Fyziologie živočichů

446. Imunita: etymologický původ slova imunita pochází z latinského "immunire",což znamená. brániti. útočiti. opevniti. bojovati.

447. Imunita: podle konvenčního rozdělení označujeme jako specifickou imunitu. adaptivní. získanou. vrozenou. takovou, jejíž složky nejsou schopny spolupráce s faktory či buňkami imunity nespecifické.

448. Imunita: granulocyty. nepatří mezi leukocyty. dělí se na : chromafinní, argentafilní a neutrofilní. mají členěné jádro. se dělí na : neutrofilní, eozinofilní a bazofilní.

449. Imunita: polymorfonukleární leukocyty. tvoří 20 - 30 % všech leukocytů. patří mezi granulocyty. mají s přibývajícím věkem více jaderných segmentů. nemají nesegmentované jádro.

450. Imunita: améboidní pohyb leukocytů. je charakteristický pro monocyty a polymorfonukleáry. má rychlost asi 40 Ţm/min. je typický pouze pro monocyty. nepatří mezi základní společné charakteristiky lymfocytů.

451. Imunita: leukocyty jsou schopny migrace do cílových tkání na základě určitých signálů (molekuly toxinů, produkty rozpadu buňek atd.).V této souvislosti hovoříme o. chemonastii. tigmotaxi. chemotaxi. leukonastii.

452. Imunita: diapedéza znamená. ztrátu schopnosti leukocytů vystupovat z kapilár. možnost leukocytů vystupovat z vlásečnic, pronikat epitelem a dospět k místu uplatnění. roznožení. schopnost některých leukocytů měnit svou morfologii i funkci v souvislosti se specifickou imunitní reakcí.

453. Imunita: jádro eozinofilních granulocytů může vyvolat asociaci. ledviny až rohlíčku. brýlí, cvikru či lorňonu bez rukojeti. kola s výraznými loukotěmi. pyramidy.

454. Imunita: určete chybný(é) údaj(e) o lymfocytu. je z leukocytů největší. vlastní velmi veliké jádro. má malé, srpkovité jádro. je z leukocytů nejmenší.

455. Imunita: počet leukocytů je za normálních okolností. 4 - 9 x 10e9/l krve. 4 - 9 x 10e10/l krve. 4 - 9 x 10e7/ml krve. 4 - 9 x 10e6/ml krve.

456. Imunita: mezi leukocytózu nepatří. monocytopenie. progenie. neutrofilie. eozinopenie.

457. Imunita: oproti adultnímu jedinci má novorozenec leukocytů. až 10 x více. asi 2 - 3 x méně. asi 2 - 3 x více. až 10 x méně.

458. Imunita: útlum granulopoezy. se projevuje převahou granulocytů s méně segmentovaným jádrem. nastává při avitaminóze B12,. se projevuje převahou granulocytů s vícesegmentovým jádrem. je charakterizován převahou mladších granulocytů.

459. Imunita: dřeňové myeloblasty, promyelocyty a myelocyty. jsou schopné dělení. pouze maturují, již se nedělí. tvoří tzv. mitotický oddíl neutrofilů. představují tzv. zásobní oddíl neutrofilů.

460. Imunita: marginující neutrofily. se navzájem stranově spojují. reprezentují asi polovinu všech neutrofilů v krvi. jsou nejvíce v ledvinách, játrech a pankreatu. jsou nejpočetnější v játrech, plicích a slezině.

461. Imunita: z funkčního hlediska jsou neutrofily. mikrofágy. profesionální fagocyty. nástroji nespecifického obranného systému. makrofágy.

462. Imunita: stěžejní úlohu při alergických a parazitárních onemocněních hrají. neutrofily. T-lymfocyty. myelocyty a B-lymfocyty. eozinofilní granulocyty.

463. Imunita: o bazofilních granulocytech neplatí. jsou pohyblivé a dlouhověké (měsíce). jejich granula obsahují 5-hydroxitryptamin. v krvi setrvávájí asi 12 hodin. spolu s buňkami žírnými vlastní granula s obsahem heparinu a histaminu.

464. Imunita: jsou největší krvinky. Tvoří 3 - 8 % všech leukocytů. Transformují se v tkáňové makrofágy. Řeč je o. lymfocytech. monocytech. lysocytech. granulocytech.

465. Imunita: mezi funkčně a morfologicky specializované makrofágy lze řadit. Kupfferovy buňky plic, osteoklasty, buňky mozkové mikroglie, peritoneální makrofágy. buňky mikroglie v mozku, alveolární makrofágy, makrofágy lymfatických uzlin, osteoblasty, Kupfferovy buňky jater. pleurální makrofágy, buňky mikroglie mozku, osteoklasty, jaterní Kupfferovy buňky. makrofágy kostní dřeně, Sertoliho buňky, alveolární makrofágy.

466. Imunita: o makrofázích lze tvrdit, že. mají v imunitní reakci funkci tzv. akcesorních buněk. pohlcenou částici smrtí a destruují svými lyzosomálními, cytoplazmatickými ba i membránovými enzymy. nemají téměř žádné receptory. likvidují denně asi 10e15 starých erytrocytů.

467. Imunita: jsou to druhé nejpočetnější bílé krvinky. Tvoří 5 % všech buněk těla. Jsou to jediné buňky schopné specificky rozpoznávat antigen. Řeč jde obecně o. T lymfocytech. B lymfocytech. monocytech. lymfocytech.

