PSYCHLOGIE

hněv. je emoce. může být brán v úvahu při posuzování příčetností. je častější ve stáří než v mládí. je provázen vegetativní reakcí. má motorické projevy.

hněv (vyberte výrok, který platí). vždy provází změna vědomí. vždy provází změna kontroly jednání. má příčinný objekt. nemá příčinný objekt. není provázen agresivitou.

hněv (vyberte výrok, který platí). je častější u lidí s nižší inteligencí. je častější u lidí nižšího vzrůstu. je častější u lidí s nižším sociálním postavením. je častější u lidí s vyšším vzděláním. neplatí žádná z uvedených možností.

hněv lze rozpoznat: ze šíře zorniček. ze změny chování. z tónu hlasu. z tělesné hmotnosti. z frekvence dýchání.

při hněvu se může objevit. nekontrolovaná zuřivost. brachiální násilí. verbální agresivita. ztráta vědomí. neplatí žádní z uvedených možností.

agresivita u člověk. vymezujeme jako poměrně stálou individuální dispozici k útočnému jednání. můžeme dělit podle místa jejího projevu na vnější a vnitřní. dělíme na verbální a brachiální. rozlišujeme podle směru působení na intrapunitivní a kontrapunitivní. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi nejčastější příčiny agresivního jednání pacienta uvádí Vymětal mimo jiné. prožitek ponížení, zesměšnění pacienta. zklamání v určité pacientově snaze. pacientův pocit bezmoci. intenzivní bolest se somatickou příčinou. neplatí žádná z uvedených možností.

agresivitu řadíme zpravidla pod. osobnostní dispozici. vrozenou i získanou dispozici. atavistické chování. regresivní chování. neplatí žádná z uvedených možností.

automutilace je označení pro. sebevraždu. sebepoškozování. autokastrace. sebeobviňování. chorobný strach zůstávat sám.

při jednání se slovně agresivním člověkem lze doporučit tyto zásady. omluvit se, vyjádřit politování, vyjít pacientovi maximálně vstříct. důrazně se vymezit, nemocnému neustupovat. zachovat klid, pozorně vyslechnout, vyjádřit porozumění, pokud je to možné nemocnému vyhovět. označit takové jednání za manipulaci a odmítnout za těchto okolností poskytnutí péče. neplatí žádná z uvedených možností.

do agrese se řadí. autopunitivní jednání. automastismus. alexithymie. anetičnost. autenticita.

věda o chování zvířat se nazývá. biologie. psychologie. behaviorismus. etologie. psychoanalýza.

teorie komplexu méněcennosti jako hnací motor rozvoje člověka patří. I.P. Pavlovi. S. Freudovi. C.R. Rogersovi. C.G. Jungivi. A. Adlerovi.

do oblasti tzv. "socializované agrese" bychom zpravidla zařadili. vědecké diskuze. sportovní utkání. hádky se sousedy. politické klání. ironizování.

které z následujících označení pravděpodobně nebudeme řadit do oblasti automutilací. alimentární obezitu. užívání psychotropních látek. vzdor. kouření. neplatí žádná z uvedených možností.

typ osobnosti označovaný jako "C" znamená zkratku pro. Cancerprone personality/ osobnost náchylná k onemocnění rakovinou. Coronaryprone personality/ osoba náchylná k onemocnění srdce a cév. Composed personality/ vyrovnaná osobnost. Cooperating personality/ spolupracující osobnost. Calculating personality/ vypočítavá osobnost.

který z uvedených výroků platí. u typu A mluvíme o způsobu chování, nikoli o strukturu osobnosti. u typu A jde primárně o osobnostní strukturu, nikoli o chování. u typu A mluvíme o vztazích, které rento člověk vytváří. otázka vztahů, které člověk vytváří je významná u typu B. otázka vztahů je významná u typu C.

člověka u něhož dominuje perfekcionismus, puntičkářství, orientace na sebe a nutkavost označujeme jako. úzkostně-fobického. obsedantně-kompulzivního. úzkostně-depresivního. závislého. neplatí žádná z uvedených možností.

tzv. koronární osobnost je označení pro typ. A. B. C. D. E.

člověk, který se v medicínské hantýrce označuje jako "áčkař" se vyznačuje. orientací na výkon. konkurenčními postoji. latentní či zjevnou agresivitou. netrpělivostí. spoluprací.

typy A a B byly vztaženy k poruchám zdravá pro oblast. respirační. imunity. revmatologie. kardiovaskulární. neplatí žádná z uvedených možností.

truchlení je reakce na. bezmocnost. depresi. ztrátu. strach. nejistotu.

truchlení je proces. přirozený. nepřirozený. naučený. hojivý. neplatí žádná z uvedených možností.

charakteristika truchlení. zpravidla reálný důvod ke smutku. zpravidla strach. zpravidla sebevražedné představy. zpravidla vůle k pokračování v životě. zpravidla rozptýlení.

deprese podle MKN se řadí do poruch. temperamentu. osobnosti. nálad. psychomotoriky. psychoimunologie.

depresivní myšlení se mimo jiné může projevovat. spřádáním rozvětvených plánů do budoucna. sebepodceňováním. zhoršenou schopností soustředění a zpomalením myšlení. sebeobviňováním (autoakuzacemi). neplatí žádná z uvedených možností.

presuicidální syndrom popsal. C.R. Rogers. G.B. Show. J.L. Moreno. E. Ringel. neplatí žádná z uvedených možností.

porucha nálady, která se vyskytuje občasně se označuje jako. bipolární. epizodická. krátkodobá. trvalá. neplatí ani jedno.

porucha nálady, která se vyznačuje opakujícími se epizodami se označuje jako. bipolární. epizodická. rekurentní. trvalá. neplatí ani jedno.

u těžké depresivní epizody bývá u pacienta. hypomaniacká nálada. tendence vázat se na druhé. snaha se prosazovat. nezájem o okolí. neplatí žádná z uvedených možností.

deprese, u které neumíme objasnit příčinu se nazývá. existenciální. endogenní. exhaustivní. involuční. reaktivní.

u člověka s depresivní poruchou nálady zpravidla nacházíme. bludné myšlení. sníženou dynamogenii. ranní pessima. bájivou lhavost. nechuť k životu.

bezprostřední nebezpečí sebevražedného jednání hrozí, když člověka. neustále kritizuje obecné poměry ve společnosti. koná přípravy na sebevraždu (shromažďuje léky, obhlíží koleje). přemýšlí "jak to udělat" (plánování konkrétního postupu sebevraždy). když "to zkouší" (např. se trochu řízne do ruky). neplatí žádná z uvedených možností.

