Fylogeneze a diverzita řas a hub

Vývojový cyklus druhu Rhizopus stolonifer (Mucorales, Zygomycota) je. dihaplontní. diplontní. haplontní. haplodiplontní.

U bilaterálně symetrických rozsivek (penátní) celistvé osové pole oddělují pravý a levý systém strií (rýžek) nebo pórů, nazývá se. raphe. štěrbina. areola. fibula.

Nukleomorf v plastidech znamená. chromozomy. plastidové geny. redukované jádro endosymbionta. Golgiho aparát endosymbionta.

Samičí pohlavní orgán v pododdělení Ascomycotina je. askogon. karpogon. trichogyn. archikarp.

Velká subjednotka ribozomů sinic obsahuje. 16S RNA. 28S RNA. 18S RNA. 23S RNA.

Cenobium je zvláštní útvar zelených řas, který. tvoří buňky jedné generace. má nepravidelný tvar a různý počet buněk. tvoří buňky více generací. má pravidelný tvar a počet buněk.

Rody sinic s heterocyty tvoří. sběrnou skupinu. polyfyletickou skupinu. parafyletickou skupinu. monofyletickou skupinu.

Karagen je směs polygalaktanů, který. má schopnost vytvořit pevný gel. získává se z buněčných stěn rodů Gigartina, Hypnea, Chondrus. používá se na stabilizaci krémů, šlehačky, zmrzliny. získává se z buněčných stěn rodů Gellidium, Pterocladia, Gracillaria.

Deštičky pancíře obrněnek jsou. křemičité. proteinové. peptidoglykanové. celulózní.

Nepohlavní rozmnožování rodu Oedogonium zajišťují. androgamety. stefanokontní zoospory. aplanospory. opistokontní zoospory.

Řasovky (Oomycota) mají. pravé přehrádky. jednobuněčné mycelium. jednojaderný protoplast. zásobní látku chrysolaminaran.

Střídaní haploidní a diploidní fáze eukaryot nazýváme. rodozměna. mitogeneze. spermatizace. mitoza.

Princip parsimonie vyjadřuje. princip homologie. pravidlo o maximálním počtu příčin určitého jevu. koeficient vzdálenosti. pravidlo úspornosti.

Dinokaryon, jádro obrněnek, obsahuje chromosomy v kondenzovaném stavu po větší část buněčného cyklu, protože. neobsahuje histony. obsahuje peridinin. obsahuje epikon. neobsahuje tubulin.

Některé druhy rodu Penicillium představují anamorfu rodu. Emericella. Talaromyces. Fennellia. Europium.

Hospodářsky významný obligátní parazit Botrytis cinerea je anamorfa rodu. Lachnellula willkommii. Chlorosplenium aeruginascens. Botryotinia fuckeliana. Bulgaria inquinans.

Pleuronematické bičíky porostlé dvěma řadami trubicovitých mastigonem jsou typické pro říši. Chromista. Cryptophyta. Plantae. Dinophyta.

Mezi askohymeniální typy vřeckatých plodnic nepatří. perithecium. apothecium. kleistothecium. hysterothecium.

Nepohlavní stadium houby nazýváme. anamorfa. heteromorfa. teleomorfa. holomorfa.

Hnědou korkovitou hnilobu dřeva vyvolává gymnokarpní houba. Polyporus brumalis. Entoloma sinuatum. Trametes versicolor. Laetiporus sulphureus.

Oddělení Deuteromycota (Fungi imperfecti) je umělá pomocná skupina, protože. má jenom pohlavní rozmnožování. u něj nebyla pozorována teleomorfa. rozmnožování probíhá jenom tvorbou nejrůznějších typů konidií. vytvářejí jenom anamorfu.

Bičíky a haptonema oddělení Haptophyta mají. jemné bičíkové vlášení. heterokokolity. polysacharidové šupiny. tubulární mastigonemy.

Která z říší nezahrnuje nižší rostliny?. Fungi. Plantae. Animalia. Protozoa.

Sklerocium je. sekundární mycelium. primární mycelium. rhizomorfa. tlustostěnné mycelium.

Amanita phalloides s olivově zeleným kloboukem bez bradavek, bílými lupeny a nápadnou cípatou pochvou. má holobazidie. je angiokarpní. patří do čeledi Pluteaceae. je hemiangiokarpní.

