biologie 3

101. U dědičnosti, kdy je gen vázán na X chromosom, jsou jedinci s chromosomy XY: a) žádná z uvedených možností naní správná. b) dominantní homozygoti. c) heterozygoti. d) recesivní homozygoti.

102. Mitóza se sestává z těchto fází: a) S fáze, G0, G1 a M fáze. b) profáze, metafáze, anafáze a telofáze. anafáze 1, telofáze I, interkinesis. diplotene, pachytene, zygotene, leptotene.

103. Centromera na chromosomu má za úkol: a) undržet integritu jednotlivých chromosomů. b) umožnit připojení chromosomů na dělící vřeténko v metafázi. c) určit místo, které odděluje polovinu jeho genetické informace. d) zabránit mitóze.

104. Pod pojmem chromatin jsou zahrnuty: a) jaderné obaly. b) nukleové kyseliny a proteiny. c) DNA, RNA a komplex proteinů. d) proteiny obalující RNA chromosomů.

105. Profáze meiózy 1 sestává z těchto stádií: a) profáze 1, metafáze I, anafáze 1, telofáze 1. b) leptotene, zygotene, pachytene, diplotene, diakineze. c) profáze I, metafáze I, anafáze I (telofáze I je identická s profází II). d) leptotene, zygotene, kiatene, duotene.

106. Centriol je: a) mikrotubulární struktura. b) část chromosomu. c) důležitá při buněčném dělení. d) žádná odpověď z ostatních není správná.

107. Pro mitózu platí: a) dělící vřeténko se začíná formovat v anafázi. b) jadérko mizí v profázi. c) interfáze nastává po skončení telofáze a končí se začátkem profáze. d) jaderná membrána mizí v době telofázi.

108. Dlouhá ramena chromosomů označujeme písmenem: a) d. b) q. c) p. d) l.

109. Downův syndrom: a) nemocní s tímto syndromem mají obvykle 47 chromosomů. b) pravděpodobnost postižení se zvyšuje s věkem matky. c) je způsoben trisomií chromosomu 21. d) vzniká s četností 1:10 živě narozených dětí.

110. Který/é kolektiv/y výzkumných pracovníků podal/y průkaz DNA jako nositele genetické informace: a) Griffith a spolupracovníci. b) Avery a spolupracovníci. c) Watson a Crick. d) Hershey a Chase.

111. Genetická informace: a) je zapsána v molekulách nukleových kyselin. b) je zapsána v molekulách bílkovin. c) umožňuje buňce realizaci určitého znaku. d) je zapsána podle biologicky téměř univerzálního klíče - genetického kódu.

112. Specifická primární struktura molekul DNA: a) zůstává nezměněna po celý život buňky. b) je v dceřinných buňkách totožná s buňkou mateřskou. c) se v průběhu buněčného cyklu zdvojuje - replikuje. d) určuje, jaké budou morfologické a funkční znaky celého mnohobuněčného organismu.

113. Dceřinné tělové buňky organismu obsahují: a) ve srovnání s mateřskou buňkou haploidní sadu všech genů. b) polovinu všech genů rodičovských gamet. c) zdvojenou - replikovanou genetickou informaci buňky mateřské. d) nezměněné genetické informace buňky mateřské.

114. DNA: a) je tyickým biopolymerem. b) je téměř univerzálně látkovým nosičem genetických informací. c) není signálem genetické informace RNA-virů. d) je dobře rozpustná ve vodě.

115. Které z následujících tvrzení je správné pro eukaryotickou DNA: a) veškeré DNA kóduje proteiny. b) různé oblasti DNA jsou transkribovány v různých buněčných typech. c) množství DNA je proporcionelní k vývojovému stupni organismu. d) žádné tvrzení není správné.

116. Které tvrzení platí pro dvouřetězcovou DNA: a) oba řetězce jsou spolu spojeny fosfodiesterickými vazbami. b) vodíkové můstky spojují purin-purin, pyrimidin-pyrimidin. c) vždy obsahuje stejné množství adeninových a guaninových bází. d) replikuje se semikonzervativním způsobem.

