani jedna možnost není správná.
Horní pól vaječníku směřuje k: vejcovodu rohu děložnímu stěně pánevní děložnímu krčku.
Stěna děložní má tří základní vrstvy: endometrium, myometrium, ektometrium endometrium, myometrium, perimetrium ektometrium, submetrium, inframetrium endometrium, inframetrium, suprametrium.
Krček děložní se dělí na dvě části: supravaginální a infravaginální supravaginální a retrovaginální retrovaginální a infravaginální supravaginální a vaginální.
Dolní pól vaječníku směřuje k: vejcovodu rohu děložnímu stěně pánevní děložnímu krčku.
Fossa ischiorectalis je ohraničena z dorzální strany svalem: musculus gluteus maximus musculus sartorius musculus quadriceps femoris musculus adductor magnus.
Diaphragma pelvis se skládá ze dvou svalů: musculus levator ani, musculus depressor ani musculus levator ani, musculus coccygeus musculus levator ani, musculus sphincter urethrae musculus levator ani, musculus transversus perinei profundus.
Glandulae vestibulares majores leží na: stěně vaginy stěně vestibulum vaginae na diaphragma urogenitale Ani jedna možnost není správná.
Arterie umbilicales: vedou krev do placenty nasycenou O2 a živinami vedou krev z placenty nasycenou O2 a živinami odvádí krev z placenty s odpadními produkty odvádí krev do placenty s odpadními produkty.
Mozeček je uložen v: přední jámě lební zadní jámě lební střední jámě lební dolní jámě lební.
Epifýza je endokrinní žláza produkující: melatonín inzulín dopamín tyroxín.
Horní hranicí hřbetní míchy je: odstup prvního hlavového nervu odstup prvního míšního nervu Th1 C6.
Úsek míchy, ze kterého vystupuje 1 pár míšních nervů nazýváme: míšní odstup dolní hranice míchy míšní segment míšní otvor.
Mozeček funkčně dělíme na: vestibulární, cereberální a cerebrální část vermis, corpus, apex vestibulární, spinální, cerebrální část vermis, nuclei, cortex.
Obraz rozvětvení bílé hmoty na mediánním řezu mozečku připomínající zobrazení stromu, nazýváme: stratum granulosum nucleus globosus arbor vitae pontocerebellum.
A.cerebri media je větví: a.carotis externa a.vertebralis a.occipitalis a.carotis interna.
Průhledná bezcévná blána z kolagenních vláken mezi tvrdou plenou mozkovou a omozečnicí je: arachnoidea pia mater dura mater sinus durae matris.
Lalok hemisféry kraniálně ohraničený průběhem sulcus lateralis je: Lobus occipitalis Lobus frontalis Lobus temporalis Lobus zygomaticus.
Tělo neuronu nazýváme: pachymeninx corpus perikaryon nucleus.
Pedunculi cereberales jsou: mozečková jádra řídící činnost mozečku mozečkové stopky, obsahující spoje do mozečku a z něho vroubkované útvary uvnitř mozečku zářezy na hemisférách.
Fossa rhomboidea je spodinou: IV. Komory mozkové V. Komory mozkové II. Komory mozkové III. Komory mozkové.
Vermis cerebelli je: postranní mozečková hemisféra kůra mozečku mozečkové jádro střední nepárová část mozečku.
Kolik párů hlavových nervů popisujeme? 31 12 30 11.
Nestlačitelné nitrolební žilní splavy, uložené mezi dura mater a nitrolebečním periostem nazýváme: sinus cerebelli sinus cerebri sinus durae matris sinus cavernosus.
Hřbetní mícha sahá k obratli: L2 S2 Th12 Co1.
Koncový mozek sestávající z párových hemisfér nazýváme: medulla oblongata telencephalon diencephalon hypothalamus.
Inervační oblasti hlavových nervů představují: hlava a krk hlava, krk, hrudní a břišní orgány svaly hlavy a svaly hrudníku kůže na hlavě.
Hlubší plena mozková obsahující cévy a překrývající povrch mozku až do mozkových rýh je: arachnoidea dura mater pia mater encephali pia mater spinalis.
Medulla oblongata sahá od odstupu 1. páru míšního nervu k: fossa rhomboidea mesencephalu decussatio pyramidum pons Varoli.
Plexus cervicalis vzniká z rami ventrales nervorum spinalium: C2-C8 C1-C4 C1-Th1 Th1 – Th5.
Nervus musculocutaneus inervuje: m. coracobrachialis, m.biceps brachii, m. brachialis m. biceps brachii, m.triceps brachi, m. anconeus m. biceps brachii, m.triceps brachii, m. brachialis m.triceps brachii, m.anconeus, m.pectoralis major.
Nervus ophtalmicus se větví na tyto tři základní větve: n. lacrimalis, n. frontalis, n. nasociliaris n. lacrimalis, n. maxillaris, n. mandibularis n. frontalis, n. zygomaticus, n.maxillaris n. infraorbitalis, n. zygomaticus, n. occipitalis.
Nervus cutaneus femoris lateralis inervuje: kůži laterální strany paže kůži laterální strany stehna svaly laterální strany stehna svaly na laterální straně bérce.
Skrze foramen suprapiriforme prochází nerv: nervus gluteus inferior nervus gluteus superior nervus femoralis nervus cutaneus femoris superior.
Primární svazky pažní pleteně nazýváme: truncus superior, truncus medius, truncus inferior fasciculus posterior, fasciculus lateralis, fasciculus medialis ramus superior, ramus posterior, ramus inferior radix lateralis, radix medialis, radix intermedius.
