Fyziologie 2

je tvořen v placentě. Sekrece jeho kulminuje v 9. týdnu gravidity. Řídí činnost žlutého tělíska. bývá neocenitelný při časném stanovení těhotenství. Nazývá se. choriový somatomammotropin. progesteron. choriongonadotropin. dehydroepiandrosteron.

o progesteronu v průběhu gravidity platí. od ovulace až do nidace je jeho produkce řízena adenohypofyzárním LH. maximum jeho placentární sekrece je mezi 24. - 36. týdnem těhotenství. uvolňuje sakroiliakální vazy. corpus luteum jej tvoří pouze tehdy, nedojde-li k oplození.

estrogeny v graviditě. reprezentuje především estriol. tlumí proliferativní procesy. od počátku těhotenství má jejich sekrece sestupnou tendenci. potencují proliferaci, zvyšují elasticitu symfýzy, pozitivně ovlivňují růst prsu i vývodů mléčné žlázy atd.

tento hormon ovlivňuje především laktaci, tvoří se v placentě, zvyšuje uvolňování mastných kyselin z matčiny tukové tkáně a snižuje také citlivost tkání pro inzulin - máme tedy na mysli. choriový gonadotropin. choriový somatomammotropin. prolaktin. luteinizační hormon.

posuďte správnost číselných údajů, vyjadřujících zvýšení metabolismu těhotné ženy. objem krve stoupá až o 100 %. klesá minutová ventilace. výdej srdeční se zvyšuje o 30 - 40 %. minutová ventilace roste až o 50 %.

která(é) z interpretací fyziologických změn v těhotenství odpovídá(jí) skutečnosti ?. v ledvinách klesá cévní odpor. zvyšuje se glomelurální filtrace a až o 35 % narůstá průtok krve ledvinami. zvyšuje se lipémie. stoupá proteinémie.

najděte chybný údaj o porodu. ke zvýšení děložní kontraktility přispívá oxytocin, kortizol a prostaglandiny. druhá doba porodní je obvykle ze všech tří nejdelší. třetí doba porodní zahrnuje vypuzení placenty a plodových obalů. poloha podélná hlavičkou bývá indikací k sekci.

mateřské mléko. může být denně produkováno v množství 1 - 2 l. se začíná tvořit asi za tři dny po rychlém vzestupu sekrece estrogenů. obsahuje dvě formy proteinů - solubilní (laktalbumin) a micelární (s obsahem kaseinu a minerálií). je ve své produkci udržováno především prolaktinem a kortizolem.

kojení. zajišťuje kromě ostatních funkcí i příjem imunoglobulinů IgE. by mělo trvat minimálně do 4. měsíce života dítěte. zaručuje příjem protilátek typu IgA. by mělo trvat minimálně do 2. měsíce života dítěte.

H-Y antigen je protein, který. se tvoří na základě přítomnosti X chromozomu. určuje diferenciaci embryonálních pohlavních žláz v ženskou formu. se tvoří na základě Y chromozomu. určuje diferenciaci embryonálních pohlavních žláz v mužskou formu - testes.

urči pravdivý výrok. choriogonadotropin působící od 8. týdne embryonálního života na Leydigovy buňky v nich vyvolává tvorbu progesteronu. u fetu s karyotypem 46 XX jsou z hlediska vývoje gonád aktivní oba X chromozomy. nejsou-li po 7. týdnu embryonálního života přítomny androgeny tvoří se z Müllerova vývodu vejcovody a uterus. jsou-li po 7. týdnu emryonálního života přítomny androgeny tvoří se z Wolfova vývodu nadvarle a jeho vývody.

pro fetální růst je charakteristické, že. na počátku fetálního vývoje činí přírůstek hmotnosti až 45 % týdně. hlavním metabolickým substrátem nutným pro růst tkání a zisk energie jsou laktóza, fruktóza a aminokyseliny. je ovlivněn inzulinem a jemu podobnými látkami. glukóza, laktát a aminokyseliny tvoří hlavní metabolický a energetický zdroj.

již koncem 7. týdne gestace je vytvořen základní kardiovaskulární systém. Mezi jeho specificky fetální atributy patří. přítomnost foramen ovale. ductus venosus - spojení mezi umbilikální vénou a v. cava inferior. ductus arteriosus - spojení mezi plicnicí a v. cava superior. že z horní duté žíly protéká většina krve pravým srdcem do plicnice, odtud jde většina krve cestou ductus arteriosus do aorty.

morfologické i funkční parametry orgánů plodu jsou pochopitelně odlišné od hodnot adultních. Některé z níže uvedených se však liší i od oněch fetálních. Určete které. před porodem klesá srdeční frekvence na hodnotu asi 80/min. plíce jsou rozepjaty a vyplněny tekutinou izotonickou s krevní plaznou. dýchací pohyby, které se objevují od 11. týdne těhotenství mají průměrnou frekvenci 50/min. moč, jež se tvoří již asi od 10. týdne nitroděložního života, je hypertonická.

v případě hypoxie může fétus vylučovat do amniotické tekutiny pevný střevní obsah, čímž hrozí poškození plicní tkáně. Ona, za normálních okolností nedefekovaná hmota se nazývá. kolostrum. praenomium. mekonium. millium.

novorozenec - tak lze oprávněně titulovat človíčka teprv nedávno lůno matčino opustivšího po dobu prvních. 28 dnů. 7 dnů. 4 týdnů. 14 dnů.

za jednu minutu zvládne organizmus novorozence. 50 dechových cyklů. vyventilovat 600 - 640 ml vzduchu. maximálně 30 dechových cyklů. 120 - 150 systol srdečních.

určete osud spojek fetální cirkulace po narození. po dvou dnech se vazokonstrikcí uzavře ductus venosus. anatomické uzavření ductus arteriosus proběhne do 4 měsíců. na několik týdnů se přechodně rozšíří foramen ovale. spojení mezi pupeční a dolní dutou žilou se uzavírá vazokonstrikcí během 1 - 3 hodin po porodu.

nepravdivé tvrzení o novorozenci není. jeho metabolický obrat je 2 x vyšší než u dospělého člověka. v termoregulaci se uplatňuje hnědá tuková tkáň. vyšší produkce koagulačních faktorů představuje reálné riziko neonatálních trombóz. tlak krve činí průměrně 60/40mmHg.

masožravci zpracovávají potravu. mechanicky nedokonale a býložravci důkladně. mechanicky důkladně a býložravci nedokonale. procesem, obecně zvaným cyklosa. m.j. v cardii, fundusu a pyloru.

v průběhu cyklosy. se pH nemění. čili oběhu trávicí vakuoly se mění pH z kyselého na zásadité. se mění pH ze zásaditého na kyselé. se mění pravotočivá forma posunu potravy u škrtičů na levotočivou.

je pravda, že v rámci srovnání trávení obratlovců (O) a bezobratlých (B). nejsou v zažívací soustavě B výrazně odděleny okrsky resorbující od secernujících. u B není enzym podobný pepsinu, který tráví proteiny v kyselém prostředí a štěpení bílkovin probíhá při neutrálním pH?. u B je také enzym podobný pepsinu, který tráví proteiny v kyselém prostředí a štěpení bílkovin probíhá při kyselém pH?. u O i B je v trávicí trubici dvojí druh inervace, homologní pleteni Meisnerově submukosní a Auerbachově myenterické?.

sliny. jsou hojné u vodních savců (tuleni,velryby). jsou hojné u savců přijímajících suchou potravu (skot, kozy aj.). mohou být husté s hlenem (mucus) nebo řídké (serosní). žlázy slinné jsou inervovány především motoricky a parasympaticky.

k předžaludkům u přežvýkavců nepatří. abomasus (sléz). rumen (bachor). kniha (omasus). čepec (reticulum).

normální (doporučené) hodnoty lipidů. HDL cholesterol: muži = nebo větší než 1,2 mmol/l. HDL cholesterol: ženy = nebo větší než 1,4 mmol/l. triglyceridy = nebo větší než 2,3 mmol/l. triglyceridy = nebo menší než 2,3 mmol/l.