opakem deprese je. hypothymie. dysthymie. manie. hypobulie. dysforie.

nebezpečí sebevražedného jednání signalizuje podle Ringela. zúžení subjektivního prostoru. odkládání plnění povinností. potlačovaná a proti sobě zaměřená agresivita. sebevražedné fantazie. neplatí žádná z uvedených možností.

riziko sebevraždy je nejčastější u. hypothymie. dysthymie. manie. hypobulie. abulie.

výraz, který nepatří do oblasti nálad je. hypobulie. hypomanie. hypochondrie. hypothymie. hypotenze.

manie. podle MKN se řadí do poruch osobnosti. podle MKN se neřadí do poruch nálad. podle MKN se řadí do poruch nálad, jen, když pacient škodí sobě. podle MKN se řadí do poruch nálad, jen když pacient škodí ostatním. podle MKN se řadí do poruch nálad.

pokus o sebevraždu, který je motivován hlavně potřebou upozornit na své vztahové a citové problémy, nikoliv přáním ukončit svůj život nazýváme. tentamen suicidii. demonstrativní sebevražda. sebevražedný pokus. bilanční sebevražda. sebevražedný úmysl.

pojmem úzkosti se nejčastěji označuje. subjektivní reakce na nemoc. nepříjemný prožitek. nepříjemná naučená psychická reakce. nepříjemná naučená somatická reakce. neplatí žádná z uvedených možností.

úzkostný člověk se vyznačuje. pouze výraznými somatickými projevy. výraznými somatickými i psychickými projevy. lhavostí. neuvěřitelnými nápady. neplatí žádná z uvedených možností.

pojem separační úzkost označuje. školní fóbii. obava z amputace některé části těla. úzkost dítěte z odloučení od matky/osoby na kterou je vázáno. úzkost matky když dává dítě do školky. neplatí žádná z uvedených možností.

pojem úzkost patří nejspíš do oblasti. myšlení. vůle. paměti. emocí. neplatí žádná z uvedených možností.

pojem existenciální úzkost používá nejčastěji. psychoanalýza. behaviorální psychologie. existenciální psychologie. transakční analýza. hypnóza.

existenciální úzkost se týká. zaměstnání. smyslu života. blízké osoby. nedostatku peněz. nedostatku sociálních vztahů.

fysiologickými příznaky úzkosti jsou. bušení srdce. tlak na hrudi. dechové potíže. nucení na stolici nebo močení. pocení.

úzkostnost a úzkost jsou. odlišné výrazy pro stejné. odlišné výrazy pro odlišné. výrazem bezmocnosti. stav a reakce. neplatí žádná z uvedených možností.

pojmem strach se označuje. výrazná úzkost. obava z konkrétního podnětu. nepřiměřená emoční reakce. nepřiměřená volní reakce. reakce na nemoc.

úzkost a strach jsou reakce. přirozené. nepřirozené - patologické. naučené. nepřirozené a naučené. neplatí ani jedna možnost.

úzkost a strach. se od sebe téměř neliší. úzkost je velký strach. strach je velká úzkost. strach má objekt, úzkost nikoli. úzkost má objekt, strach nikoli.

strach je. získaný od ranného dětství. získaný od pozdního dětství. získaný od puberty. je vrazený. neplatí ani jedno z předchozích tvrzení.

ve spojení s úzkostí se užívají adjektiva. bazální. generalizovaná. neurotická. anticipační. neplatí žádná z uvedených možností.

afekt je. slabý hněv. vystupňovaná emoce. komplexní prožitek. přirozená reakce na frustraci. neplatí žádná z uvedených možností.

osobnost člověka definujeme jako. jedinečný celek psychických a fyzických vlastností. určitý typ daný genetickými dispozicemi. určitý typ vytvořený výchovou a vlivy prostředí. soubor (suma) vlastností daných biologickými předpoklady a vlivy prostředí. neplatí žádná z uvedených možností.

osobnost člověka je při celkovém pohledu tvořena. strukturou a dynamikou vlastností. hodnotovou orientací a sebeovládáním. funkcí neurofyziologických mechanismů. sebereflexí a úrovní introspekce. neplatí žádná z uvedených možností.

temperament člověka je dán zejména. výchovou a vzděláním. okolnostmi porodu. stupněm zralosti CNS. konstitucí (včetně genetické výbavy). neplatí žádná z uvedených možností.

nevědomými procesy se zabývá především. psychologie osobnosti. klinická psychologie. hlubinná psychologie. psychologie umění. neplatí žádná z uvedených možností.

k výrazu sebepojetí má nejblíže. sebeřízení. sebeobraz. ideální "já". kongruence. neplatí žádná z uvedených možností.

psychologický výraz inkongruence lze nejlépe vyjádřit výrazy. vnitřní rozpor a nesoulad. vnitřní konflikt a vytěsnění. psychotrauma a frustrace. motiv a potřeba. neplatí žádná z uvedených možností.

projekce v psychologickém významu patří ezi. charakteristiky nevědomí jedince. zvláštní schopnosti. způsob vnímání zátěžové situace. psychické obranné mechanismy. neplatí žádná z uvedených možností.

sublimace v psychologickém významu patří mezi. psychické obranné mechanismy. druh cílového jednání. zvláštní případ somatizace. druh inkongruence. neplatí žádná z uvedených možností.

racionalizaci řadíme mezi psychické obranné mechanismy a znamená. přesné poznání a vyjádření problému. zdůvodnění, které neodpovídá skutečnosti. logickou myšlenkovou chybu. neinteligentní chování. neplatí žádná z uvedených možností.

konflikt v psychologickém významu znamená. střet protichůdných tendencí. agresivní prožívání a chování. vytěsnění sexuálních přání. druh zklamání. neplatí žádná z uvedených možností.

psychická deprivace (karence) nastává. jestliže se nám dlouhodobě nedostává senzorických podnětů. je-li dítě školního věku podrobeno vyšetření bez přítomnosti matky či osoby ji zastupující. je-li dítě v kojeneckém nebo batolecím věku delší dobu separováno od matky či osoby ji zastupující. jestliže dlouhodobě žijeme bez těsných partnerských vztahů. neplatí žádná z uvedených možností.

psychologicky pojaté "já" člověka. integruje a sjednocuje duševní život. znamená totéž, co temperament. je jiným vyjádřením povahy člověka. je vymezeno především na hodnotovou orientaci. neplatí žádná z uvedených možností.

psychologicky pojaté "já" člověka. obsahuje naše schopnosti. umožňuje časovou kontinuitu a identitu jedince. vyvíjí se od nástupu školní docházky. je výsledkem postojů člověka k sobě samému. neplatí žádná z uvedených možností.