Nervi intercostales vznikají z rami ventrales nervorum spinalium: C1-Th1 Th4 – Th12 Th1 – Th12 C6 – Th10.
Nervus thoracicus longus inervuje: musculus subclavius musculus trapezius musculus serratus anterior musculus latissimus dorsi.
Musculus quadriceps femoris inervuje: nervus cutaneus femoris lateralis nervus cutaneus femoris medialis nervus ischiadicus nervus femoralis.
Musculus supraspinatus a musculus infraspinatus inervuje: nervus subscapularis nervus suprascapularis nervus subclavius nervus dorsalis scapulae.
Nervus gluteus inferior je nerv z pleteně: plexus lumbalis plexus sacralis plexus cervicalis plexus thoracicus.
Nervus ilioinguinalis je nerv z pleteně: plexus lumbalis plexus sacralis plexus brachialis plexus coccygeus.
Nervus ophtalmicus prochází v lebce skrze: foramen rotundum foramen ovale fissura petrotympanica fissura orbitalis superior.
Spojením radix lateralis (fasciculus lateralis) a radix medialis (fasciculus medialis) vzniká: nervus radialis nervus ulnaris nervus musculocutaneus nervus medianus.
Konečné větve nervus tibialis jsou: nervus plantaris medialis a nervus plantaris lateralis nervus peroneus longus a nervus peroneus brevis nervus peroneus superficialis a nervus peroneus profundus nervus plantaris superior a nervus plantaris inferior.
Který z okohybných nervů má i parasympatická vlákna: n. trochlearis n. abducens n. oculomotorius Ani jeden nerv nemá parasympatická vlákna.
Který z následujících hlavových nervů neobsahuje parasympatickou složku? n.oculomotorius n.vagus n. facialis n. opticus.
Plexus brachialis inervuje motoricky: jenom svaly hrudní končetiny svaly hrudní končetiny a heterochtonní svaly zad a hrudníku svaly hrudní končetiny a autochtonní svaly zad a hrudníku svaly zad a hrudníku.
Hlavový nerv nervus accessorius inervuje: m. masseter m. temporalis m. sternocleidomastoideus m. semispinalis capitis.
Skrze canalis carpi probíhá nerv: nervus radialis nervus musculocutaneus nervus axillaris nervus medianus.
Kuželovitá osa kostěného hlemýždě se nazývá: modiolus cochleae canalis spiralis cochleae canalis spiralis modioli axis cochlearis.
Přední oční komora se nachází mezi: duhovkou a čočkou čočkou a sklivcem rohovkou a duhovkou sklivcem a sítnicí.
Štěrbina oční mezi okraji horního a dolního víčka se nazývá: rima palpebrarum rivus lacrimalis limbus palpebralis foramen palpebrarum.
Kostěný otvor zevního zvukovodu nazýváme: porus acusticus externus porus acusticus internus membrana tympani sulcus tympanicus.
Malé kuželovité vyvýšení na vnitřním okraji horního a dolního víčka při vnitřním koutku oka, na jehož vrcholu je začátek odvodních cest pro slzy se nazývá: saccus lacrimalis papilla lacrimalis ductus nasolacrimalis rivus lacrimalis.
Vrstvička hladké svaloviny, jež rozšiřuje zornici se nazývá: sphincter pupillae m. sphincter iridis m. dilatator iridis m. dilatator pupillae.
Tunica fibrosa oční koule má dvě základní složky: řasnaté těleso a bělima bělima a rohovka duhovka a rohovka cévnatka a bělima.
Funkce musculus tensor tympani je: uvolňovat bubínek vytahovat třmínek napínat bubínek uvolňovat třmínek.
Největší obvod oční koule mezi předním a zadním pólem (kolmý na poledníky) je: polus anterior axis bulbi externus equator axis bulbi internus.
Nálevkovitě vtažený střed bubínku v místě hrotu rukojeti kladívka se nazývá: anulus fibrocartilagineus umbo membranae tympani prominentia mallearis lamina tragi.
Systém kostiček pro přenos chvění bubínku do vnitřního ucha se nazývá: ossicula auriculae ossicula tympanica ossicula auditus ossicula interna.
Céva vyživující sítnici s výjimkou fotoreceptorů se nazývá: a. lacrimalis a. supraorbitalis a. ethmoidalis posterior a. centralis retinae.
Okraj rohovky, přecházející v bělimu nazýváme: vertex corneae anulus corneae limbus corneae facies lateralis corneae.
Tuba auditiva spojuje hltan s: vnějším uchem vnitřním uchem středoušní dutinou nosní dutinou.
Středoušní dutina není ohraničena následující stěnou: paries caroticus paries tegmentalis paries mastoideus paries occipitalis.
Hranice mezi pars caeca a pars optica sítnice se nazývá: ora caeca ora serrata ora optica ora recta.
Část sítnice s buňkami přeměňujícími světelná podráždění v nervové podněty se nazývá: pars optica retinae pars caeca retinae pars serrata ora serrata.
Střední vrstva koule oční mezi bělimou a sítnicí je: cévnatka slepá skvrna rohovka přední oční komora.
Jednotlivá pole smyslových buněk v sakulu a utrikulu pro vnímání polohy hlavy se nazývají: tuberositas macula ductus spatium.
Funkce sinus venosus sclerae je: tvorba komorové tekutiny vstřebávání krve odvod mízy vstřebávání komorové tekutiny.
|