cholesterol v krvi. normální hladina celkového ch. je mezi 7,1 - 9,5 mmol/l. doporučená hodnota "špatného" LDL cholesterolu = nebo menší než 4,1 mmol/l. je vázán na a) low density lipoproteins (LDL, přenos z míst vsrřebávání a tvorby v játrech ke tkáním), což je nebezpečná forma pro vznik aterosklerózy a b) high density lipoproteins (HDL), na nichž je vázaný cholesterol dopravován z tkání do jater. je vázán na a) very low density lipoproteins (VLDL) kde je spolu s triacylglyceroly transportován z tkání do jater a na b) LDL přenášející cholesterol z tkání do jater, kde se přeměňuje na žlučové kyseliny.

k transportu krví. volných mastných kyselin slouží krevní albuminy. tuků slouží lipoproteiny, kde jsou nepolární molekuly triacylglycerolů a esterů cholesterolu umístěny v jejich jádrech a polární složky (bílkoviny, fosfolipidy a neesterifikovaný cholesterol) jsou v jejich vnějších částech. tuků slouží mj. nejmenší lipoproteinové částice zvané chylomikrony. tuků slouží několik druhů lipoproteinů (největší jsou chylomikrony), jejichž hustota (density) je přímo úměrná množství bílkoviny v nich obsažených (VLDL, LDL, HDL.

antigen (Ag) je (jsou). látka, kterou tělo není schopno rozeznat jako cizí a která mate imunitní systém při transplantacích. látka(y), společná(é) všem organismům stejného druhu. látka, kterou je tělo schopno rozeznat na základě její struktury jako cizí a proti níž jsou humorální imunitou vytvářeny protilátky. např. mikroorganismy, cizorodé bílkoviny, cizí krevní skupiny, cizí orgány aj.

úplně stejné antigeny. mají jednovaječná dvojčata. mají klonovaní jedinci. mají monoklonálně deprivovaní jedinci. má dítě a matka, jestliže se neliší v Rh faktoru.

na řízení činnosti GIT se podílí. převážně vlastní nervový a hormonální systém. také vlastní nervové pleteně ovlivňované především sympatikem. systémy nervové a humorální, spolu s mechanickým a chemickým působením obsahu. též vlastní, převážně parasympatikem ovlivňované nervové pleteně.

sliznice trávicího traktu. neobsahuje svalovinu. je vystlána vícevrstevným dlaždicovitým epitelem. obsahuje na rozhraní se submucosou vrstvičku hladké svaloviny (lamina muscularis mucosae). je charakteristická cylindrickým epitelem.

slizniční nervová pleteň Meissnerova je uložena. mezi podélnou svalovinou a serózou. v submucose. v mucose. mezi cirkulární a longitudiální vrstvou tunicae muscularis externae.

plexus myentericus Auerbachi. se nachází ve stěně trávicí trubice blíže serose nežli plexus submucosus Meissneri. se nazývá perienterální pleteň sympatiku. je lokalizován v submucose. je uložen ve vazivové vrstvičce oddělující cirkulárně a longitudiálně uspořádanou svalovinu v tunica muscularis externa stěny trávicí trubice.

propulsivní pohyb trávicí trubice je. identický se všemi pohyby peristaltickými. totožný s pohybem segmentačním. pohyb posunujíci. součástí pohybů peristaltických.

interdigestivní pohyby. se s periodou 1,5 - 2 hodiny objevují v době, kdy je žaludek i tenké střevo prázdné. mají coby spouštěcí signál přítomnost potravy v žaludku. vznikají na podkladu tzv. interdigestivního myoelektrického motorického komplexu. jsou ovlivňovány (ve smyslu geneze a řízení) také hormonem motilinem.

tvorba slizničních řas a kývavé pohyby klků jsou zajištěny. smíšenou svalovinou muscularis mucosae. hladkou svalovinou muscularis mucosae. podélně uspořádanou svalovinou subserosní. cirkulárně uspořádanou subserosní svalovinou.

v žaludku, tenkém střevu a střevu tlustém až k rektu se nalézá svalovina. pouze hladká. smíšená. řízená pouze sympatikem. také příčně pruhovaná.

o klidovém membránovém potenciálu buněk hladké svaloviny GITu se dá říci, že. je vždy konstantní. má hodnotu 40 až 70 mV (vnitřek buňky minus). spontánně kolísá. je modulován nervovými, humorálními i mechanickými vlivy, především u boxerů.

svalovinu smíšeného typu lze najít v. jícnu, žaludku a rectu. rektu a jícnu. i v ileu. v jícnu.

o hladké svalovině GITu neplatí. že její vřetenité buňky jsou vícejaderné. funkčnost jejího soubuní je garantována kontakty svalových buněk (gap junctions), které umožňují přenos depolarizace. může být spontánně aktivní. že žádné ze svalových buněk nemají povrchové receptory.

určete platné tvrzení o činnosti hladké svaloviny GITu. pro dynamiku kontrakce je podstatná hydrolýza ATP, je ale pomalejší než u svalů příčně pruhovaných. hladký sval je schopen relaxace jak ve zkráceném, tak i v protaženém stavu. při kontrakci nevznikají příčné můstky. silnější pasivní protažení vyvolává kontrakce.

tzv. bazální elektrický rytmus (dále BER) svaloviny GITu. je závislý na lokálních nervových pleteních. je schopnost rytmicky měnit transmembránový potenciál nezávisle na hormonech a nervových pleteních. je striktně myogenní. vzniká se stejnou frekvencí ve všech oddílech GITu.

ohledně bazálního elektrického rytmu (BER) hladké svaloviny GITu platí. amplituda vln BER (depolarizace) má při klidovém membránovém potenciálu -65 mV hodnotu okolo 10 - 15 mV. depolarizaci na prahovou úroveň s následným vznikem akčních potenciálů lze modelovat aplikací acetylcholinu. hyperpolarizaci s následným útlumem vzniku akčních potenciálů lze modelovat pomocí adrenalinu. frekvence vzniku vln BER je v žaludku až 10 x vyšší než v duodenu.

stahy kruhové svaloviny GIT. se posunují rychlostí cca 20 - 30 cm za sekundu. jsou odpovědné za posun trávení (propulse). nesouvisí s vlnami BER. posunují se aborálně rychlostí 2 - 3 cm za sekundu.

v průběhu vláken nervového systému GITu se tvoří ztluštěniny. zvané varikosity. nazývané pyknity. vyplněné synaptickými váčky. z nichž se uvolňují různé mediátory.

hladká svalovina GITu. má vyšší maximální rychlost kontrakce než kosterní svaly. nemá sarkoplazmatické retikulum. je při kontrakci nezávislá na přísunu extracelulárního vápníku. umožňuje blokovat její kontrakce kobaltem (inhibice Ca kanálů v membráně za nepřítomnosti srkpl.retikula).

z funkčního hlediska dělíme hladkou svalovinu GITu na dva typy. tonický a dynamický. fázický a izotonický. tonický a fázický. dynamický a fázický.

tonický typ hladké svaloviny GITu. se vyskytuje v orgánech fungujících jako zásobníky. má v křivce akčního potenciálu fázi plató způsobenou prostupem iontů Ca2+, podobně jako v srdci. odpovídá kontrakcemi především na acetylcholin nervových zakončení. se nevyskytuje v tračníku.

fázický typ hladké svaloviny. se nachází ve většině oddílů GITu. nemá svůj vlastní bazální elektrický rytmus (BER). cholinergní dráždění jej tlumí, adrenergní aktivuje. je většinou spontánně myogenně aktivní (má vždy vlastní BER).

motilita GITu je řízena zejména. zevně sekretorickými buňkami epitelu. nervovými plexy jeho stěn. klasickým autonomním (vegetativním) nervovým systémem. vnitřně sekretorickými buňkami.

parasympatická inervace GITu. přichází také vagovými vlákny z části kraniální. je částečně přiváděna z lumbální míchy. má postgangliové neurony v plexus myentericus. nepochází ani z části ze sakrálního oddílu parasympatiku.