součástí sebepojetí je. testováním zjištěná úroveň mentálních schopností - intelekt. výskyt závažných a kritických životních událostí. tělesné schéma (hodnocení vlastního vzhledu). biologická charakteristika jedince. neplatí žádná z uvedených možností.

inkongruence bývá doprovázena. manipulativním jednáním. pocitem bezpečí a růstem sebevědomí. zlepšením psychického fungivání. psychickým napětím (tenzí). neplatí žádná z uvedených možností.

výrazu "kognitivní funkce" nejvíce odpovídá. myšlení a paměť. poznávací funkce. pozornost a učení. vnímání a intuice. neplatí žádná z uvedených možností.

dvoufaktorový model inteligence obsahuje. matematický a lingvistický faktor. obecný a specifický faktor. logickou a interpersonální inteligenci. tělesné - kinetickou a logicko-matematickou inteligenci. neplatí žádná z uvedených možností.

mnohočetnému modelu inteligence nejvíce odpovídá. Spearmanův model inteligence. Eysenekovy faktory osobnosti. vícefaktorový model inteligence. dvoufaktorový model inteligence. neplatí žádná z uvedených možností.

základní charakteristikou pozornosti je. reminiscence. agnosie. konstantnost. selektivnost. neplatí žádná z uvedených možností.

křivka zapomínání znázorňuje pokles výbavnosti jako. funkci času. funkci vnímání. funkci motivace. funkci myšlení. neplatí žádná z uvedených možností.

která charakteristika neodpovídá A typu osobnosti. agresivita. soutěživost. uvolněnost. nedostatek času. neplatí žádná z uvedených možností.

v případě kardiovaskulárních onemocnění uvažujeme A typ osobnosti jako. příčinný etiopatogeetický faktor. rizikový faktor. protektivní faktor nesouvisející s kardiovaskulárními chorobami. rizikový faktor nesouvisející s kardiovaskulárními chorobami. neplatí žádná z uvedených možností.

která charakteristika neodpovídá typu C osobnosti. optimismus. vytěsňování. obětavost. subdepresivita. neplatí žádná z uvedených možností.

v případě onkologických onemocnění uvažujeme C typ osobnosti jako. příčinný etiopatogenetický faktor. faktor nesouvisející s onemocněním. protektivní faktor. rizikový faktor. neplatí žádná z uvedených možností.

neurotransmitery vytvářejí osobnost dle předem daných schémat. předchozí výrok platí. předchozí výrok platí s výhradami. pouze v případě noradrenalinu. pouze v případě serotoninu. neplatí žádná z uvedených možností.

k výrazu motiv má nejblíže. cíl jednání. postoje. vnitřní napětí. pohnutka jednání. neplatí žádná z uvedených možností.

motivace je proces, který se odvíjí z. funkce psychických obranných mechanismů. vědomí vlastní konečnosti. aktualizované potřeby. úroveň mentálních schopností - intelekt. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi vývojové a rozvojové potřeby řadíme. zvídavost (např. explorativní chování, dětskou hru). obranné reflexy. potřebu žít smysluplně. základní genetickou výbavu. neplatí žádná z uvedených možností.

americký psycholog A.H. Maslow (1908-1970) se zabýval. psychologií reklamy. potřebami a motivací. lékařskou psychologií. učením a pamětí. neplatí žádná z uvedených možností.

altruismus, čili nezjištná pomoc člověka člověku je. naučené jednání v situaci konfliktu. projevem zejména těch, kteří se nedokáží prosadit. lidskou potřebou a důležitým motivem prosociálního jednání. iluzí, neboť založení člověka je egoistické. neplatí žádná z uvedených možností.

s výrazem aktuální potřeba nejvíce souvisí. motiv. emoční paměť. inteligentní jednání. citová deprivace. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi fyziologické potřeby především patří. potřeba bezpečí a jistoty. potřeby umožňující přežití jedince jako organismu. potřeby vývojové a rozvojové. potřeba žít smysluplně. neplatí žádná z uvedených možností.

potřeba je. vnější objekt určité kvality. momentální vyladěnost organismu. něco co člověk vyžaduje k životu. vlastnost osobnosti. neplatí žádná z uvedených možností.

sebeúcta, čili kladný vztah a respekt k sobě se projevuje obecnou snahou jedince. být středem pozornosti. po redukci vnitřního napětí. manipulovat s ostatními. vytvořit a udržet pozitivní sebepojetí. neplatí žádná z uvedených možností.

vztah k pravdě a potřeba smyslu patří mezi. seberealizační a růstové potřeby. základní sociální potřeby. nedostatkové potřeby. potřeby pocházející z nevědomosti člověka. neplatí žádná z uvedených možností.

motivace je proces, který při celkovém pohledu určité jednání. nevyvolává a neudržuje. vyvolává, udržuje a ukončuje. vyvolává, ale nikdy neukončuje. nevyvolává, ale dává mu energii. neplatí žádná z uvedených možností.

významné je základní dělení lidských potřeb podle A.H. Maslowa na. fyziologické a sociologické. biologické a regresivní. nedostatkové a růstové. sociální a duchovní. neplatí žádná z uvedených možností.

potřebu sebeuplatnění (self-efficacy) řadíme především mezi. potřeby fyziologické. potřeby regresivní. potřeb sociální. potřeby vázané na "já" člověka. neplatí žádná z uvedených možností.

předpokladem altruistického jednání je. empatie a soucit. humanitní vzdělání. výborný intelekt. frustrace v partnerském životě. neplatí žádná z uvedených možností.

která z následujících psychických funkcí se stává motivem jednání?. paměť. vnímání. emoce. pozornost. neplatí žádná z uvedených možností.

instinkt je. vrozená tendence k určitému chování. naučená tendence k určitému chování. soubor osobnostních charkteristik. soubor psychosociálních charakteristik. neplatí žádná z uvedených možností.

lidské potřeby a motivy během života. hrají v životě člověka stále významnější roli. časem jsou spíše méně významné. všechny jsou stálé - neměnné. vyvíjejí se a nově vznikají. neplatí žádná z uvedených možností.

poznáním struktury motivů a motivace člověka. zjistíme jeho silné stránky. zjistíme jeho slabé stránky. odhadneme jeho intelekt. lépe mu porozumíme. neplatí žádná z uvedených možností.

potřeba seberealizace patří mezi potřeby. sebezáchovně. fyziologické. sociální. "jáské". neplatí žádná z uvedených možností.