Při podélném průřezu bičíkovým aparátem pozorujeme úhel, který svírají bičíky mezi sebou. Pro charakteristiku tříd je důležité vzájemné postavení kinetozomů a mikrotubulárních kořenů při pohledu od vrcholu buňky ve směru k jejímu zadnímu konci. CW-orientace znamená, že. kinetozomy jsou natočeny ve směru hodinových ručiček, dvojice (čtveřice) zaujímají polohu 1/7. kinetozomy jsou natočeny proti směru hodinových ručiček, dvojice (čtveřice) zaujímají polohu 11/5. kinetozomy jsou uloženy proti sobě, zaujímají polohu 12/6. kinetozomy jsou natočeny ve směru hodinových ručiček, dvojice (čtveřice) zaujímají polohu 11/7.

Batrachospermum moniliforme sestává z pravidelně rozmístěných přeslenů hustých laterálních větviček, patří do třídy. Bangiophyceae. Rhodophyta. Florideophyceae. Cyanidiophyceae.

V životním stadiu vlastních hlenek převažuje. haploidní jednobuněčná myxaméba. diploidní myxmonáda. mnohojaderné haploidní plazmodium. mnohojaderné diploidní plazmodium.

Synchytrium endobioticum (rakovinovec bramborový) nemá. endobiotickou stélku. inoperkulátní zoosporangia. holokarpní stélku. diploidní zoospory.

Geastrální typy plodnic se skládají z částí. peridie. hymenofor. receptakulum. gleba.

Gibberella zeae z třídy Sordariomycetes má temně modrá perithecia a přehrádkované askospory, její anamorfa je. Fusarium graminearum. Trichoderma viride. Cladobotryum minus. Sphacelia segetum.

Amyloidní bazidiospory se. barví anilinovou modří po zahřátí v roztoku kyseliny mléčné intenzivně modře. barví roztokem jódu hnědočerveně. barví kyselým fuchsinem intenzívně červeně. barví roztokem jódu modře až fialově.

Inkrustovaná stélka řasy Acetabularia mediterranea představuje. sifonální haploidní rostlinu. jednu haploidní buňku. jednu diploidní buňku. sifonokladální rostlinu.

U ruduch může být třífázový haplodiplontní životný cyklus, kde se střídají. gametofyt, sporofyt, gametofyt. gametofyt, haploidní tetrasporofyt. sporofyt. sporofyt, diploidní karposporofyt, haploidní tertrasporofyt. gametofyt, diploidní karposporofyt, diploidní tertasporofyt.

Améboidní stadia hlenek. vyživují se autotrofně. tvoří buňkovou stěnu. vyživují se mixotrofně. tvoří bílkovinný periplast.

Fotobiontem lišejníku Graphis skripta je. Trentepohlia. Stichococcus. Trebouxia. Desmococcus.

Heteromorfní rodozměnu u hnědých řas (Phaeophyceae) představuje/jou. redukovaný sporofyt a mohutný víceletý gametofyt. redukovaný gametofyt a mohutný víceletý sporofyt. rovnocenné rostliny gametofytu a sporofytu. sporofyt s konceptakulama.

Hlavní složkou buněčné stěny ruduch je. celulóza. lignin. xylém. polygalaktan.

Mycelium spájivých hub (Zygomycota) je. haploidní. mnohojaderné. cenocytické. diploidní. jednojaderné.

Cyanofycinová zrnka obsahují. polyfosfáty. aminokyseliny. sinicový škrob. fykocyanin.

Monokaryotická fáze se vyskytuje u vřeckatých hub. v askogenních hyfách. ve vegetativních hyfách. v meiosporangiu. v anamorfě.

Parafyletická skupina. zahrnuje všechny potomky společného předka. její společný předek je přiřazen k více než jedné skupině. nezahrnuje všechny potomky společného předka. je přirozenou fylogenetickou skupinou.

Specifickou koncovku nemá taxonomická kategorie. kmen. říše. čeleď. rod.

Významní obligátní parazité kulturních rostlin jsou druhy z řadu vřeckatých hub. Erysiphales. Pezizales. Lecanorales. Phallales.

V životním cyklu diplontní kvasinky plazmogamie probíhá. ve vřecku po meioze. v diploidní somatické buňce. mimo vřecka po meioze. ve vřecku před meiozí.

Spermatizace je typ pohlavního rozmnožování hub, které můžeme označit jako. autogamie. somatogamie. gametangiogamie. gameto-gametangiogamie.

Malé útvary (25-100 μm) tvořené buňkami fotobionta opletenými hyfami mykobionta se nazývají. soredie. izídie. fylidie. schizidie.