parasympatikus (většinou zprostředkovaně) svalstvo GITu. excituje, až na tři podstatné vyjímky, excitované sympatikem (viz event. odpověď d). inhibuje, bez vyjímky. v poměru k sympatiku ovlivňuje jen z několika málo procent. excituje pouze ileocekální svěrač, m. sphincter ani internus a vlákna muscularis mucosae.

sympatikus (většinou zprostředkovaně) svalstvo GITu. excituje, až na tři podstatné vyjímky, excitované sympatikem (viz event. odpověď d). inhibuje s výjimkami podle odpovědi d. neovlivňuje. excituje ileocekální svěrač, m. sphincter ani internus a vlákna muscularis mucosae.

v následující nabídce možností budou tři z nich identické se třemi klasifikačními skupinami membránových receptorů na povrchu nervových i efektorových buněk GITu. Určete možnost čtvrtou, chybnou. receptory pro tzv. "gastrointestinální hormony" podobně jako v CNS (VIP, substance P, enkefaliny, endorfiny a somatostatin). receptory pro lokálně aktivní látky. receptory pro "splanchnoenterální hormony". receptory pro neuromediátory.

myenterický reflex. je nezávislý na zevní (extramurální) inervaci. nepatří mezi místní reflexy. je vlastně kontrakce coby odpověď na místní distenzi zažívací trubice. je možné vyvolat v celém GITu.

reflex peristaltický (peristaltická vlna). spočívá v místní kontrakci cirkulární svaloviny následované stahem svalové vrstvy podélné. směřuje obvykle aborálně (análně). se dá tlumit opiáty. nepatří mezi místní reflexy.

mezi reflexy tvořené krátkým obloukem střevo/prevertebrální ganglia sympatiku/střevo se řadí. reflex gastrokolický (po naplnění žaludku tendence k defekaci). reflex kolonoileální (náplň colonu tlumí vyprazdňování ilea). reflex defekační (rána pod pás vede k defekaci). reflex enterogastrický (tlumení motility žaludku).

najděte správný údaj. portální oběh tvoří čtyři kapilární sítě v sérii. ze žaludku a střev pochází 30 % portální krve. stěna slizničních kapilár je mnohem více fenestrována oproti stěnám kapilár svalů. signály pro autoregulační systémy (průtoku krve GITem) rozdělujeme na metabolické a myogenní.

z předložených funkčních souvislostí (ohledně kapilár GITu) je jedna chybná. Určete která. kontrakce arteriol zvýší filtrační tlak. kontrakce prekapilárních svěračů sníží počet perfundovaných kapilár. snížení arteriálního tlaku relaxuje prekapilární svěrače. snížení arteriálního tlaku vede v důsledku ke zvýšení počtu perfundovaných kapilár.

vazodilataci ve sliznici působí. gastrin. vazoaktivní intestinální peptid. kininy ( kallidin a bradykinin). a) ani b) není správně.

k fenoménu zvanému "autoregulační únik" lze říci. jedná se o parasympatikem stimulovanou vazokonstrikci. jde o vazodilataci, která následuje po několika minutách sympatikem navozené konstrikce. je zapříčiněn převážně parasympatikem. je odpovědí na konstrikcí vyvolanou hypoxii.

hlad coby fyziologický stav lze definovat jako. stav, který vede k příjmu potravy v množství začasté značně přesahujícím adekvátní energetický výdej. stav, který vede k příjmu potravy v množstvích odpovídajících energetickému výdeji. spojení složek chuti, pocitů hladu a alimentární motivace. alternativa c) by platila pro hlad ve smyslu senzorickém.

GIT: v regulaci příjmu potravy. se uplatňují některé oblasti hypothalamu. je nezastupitelná hlavně hypofýza. se jako centrum sytosti označují ventromediální jádra hypothalamu. jsou laterální hypothalamická jádra nazývána centrum hladu.

glukostatická teorie. vyjadřuje etiologii diabetu. vysvětluje princip glukoneogeneze. operuje s pojmy : glukoreceptory, diencefalon, centrum hladu, centrum sytosti, rozdíl mezi arteriální a žilní glykémií..... je součástí představ o řízení příjmu potravy.

z hlediska dlouhodobé regulace příjmu potravy byly formulovány teorie. lipostatická. termostatická. glukostatická. dynamicko-kalorická.

roli ve vytváření pocitu nasycení hrají. bombesinu podobné peptidy. epifyzární regulační proteiny. 2-metylanorexin. cholecystokinin a glukagon.

imunokompetentní elementy či tkáně GITu dělíme do čtyř skupin. Patří mezi ně. intermuskulární lymfocyty. Peyerovy plaky. lymfocyty a plazmatické buňky v lamina propria. Waldeyerův mízní okruh.

plazmatické buňky v lamina propria mucosae. produkují interleukiny. tvoří sekreční IgA. tvoří plazmatický IgA. vytváří především IgE.

bakteriální kolonizace GITu je. od žaludku aborálně vzrůstající. velmi silná v ústech a jícnu. málo intenzivní v jícnu a žaludku. téměř nulová v tračníku.

imunitní systém GITu nezahrnuje. Peyerovy plaky a intraepiteliální lymfocyty. bursa Fabricii a vasoaktivní T buňky. Waldeyerův mízní okruh (první bariéra proti infekci, tonsily jedna patrová, párové lingualis, při Eustach. trubici, hltanové mandle). drenážní systém lymfy a portální krve, lymfatické uzliny v okruží ((mezenteriu, což je zdvojená vrstva pobřišnice (peritonea) připevňující střevo k zadní stěně dutiny břišní)).

Peyerovy plaky (fr.plaque, ř. plax deska). jsou bakteriálním pokryv žubů, zvláště třecích a třetích. jsou tvořeny lymfatickými folikly, do nich se dostávají ze střeva antigeny, přes specializované M buňky. jsou kožní kolagenové deformace při lepře. jsou aterosklerotické ztlušteniny ve vena portae.

pro GIT jsou typické žlázy. tubulózní. tuboalveolární. alveolární. ani jedny z uvedených.

sedimentační rychlost erytrocytů je. nepřímo úměrná suspenzní stabilitě krve. přímo úměrná suspenzní stabilitě krve. u zdravých mužů 2 - 5 mm za 1 hodinu. u zdravých mužů 2 - 5 cm za 1 hodinu.

pro šťávy zažívací trubice platí. v dutině ústní jsou tvořeny velkými párovými žlázami ale i velkým počtem drobných žlázek. jsou v tenkém střevě slabě kyselé. v tlustém střevě se téměř netvoří. v žaludku klesá hodnota jejich pH maximálně na 3.

působení látek (z hlediska žláz GITu) lze dělit na. pouze endokrinní a parakrinní. poze endokrinní a exokrinní. pouze monokrinní a neurokrinní. neurokrinní, endokrinní, parakrinní a přímé působení látek z tráveniny.

cefalická, gastrická a intestinální fáze řízení exokrinní sekrece se uvádí pro. žaludek, pankreas a zčásti i tenké střevo. žaludek, jícen a játra. tenké i tlusté střevo. žaludek a tenké i tlusté střevo.

sekretin. je antagonista cholecystokininu. zprostředkovává sekreci pankreatické šťávy v odpověď na kyselý chymus. je agonista cholecystokininu. je ve své sekreci v duodenu ovlivňován lokálními reflexy tenkého střeva, vyvolanými kontaktem s chymem.

