Teorie literatury

Genologie je nauka o: o literárních druzích. o genezi díla. o literárních druzích a žánrech.

Recepce literárnícho díla je součástí: metodologie. literární kritiky. teorie literatury.

Součástí literární vědy jsou: poetika, literární kritika, metodologie, literární historie. literární kritika, teorie prózy, teorie verše, teorie dramatu. literární kritika, metodologie, literární historie, poetika, teorie literatury.

Teorie literatury zkoumá: obecné otázky literární tvroby. literárněvědný jazyk. literárněnevědné metody.

Textová kritika a textologie jsou součástí: poetiky. metodologie. literární kritiky.

Základní bibliografický údaj o článku obsahuje: titul časopisu, název článku, rok vydání, vydavatel, místo vydání, ISSN, paginace. jméno a příjmení autora, název článku, titul časopisu, číslo, ročník, paginace. jméno a příjmení autora, název článku, titul časopisu, číslo, ročník, místo vydání, paginace.

Základní bibloigrafický údaj o knize obsahuje: jméno a příjmení autora, titul, rok vydání, místo vydání, ISBN. jméno a příjmení autora, titul, místo vydání, vydavatel, rok vydání. jméno a příjmení autora, titul, rok vydání, vydavatel.

Arbitrérnost jazykového znaku se týká. vztahu mezi označujícím a označovaným. vztahu k referenční skutečnosti. vztahu mezi slovem a věcí.

Estetická funkce (v Jakobsonově modelu) je: autotelická a sdělení odkazuje k sobě samému. vztah mezi autorem sdělení a sdělením. autotelická a vyjadřuje vztah mezi sdělením a příjemcem.

Ikoničnost znaku poznáme: když tvar znaku navozuje význam. když je vztak mezi tvarem a významem nahodilý. když je výraz provázen obrazivým doprovodem.

Kratylismus se týká: motivovanosti znaku. jen motivace vnitřní. jen motivace vnější.

Referenční funkce (v Jakobsonově modelu) je: tranzitivní, protože zvýrazňuje přítomnost znaku. netranzitivní. tranzitivní, protože potlačuje vnímání znaku ve prospěch reference.

Literárnost textu je: užití zvláštního literárního jazyka. estetizující příznakovost jazykového úzu. součást literární tradice.

Princip imanence znamená: nepřipustit změny v interpretaci textu. hledat konstanty výstavby textu. hledat zákonitosti výrazu a významu textu v textu samém.

Struktura je: paradigmatický soubor složek textu. hierarchizovaný systém funkčně uspořádaných složek. syntagmatický sklad složek textu.

Strukturu lze zkoumat: pouze diachronně. pouze synchronně. synchronně i diachronně.

Vztah mezi artefaktem a estetickým objektem je analogický: vztahu mezi tvorbou a výtvorem. vztahu mezi označujícím a označovaným. vztahu mezi výtvorem a příjemcem.

Kompozice je: skladba témat. strukturace témat. řazení konkrétních motivů v textu.

Motiv je: funkční významová jednotka tematického plánu. funkční pohnutka k sepsání textu. pohnutka k sepsání textu.

Tematická výstavba je: součást motivické výstavby. člěnění hlavního tématu na dílčí tematické celky. členění na syžet a fabuli.

Topos je: soubor popisných motivů místa, kde se příběh odehrává. soubor popisných motivů místa a času, kde se příběh odehrává. soubor pevně spjatých motivů v literární tradici.

Heterodiegetický a extradiegetický vypravěč je slučitelný: pouze s fokalizací nulovou. se všemy typy fokalizace vyjma fokalizace vnější. se všemi typy fokalizace.

Při nulové fokalizaci: vypravěč ví a vidí více než postava. vypravěč ví a vidí jen to, co postava. vypravěč ví a vidí méně než postava.

Vnější fokalizace je slučitelná: jen s vypravěčem v 1. osobě. s vypravěčem v kterékoli gramatické osobě. jen s vypravčem intrediegetickým a homodiegetickým.

Vypravěč a postava patří mezi. objektální narativní kategorie. objektální i subjektální narativní kategorie. subjektální narativní kategorie.

Vypravěč je: autor, který vypráví. autorův hlas v textu. referenční bod v textu, k němuž se upíná vyprávění.