celostní medicína znamená, že k člověku ve zdraví i v nemoci přistupujeme jako. k psychosomatické jednotě ve vývoji i aktuálně. k jedinci určovanému současně všemi biologickými charakteristikami. k jedinci určovanému současně jen některými biologickými charakteristikami. k jedinci určovanému především ekologicky. neplatí žádná z uvedených možností.

bioekopsychosociálnímu paradigmatu medicíny nejvíce odpovídá výraz. biomedicína. celostní medicína. alternativní a paramedicínské přístupy. anatomicko-morfologický přístup. neplatí žádná z uvedených možností.

ekologická dimenze ve zdraví i v nemoci vyjadřuje. rozhodující význam kvality ovzduší pro zdraví obyvatelstva. vztah mezi psychosociálními a biologickými charakteristikami člověka. jednotu organismu a prostředí. vliv výchovy na formování osobnosti. neplatí žádná z uvedených možností.

psychologická dimenze člověka je zpravidla propojena s jeho sociální podmíněností. předchozí výrok neplatí. předchozí výrok platí spíše výjimečně (nikoliv obecně). neboť výchova zcela určuje naše chování. neboť u člověka psychické bývá často vázáno i na sociální skutečnosti a naopak. neplatí žádná z uvedených možností.

výraz bioekopsychosociální paradigma medicíny je jiným vyjádřením. vícedimenzního přístupu k nemocnému a jeho nejbližším. vědeckého pojetí současné medicíny (založené na důkazech). zdůraznění kvality života jako důležitého cíle medicíny. pro medicínu vycházející ze zkušenosti (empirická medicína). neplatí žádná z uvedených možností.

biologická, ekologická a psychosociální stránka poruch zdraví tvoří jednotu. protože prostředí je určující a všemu předchází. protože biologická stránka člověka je určující a všemu předchází. protože psychologická stránka člověka je určující a všemu předchází. protože sociální stránka člověka je určující a všemu předchází. neplatí žádná z uvedených možností.

distres je zejména uvažován v souvislosti. s multikauzální etiologií poruch zdraví. s vývojem dítěte předškolního věku. s terciální prevencí plicních onemocnění. s deficitem kognitivních funkcí. neplatí žádná z uvedených možností.

multikauzální pojetí etiologie poruch zdraví. je díky poznatkům neurověd již překonané. se opírá o bioekopsychosociální paradigma medicíny. se především zabývá výzkumem vztahů mezi fyziologickými a biochemickými procesy v organismu. upřednostňuje při výkladu vzniku poruch zdraví preventivní a sociologické hledisko. neplatí žádná z uvedených možností.

výrazu cirkulární kauzalita nejvíce odpovídá výraz. finalita. indukce. interdependence. operantní podmiňování. neplatí žádná z uvedených možností.

důsledkem multikauzálního pojetí etiologie poruch zdraví je. že se zvyšuje počet endokrinologických vyšetření. že nabývá na významu gastroenterologie. že zaměřujeme zvýšenou pozornost na nervový systém pacienta. že zaměřujeme zvýšenou pozornost na psychiku pacienta a jeho životní styl. neplatí žádná z uvedených možností.

multikauzální pojetí etiologie poruch zdravá je projevem. vědeckého nihilismu. relativizování ve vědě. vícedimenzionálního pojetí poruch zdravá. současné nedokonalosti vědeckých metod. neplatí žádná z uvedených možností.

atribuce je určitý styl, pomocí kterého. běžní lidé si vysvětlují příčiny svého chování i příčiny chování ostatních lidí. hodnotíme vhodnost či nevhodnost jednání lékaře s pacientem. posuzujeme zvolené léčebné postupy. předjímáme cíle léčby s ohledem na kvalitu života. neplatí žádná z uvedených možností.

resilience je termín vyjadřující. u dospělých nezdolnost a úspěšnou adaptaci vzdor nepříznivým podmínkám. u dětí nezdolnost a úspěšnou adaptaci vzdor nepříznivým podmínkám. u dětí i dospělých nezdolnost a úspěšnou adaptaci vzdor nepříznivým podmínkám. u osob trpících chronickým onemocněním nezdolnost a úspěšnou adaptaci vzdor nepříznivým podmínkám. neplatí žádná z uvedených možností.

místo řízení (locus of control) vyjadřuje do jaké míry. je průběh onemocnění určován adekvátní diagnostikou. je průběh onemocnění určován spoluprací pacienta (compliance). má člověk tendenci nést (či také nenést) za své jednání odpovědnost. má člověk tendenci využívat při zvládání nemoci vnější protektivní faktory. neplatí žádná z uvedených možností.

nezdolnost (psychological hardiness) je soubor osobnostních charakteristik, jež jedinci napomáhá zvládat zátěž. O kterou z níže uvedených charakteristiky se jedná?. řízení a kontrola dění, v němž se pohybujeme. extroverze. introverze. stupeň vnitřní tenze. neplatí žádná z uvedených možností.

sociální opora (social support) znamená. finanční prostředky vyplácené formou sociální podpory dospělým pacientům. finanční prostředky vyplácené jako důchod osobám, jimž byla přiznána částečná či úlná invalidita. podpůrnou mezilidskou a institucionální síť. optimistický názor na život a zdravý životní styl. neplatí žádná z uvedených možností.

eustres je zejména uvažován v souvislosti. s duševními krizemi. s duševními poruchami. s etiologií kardiovaskulárních poruch. v gastroenterologii. neplatí žádná z uvedených možností.

pro akutní krizi v psychologickém významu je typický. ohraničený začátek a rychlý rozvoj. náhlá změna zdravotního stavu. předchozí intrapsychický konflikt, jenž jedinec vytěsní. stav, jenž je vždy vyvrcholením chronické krize. neplatí žádná z uvedených možností.

o vývojových duševních krizích lze říci, že. neznamenají závažný a jen obtížně zvládnutelný problém. projevují se rovnoměrně v psychické i tělesné oblasti. jsou vždy nenápadné. jsou "normální" a týkají se každého člověka. neplatí žádná z uvedených možností.

latentní duševní krize se nejčastěji projevuje u krizí. chronických. vývojových. akutních. somatických. neplatí žádná z uvedených možností.

akutní a chronické duševní krize vždy vyžadují. pracovní neschopnost. hospitalizaci pacienta. farmakoterapeutický zásah. rodinnou terapii. neplatí žádná z uvedených možností.

stres je typickým příkladem. psychosomatické jednoty lidského organismu. situace, který vyžaduje odbornou péči. příčiny nádorového onemocnění. vnitřního konfliktu. neplatí žádná z uvedených možností.