Mezi hnědé řasy nepatří. Macrocystis pyrifera. Ectocarpus silicilosus. Dictyota dichotoma. Ceramium codicola.

Obrněnky rodu Zooxantella pro korálové polypy, budující korálové útesy, jsou. mutualisti. predátoři. ektosymbionti. endosymbionti.

Buněčná stěna řádů Chlamydomonadales a Volvocales se nazývá chlamys, je pevná a pružná, její důležitou složkou je. centrin. hydroxyprolin. sporopolenin. algenan.

Introny jsou. část genu bez genetického obsahu. kódující sekvence nukleotidů. transportovány ven z jádra a použity k translaci. součástí ribonukleo-proteinových komplexů.

Významní zástupci dřevních hub patří do řádu. Diaporthales. Xylariales. Helotiales. Clavicipitales.

Vegetativní stélku hub může tvořit. hyfy. haustorium. septum. buňka.

Mitospory (asexuální monospory) produkuje. monosporangium. tetrasporangium. tetrasporofyt. karposporangium.

Mukocysty – tělíska produkující sliz se u autotrofních druhů euglen uplatňují při tvorbě. palmeloidního stadia. cysty. bičíku. pelikuly.

Beztvará, nahá a mnohojaderná masa cytoplazmy uvnitř buněk hostitele je označovaná jako. afanoplazmodium. faneroplazmodium. paraplazmodium. protoplazmodium.

Dunaliella salina může růst v silně hypertonickém prostředí, které reguluje. produkcí polysacharidů. produkcí glycerolu. inkrustací buněčné stěny. produkcí β-karotenu.

Stopkovýtrusné houby mají nenápadnou anamorfu, k nepohlavnímu rozmnožováni slouží nejčastěji. artrospory. blastospory. bazidiospory. teleuspory.

Podtřída Agaricomycetidae je homogenní skupina, většina charakteristik je již ustálená a pro tuto skupinu specifická. klíčení bazidiospor je vždy pomocí hyfy. při klíčení bazidiospor vznikají kvasinkové útvary. bazidie jsou vždy nedělené. primární mycelium má vytvořené přezky (fibulae).

Četné projevy morfologické a fyziologické variability sinic je možné vysvětlit. tramsformací plazmidovou DNA. pohlavním procesem. nepohlavním procesem. genetickou rekombinací.

Nejsložitější světločivnou organelou je. ocelus. stigma. palium. pusula.

Chloroplasty skrytěnek. mají 3 membrány. nemají pyrenoid. pokrývá cisterna endoplazmatického retikula. mají tylakoidy ve třech lamelách.

Receptákulum je část stélky hnědých řas, kde jsou. zoosporangia. meiosporangia. konceptakula. samičí nebo samčí gametangia.

Hlubinné maximum chlorofylu naměřili vědci v hloubce 75-125 m. Toto maximum je způsobené přítomností. rozsivek. ruduch. fykoplanktonu. pikoplanktonu.

Fixace dusíku probíhá v specializovaných buňkách heterocytech (morfologicky i funkčně odlišné) nebo ve funkčně změněných buňkách diazocytech. Katalyzátorem reakce je enzym nitrogenáza, která řídí syntézu. dusitanů. amoniaku. amonných solí. dusičnanů.

Centrické rozsivky se pohlavně rozmnožují procesem. gametangiogamie. izogamie. anizogamie. oogamie.

Infekci vinné révy způsobují určité stadia Plasmopara viticola, a to. tlustostěnné oospory. haploidní zoospory. akrokontní zoospory. pleurokontní zoospory.

Cyanely jsou považovány za. mezistupeň mezi řasami a sinicemi. sinice. řasy. mezistupeň mezi sinicemi a plastidy.

Rhodomorfin je glykoprotein fungující jako. enzym při štěpení proteinů. druhově specifický přenášeč. hormon při opravě poranění. polymeráza.

Filoplazmódium, chrysolaminaran, čtyři membrány chloroplastu jsou typické znaky pro oddělení. Cryptophyta. Euglenophyta. Chlorarachniophyta. Plasmodiophoromycota.

Intronové a exonové sekvence neobsahují. Eubacteria. Archea. Eukarya. Cyanobacteria.

Zásobní látkou zlativek (Chrysophyceae) je/jsou. škrob. olej. chrysolaminaran. volutin.

Převažujíci fázi životního cyklu zástupců Basidiomycotina představuje. myceliární provazce. terciární mycelium. primární mycelium. sekundární mycelium.