Hudba patří mezi umění: prostorová. časová. časoprostorová (chronotipická).

Polychronie. se týká pouze času zobrazujícího. se týká pouze času zobrazovaného. netýká se ani jednoho z těchto časů.

Při tzv. shrnutí (sommaire): čas zobrazující menší než čas zobrazovaný. čas zobrazující je větší než čas zobrazovaný. čas zobrazující je nulový, čas zobrazovaný tíhne k nekonečnu.

Významotvornost prostoru je dána: souběhem významotvorných narativních postupů a motivů. pouze archtypální topikou a kompozicí. pouze archetypální topikou.

Zobrazení času se týká: narativní prózy, dramatu, lyriky. pouze narativní prózy a dramatu. pouze narativní prózy.

„Jezdím ke svému strýci,/ co bydlí v Olešnici,/ sádrové trpaslíci/tam na zahrádce má“: slovo „trpaslíci“ je: sylepse. anakolut. zeugma.

Příznakovost: projevuje se v opozici k bezpříznakovosti v určitém kontextu. projevuje se v opozici k bezpříznakovosti. je jev absolutní a týká se lexika.

„Oči má sněhem zaváté,/ v duši má chladný stín,/ rampouchem srdce prokláté,/ studený hlas,/ na dlani mráz,/ ledový klín.// Slunce svit/ marně útočí,/ její cit/ neroztál.“ Výraz „na dlani mráz“ je: metafora. synekdocha. metonymie.

Oči má sněhem zaváté,/ v duši má chladný stín,/ rampouchem srdce prokláté,/ studený hlas,/ na dlani mráz,/ ledový klín.// Slunce svit/ marně útočí,/ její cit/ neroztál.“ Výraz „slunce svit marně útočí, její cit neroztál“ je: hyperbola. paradox. anakolut.

„Oči má sněhem zaváté,/ v duši má chladný stín,/ rampouchem srdce prokláté,/ studený hlas,/ na dlani mráz,/ ledový klín.// Slunce svit/ marně útočí,/ její cit/ neroztál.“ Výraz „studený hlas“ je: metonymie. synestezie. pleonasmus.

„Oči má sněhem zaváté,/ v duši má chladný stín,/ rampouchem srdce prokláté,/ studený hlas,/ na dlani mráz,/ ledový klín.// Slunce svit/ marně útočí,/ její cit/ neroztál.“ Výraz „oči má sněhem zaváté“ je: metafora. sylepse. synekdocha.

Styl: zahrnuje souhrn významových zvláštnosti. je charakterizován příznakovostí/nepříznakovostí výrazu i významu. týká se pouze rozvrstvení lexika.

„Jez, abys žil, nežij, abys jedl“ je. chiasmus. anafora. antimetabola.

„Karel je z toho nešťastný, a já“. polysyndeton. paralelismus. hyperbaton.

„Nejdřív kostel, potom postel“ je: metafora. metonymie. synekdocha.

„Nejdřív kostel, potom postel“ je: antimetabola. antiteze. paronomáze.

„Ten černý sen, ta doba zlá“ je. antimetabola. paralelismus. chiasmus.

„Ten černý sen, ten chmurný čas“ je: antiteze. paralelismus. chiasmus.

„Ten Řek mi řek, ......“ je. polyptoton. apokopa. homoioptoton.

Dadaismus. vznikl v Zurichu v době 1. světové války. vznikl v Paříži v době 1. světové války. je ruský avantgardní směr 1. poloviny 20. století.

Elegie je: lyrický žánr, žalozpěv. lyrický žánr, žalm. lyrický žánr, jiný název pro litanii.

Hagiografie je: skupina žánrů tematicky zaměřených na život svatých. středověké drama. náboženská lyrika.

Legenda patří mezi žánry: autobiografické. autofikční. biografické.

Óda je: lkavý zpěv. oslavná lyrická báseň. oslavná epická báseň.

Symbolismus a dekadence jsou: literárná a umělecké směry avantgardy. dekorativní uměecké směry konce 19. století. literární a umělecké směry moderny.

Trubadúrská poezie se ve Francii rozvinula: ve 13. a 14. století. ve 12. a 13. století. v 11. a 12. století.