vysoce rizikový faktor pro vznik a udržování poruchy zdraví je. situace rozvodu. úmrtí v rodině. závažná životní událost a současně dlouhodobý distres. vysoká intelektová kapacita. neplatí žádná z uvedených možností.

nejdůležitějším zdrojem vnější jistoty člověka jsou. dostupná zdravotní péče a přátelé. stálé zaměstnání a dobrý zdravotní stav. nadprůměrné finanční zajištění. pevné rodinné zázemí, soulad v meziosobních vztazích a smysluplná činnost. neplatí žádná z uvedených možností.

ze závažných životních událostí je zpravidla pro člověka nejhorší. ztráta zaměstnání s perspektivou delší nezaměstnanosti. ztráta blízké osoby, na kterou jsme silně citově vázáni. nucená změna bydliště a přestěhování. zadluženost a vůbec finanční nesnáze. neplatí žádná z uvedených možností.

vážné onemocnění představuje závažnou životní událost. Postižený jedinec (i jeho rodina) se je snaží překlenout (coping) různým způsobem. V současnosti s tzv. coping mechanismy se uvádějí tyto strategie. autenticita nebo vytěsnění. racionalizace nebo identifikace. externalizace nebo internalizace. disociace nebo odčinění. neplatí žádná z uvedených možností.

syndrom vyhaslosti (burn out) je definován jako. jednání a komunikace lékaře poškozující pacienty. prožívání lékaře, poškozující pacienty svým cynismem. stav citové vyčerpanosti se subdepresivním laděním a podrážděností. ztráta zázemí potřebná k výkonu povolání. neplatí žádná z uvedených možností.

syndrom vyhaslosti se projevuje. profesním cynismem. postupným stahováním se z mezilidských kontaktů. otupěním a netečností vůči druhým. depresivním laděním. neplatí žádná z uvedených možností.

syndrom vyhoření vzniká díky. emoční nevyváženosti mezi "braním a dávánm". pracovnímu prostředí s častým stresem nebo frustrací. špatné spolupráci pacienta. empatií lékaře. neplatí žádná z uvedených možností.

prevence syndromu vyhoření spočívá v. snaze o co nejkultivovanější přístup k pacientům. kultivaci vlastního zázemí (životní styl, rodina, volný čas ...). sebepoznání vlastních motivací. bezkonfliktnosti. neplatí žádná z uvedených možností.

následkem syndromu vyhaslosti bývá. větší sebepoznání v krizových situacích. ztráta zájmu o mezilidské kontakty. iatropatogenní poškozování pacientů. deprese. neplatí žádná z uvedených možností.

prožívaný stres má bezprostřední biologické důsledky, mezi které náleží. bradykardie. tachykardie. hypoarousal. hyperarousal. neplatí žádná z uvedených možností.

neurobiologické projevy stresu spočívají v prvé řadě v poruše vztahu mezi těmito strukturami. bazální gaglia. hypothalamus. hypofýza. dřeň nadledvinek. neplatí žádná z uvedených možností.

porucha hypohalamo-hypofyzo-adrenální osy jako reakce na stres a trauma se projevují. labilitou autonomního nervového systému. tachykardií. zvýšením hladiny adrenalinu a kortizolu. sníženou aktivitou dřeně nadledvinek. neplatí žádná z uvedených možností.

jako neurobiologický důsledek týrání dětí byly zjištěny poruchy činnosti především v následujících strukturách. bazální ganglia. hypothalamus. hypofýza. mozeček. neplatí žádná z uvedených možností.

týrání v dětství má často za následek. poruchy neuroendokrinního systému. dlouhodobé poruchy fyziologických a kognitivních funkcí. pouze krátkodobé poruchy fyziologických a kognitivních funkcí. posttraumatickou stresovou poruchu. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi důsledky prožitého traumatu v dětství i v dospělosti náleží. disociace. introverze. deprese. posttraumatická stresová porucha.

mezi symptomy disociace náleží. derealizace. depersonalizace. deprese. demence. neplatí žádná z uvedených možností.

disociace se jako druhá fáze reakce na traumatický stres se projevuje jako. deprese. schizofrenie. alexithymie. porucha normálních integrovaných funkcí paměti, vědomí nebo identity. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi projevy disociace náleží. změna vědomí v hypnóze. alexithymie. velmi intenzivní denní snění. amnézie. neplatí žádná z uvedených možností.

pravděpodobným neurofyziologickým mechanismem disociace je. demyelinizace nervových vláken. porucha ve struktuře membránových lipidů. epileptická aktivita. kindling. neplatí žádná z uvedených možností.

disociace je schopna produkovat projevy. ve formě psychopatologických symptomů. ve formě somatoformních symptomů. bolestivých tělesných symptomů. analgézie. neplatí žádná z uvedených možností.

reakce na stres u epileptických pacientů může bát. bradykardie. demence. projev před tím nepřítomné epileptické aktivity v elektroencefalogramu. epileptický záchvat. neplatí žádná z uvedených možností.

důležitou reakcí na dlouhodobý stres bez prvků akutního traumatu je. introverze. schizofrenie. mánie. somatizace. neplatí žádná z uvedených možností.

u jedinců v dětství postižených závažným traumatem a týráním byly zjištěny poruchy. v nucleus fastigii mozečku. ve vermis mozečku. bazálních ganglií. v temporálním laloku a limbické systému. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi typické psychosomatická onemocnění výrazně ovlivnitelná stresem patří. hyperthyreóza a hypothyreóza. cirhóza. esenciální hypertenze. syndrom dráždivého střeva (Irritabile bowel sy.). neplatí žádná z uvedených možností.

mezi typické projevy psychosomatického onemocnění morbus Crohn náleží. zvýšená hladina interleukinů např. IL6. prutismus (svědění), myalgie (bolesti svalů), arthralgie (bolesti kloubů). diarrhoea (průjem) s abdominálními bolestmi. hubnutí, anémie a zvýšená teplota. neplatí žádná z uvedených možností.

zvýšené riziko kardiovaskulárního onemocnění bylo prokázáno jako významný faktor z hlediska prognózy onemocnění. ve vztahu k depresi. ve vztahu k introverzi a pasivitě. ve vztahu k hostilitě a cynismu. ve vztahu k agresivitě a soutěživosti. neplatí žádná z uvedených možností.

z výsledku některých imunologických studií byly prokázány autonomní rysy chování buněk imunitního systému. Pozdější výzkum v imunologii tyto skutečnosti. potvrdil a doložil evidenci o tom, že imunitní buňky jsou na funkcích psychiky a CNS nezávislé. buňky imunitního systému jsou ovlivněny stavem CNS. imunitní systém byť má jisté autonomní funkce vykazuje propojení s psychikou. nedoložil existenci propojení mezi CNS a imunitním systémem. neplatí žádná z uvedených možností.