žaludeční sekrece je stimulována. roztažením duodena a působením chymu na jeho sliznici. nervově (mediátor histamin). převážně sekretinem. hlavně cholecystokininem.

sekreci pankreatické šťávy. tlumí vysoký obsah tuků v duodenu. vyvolává zásaditý obsah duodena prostřednictvím sekretinu. zprostředkovává sekretin. navozuje kyselý duodenální obsah – čím?.

pro žvýkání (mastikaci) je charakteristické, že. ani zdánlivě stereotypní žvýkání nepatří mezi tzv. rytmické automatismy. je ovlivňováno frontální a temporální mozkovou kůrou. začíná reflexním poklesem tonu žvýkacího svalstva. žvýkací reflex se opakuje v 0,6 - 0,8 s trvajících cyklech.

síla žvýkacích svalů činí asi. na řezácích 100 N. na stoličkách 300 N. na řezácích 50 N. na stoličkách maximálně 1500 N.

sliny. se tvoří průběžně (bazální sekrece) v množství asi 0,5 ml za minutu. obsahují při bazální sekreci mnohem méně draslíku a fosforu. jsou tvořeny tuboalveolárními žlázami. při vyvolané tvorbě podléhají dvěma regulačním mechanismům - sekrečnímu (který se unavuje při dlouhodob. sekreci) a filtračnímu (zvýšení prokrvení slinných žláz).

sekrece slin je ovlivněna. inhibičně proudem vápenatých iontů do buněk žlázy. cholinergně, alfa-adrenergně a peptidergně. pouze cholinergně. pouze adrenergně.

najděte nepravdivý údaj o polykání. polykací centrum se nachází na spodině čtvrté komory. rozlišujeme fázi ústní, hltanovou a jícnovou. peristaltika hladké svaloviny jícnu je řízena n. vagem. sekundární peristaltická vlna jícnu je obvykle vyvolána zastavením pasáže sousta v některé z anatomických zúženin.

v oblasti vyústění jícnu do žaludku je jícen uzavřen mechanismem, na němž se podílejí. venózní polštář (podobně jako v anální ampule). zkroucení svaloviny jícnu. dráždění parasympatiku. tlak v dutině břišní.

receptivní relaxací (akomodačním reflexem) rozumíme. ochabnutí stěny jícnu. ochabnutí stěny distálního žaludku. ochabnutí stěny proximálního žaludku. zastavení propulzních pohybů duodena.

o plnění žaludku je pravda, že. jeho součástí je tzv. adaptivní relaxace. se při něm může zvětšit žaludeční objem až na 1,5 l. probíhá za spolupráce vagových vláken. jednou z jeho fází je adaptivní kontrakce.

žaludeční peristaltika. je řízena prostřednictvím depolarizačních vln BER (bas.el.rytmus), jež se zde chovají jako pacemaker. má vzhledem k lepšímu promísení potravy i složku retropulsní. nastupuje nejpozději do 15 minut po naplnění žaludku. spolupůsobí na zmenšení částic chymu až pod 1 mm.

mezi základní funkce pyloru (vrátníku) patří. díky poddajné svalovině zvyšovat žaludeční kapacitu. produkovat většinu HCl. řízení vyprazdňování žaludku. znemožnění refluxu obsahu duodena zpět do žaludku.

zpomalení vyprazdňování žaludku napomáhá. zvýšený obsah tuků v duodenu. snížení hladiny mono- a diacylglycerolů. zvýšené množství aminokyselin v tenkém střevu. alkalická duodenální reakce pH.

žaludeční pohyby tlumí. cholecystokinin. gastrin. glukagon i GIP (gastric inhibitory peptide, tlumící uvolňování gastrinu v reakci na volné dlouhé mastné kyseliny). somatostatin i VIP.

jeden z údajů o zvracení je nesprávný. Zaškrtněte tři správné. centrum zvracení se nachází v retikulární formaci mezi olivou a tractus solitarius v prodloužené míše. ke zvracení dochází (po předcházející nausee) za součinnosti v nádechové poloze fixované bránice, břišního lisu a současné kontrakce dvanáctníku. je (zvracení) typickým ochranným reflexem všech savců. při protrahovaném zvracení hrozí nebezpečí metabolické alkalózy (ztráta H+) a hypokalémie.

pro žaludeční šťávu je charakteristický. denně vytvořený objem max. 0,5 l. vznik v tubulárních žlázách žaludeční sliznice. denně vytvořený objem 2 - 3 l. nízký až nulový obsah mucinu.

mezi kompetence HCl v žaludku patří. zajišťovat optimální pH pro činnost pepsinů. konvertovat pepsiny na pepsinogeny a tím je inaktivovat. zajišťovat kyselé pH na ochranu některých vitamínů (C). převádět CaCO3 na rozpustný CaCl2.

co nespadá do sféry aktivit žaludeční HCl. hubení bakterií a redukce Fe3+ na lépe vstřebatelný Fe2+. oxidace Fe2+na Fe3+. depolymerace kolagenu (boptnání vaziva, např gulášové kližky). narušování prostorové konfigurace bílkovin (koagulace), což usnadní jejich enzymatický rozklad.

o iontech žaludeční šťávy platí. koncentrace K+ je vždy vyšší než v plazmě. koncentrace K+ je vždy nižší než v plazmě. jejich poměr závisí na rychlosti sekrece ž. šťávy, podobně jako u slin.Při vysoké rychlosti sekrece je hodně HCl, v klidu spíše Na. pro sekreci HCl i dalších iontů je důležitý elektrochemický gradient napříč celou žaludeční stěnou (až -80 mV vzhledem k serózní straně, klesá při zvýšené sekreci) a další elch. gradienty.

přímým působením na povrchové receptory parietálních buněk zvyšuje sekreci HCl. gastrin. acetylcholin. epinefrin. histamin.

pro dva typy mechanismů umožňujících přestup K+ iontovými kanály do kanalikulů parietálních buněk žaludku platí. jeden z nich je metabotropní (reaguje na zvýšení cAMP fosforylací a otevřením K kanálu). oba reagují na intercelulární zvýšení Ca2+. jeden z nich reaguje na intracelulární zvýšení Ca2+ (otevrou se Ca dependentní K kanály). oba typy kanálů se nalézají na bazolaterální straně buněk.

H+,K+-ATPáza v membráně parietálních buněk. je energeticky závislá na ATP tvořeném extrémním množstvím mitochondrií par. buněk. slouží k přenosu H+iontů do extracelulárního prostoru. transportuje zpět do buňky do kanalikulů uniknuvší K+. slouží k přenosu K+do extracelulárního prostoru.

v souvislosti s H+secernovanými do kanalikulů lze tvrdit. že venózní krev odcházející ze žaludku je kyselejší než vstupující krev arteriální. že vznikají štěpením vody. že vznikají za pomoci NADH+. že venózní krev odcházející ze žaludku je zásaditější než vstupující krev arteriální.

hlavní aniont žaludeční šťávy. snáze přestupuje do kanalikulů díky hyperpolarizaci způsobené zvýšeným transportem K+do extracelulárního prostoru. je vždy chloridový. není chloridový pouze po dlouhodobém hladovění. je HCO3-.

mezi buňky tubulární žaludeční žlázy nepatří. parietální. mucinózní. Hensenovy. hlavní.

vnitřní (intrinsic) faktor žaludeční pro vstřebávání B12. je tvořen parietálními buňkami. je to známý lipoprotein lipofuscin. tvoří komplexy s vitaminem B12 a ty jsou vstřebávány, internalizovány do buněk. může chybět, což vede ke vzniku perniciózní anémie (zhoubné chudokrevnosti) u dlouhodobých silných pijáků s atrofovanou sliznicí žaloudku.

pepsiny. mají pH optimum 4 - 6. mohou rozložit přibližně 20 % proteinů běžné potravy. jsou tvořené a secernované hlavními buňkami ve formě pepsinogenů. mají pro svou funkci optimální pH 1,8 - 3,5.

v tenkém střevě. jsou rytmické kontrakce vyvolané vlnami BER nejrychlejší v duodenu. snižuje excitabilitu parasympatikus. se převážná část trávicích a resorpčních pochodů odehrává v ileu. se uplatňují tyto reflexy: intestino-intestinální, ileo-gastrický a gastro-ileální (vysvětlete, jestli je to pravda).

pro sekreci hlenu a roztoku elektrolytů s vysokým obsahem HCO3- uskutečňovanou v proximální části duodena platí, že. je stimulována sympatikem. jí zajišťují Brunnerovy žlázy. je vyvolávána i mechanickou stimulací duodena. jí vagem zprostředkované cholinergní dráždění inhibuje.