117. DNA obsahuje: a) dvouřetězce nukleotidů párované kovalentními vazbami. b) dusíkaté báze párované vodíkovými můstky. c) paralelní řetězce bílkovin nesoucí shodnou genetickou informaci. d) nukleotidy adenin, cytosin, guanin a uracil.

118. V nukleových kyselinách jsou běžné následující komplementární dvojice bází: a) A-T. b) T-U. c) G-C. d) A-C.

119. Thymin se v DNA páruje: a) s adeninem. b) s cytosinem. c) s guaninem. d) s uracilem.

120. K replikace DNA v živočišné buňce dochází: a) v jádře a mitochondriích. b) v jádře a chloroplastech. c) v cytoplasmě. d) v lyzosomech.

121. Při replikaci DNA: a) se uplatňuje enzym DNA-polymeráza. b) se uplatňuje komplementarita bází. c) dochází ke zdvojení molekuly DNA. d) se páruje adenin s guaninem.

122. Replikace DNA zajišťuje: a) identitu přenosu informace pomocí pořadí nukleotidů. b) zdvojování molekuly DNA. c) vznik gamet. d) identitu genetické informace v dceřinných buňkách.

123. Při replikaci dvouvláknové DNA slouží jako matrice: a) obě oddělená vlákna původní molekuly DNA. b) pouze jedno vlákno původní molekuly DNA. c) DNA polymeráza. d) vlákno RNA.

124. Funkčním přepisem strukturních genů je: a) tRNA. b) mRNA. c) rRNA. d) cDNA.

125. Průběh transkripce je závislý na působení: a) DNA-polymeráz. b) RNA-polymeráz. c) N-acetyl-d-galaktosamin transferázy. d) aminoacil-tRNA-syntetázy.

126. Transkripcí rozumíme přepis genetické informace z: a) mRNA do peptidu. b) DNA do DNA. c) DNA do mRNA. tRNA do peptidu.

127. Transkripce: a) je zprostředkována reverzní transkriptázou. b) postupuje po kódujícím (sense) řetězci ve směru od 5k' 3'. c) na stejném genu může probíhat odlišně v různých tkáních. d) vede k produkci identické molekuly DNA.

128. Při transkripci je k DNA bázi A komplementární v mRNA: a) U. b) T. c) A. d) C.

129. Mediátorová RNA (mRNA): a) se aktivně uplatňuje v transkripci. b) vzniká translací. c) se replikuje v anafázi. d) se aktivně uplatňuje při proteosyntéze.

130. Ribosomální RNA (rRNA) vzniká: a) transkripcí. b) translací. c) replikací. d) proteosyntézou.

131. rRNA se syntetizuje: a) v endoplasmatickém retikulu. b) v ribosomech. c) v cytoplazmě. d) v jadérku, které je uloženo v jádře.

132. Transferová RNA (tRNA): a) se aktivně uplatňuje při čtení informace zapsané do mRNA. b) se přepisuje v ribosomech. c) vzniká replikací. d) je iniciačních faktorem reversní transkripce.

133. Minoritní dusíkaté báze se nejčastěji vyskytují v: a) tRNA. b) mRNA. c) rRNA. d) DNA.

134. Translace je proces: a) překládání informace uložené v mRNA do pořadí aminokyselin vznikající bílkoviny. b) přepisu mRNA do pořadí aminokyselin vznikajícího polypeptidového řetězce. c) překládání informace uložené v mRNA do pořadí dusíkatých bází v rRNA. d) přepisu strukturních genů do mediátorové RNA.

135. Translací rozumíme překlad genetické informace z: a) žádná z uvedených alternativ není správná. b) DNA do mRNA. c) DNA do rRNA. d) peptidu do tRNA.