Zásobní látka florideový škrob. obsahuje amylopektin. je ukládán v cytoplazmě. obsahuje amylózu. je ukládán v chloroplastu.

Enzym Rubisko je jeden z evolučně nejstarších dvojčinných enzymů. Katalyzátor reakcí, kde substrátem může být. H2O. CO2. O2. N2.

Mitóza u rodu Vaucheria je. polouzavřená. polootevřená. uzavřená. otevřená.

Řasy z třídy Trebouxiophyceae. jsou volně žijící bičíkovci. jejich dělící rýha je asymetrická. mají CCW-konfiguraci bičíků. jejich oddělení protoplastů zajišťuje fragmoplast.

Bičíkový aparát zelených řas tvoří základní struktura, popsána symbolem 9+2, která se nazývá. axonema. lamela. osa. kinetozom.

Věncová lamela po obvodu chloroplastu chybí v rámci oddělení Heterokontophyta třídě. Bacillariophyceae. Eustigmatophyceae. Phaeophyceae. Xanthophyceae.

Askolokulární typy hub s bitunikátními neamyloidními vřecky představuje třída. Laboulbeniomycetes. Dothideomycetes. Pezizomycetes. Eurotiomycetes.

Hemiaplanospory jsou. rozmnožovací buňky, které nikdy nemají bičík. pohlavní mitospory. jednojaderné buňky se stigmou a pulzující vakuolou. endogenní pohlavní rozmnožovací buňky.

Bičíkatá stadia chybějí u. Microsporidiomycota. Myxomycota. Chytridiomycota. Zygomycota.

V plazmě některých obrněnek uložená tělíska, které při mechanickém podráždění světélkují, jsou. luciferiny. trichocysty. scintilony. luciferázy.

Ustilaginales – prašné sněti jsou obligátně parazitické houby s dikaryotickým myceliem, které označujeme jako. sekundární mycelium bez přezek. terciární mycelium. primární mycelium. sekundární mycelium s přezkami.

Většina mykobiontů je z oddělení. Chytridiomycota. Basidiomycota. Zygomycota. Ascomycota.

Polyplanetizmus je typickým jevem u řasovek. Pro něj je typické. uvolňování již sekundárních zoospor ze sporangia, které se několikrát po sobě encystují a vyklíčí v sekundární zoospory. vytváření pouze pleurokontních zoospor. vytváření pouze akrokontních zoospor. uvolňování primárních zoospor ze sporangia, které se několikrát po sobě encystují a vyklíčí v sekundární zoospory.

Askospory jsou. meiospory. mitospory. endospory. exospory.

Uredinales – rzi jsou biotrofní parazité. Puccinia graminis (rez travní) vytváří na spodní straně listu Berberis vulgaris (dřišťál obecný) ložisko jarních spor zvané. bazidium. aecium. uredium. telium.

Významní látky produkované hnědými řasami pro hospodářské využití jsou. fukoidan. jód. agar. karagén.

Buněčná stěna rozsivek se jmenuje. chlamys. portula. frustula. pleura.

Tilletiales – mazlavé sněti mají. sekundární mycelium bez přezek. sekundární mycelium s přezkami. nepohlavní srpovité balistospory. primární diploidní mycelium.

Pyramimonas tetrarhynchus druh žijící v drobných tůňkách s čistou studenou vodou patří do třídy. Prasinophyceae. Cladophorophyceae. Ulvophyceae. Trebouxiophyceae.

Phallus impudicus vytváří. gymnokarpní pilothecia. korticioidní krustothecia. hemiangiokarpní pilothecia. hypogeicky se zakládající klatrothecia.

Monofyletický charakter zelených rostlin byl potvrzen srovnáním. sekvencí aminokyselin aktinu. sekvencí polysacharidů. sekvencí glykoproteinů. sekvencí nukleotidů 18S rRNA.

Výsledkem nepohlavního rozmnožování u třídy Xanthophyceae jsou. spermatozoidy. aplanospory. zoospory. oosfery.

Pohlavní rozmnožování řádu Charales je. oogamie. izogamie. anizogamie. gametangiogamie.

Strupovitost plodů jabloní způsobuje. Guignardia bidwellii. Venturia inaequalis. Venturia pirina. Patellaria atrata.

Rozsivky se dělí v rovině. valvy. rimoportuly. pleury. raphe.