vztah psychických onemocnění a poruch imunitního systému byl nejdůkladněji prokázán v případech. anorexia nervosa. afektivních poruch. schizofrenie. anxiety. neplatí žádná z uvedených možností.

rostoucí deprese byla shledána v přímém vztahu. k poklesu počtu CD8+ T-lymfocytů. ke zvýšení počtu CD8- T-lymfocytů. ke zvýšení množství prozánětlivých cytokinů včetně IL-6. ke snížení množství prozánětlivých cytokinů. neplatí žádná z uvedených možností.

v případě generalizované úzkosti bylo prokázáno. zvýšení počtu IL-2 receptorů na membránách T-lymfocytů. snížení počtu IL-2 receptorů na membránách T-lymfocytů. pokles IL-2 v přímém vztahu k nárůstu intruzivních myšlenek. nárůst IL-2 ve vztahu k narůstající úzkosti. neplatí žádná z uvedených možností.

výrazné symptomy posttraumatické stresové poruchy byly shledány v přímém vztahu. k redukci lýzy NK buněk. k nárůstu lýzy NK buněk. nárůst lýzy byl asociován s poruchami spánku. pokles lýzy buněk byl asociován s poruchami spánku. neplatí žádná z uvedených možností.

deprese byla shledána ve vztahu (k lýze NK buněk). k nárůstu lýzy NK buněk. k poklesu lýzy NK buněk. pokles lýzy je asociován s kouřením. nárůst lýzy je asociován s kouřením. neplatí žádná z uvedených možností.

osobnostní charakteristiky a styl zvládání stresu byl shledány ve vztahu k. reakci kůže na alergen, která je v případě lidí pasivních a nešťastných nižší. reakci kůže na alergen, který je v případě lidí pasivních a nešťastných vyšší. reakce kůže na alergen, která je v případě lidí úzkostných vyšší. reakce kůže na alergen, která je v případě lidí úzkostných nižší. neplatí žádná z uvedených možností.

agresivita v souvislosti s rysy antisociální poruchy osobnosti byla nalezena v přímé souvislosti. ke zvýšenému počtu B a T lymfocytů. ke sníženému počtu B a T lymfocytů. v závislosti na úrovni testosteronu. nezávisle na úrovni testosteronu. neplatí žádná z uvedených možností.

výrazné rysy hostility byly při odkrytí nepříjemné události v minulosti nalezeny ve vztahu. ke snížené cytotoxicitě NK buněk. ke zvýšené cytotoxicitě NK buněk. k hypotéze vyšší míry prožívaného ohrožení a nepřijatelnosti této vzpomínky na nepříjemnou událost. k hypotéze nižší míry prožívaného ohrožení a nepřijatelnosti této vzpomínky. neplatí žádná z uvedených možností.

jedinci, která prožívali aktuálně vyšší míru stresu odpověděli na malý stres. nižší kardiovaskulární stresovou odpovědí. vyšší kardiovaskulární stresovou odpovědí. větším poklesem funkce NK buněk. větším nárůstem funkce NK buněk. neplatí žádná z uvedených možností.

jedinci vystavění dlouhodobému stresu nebo traumatické události (například za války, při ztrátě blízkého člověka, při symptomech vyhoření atd.) vykazují. pouze krátkodobé poruchy imunitních funkcí. v některých případech i dlouhodobé snížení imunitních funkcí. krátkodobé ovlivnění imunitních funkcí pouze v menšině případů jedinců postižených stresem nebo traumatem. v některých případech i dlouhodobé (např. několik let trvající) poruchy imunitních funkcí. neplatí žádná z uvedených možností.

krátkodobý stres má za následek. krátkodobé změny imunitních funkcí. dlouhodobé změny imunitních funkcí. nárůst aktivity NK buněk a nárůst počtu lymfocytů. pokles aktivity NK buněk a pokles počtu lymfocytů. neplatí žádná z uvedených možností.

jedinci, kteří vykazují výraznější odpověď sympatiku na akutní stres vykazují. pokles kardiovaskulární aktivity. nárůst kardiovaskulární aktivity. zvýšené katecholaminergní a imunitní změny. snížení katecholaminergní a imunitní změny. neplatí žádná z uvedených možností.

sociální a psychologická porucha pacientů má dle současných poznatků vliv na. zlepšení imunitních funkcí. snížení aktivity NK buněk. zvýšení aktivity NK buněk. zhoršení imunitních funkcí. neplatí žádná z uvedených možností.

snížený sociální podpory pacientů nebo potíže či stres v mezilidských vztazích se projevují. zlepšením imunitních funkcí. zhoršením imunitních funkcí. např. bylo zjištěno snížení aktivity CD4+ T-lymfocytů. např. bylo zjištěno zvýšení aktivity CD4+ T-lymfocytů. neplatí žádná z uvedených možností.

experimentální studium vztahu stresu a infekčních onemocnění u zvířat a lidí potvrzují vliv stresu na. větší susceptibilitu vůči respiračním virovým onemocněním. menší susceptibilitu vůči respiračním virovým onemocněním. zlepšenou formaci protilátek. zhoršenou formaci protilátek. neplatí žádná z uvedených možností.

negativní emoce a distres. ovlivňují buňky imunitního systému a protizánětlivé cytokiny. ovlivňují dobu nemoci. neovlivňují proces uzdravování. neovlivňují proces následné infekce po poranění. neplatí žádná z uvedených možností.

v případě onkologických onemocnění byl prokázán vztah. mezi úrovní sociální podpory a aktivitou NK buněk. mezi stresem a aktivitou NK buněk. mezi stresem a kortizolem indukovanou imunosupresí a zvýšenou progresí nádoru. mezi stresem a zvýšením cytotoxické aktivity NK buněk. neplatí žádná z uvedených možností.

vzájemná komunikace CNS a imunitního systému se uskutečňuje prostřednictvím. cytokinů. vazby na neurotransmiterové receptory imunitních buněk. dopaminu. vztahu mezi endokrinním a imunitním systémem. neplatí žádná z uvedených možností.

z výsledků studia lézí v CNS vyplývá, že neuroimunomodulace je především výsledkem činnosti následujících struktur. neokortecu. limbického systému. hypofýzy. bazálních ganglií. neplatí žádná z uvedených možností.

