spiderman

pojem aktivní alela. označuje alelu na kterou nezpůsobí selekce. je synonymem pro alelǔ dominantní. vyjadřuje působení alel u recesivní ho homozygota. se používá v polygenni dědičnosti.

Geny maleho učinku. obvykle podminujíjen monogenní znaky. jsou maloo závislé na vnějším prostředí. se vyskytují pouze na X chromozomu. žadná alternativa není spravná.

pojem aktivní alela. vyjadřuje působení alel u recesivního homozygota. označuje alela na kterou nepůsobí selekce. je synonymem pro alelu dominantni u monogenni dědičností. znamená minor gen, který se projeví ve fenotypu při polygenní determinaci znaku.

chromozomové genetické mapy. jsou založeny na relativní vzdálenosti genů téže vazební skupiny. ukazují polohu chromozomů v karyotypu. měří vzdalenost genů mezi nehomologními chromosomy. ukazují rozdílnou polohu chromosomu.

Mutace. je synonymem pro modifikace. jsou vždy organismu nevyhodné. způsobují genetický posun. podminují proměnlivost genotypů.

Teorie vzniku živých forem samooplozením vyslovil. hippokrates. aristoteles. oparin. pasteur.

Studiem bakterii se zabýval. Louis Pasteur. R.Koch. Carl Linné. I.P.Pavlov.

William Harvey. sestroil mikroskop. objasnil krevní oběh člověka. objevil krevní skupiny. odmítl teorii samooplození.

Základní biogenetický zákon stanovil. švědský přirodověděc C.Linné. anglicky prirodovedec Darwin. německý zoolog Haeckel. francouzský přirodověděc Cuvier.

Recesivní dědičnost. je pojem pro vyjadření znaku pouze u recesivních homozygot. je nejčastější typ dědečnosti u monogenních chorob člověka. je charakterizována genotypovým štěpným poměrem 1.2.1 v F2 generaci. v lidské genetice výjimečná.

neluplná penetrance. je pojem pro vyjadření různé regulace funkce genu. je termin vyjadřující pravděpodobnost manifestace určitého genotypu. je termin vyjdřující různý stupen vyjadření znaku. je pojem pro neuplny prunik genu jedné populace do druhe populace.

Dominantně dědičným znakem člověka je. otoskleroza. cystická fibroza. diabetes mellitus 1 a 2 typu. polycystická choroba ledvin, typ dospělých.

X vazaným genem člověka je. hemofilie A a B. Rh krevní skupiny. barvoslepost. azoospermie.

Mezi interakce nealelných genů patří. komplementarita. epistaze. ezkluze. kodominace.

Dědivost. je schopnost dědit určitý znak. vyjadřuje podíl geneticky podminěné variability na variabilitě znaku. je dána podílem Va/ Va + Vp. je podmíněna působením genů malého učinku a prostředí.

Znaky s multifaktoriální dědičnosti jsou ovlivněny. aditivním učinkem alel. interakcí genotypu a prostředí. dominantním efektem alel. vlivy prostředí.

Gamety obratlovců. vznikají z haploidních somatických buněk meiozou. vznikají z diploidních somatických buněk mitozou. jsou haploidní. se dělí mitozou na haploidní somatické bunky.

Při dihybridismu. V F2 generaci nacházíme 4 typy homozygotů. v F2 generaci je 9/+ž dominantních homozygotů. vznikají jenom heterozygotní jedinci. homozygoti jsou schodné pouze s jedním z rodičů.

Pěi dihybridizmu za podminek volné kombinovatelnosti obou genu. vznikají 9 různých genotypů v F2. v F2 generaci je 9/16 dominantních homozygotův. v F2 genereci vznikají pouze heterozygotni jedinci. homozygoti jsou schodné pouze s jedním z rodičů.

Kvantitativní znaky jsou obvykle. podminěny malým počtem genů malého učinku. podminěny vyšším počtem genů malého učinku. podminěny genem velkého učinku. málo závislé na faktorech prostředí.

Heterosa. se používá ve šlechtitelství. je značně nebezpečná pro chovy. se uplatnuje u příbuzenských snatků. zvyšuje počet dominantních homozygot.

V F1 při monohybridizmu s neuplnou dominaci jsou všichni. fenotypově odlišné od parentální generace a genotypově uniformální. stejní jako jeden z rodičů. lišicí se navzájem fenotypově, ale schodni genetypově. rozdílní od sebe.

Vazbová skupina genů je tvořena pouze geny. se společnou funkcí. původu mateřského. se společnou regulaci. žádná z uvedených alternativ není správná.