která z charakteristik pankreatické šťávy je chybná. je bezbarvá a izotonická s krevní plazmou. je čirá a alkalická. je čirá, mírně kyselá, bezbarvá. je alkalická a izotonická s plazmou.

o řízení tvorby pankreatické šťávy lze tvrdit, že. část jeho nervové složky reprezentovaná parasympatikem působí via acetylcholin, M-receptor, G-protein, cAMP, fosforylace. po stimulaci vagu dochází ke zvýšení sekrece enzymů. po stimulaci vagu dochází ke snížení sekrece enzymů. sekreci exokrinní části pankreatu stimuluje sympatikus.

hormonální část tvorby trávicí šťávy pankreatu je zastoupena. v účinku na extralobulární vývody hlavně cholecystokininem. sekretinem, který aktivuje obohacování šťávy o vodu a HCO3-. cholecystokininem, gastrinem a sekretinem. cholecystokininem zmnožujícím obsah enzymů ve šťávě.

pankreatická lipáza. štěpí triacylglyceroly na monoacylglyceroly a volné mastné kyseliny. je ve svém účinku závislá na působením trypsinu vzniklé protokolipáze. tvoří s kolipázou komplex velmi aktivně štěpící triacylglyceroly. je nejdůležitějším tuky štěpícím enzymem.

mezi proteolytické enzymy pankreatické šťávy patří. trypsin a karboxypeptidáza A a B. trypsin. chymotrypsin a pepsin. karbonylpeptidáza A a B.

je produkována v množství 0,7 - 1,2 litru za den, její sekrece z vývodů je izotonická, obsahuje IgG, je hlavním prostředkem k vyloučení cholesterolu z organismu. Jedná se o. pankreatickou šťávu. žluč. duodenální sekret Brunnerových žláz. produkt tvořený buňkami jaterních lalůčků, za účasti tzv. jaterní trias.

kde v organismu naleznete Heringovy kanály?. v pankretu. ve slezině. v Lieberkünových kryptách. v játrech.

zdroje žlučových kyselin jsou. tři. 1. syntéza v játrech z cholestrolu a 2. enterohepatálním oběhem se navrátivší kyseliny po střevní resorpci. dva. cholestrol a dioxycholát.

kyseliny: cholová, chenodeoxycholová, deoxycholová a lithocholová se řadí mezi. žlučové kyseliny s výjimkou lithocholové. sekundární (první dvě v pořadí, vznikající vlivem mikroorganismů) a primární (třetí a čtvrtá) žlučové kyseliny. primární (první dvě) a sekundární (třetí a čtvrtá) žlučové kyseliny. kyseliny tvořící až 65 % suché váhy žluči.

riziko rakoviny colon zvyšuje. zácpa, protože mikroflora mění primární žlučové kyseliny na nebezpečné sekundární. průjem, protože se odplavují lymfocyty ze sliznice. zácpa, protože vláknina mechanicky dráždí sliznici. průjem, protože převládnou ve floře kancerogenní plísně (enterokandidosa).

tvrzení platná o žlučových kyselinách jsou. jejich molekuly agregují do micel. jsou vylučovány konjugované s albuminem. jejich soli jsou při pH 7 ve vodě nerozpustné. jsou obvykle vylučovány konjugované s glycinem či s taurinem.

o vylučování žlučových kyselin lze prohlásit. jimi tvořené micely slouží jako transportní forma pro lecitin a cholesterol. pro vznik micel je nevyhnutelné snížení pH. pro vznik micel je nezbytné zvýšení pH. polární lecitin zvětšuje kapacitu micel pro nepolární cholesterol.

bilirubin. se do jater dostává jako tzv. přímý, ve vodě rozpustný. je produktem degradace hemoglobinu. se v hepatocytech konjuguje se dvěma molekulami kyseliny glukuronové. je jako nepřímý, ve vodě nerozpustný secernován do žluči.

odvádění žluči do duodena je závislé na. relaxaci Oddiho svěrače. sekreci gastrinu a sekretinu. sekreci gastrinu a cholecystokininu. vagové aktivitě (částečně).

vyber správný údaj o anatomii tlustého střeva. v proximální části colon je patrná longitudinální svalovina redukovaná na tři cca 8 mm široké svazky - tenie. tenie a kruhová svalovina se podílejí na vzniku hauster. sliznice vytváří bohaté klky. buňky sliznice jsou obdařeny kartáčovým lemem.

v colon je působení parasympatiku. inhibiční (co se motility týče). vždy zprostředkováno nervovými pleteněmi stěny GIT. i sympatiku tonické. na motilitu stimulační, na rozdíl od tlumivé aktivity adrenergních sympatických vláken.

mezi pohyby kolon řadíme. krátké, 1 - 3 x denně se objevující tzv. velké (Holtzknechtovy) pohyby. pohyby segmentační. haustrace, hlavní míchací pohyby kolon - tvoří až 50 % všech pohybů kolon. haustrace, které tvoří téměř 90 % pohybů kolon.

bakterie tlustého střeva. mohou tvořit až 5 % suché hmotnosti stolice. se zasluhují o vznik některých vitamínů. metabolizují především tzv.rozpustnou rostlinnou vlákninu na mastné kyseliny s krátkým řetězcem. produkují plyny a zvyšují pH tračníku.

jeden údaj o iontové bilanci kolon je chybný, označte jej. koncentrační spád (140 mmol/l lumen x 14 mmol/l intracelulární tekutiny) umožňuje snadnou difuzi natria do buněk, tj. resorpci. ionty kalia se dostávají do lumen přes tigh junctions. draslík je ve stolici v nižší koncentraci než sodík. sodík je ve stolici v nižší koncentraci než draslík.

za normálních okolností stolice obsahuje. 75 % vody. 20 - 30 % bílkovin. asi 30 % mrtvých bakterií. 10 - 20 % tuků.

co nenastává při defekaci ?. roztažení rekta vyvolá myenterický reflex. tlak v rektu vyvolá sympatický defekační reflex. dojde ke zvýšení intraabdominálního tlaku. otevře se glotis (po hlubokém nádechu).

ze sacharidů je obvykle v potravě nejvíce zastoupen. sacharóza. glukóza. celulóza. amylopektin a amylóza.

z cukrů se v trávicím traktu vstřebávají téměř výhradně. glukóza, galaktóza a fruktóza. monosacharidy. disacharidy. maltóza a maltotrióza.

pro vstřebávání monosacharidů je charakteristické, že. se nevstřebávají jinak než pinocytosou. glukóza má společný transportní systém s galaktózou. glukóza má společný transportní systém s fruktózou. nejintenzivněji probíhá v duodenu a proximálním jejunu.

v membráně kartáčového lemu enterocytů se nacházejí enzymy. aminooligopeptidáza. karboxypeptidázy. dipeptidylaminopeptidáza. neuplatňující se při trávení peptidů.

GIT: "chemická" emulgace tuků. začíná již v žaludku. je pro efektivní trávení tuků nezbytná. probíhá až v duodenu. je podporována kyselým prostředím.

v žaludku se. nevyskytuje žádná z lipáz. uskutečňuje štěpení triacylglycerolů preduodenálními lipázami s pH optimem v kyselé oblasti. uplatňují např. linguální lipáza Ebnerových žláz či lipáza žlázek fundu. neštěpí triacylglyceroly.

micely. jsou v tenkém střevu obohacovány produkty trávení tuků. jsou téměř bez vyjímky vylučovány stolicí. v oblasti nižšího pH u kartáčového lemu uvolňují liposolubilní látky. se po obohacení tukovými metabolity nazývají smíšené (micely).

o resorpci tuků a látek v nich rozpustných platí údaj(e). tuky jsou téměř kompletně resorbovány již v jejunu. vitaminy A, D a K3 se resorbují bez závislosti na micelách. žlučové kyseliny jsou resorbovány již v duodenu. vitaminy E, K1 a K2 musí být transportovány v micelách.

urči pravdivé údaje. fosfolipidy se v enterocytech mění na lyzofosfolipidy. triacylglyceroly se v enterocytech esterifikují na monoacylglyceroly. produkty trávení tuků se enzymaticky zpracovávají v endoplazmatickém retikulu (hladkém) enterocytů. chylomikrony obsahující některé vitamíny a apolipoproteiny jsou od enterocytů odváděny s lymfou.

resorpce vody v GITu. se denně pohybuje okolo 15 litrů. probíhá až za duodenem, ve kterém se naopak díky hyperosmolaritě žaludečního chymu objem tekutiny zvětšuje. se denně pohybuje okolo 9 litrů. je největší v duodenu.

ohledně vstřebávání iontů v GITu je pravda, že. vstřebávání Na+ probíhá pouze v duodenu. Cl- a HCO3- jsou intenzivně resorbovány v ileu. vstřebávání Na+ se uskutečňuje po celé délce střev. Na+ se dostává na luminální straně do buněk třemi způsoby: 1. difúzí, 2. na nosiči (při aktivních transportech jiných látek), 3. výměnou za H+.