ovlivnění imunitního systému prostřednictvím psychologické intervence. nebylo prokázáno. existuje řada studií prokazujících účinnost psychologické intervence. představuje jednu z hlavních disciplín psychoneuroimunologie. porušuje představu oddělenosti mysli a těla. neplatí žádná z uvedených možností.

psychologická intervence ovlivňuje imunitní poruchu vyvolanou stresem tak že. ovlivňuje počty cirkulujících lymfocytů. redukuje IGA. zvyšuje počty T, B a NK buněk. redukuje vliv stresu na imunitní systém. neplatí žádná z uvedených možností.

hlavními předpoklady ovlivnění imunitního systému prostřednictvím stresového managamentu jsou. účastník léčby neprožil žádnou stresující událost, která ovlivnila imunitní systém. účastník prožil stresující událost, která ovlivnila imunitní systém. účinná redukce stresu modulující imunitní systém. použití placebo efektu. neplatí žádná z uvedených možností.

dvě nejúčinnější metody psychologického ovlivnění imunitního systému na základě metaanalýz jsou. relaxace. podmiňování spočívající ve spojení neutrálního stimulu s imunomodulačním stimulem. použití hypnózy. rozpomenutí si na stresové události. neplatí žádná z uvedených možností.

účinnost hypnotického ovlivnění imunitního systému závisí na. na redukci negativních emocí ovlivňujících hormonální regulaci a intenzivní relaxaci. použitém typu sugescí. alexithymii. hypnabilitě. neplatí žádná z uvedených možností.

alexithymie se projevuje. zaplavením snovými obrazy. ochuzením fantazie. dobrým rozlišováním vlastních pocitů. vnější skutečnost získává snový charakter prožívání. neplatí žádná z uvedených možností.

jedním z projevů alexithymie je. introverze. tendence k somatizaci. snížená schopnost empatie. dominující zaměření na vnější svět. neplatí žádná z uvedených možností.

alexithymie znamená. že člověk nemá slov pro své pocity. svým pocitům dobře rozumí. nedostatečnou schopnost rozumět vlastním pocitům. zlepšení introspektivních funkcí. neplatí žádná z uvedených možností.

projevem alexithymie je. popírání nočních snů. dobré porozumění pro vlastní city. somatizace. ztráta vnímání reality vlastního světa. neplatí žádná z uvedených možností.

pojem alexithymie není. introverze. zvýšená tendence ke vzniku psychosomatických onemocnění. denní snění. dobré porozumění vlastním pocitům. neplatí žádná z uvedených možností.

placebo je. farmakologicky inaktivní substance. látka s farmakologicky sníženou účinností. podání farmakologicky inaktivního preparátu bez ovlivnění průběhu terapie. látka, která je farmakologicky aktivní. neplatí žádná z uvedených možností.

placebo se projevuje jako. látka s toxickým efektem. látka, která není toxická. farmakologicky inaktivní. farmakologický preparát se zvýšenou účinností. neplatí žádná z uvedených možností.

placebo efekt znamení. kladný výsledek léčby v důsledku farmakologicky aktivní substance. pozitivní výsledek terapie, který vychází pouze z aplikace farmakologicky inaktivní substance. negativní výsledek terapie v důsledku snížené účinnosti léku. zhoršení stavu pacienta vlivem podání nesprávného léku. neplatí žádná z uvedených možností.

placebo efekt se projevuje. zhoršením stavu pacienta v důsledku chybně indikované léčby. zlepšením stavu pacienta u celé řady psychických i fyzických symptomů a syndromů. vyšší účinnost léku. výlučně jako výsledek farmakologicky aktivní látky a to u celé řady symptomů a syndromů. neplatí žádná z uvedených možností.

placebo efekt se projevuje. jako výsledek působení farmakologicky aktivní látky téměř u 100% populace. vyskytuje se asi u 10-20 % populace. vyskytuje se pouze v případě psychických nemocí asi u 20 % populace. vyskytuje se u 30-40 % pacientů. neplatí žádná z uvedených možností.

salutogeneze se zabývá. definováním optimálního procesu uzdravení a terapie. zkoumáním podmínek pevného a nezdolného zdravá vzdor nepříznivým vlivům prostředí. zkoumáním podmínek pevného a nezdolného zdraví za dobrých životních okolností. definováním optimálních podmínek pro zdraví jedince. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi psychologické faktory významné pro zdraví člověka náleží. důvěra a víra v pevnost a stabilitu osobního a okolního světa. rezignace na hledání smyslu života. smysluplné vidění světa. skepse. neplatí žádná z uvedených možností.

charakteristické znaky smysluplnosti života jsou. běžné a rutinní prožívání. zajímavý průběh životních okolností. úcta k životu a hodnotám, které život přináší. zvládnutelnost dění jehož je jedinec součástí. neplatí žádná z uvedených možností.

pro vyšší odolnost jedince vůči náročným životním situacím jsou důležité tyto vlastnosti. výrazná závislost na druhých. osobní autenticita. nezájem o život. vnitřní nezávislost. neplatí žádná z uvedených možností.

odolnost vůči životní krizi je posilována. zkušeností s úspěšným překonáním analogické situace. lhostejnost okolí vůči nemoci pacienta. sociální podporou. psychoterapií. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi mechanismy vývoje lidského jedince nepatří. biologické zrání. učení. ovlivňování prostředky psychofarmakologie. sebetvorba. neplatí žádná z uvedených možností.

lidské bytosti je vlastní. růstová tendence. potřeba poskytovat bezvýhradné přijetí. potřeba autenticity. nezávislost na druhých lidech. neplatí žádná z uvedených možností.

sebetvorba je výrazem. svébytnosti. temperamentu. svobody. inteligenčního potenciálu jedince. neplatí žádná z uvedených možností.

batolecí období zahrnuje. 1 a 2 rok života. 2 a 3 rok života. 1,2 a 3 rok života. 2,3 a 4 rok života. neplatí žádná z uvedených možností.

v předškolním věku pozorujeme u dětí. matematické myšlení. primitivní materialistické myšlení. magické myšlení. mimetické myšlení. neplatí žádná z uvedených možností.

zvnitřnění rodičovských zákazů a příkazů probíhá prostřednictvím mechanismu. interpretace. racionalizace. inkorporace. interiorizace. neplatí žádná z uvedených možností.