Genové mutace strukturního genů. mouhou zaměnit jednu aminokyselinu v polypeptidovém řetězci. mohou zaměnit více aminokyselin v peptidu. vždy znamenají kratší peptid. se musí projevit změnou peptidu.

V interfazickem jadře. jsou viditelné chromosomy ve světelném mikroskopu. je porušena celistvost molekul DNA. dochází ke zdvojení hmoty chromosomů. je vytvařeno dělící vřeténka.

Mikrotubuly jsou stavební prvky. centriolů. bičiků. centromer. vlákna dělícího vřeténka.

Sesterské chromatidy. vznikají replikací. se rozcházejí v anafázi 1.zracího dělení meiozy. se rozcházejí v anafazi mitozy. se rozchazejí v anafazi heterotypického dělení meiozy.

V lidské bílé krvince je. počet chromozomů diploidní. počet autozomů 46. totožný počet chromosomů jako v gametě. aneuploidní počet chromosomů.

Heterochromozom. je v normalní gametě přítomen pouze jeden. je v somatické bunce přítomen 23x. se vyskytuje pouze v pohlavních bunkách. bývá v každé sadě chromozomů obsazen pětkrát.

Z chromozomové mapy člověka. můžeme určit umístění genů na jednotlivé chromosomy. určiíme i poměrnou vdálenost genů na chromosomu. zjistíme funkci genů na jednotlivých chromosomech. vytváříme prostřednictvím cílené hybridologické analýzy.

Dlouhá ramena chromosomů označujeme písmenem. d. p. q. l.

Veškeré spravné rp eukaryotickou DNA. veškerá DNA koduje proteiny. různé oblasti DNA jsou transkribovaány v různých buněčných typech. množství DNA je proporcionelní k vývojovému stupni organismu. žádné tvrzení není správné.

Funkčním přepisem strukturních genů je. jtRNA. mRNA. rRNA. cDNA.

Průběh transkripce je závisly na působení. DNA polymeraz. RNA polymeraz. N acetyl d galaktosamin transferázy. aminoacyl tRNA syntetázy.

Minoritní dusikaté baze se nejčastějí vyskytují v. tRNA. mRNA. rRNA. DNA.

Vyštěpování intronů. umožnuje větší variabilitu syntézy proteinů. je typické pro cytoplazmatickou DNA. probíhá před transkripcí. probíhá po translaci.

Které tvrzení nejlépé charakterizují genetický kod. je identicky pro syntezu proteinů v jadře a v mitochondriich. je překládán do aminokyselinovych sekvencí pomoci RNA polymerasy. pošet kodonů a aminokyselin si odpovídá. je tvořen triplety o třech nukleotidových bazích.

Mutace. v genech se označují jako genové. je prakticky vždy změna v DNA. chromozomové se označují novějí jako strukturní aberace chromosomu. genomové se novějí označují jako numerické aberace chromosomů.

Mutace. lze charaktirizovat jako změny nenáhodné(programováné). mohou postihovat geny (obecně sekvence DNA) všech typů, podle toho mají rozmanité důsledky. se v haploidních gametách nevyskytují, nejsou přenosné na další generace. znamenají ve většině případů poškození bunky či organismu, ztratu či patologickou změnu genové funkce.

Mutace gametická. proběhne v haploidní gametě. je do další generace nepčenosná; gameta s mutaci zanika. je přenosné do další generace, jen pokud je spontanní. žadna z uvedených alternativ není správná.

Spoíntanní mutace. vznikají v nejrůznějších genech se stejnou frekvencí. jejích přičiny nedovedeme zjistit ani ovlivnit. jejich pravděpodobnost v somatických bunkách je obecně přímo uměrná (kromě jiného) rozsahu jejiho genomu a trvání jejího buněčného cyklu. u člověka je průměrná četnost vzniku gametické mutace 10-3 na jeden gen za jednu generaci.

Standartní alela genu může být zaměněna v jinou. mutací pouze v určitých místech celé své délky. ztratou nebo vložením jednoho chromosomu. ztratou nebo vložením několika sousedních nukleotidů. při amniocentéze (vyšetření plodové vody).

Genové mutace strukturního genu. mohou zaměnit jednu aminokyselinu v polypeptidovém řetězci. mohou zaměnit více aminokyselin v peptidu. vždy znamenají kratší peptid. se nemusí projevit změnou peptidu.

Translokace je. typ chromozomální mutace. ztráta genetického materiálu. ke které dochází během anafáze. v něktorych případech příšinou vzniku gamet, ve kterých je duplikovaná část genetického materiálu. vždy důsledek chromosomálního zlomu.