136. Transferová RNA (tRNA) se aktivně uplatňuje při: a) translaci. b) transkripci. c) replikaci. d) proteosyntéze.

137. Úsek určitého genu má sled nukleotidů ...ATGCGCCGCTCAAGACTT...: a) žádná z uvedených alternativ není správná. b) pořadí nukleotidů v mRNA, která vznikla jeho transkripcí je ATGCGCCGCTCAAGACTT. c) jeho transkripce a translace povede ke vzniku polypeptidu a 6 aminokyselinách. d) pořadí dusíkatých bází v jeho tRNA transkriptu je TACGCGGCGAGTTCTGAA.

138. Peptidový řetězec o 666 aminokyselinách je: a) zakódován v sekvenci o 222 tripletech nukleotidů. b) kódován strukturním genem o sekvenci 666 nukleotidů. c) kódován sekvencí, jejích příslušná dvouřetězcová DNA má molekulovou hmotnost asi 3,3x10 na 5. d) žádná z uvedených alternativ není správná.

139. Vyštěpování intronů: a) umožňuje větší variabilitu syntézy proteinů. b) je typické pro cytoplasmatickou DNA. c) probíhá před transkripcí. d) probíhá po translaci.

140. Exony jsou: a) kódující sekvence genu. b) příkladem DNA, která nemá genovou funkci. c) z primárního transkriptu (pre-mRNA) strukturních genů velmi přesně vystřiženy. d) nejen transkribovány, ale i překládány.

141. Jsou tyto poznatky o fungování genomu pravdivé: a) jen asi 7 % až 28 % jaderné DNA v savčích buňkách je přepisováno do RNA (všech typů). b) 93 % až 99 % savčí genomové DNA funguje jako geny. c) v jaderném genomu člověka je asi 3 000 000 genů. d) část jaderné DNA má funkce regulačních genů, užívá se též termínu regulační (signální) sekvence.

142. Kodon: a) je trojice nukleotidů v DNA a (po transkripci) v mRNA. b) specifikuje v primární struktuře DNA peptidové zařazení tří sousedních aminokyselin. c) tvoří čtveřice dusíkatých bází (T, resp. U, dále A, C a G). d) je jednotkou genetického kódu.

143. Počet různých kodonů je: a) 4. b) 16. c) 32. d) 64.

144. Genetický kód: a) určuje syntézu proteinu. b) je degenerovaný. c) kóduje 64 aminokyselin. d) je čten v tripletech.

145. Kodon UUU kóduje aminokyselinu fenylalanin u člověka, drosofily, kukuřice, E. coli a ředkvičky. To dokládá, že genetický kód je: a) degenerovaný. b) nepřesahující. c) universální. d) nespecifický.

146. Které tvrzení nejlépe charakterizuje genetický kód: a) je identický pro syntézu proteinů v jádře i mitochondriích. b) je překládán do aminokyselinových sekvencí pomocí RNA polymerasy. c) počet kodonů a aminokyselin si odpovídá. d) je tvořen triplety o třech nukleotidových bazích.

147. Iniciační kodon molekuly mRNA je v buňkách eukaryot: a) AUG. b) GUG. c) GGU. d) ACA.

148. Jestliže se do místa A na ribosomu posune kodon UUU mRNA, bude se s ní komplentárně párovat tRNA s antikodonem: a) UUU. b) AAA. c) TTT. d) GGG.

149. Modifikace a adaptace: a) se řídí pravidly mendelismu. b) se týkají jen fenotypu buněk, orgánů či organismů, do jejich genotypů nezasahují. c) jsou určeny polygenně. d) jejich podstatou jsou vždy mutace; vlivem těchto mutací proběhnou v síti alternativních metabolických dějů je některé.

150. Při mutaci, kde je zaměřen v DNA jeden nukleotid jiným: a) může být zařazen do polypeptidu jiná aminokyselina. b) může být zařazena do polypeptidu stejná aminokyselina. c) může být syntéza polypeptidu ukončena. d) mohou být zařazeny do polypeptidu dvě aminokyseliny.