Ca2+ je v GITu vstřebáván. aktivně především v duodenu a jejunu. z lumen střevního do nitra buňky proti koncentračnímu gradientu. za potencujícího účinku vitamínu D. za (méně intenzivní) podpory parathormonu.

vstřebávání železa v GITu. facilituje kyselina askorbová, která redukuje hůře vstřebatelné Fe3+ na lépe vstřebatelné Fe2+. probíhá jen v jeho rozpustné formě. facilituje kyselina chlorovodíková (ze stejného prinpicu jako a bodě a). probíhá mechanismem internalizace komplexu membránový receptor/ feritin s navázanými 2 molekulami železa do buněk sliznice).

z vazby na proteiny potravy se uvolňuje v žaludku, váže se na R-proteiny ze slin a žaludeční šťávy, z této neužitečné vazby se uvolňuje působením proteáz a naváže se před resorbcí na vnitřní faktor. Jde o. pyridoxin. vitamín B12. thiamin. kobalamin.

chování zvířat. má povahu jednak adaptační, jednak homeostatickou. studuje nauka zvaná etnologie. má charakter individuální a sociální. studuje psychologie zvířat a etologie.

nepodmíněné reflexy. nejsou stereotypní. vznikají na základě opakovaného či dlouhodobého vystavení organismu určitým zvláštním podmínkám (nácvik). jsou vrozené reakce nervového systému na určité smyslové podněty s centry v mozkovém kmeni a v míše. se uskutečňují na morfologicky přesně vymezených strukturách, vzniklých spojením určitých aferentních neuronů, interneuronů a eferentních neuronů (reflexní oblouk).

základní jednotkou vrozené nervové činnosti podle klasické neurofyziologie je. nepodmíněný reflex. schopnost redukce smyslových podnětů na ty nejdůležitější. senzorická recepce. motorická jednotka.

motorická odpověď zprostředkovaná míchou. je většinou monosynaptickým reflexem. zahrnuje integrační činnost motoneuronů zadních kořenů míšních. bývá výsledkem integrace informace z receptorů a signálů z vyšších center. se vždy realizuje pouze v jedné (pravé či levé) polovině míchy.

hypothalamus. je nejvyšším integračním a řídícím centrem autonomního nervového systému, funkčně spojen m.j. s limbickým systémem. disponuje informacemi pouze z receptorů vnitřních orgánů. je napojen na limbický systém, mozkový kmen a páteřní míchu, nemá však spojení s mozkovou kůrou a je proto vůlí neovladatelný. jako zdroj informací využívá i některých senzorických systémů, ba i vlastních, v něm lokalizovaných receptorů (glukoreceptory,osmo- a termoreceptory, hormony "cítící" rcptry).

Integrace CNS: je důležitým mezičlánkem senzorických drah před jejich vstupem do mozkové kůry, uplatňuje se při řízení EEG aktivity, úrovně bdělosti, pozornosti a vědomí, ale i při vzniku emocí a některá jeho jádra se účastní i řízení motorických funkcí. Tvoří jej skupina diencefalických jader. Jedná se o. hypothalamus. hippocampus. thalamus. difuzní útvar zvaný retikulární formace.

neurony retikulární formace. prochází celým mozkovým kmenem a mezimozkem. integrují vzruchy přicházející z různých oblastí mozku. jsou necitlivé na humorální signály. podle funkce tvoří dva systémy: descendentní a ascendentní.

sestupný systém retikulární formace. zprostředkovává tzv. probouzecí reakci. se uplatňuje při řízení svalového tonu. ovlivňuje činnost páteřní míchy. nemá zakončení nervových vláken v oblasti předních míšních kořenů.

ascendentní facilitační systém retikulární formace. vytváří rozsáhlé obousměrné spojení s celou mozkovou kůrou. udržuje stav bdělosti nebo zprostředkovává probouzecí reakci. má význam pro udržení vzpřímeného postoje. je bezvýznamný pro řízení pozornosti.

limbický systém, který se podílí na emocích, učení a paměti je napojen na. efferentní dráhy autonomního nervstva. afferentní dráhy autonomního nervstva. části mozkové kůry (hypotalamus, amygdala, septum). části mozkové kůry (hippokampus, orbitofrontální oblast, gyrus pyriformis aj), podkoří (septum, amygdala, hypothalamus).

limbický systém, který se podílí na emocích, učení a paměti. je morfologiky a anatomicky totožný s mozkovým kmenem a mezimozkem. má tři rozhodující navzájem propojené části: hippocampus (bývalá část čich. analyzátoru, dlouhodobá paměť spolu se septem), amygdala (emoce, sex, agrese, vegetat. systém) a hypotalamus (mimo zákl.těl. funkcí i emoční doprovod, libost, ukájení, odměna a trest). neobsahuje tyto části podkoří: hypotalamus, amygdala, septum). neobsahuje mj. tyto části mozkové kůry: hippokampus, orbitofrontální oblast, gyrus pyriformis.

EEG je pravda, že existuje. alfa rytmus v klidném bdělém stavu se zavřenýma očima. alfa rytmus o amplitudě 30-50 mV v bdělém stavu po otevření očí, beta rytmus o nižší amplitudě ve tmě. velmi pomalý delta v hlubokém spánku a u kojenců, "dětský" theta rytmus. evokovaný potenciál při dráždění aferentů, např. záblesk, pííp.

EEG je pravda, že existuje. možnost diagnostiky epilepsie podle výskytu tzv. epileptického vřeténka a charakteristické skupinky hrot/vlna. možnost diagnostikovat nádor podle poruch EEG na určitých svodech. možnost počítačovou analýzou rozšifrovat z EEG stav agresivity nebo deprese. možnost z latence (zpoždění) a průběhu evokovaného potenciálu posoudit stav příslušného sensorického vstupu.

bdělý stav je udržován především. aktivitou kůry mozečku. komplexem humorálních a neuronálních mechanismů (např. cyklus tvorby melatoninu, sensorickými podněty, nocicepcí, bolestí aj.). mj.ascendentním (vzestupným) facilitačním systémem formatio reticularis- locus coeruleus. vrozeným cirkadiálním rytmem, jehož pacemaker je umístěn v septu.

pomalý spánek (Non-REM). je označován takto díky velmi pomalému nástupu a zpomalení motorických reakcí. je nástupní fází spánku a název má podle pomalých vln EEG. neboli estivace je typický pro letní spáče v pouštích. je charakterizován poklesem KT, srdeční a dechové frekvence, zúžením zornic (mióza), metabolickou rekreací a v mládí růstem (růstový hormon).

fáze REM. přítomen na EEG beta rytmus, podobný bdělému stavu. nikdy nejsou přítomny sny. v ranních hodinách REM spánek převládá, zdají se sny,organizují se paměťové stopy. se nazývá podle recuperation of emotions and memory.

mezi mechanizmy řídící chování na základě vrozených informací nepatří. habituace a senzitizace. motivace, emoce a instinkty. nepodmíněné reflexy a programy chování spouštěné nedostatkem či přebytkem (málo glukozy, pocit hladu - drive za potravou). pozitivní posilování.