školní věk končí. ukončením školní docházky. dovršením čtrnácti let věku. počátkem dospívání signalizovaným první menstruací/polucí. dovršením patnácti let věku. neplatí žádná z uvedených možností.

období prvního vzdoru. se objevuje kolem druhého roku věku. souvisí s utvářením autonomie. nepředstavuje selhání vývoje. se projevuje ve vztahu s matkou. neplatí žádná z uvedených možností.

dítě začíná rozlišovat mezi matkou a jinými osobami. asi ve třech měsících. asi v pěti měsících. po šestém měsíci. rozlišuje ji od narození. neplatí žádná z uvedených možností.

počátky interakce mezi matkou a dítětem můžeme pozorovat. v prenatálním období. v perinatálním období. v novorozeneckém období. v kojeneckém období. neplatí žádná z uvedených možností.

věk "snažení" spadá do. batolecího období. předškolního období. školního období. dospívání. neplatí žádná z uvedených možností.

hodnocení vrstevníků začíná hrát podstatnou roli v sebehodnocení jedince. v předškolním věku. na počátku školního věku (v 1 až 2 třídě). asi v polovině školního věku. v období dospívání. neplatí žádná z uvedených možností.

období druhého vzdoru nazýváme. počátek školního věku. předškolní věk. školní věk. dospívání. neplatí žádná z uvedených možností.

stáří počítáme od. 55 let. 60 let. 65 let. 70 let. neplatí žádná z uvedených možností.

ke krizi středních let dochází kolem. třicíti. čtyřicíti. padesáti. pouze u někoho. neplatí žádná z uvedených možností.

kvalita života ve stáří závisí na. možnosti uplatnění. hodnotové orientaci. zdravotním stavu. přijetí nejbližšími lidmi. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi hlavní úkoly dospělosti patří. založení rodiny. výchova dětí. profesionální zakotvení. příprava na smrt. neplatí žádná z uvedených možností.

k období dospívání nepatří. objevování vlastní sexuality. vnitřní rozpor, pochybnosti a nejistoty. odmítání autority. hledání nové vlastní identity. neplatí žádná z uvedených možností.

budování autonomie se spojuje především. s kojeneckým obdobím. s batolecím obdobím. s předškolním odbobím. se školním věkem. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi projektivní psychologické zkoušky patří. Ravenovy progresivní matice. Gesellův test. MMPI. Analýza spontánních produktů. neplatí žádná z uvedených možností.

TAT patří. mezi projektivní psychologické zkoušky. mezi testy inteligence. mezi dotazníky. mezi psychologické metody. neplatí žádná z uvedených možností.

Rorchachova zkouška patří. mezi projektivní psychologické zkoušky. mezi testy inteligence. mezi dotazníky. mezi psychologické metody. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi projektivní psychologické zkoušky nepatří. pozorování. rozhovor. MMPI. TAT. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi testy schopností patří. test Terman-Merrillové. Ravenovy progresivní matice. Wechslerovy inteligenční testy. TAT. neplatí žádná z uvedených možností.

testy schopností používáme ke zjištění. inteligence. kreativity. vědomostí. pozornosti. neplatí žádná z uvedených možností.

testy schopností nepoužíváme. ke zjištění paměti. ke zjištění vědomostí. ke zjištění inteligence. ke zjištění emotivity. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi testy schopností patří. pozorování. rozhovor. TAT. MMPI. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi testy schopností nepatří. Gesellův test. Test Terman-Meririllové. testy zjišťující úroveň pozornosti. testy inteligence. neplatí žádná z uvedených možností.

v psychologické diagnostice dětí nepoužíváme. Gesellův test. test Terman-Merrillové. dotazník MMPI. Wechslerovy testy inteligence. neplatí žádná z uvedených možností.

psychologickou diagnostiku používáme za účelem. diagnostiky psychologického vývoje. diagnostiky poruch zdraví. indikace preventivních léčebných a rehabilitačních opatření. posudkové činnosti. neplatí žádná z uvedených možností.

do psychologického diagnostického postupu nepatří. studium dostupných materiálů. konstrukce testových materiálů. aplikace psychologických metod. formulace klinického nálezu. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi klinické psychologické metody patří. rozhovor. test. dotazník. pozorování. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi exaktní psychologické metody patří. vývojové škály. psychologické testy. analýza spontánních produktů. pozorování. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi vlastnosti, které musí splňovat psychologické testy patří. validita. reliabilita. užitečnost. jednoduchost. neplatí žádná z uvedených možností.

reliabilita znamená. výhodnost. výlučnost. shoda. spolehlivost. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi projektivní metody patří. Rorschachova zkouška. Ravenovy progresivní matice. TAT. Gesellův test. neplatí žádná z uvedených možností.

psychologické vyšetření (nález) obvykle obsahuje. základní osobní údaje o pacientovi. důvod vyšetření. podrobné výsledky používaných psychologických metod. závěr. neplatí žádná z uvedených možností.

vývojové škály používáme u pacientů. všech věkových kategorií. především u starších pacientů. výhradně u dětí. k posouzení školní zralosti. neplatí žádná z uvedených možností.

mezi testy (splňují testová kritéria) patří. projektivní zkoušky a škály. projektivní zkoušky a testy inteligence. asociační zkoušky a testy schopností. osobní dotazníky testové úrovně a testy inteligence. neplatí žádná z uvedených možností.

projektivní zkoušky patří mezi. klinické metody. exaktní metody. stojí na pomezí klinických a exaktních metod. patří některé mezi klinické a jiné mezi exaktní metody. neplatí žádná z uvedených možností.

testy schopností můžeme měřit. výskyt psychopatologických příznaků. osobnostní rysy. temperament. inteligenci. neplatí žádná z uvedených možností.

Gesellův test patří mezi. projektivní zkoušky. testy schopností. dotazníky s testovou úrovní. klinické psychologické metody. neplatí žádná z uvedených možností.

s neurčitými a mnohoznačnými podněty pracují především. projektivní zkoušky. testy schopností. dotazníky. se v psychologické diagnostice nepracuje. neplatí žádná z uvedených možností.

psychologické testy musí projít. normováním. kalibrací. kategorizací. standardizací. neplatí žádná z uvedených možností.

nauka o měření psychických jevů se nazývá. psychoskopie. standartizace. psychofyziologie. psychometrie. neplatí žádná z uvedených možností.

reliabilita vyjadřuje. platnost testu. že test obsahuje údaje získané statistickou analýzou na velkém vzorku pokusných osob. že je výsledek v testu nezávislý na tom, kdo jej provádí. spolehlivost testu. neplatí žádná z uvedených možností.

psychologické testy smí používat. kdokoli. kdokoli, kdo projde patřičným zaškolením. psychiatr nebo psycholog. pouze psycholog. neplatí žádná z uvedených možností.

každé psychologické vyšetření musí. být provedeno za pomoci testů schopností. být srozumitelné. proběhnout v přesně stanoveném intervalu. být přehledné. neplatí žádná z uvedených možností.