Parenchymatická stélka. je morfologicky a funkčně členěna na osní vlákna a boční větévky. sestává s mnohojaderných buněk, oddělenými přehrádkami. je pletivová, diferencovaná na rhizoid, kauloid a fyloid. je rozvětvená, mnohojaderná,bez příčných přehrádek.

Přítomností parazita v buňkách došlo k hyperplazii, teda. patologickému zmnožení buněk. patologickému zvětšení pletiva. patologické redukci buněk. patologické redukci pletiva.

Parožnatky (Charophyta) patří do vývojové linie Streptophytae, protože. mitóza je uzavřená. u nich převládá nepohlavní proces. oddělení protoplastů zajišťuje fykoplast. buněčná stěna se zakládá mezi dceřinými protoplasty pomocí fragmoplastu.

Rhizoplast je struktura vyrůstající z bazálního tělíska, která. je kontraktilní vlákno spojující bazální tělísko s jádrem. manipuluje s chromozomami na začátku mitózy. je kontraktilní vlákno spojující kinetozomy mezi sebou. je nekotraktilní vlákno.

K obnovení haploidního stavu dochází při. meióze. mitóze. transkripci. metageneze.

Cyanophora paradoxa. epifytická řasa s pseudociliemi. volně žijící bičíkovec z oddělení Glaucophyta. patří do oddělení Rhodophyta. připomíná zelenou řasu Oocystis.

Černě (Rhytismatales) vytvářejí teleomorfu v podobě. kleistothecií. apothecií. pyknid. pseudoapothecií.

Výtrusorodá vrstva stopkovýtrusných hub se nazývá. thecium. trama. bazidium. hymenium.

Základním typem stélky jednobuněčných hlenek je. diploidní myxaméba. haplo-diplontní myxaméba. haploidní myxaméba. diploidní myxmonáda.

Eudorina elegans vytváří 32-buněčné oválné cenobia, patří do řádu. Microthamniales. Chlorococcales. Tetrasporales. Volvocales.

Třída Synurophyceae má mikrotubulární kořeny v počtu. 2. 6. 3. 4.

Nepohlavní ovální spory zlativek (Chrysophyceae) se nazývají. stomatocysty. diskobolocysty. mukocysty. artrocysty.

Meióza probíhá u většiny druhů řádu Florideophyceae na. tetrasporofytu. gametofyte. karpogoně. karposporofytu.

Výchozí vývojovou skupinou dnešních vlastních hub jsou. Ascomycota. Chytridiomycota. Acrasiomycota. Zygomycota.

V buněčné stěně vřeckatých hub (Ascomycota) je především chitin, výjimku představuje třída. Eurotiomycetes. Saccharomycetes. Pezizomycetes. Dothideomycetes.

Sinice při anoxigenní fotosyntéze využívají jako donor elektronu. jodovodík. vodík. sirovodík. metan.

Fotobiontem lišejníku Collema polycarpum je. Nostoc. Trentepohlia. Scytonema. Trebouxia.

Specifický buněčný obal euglen složený ze vzájemně spojených proteinových proužků je. lorika. rhodopsin. ampula. pelikula.

Gamety při pohlavním procesu mezi dvojicí heterothalických jedinců krásivky Cosmarium botrytis tvoří. zoospory a oosféra. celé protoplasty. zoospory. hypnospory.

Do říše Protozoa patří i skupiny s chloroplasty, které byli získány. kvartérní endosymbiózou. terciární emdosymbiózou. primární endosymbiózou. sekundární endosymbiózou.

Pohlavní rozmnožování řasovek je. oogamie. anizogamie. oogametangiogamie. oogametogamie.

Diethylamid kyseliny lysergové se vyrábí z kyseliny lysergové, která se získává z houby. Claviceps purpurea. Claviceps paspali. Cordyceps militaris. Claviceps viridis.

Hyfogamie je typické pohlavní rozmnožování pro. Oomycota. Chytridiomycota. Ascomycota. Basidiomycota.

Vláknitá nevětvená řasa Ulothrix zonata. její gamety jsou dvoubičíkaté. je heterothalický druh. její zoospory jsou dvoubičíkaté. tvoří gametofyt tzv. kodiolové stadium.

Polyplanetizmus je typickým jevem u řasovek. Pro něj je typické. uvolňování již sekundárních zoospor ze sporangia, které se několikrát po sobě encystují a vyklíčí v sekundární zoospory. vytváření pouze pleurokontních zoospor. vytváření pouze akrokontních zoospor. uvolňování primárních zoospor ze sporangia, které se několikrát po sobě encystují a vyklíčí v sekundární zoospory.