habituace. patří mezi neasociativní učení. je snižování odpovědi na opakující se nevýznamný podnět (šnečku vystrč růžky). je zvyšování odpovědi na opakovaný významný podnět. jiný název pro podmíněný reflex.

senzitizace. patří mezi neasociativní učení. je snižování odpovědi na opakující se nevýznamný podnět (šnečku vystrč růžky). je zvyšování odpovědi na opakovaný významný podnět. jiný název pro podmíněný reflex.

mezi asociativní učení patří. mj. nepodmíněný reflex a napodobování. mj. hra, učení vhledem (inteligence a zvídavost) a vtištění. mj. habituace a senzitizace (co je to u živočichů?). mj. napodobování a hra.

do paměti (ukládání, uchovávání a vybavování) nepatří. krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá paměť. paměť deklarativní (jména, děje, rozpoznání) a nedeklarativní (mimovolní, motorická, vegetativní a percepční - řazení rychlostí, defekační vlna a čtení). long term potentiation (LTP) na úrovni jednotlivých neuronů. rychlost utilizace a tvorby ATP vztažená na spotřebu glukózy v šedé kůře předního mozku a měřená pozitronovou emisní tomografií.

nezdolnost a psychická síla při onemocnění. je přímo úměrná rychlosti a kvalitě uzdravování. nemá žádný vliv ani na imunitu ani na průběh jiných onemocnění. se projeví u dětí tím, že nezbedové stůňou lépe a kratčeji než zakřiknuté a tiché děti. vede k přímé aktivaci produkce lymfocytů@LH 6.

denní doporučená dávka askorbátu se nyní zvyšuje. z 10 mg na 150 mg. z 0.6 mg na 0.150 mg. z 1 mg na 50 mg. z 60 mg na 200 mg.

Vitaminy rozpustné. v tucích (Z) ADEK se také resorbují jen v přítomnosti tuků. v tucích (především skupina B) se resorbují jen v colon. ve vodě se těžko uvolňují z potravin, ale lehce se vstřebávají. ve vodě se snadno uvolňují z potravin a lehce se vstřebávají.

vitaminy - je pravda, že. nadbytek vit.A (retinolu) nad 1 g/den (u pacientů s kožnímí chorobami) může vyvolat hypervitaminosu, ale jeho provitaminy beta karoteny jako antioxidans jsou bez rizika. thiamin (B1) je koenzym karboxyláz a může sloužit k prevenci alkoholického poškození srdce. vit.B5 (kyselina panthotenová) je součást acetylkoenzymu A. B6, pyridoxin se neúčastní metabolismu aminokyselin a fosforylací v hladkém svalu.

v tukových buňkách jsou mastné kyseliny. absorbovány do komplexu s glykogenem, který neprochází membránou lipocytů. spojeny s glycerolfosfátem, který vzniká glykolýzou glukózy, respektive s glycerolem a uloženy jako nový tuk. konjugovány s lecitinem (fosfatidyl inositolem) a uncoupling proteinem v mitochondriích. převedeny do nitra lipocytů za pomoci lipoproteinové lipázy a uvnitř reesterifikovány na triacylglyceroly.

Respirační kvocient je. poměr spotřeby kyslíku v mozku k celkové spotřebě. poměr vydaného CO2 a přijatého O2 u různých organismů. poměr vydaného CO2 a přijatého O2 u různých živin. poměr přijatého CO2 a vydaného O2 u poikilotermů.

Při nepřímé kalorimetrii. je produkce tepla přibližně úměrná množství spotřebovaného kyslíku. se stanovuje rektální teplota vynásobením teploty v podpaží koeficientem 1,1. se stanovuje, o kolik stupňů se zvýší teplota ektotermních živočichů při zvýšení hladiny glukózy v krvi o jeden mmol/l. se měří rychlost barvoměny u plazů a ryb (kambala) při změně barvy podkladu z bílé na červenou.

Při zvýšení teploty o 10 oC. hovoříme o tepelném basálním metabolismu. se zvýší úroveň basálního metabolismu 2-3 x. klesá metabolismus homoiotermů na úroveň poikilotermů o stejné hmotnosti. nad 40 oC se většina živočichů stává lépe stravitelnějšími.

Třesová termogenese. je typická pro parkinsoniky, kteří mají stále teplotu o 1-2 stupně vyšší. je pasivní uvolnění tepla ze svalů při rychlé jízdě na koni. vzniká rychlým střídáním stahů agonistů a antagonistů při podchazení. je typická pro mořské leguány na Galapágách, kteří se tak ohřívají před ponořením do chladné vody.

Hibernace. vzniká u každého poikilotermního živočicha po extirpaci hypotalamu. je aktivní proces snížení tělesné teploty při zachované tepové a dechové frekvenci. je aktivní proces snížení tělesné teploty provázené snížením tepové a dechové frekvence. může být navozena exogenními pyrogeny.

Estivací mohou projít. kombajnisté, kteří za horka usnou na poli. hlemýždi Helix sp.kteří v létě a suchu uzavřou skořápku operkulem. afričtí bahníci Protopterus sp. v kokonu v mazlavém dně vysušených nádrží, odkud vede dýchací trubička. tarbík – frček letní v severní Africe.

Pyrogeny jso. buď exogenní, bakteriální endotoxiny gram-negativních bakterií, tepelně stabilní polysacharidy. nebo endogenní, leukocyty vylučované tepelně labilní látky, v důsledku stimulace exogenními pyrogeny, které působí přímo na termoregulační centrum v hypotalamu. nebo endogenní, leukocyty vylučované tepelně labilní látky, v důsledku stimulace exogenními pyrogeny, které působí přímo na termoregulační centrum v hipokampu. šetrné třaskaviny (semtextil) používané pro rychlé akustické probuzení hibernantů v jejich norách.

Teplota člověka. stoupá odpoledne a navečer a proto obézní lidé bez večeře spalují více tuků a hubnou rychleji, než při dopoledním hladovění. je regulována i netřesovou termogenesí, především v hnědém tuku u kojenců. při infekci, horečka, je obrannou reakcí na patogeny a neměla by se ihned snižovat léky. je nejvyšší ráno, protože se organismus připravuje na boj či útěk.

Trepka Paramecium. reaguje na náraz přední částí tělíčka obratem o 180 stupňů. reaguje na náraz přední částí tělíčka obratem o 90 stupňů. reaguje na náraz přední částí tělíčka otevřením Ca kanálů a zpětným chodem brv. reaguje na náraz zadní částí tělíčka otevřením K-kanálů a zrychlením pohybu brv.

Ovce a jiná chlupatá ruminantia. se ochlazují za běhu vyplazeným jazykem. polykají za běhu chladný vzduch do žaludku a pomocí flatu zrychlují běh. ochlazují krev proudící karotidami do mozku v cévním pletenci z vén, odvádějících z nosní dutiny chladnou krev. mají teplotu jádra těla nižší než teplotu periferie a tím jim v tropech přehřátí nevadí.

Kodon jako genetický podklad mnoha fyziologických funkcí představuje. Pořadí pěti bází v intronu, kódující časový průběh exprese genu. Sekvenci tří bází pouze v transferové RNA, komplementární s mRNA. Sekvenci tří bází, které kódují vždy jednu ze dvaceti aminokyselin v proteinu. také počáteční nebo konečný signál pro tvorbu proteinu.

Syntetická biologie. vychází ze zavedených oborů molekulární biologie, molekulární genetiky, genového inženýrství, informatiky a pod. snaží se mj. zjednodušit stávající komplikované biologické systémy a stavebnicovou metodou pak doplňovat potřebné geny v (minimálním) genomu např. mykobakterií. Vychází z kombinace nových, v přírodě neznámých chemicky syntetizovaných molekul, které kombinuje pro důkaz spontánního vzniku života. Zabývá se syntézou biopolymerů bez enzymové katalýzy, jen pomocí fyzikálních procesů.