468. Imunita: tvorba protilátek je charakteristická pro. B lymfocyty. T lymfocyty. histiocyty. polymorfonukleáry.

469. Imunita: ohledně funkce při imunitní odpovědi se uplatňují (dle konvenčního dělení). T i B lymfocyty při reakci humorální. T lymfocyty při imunitě buněčně zprostředkované. B lymfocyty při reakci humorální. T i B lymfocyty při imunitě buněčně zprostředkované.

470. Imunita: mezi centrální lymfatické orgány patří. tymus a kostní dřeň. slezina a kostní dřeň. tymus a slezina. kostní dřeň.

471. Imunita: B lymfocyty získávají imunokompetenci (schopnost rozeznávat specifické antigeny). v tymu a kostní dřeni. v Peyerových plátech. v kostní dřeni. ve slezině.

472. Imunita: interleukiny. jsou produkovány především aktivovanými T-lymfocyty či makrofágy. je označení pro mezistupně vývojové řady leukocytů. jsou interakční peptidy, začasté s regulační a mediátorovou funkcí. jsou polysacharidy s funkcí mediátorů a regulátorů imunitní odpovědi.

473. Imunita: lysozym. je obsažen ve slinách, slzách a ve stěně střevní. je enzym rozrušující bakteriální stěnu. je organela makrofágů. je důležitým činitelem v oblasti dějů nespecifické imunity.

474. Imunita: největší fagocytární kapacita spojená s rychlou akceschopností je charakteristická pro. monocyty. makrofágy. neutrofily. fibroblasty.

475. Imunita: opsoniny. jsou pouze nespecifické markery ku fagocytóze uchystaného objektu. lze rozlišit na specifické a nespecifické. jsou spolu s chemotaxiny (tyto působí spíše distančně) potřebné k selektivnímu rozlišení objektů určených k fagocytóze. fungují jako dálkové ohlašovače potenciální kořisti fagocytů.

476. Imunita: jako NK = Natural Killers označujeme. buňky z rodiny lymfocytů, které však nemají povrchové znaky typické pro B nebo T lymfocyty - též se nazývají nulové buňky. epidemiologicky významný druh enterovirů. nejexpanzivnější reklamní agenturu. přirozenou cytotoxicitou obdařené buňky, lymfocyty, schopné spontánně zabíjet cílové buňky (cizorodé, nádorové, napadené virem aj.).

477. Imunita: soubor plazmatických bílkovin účastnící se látkových i buněčných imunitních dějů nazýváme. reglement. komplement. kontemplant. implement.

478. Imunita: komplementový systém. je tvořen pouze albuminy. má také funkci chemotaktickou. vede ve finální fázi k destrukci membrány cílového objektu. připomíná svou aktivační kaskádou proces hemokoagulace.

479. Imunita: antigen. je imunitním systémem rozpoznatelná látka, vyvolávající v organismu imunitní reakci. má vždy bílkovinný charakter. je většinou oligopeptid. nese na povrchu specifické struktury - antigen- determinanty.

480. Imunita: po navázání antigenu na receptor B-lymfocytu dochází k jeho aktivaci, která vede. k metamorfóze B lymfocytu na NK-buňku. k transformaci B lymfocytu na makrofág. k postupné přeměně B lymfocytu v buňku plazmatickou. ke zvětšování aktivovaného B lymfocytu až do nabytí vzhledu lymfoblastu.

481. Imunita: o přeměně aktivovaného B lymfocytu na plazmatickou buňku platí. z každého původního lymfoblastu může vzniknout až 500 plazmatických buněk. některé lymfoblasty se množí a diferencují v tzv. buňky paměťové. po přeměně má plazmatická buňka mocnou proteosyntetickou aktivitu. ke vzniku jedné plazmatické buňky je třeba fúze nejméně dvou B lymfocytů.

482. Imunita: produkce protilátek, jeden ze základních procesů humorální imunity, probíhá. velmi pomalu (1 plazmocyt vytvoří za hodinu asi 20 molekul). v sekundární lymfatické tkáni. několik měsíců až 1 rok (do zahynutí plazmatické buňky). několik dnů až týdnů.

483. Imunita: při sekundární odpovědi (opětovné reakci B-buněk na týž antigen. hrají hlavní roli paměťové buňky. je koncentrace protilátek mnohem menší než při odpovědi primární. musí být antigenu větší množství než u odpovědi primární. se doba potřebná k aktivaci lymfocytů a zahájení tvorby protilátek rapidně zkracuje.

484. Imunita: jsou to glykoproteiny. Mají molekulovou hmotnost 150 000 až 900 000. Představují 20 % plazmatických bílkovin. Jejich základní strukturní jednotka je tvořena čtyřmi peptidovými řetězci, spojenými disulfidickými vazbami. Jedná se o. protilátky. antigeny. alfa globuliny. albuminy.

485. Imunita: označte chybné tvrzení. každá B buňka a její klon tvoří protilátky jen jedné specifity. imunita po proběhlé infekci či po očkování může být založena na existenci paměťových buněk. každá B buňka může tvořit až 10e3 různých typů protilátek. protilátky patří mezi gama-globuliny.

486. Imunita: tvoří 70 až 75 % všech imunoglobulinů. Jsou významnými opsoniny. Dobře prostupují kapilární stěnou a pronikají placentou do plodu. Označujeme je. IgA. IgM. IgE. IgG.

487. Imunita: protilátky typu IgA se mohou nacházet. v mléku, slinách a slzách. v mléku, krvi plodu a na povrchu žírných buněk. v sekretech dýchacích cest a gastrointestinálního traktu. ve sliznici střev a slzách.