Standardní volná Gibbsova energie sloučeniny. je změna Gibbsovy volné energie, která doprovází vznik 1 molu této sloučeniny. je záporná, když je reakce, při které vzniká, je bez tepelné změny. je-li deltaG0´ menší než 0 – převažují reaktanty (K větší než 1). je-li deltaG0´ větší než 0 – převažují produkty (neboť K je menší než 1).

Nebulin je. Převládající kontraktilní bílkovina ve svalových buňkách srdce pouze u hibernujících obratlovců. Velká vláknitá bílkovina pouze v kosterním svalu a nikoliv v srdečním. Rosolovitá svalová bílkovina globulárního typu u medúz, spontánně se stahující při jejich pohybu. Váže vápník a má automacii, je nezávislý na nervovém řízení. Je natažena podél tenkých filament v sarkomeře jako jednoduchý polypeptid od Z disku k volnému konci tenkého filamenta. Určuje délku titinového filamenta.

Kyselina domoová. Je vylučována motolicí jaterní a přinutí ganglia mravenců, aby se zakousli na stébla trav a mohli být spaseni ovcemi. Působí na glutamátové NMDA receptory (vtok Ca2+), vyvolává motolici, ztrátu paměti a smrt lachtanů a ptáků, kteří žerou hejna sleďů. Rybám jed nevadí, je „ukrytý“ v játrech. Produkuje ji mikroskopická řasa Pseudonitzschia, pozřena slávkami a rybami. Je nenasycená mastná kyselina rostlinného původu, schopná nahradit kyselinu arachidnovou v syntéze prostaglandinů, prostacyklinů, tromboxanů a leukotrienů.

Lymfatický systém. V mozku je lokalizován pouze v bílé mozkové hmotě (svazcích myelinizovaných vláken) a jeho snížená funkce vede k migréně. Je tvořen v mozku propojenými astrocyty a dopravuje do těla plodu imunoglobiny z řečiště matky. Mozek ho nemá, okolí neuronů je především ve spánku čištěno od odpadních produktů včetně beta-amyloidů (Alzheimer) zvětšeným mezibuněčným prostorem – glymfatickým systémem. Mozek ho nemá, okolí neuronů je především v bdělém stavu čištěno od odpadních produktů včetně beta-amyloidů (Alzheimer) zvětšeným mezibuněčným prostorem – glymfatickým systémem.

Phineas Gage byl. železniční stavební mistr, kterému proniklo ve 40. letech 19. stol. kovové pěchovadlo při náhodném odpálení střelného prachu do lebky a úraz změnil na čas jeho psychiku. spoluobjevitel míst, kde v mozku působí opioidy, konkrétně Gageho-Broccova centra. vynálezce endokochleární protézy využívající buněčné napětí vláken svalu napínače bubínku (musculus tensor tympani) k zesílení zvuku. spoluobjevitel Gage-Millerova přístroje na měření radioaktivního a radikálového poškození mozku.

Který z následujících klasických neurotransmiterů může mít u embryonálního typu svého receptoru opačné působení (excitační nebo inhibiční) než u dospělého typu?. acetylcholin. glutamát. serotoninu. γ-aminomáselná kyselina (GABA).

Za normální a klidové ventilace a metabolismu, jaký je je parciální tlak kyslíku (PO2) ve větších systémových tepnách člověka?. 0 mm Hg. 40 mm Hg. 100 mm Hg. 150 mm Hg.

Jedinec střední velikosti je celkový objem plazmy filtrované každý den v obou ledvináchi: 100 L. 125 L. 180 L. 500 L.

Které z následujících tvrzení je/jsou pravdivé o enzymu adenylyl cykláze (adenylátcykláze)?. je to membránově ukotvený intracelulární enzym. dvojmocné kationty, zejména hořčík (Mg2 +) jsou nutné pro normální funkce tohoto enzymu. katalyzuje přeměnu ATP na cAMP a difosforečnan (pyrofosfát) (ATP → cAMP + PPi). Nobelova cena byla udělena v roce 1971 za objevení role tohoto enzymu jako druhého posla hlavně při fosforylačních regulacích funkcí bílkovin, enzymů, kanálů aj.

V hladké svalové kontrakce vstupuje většina Ca2 + potřebného pro kontrakci z extracelulární tekutiny. Je to. Pravda. Pravda jenom pro jednotkové typy hladké svaloviny. Není to pravda, jsou nutné intracel. zásoby Ca2. Je to pravda, ale nejprve je Ca2+ navázán na bílkovinu nebulin a proto je stah pomalý.

Na+/glukoza kotransporter je primární aktivní transportér, využívající energii ATP. Je to. Pravda. Pravda jen pro beta-buňky Langerhansových ostrůvků, důležité pro vylučování insulinu. Není to pravda. protein inhibovatelný jedovatou kyselinou domoovou z mořských řas.

V GABAergních nervových zakončeních se dovnitř synaptických váčků dostává GABA. Na+/Cl−/GABA kotransportem. GABA/proton výměníkem. Usnadněnou difusí jako prekursor butyrát, který je uvnitř váčku transaminován na GABA. Jako butyryl-koenzym A, který je uvnitř váčku deesterifikován na GABA.

Který z následujících klasických neurotransmiterů, byl objeven jako první. Dopamin. Glutamát. Noradrenalin (norepinefrin). Acetylcholin.

Tento hormon vede ke snížení hladiny glukózy v plazmě: Inzulin. Glukagon. Aldosteron. Žádný z výše uvedených.

Insulin snižuje hladinu glukózy v krvi. Tím, že se na molekulu glukózy váže a komplex je transportován do jater pro zpracování cytochromy P450 na glykogen. Usnadňuje vstup glukózy do buněk aktivací Na+/glukoza kotransportéru. Fosforylací glukózy krevní kinázou C (KKC), což usnadní její vstup do buněk. Při diabetu 2. typu KKC mizí a proto se produkce insulinu musí zvýšit. Usnadňuje vstup glukózy do buněk aktivací Na+/Cl-/glukoza kotransportéru.

DMR –difusní magnetická resonance, také zvaná DTI- difusion tense imaging. neexistuje. měří magnetická pole mozku při nízkých teplotách. měří směry difuse vody v nervových vláknech a tím mapuje propojení mozkových oblastí. je nepřímou metodou měření nitrolebního tlaku a předchází vzniku hydrocefalických problémů.

V předním mozku člověka (zjištěno pomocí DMR). jsou v každé polokouli u mužů spoje nápadně předozadní. u žen jsou spoje husté mezi polokoulemi a umožnují zřejmě multitaskové aktivity žen. u mužů je prefrontální asociační kůra víc prokrvována než u žen a je proto intelektuálně aktivnější. v cingulární kůře (gyrus cingularis) mají opatrní a váhaví lidé (politicky konservativní) víc krátkých variant D4 dopaminových receptorů a lidé více riskující (liberálové) mají třetí vnitřní smyčku dlouhou a tudíž schopnou aktivovat (nebo tlumit) větší počet regulačních drah.

Centrální termoreceptory. Jen v hypotalamu. Jen v retikulární formaci mozkového kmene. V břišní dutině a spinální míše,. Okolo velkých žil, v GI traktu a nosní mukóze.

Colliculi superior jsou. odpovědné za vyhledávací (sakadické) pohyby očí a hlavy. odpovědné za zesílení akustické a sluchové informace směřující do kůry telencefalu. odpovědné za zesílení zrakové a sluchové informace směřující do kůry cerebella. odpovědné za centrální kombinaci a uvědomění si tří základních barev.

Barvy existují ve vzájemně oponentních. Dvojicích. Trojicích. Čtveřicích. Neexistují v žádných oponentních sestavách.

Makula v statoakustickém orgánu obsahuje. tripolární divergentní neurony. Kupferovy buňky imunitního systému. vláskové buňky. Inversní buňky s velkou koncentrací Na+ a nízkou koncentrací K+.

Semiochemikálie a allelochemikálie mohou být. Proteosomy – prospěch predátorů (upozorňují na přítomnost kořisti). Alomony - prospěch vysílajícího. Kairomony - prospěch příjemce. Synomony - prospěch obou.