Základy imunologie 1 lf

imunokompetence. je schopnost protilátky vázat antigeny. je schopnost lymfocytu specificky rozpoznávat antigen. je vlastností hematopoetické kmenové buňky. vzniká v primárních lymfatických orgánech. je umožněna přítomností specifického receptoru pro antigen na povrchu lymfocytu.

specifická (adaptivní) imunita se ve fylogenezi objevuje poprvé na úrovní. vyšších obratlovců. obratlovců. ryb. obojživelníků. savců.

rozdíly mezi specifickou a nespecifickou imunitou. nespecifická imunita je fylogeneticky starší. specifická imunita je fylogeneticky starší. nespecifická imunita je pohotovější, reakce je rychlejší. specifická imunita je pohotovější, reakce je okamžitá. specifická imunita může přesně odlišit i málo rozdílné antigeny.

funkcí imunitního systému. řízení neurovegetativních reakcí. udržování homeostázy. spoluúčast na vylučování nežádoucích metabolitů. obrana proti nádorům. obrana proti infekci.

složkami humorální imunity jsou. T lymfocyty. komplement. fagocytující buňky. protilátky.

imunogen (antigen) je. vysokomolekulární látka. schopný vyvolávat imunitní odpověď. je rozpoznáván specifickými receptory imunokompetentních buněk. produktem imunitní odpovědi. nízkomolekulární látka.

sekvestrované antigeny jsou. cizí antigeny, které tělo přijímá za své. cizí antigeny podobné vlastním. antigeny vlastního těla, které nejsou ve styku s imunitním systémem. vlastní antigeny, které jsou pozměněné. cizí antigeny, které nejsou rozpoznávány imunitním systémem.

molekulární mimikry je stav, kdy. vlastní antigeny a cizí antigeny vykazují stejné epitopy. vlastní antigeny jsou pozměněny např. léky. nádorové buňky maskují vlastní antigeny. pomocí imunosuprese je navozena tolerance k cizím antigenům.

aktivní specifická imunita je vyvolaná. záměrným podáním antigenu (očkováním). proděláním virového onemocnění. proděláním bakteriálního onemocnění. záměrným podáním protilátky. podáním imunomodulátorů.

hapten. je nízkomolekulární látka. je vysokomolekulární látka. je rozpoznávána receptory pro antigen. je schopen vyvolat imunitní odpověď. může se vázat s protilátkou odpovídající specifity.

epitop je. malá struktura (tvořena např. několika aminokyselinami nebo monosacharidy). součástí molekuly antigenu. jednotkou, která je rozpoznávána specifickým vazebným místem TCR nebo BCR a je k nim komplementární. luminální povrch M buňky. luminální povrch erytrocytu, na kterém dochází k uvolňování IgA do střevního sekretu.

látka, která může indukovat buď humorální nebo buňkami zprostředkovanou specifickou imunitní odpověď je označována. imunogen (antigen). hapten. epitop. mitogen. adjuvans.

imunogeny (antigeny). jsou schopné vyvolat protilátkovou odpověď. jsou schopné vyvolat specifickou buněčnou imunitní odpověď. opsonizují. reagují s protilátkami, jejichž tvorbu vyvolaly. jsou rozpoznávány receptory T lymfocytů v nativním stavu.

přirozená imunita může být definována jako. imunita získaná po vakcinaci. obrana získaná placentárním přenosem mateřských protilátek. přirozeně se objevující nespecifické obranné mechanismy, které chrání organismus před infekcí. rezistence proti infekčnímu onemocnění získaná po prodělání subklinické infekce. rezistence proti infekčnímu onemocnění založená na specifickém rozpoznání vyvolávajícího agens.

pro adaptivní imunitní odpověď neplatí. je specifická pro antigen. účinkuje okamžitě po setkání s antigenem. uplatňuje se při ní imunologická paměť. jejím hlavním efektorovým mechanismem je fagocytóza.

nízkomolekulární látka, který může reagovat s protilátkou, ale nemůže indukovat její tvorbu se nazývá. imunogen. alotyp. hapten. idiotyp. antigen.

imunogen nemá schopnost. vyvolat buněčnou imunitní odpověď. reagovat s produkty imunitní odpovědi. vyvolat protilátkovou odpověď. opsonizovat částice pro fagocytózu.

místa v nebo na antigenech, se kterými reaguje specifická protilátka se nazávají. haplotypy. isotopy. epitopy. paratopy. antigenní determinanty.

všechny následující charakteristiky antigenních epitopů jsou správně kromě. na molekule antigenu se může vyskytovat stejný epitop mnohokrát. epitopy určují antigenní specifitu molekuly. na molekule antigenu existují různé typy epitopů. epitop má velikost odpovídající asi 50 aminokyselinám nebo monosacharidům. epitop antigenu reaguje specificky s paratopem protilátky.

Hapten má všechny uvedené vlastnosti kromě. je imunogenní. může se vázat se specifickým receptorem pro antigen. je to nízkomolekulární látka. imunitní odpověď indukuje až po vazbě na vysokomolekulární nosič.

hlavními a dobrými imunogeny jsou. proteiny. polysacharidy. oligopeptidy. nukleové kyseliny. lipidy.

druhově odlišné antigeny jsou označovány jako. alogenní. syngenní. xenogenní. isogenní. sekvestrované.

antigenní rozdíly mezi různými jedinci téhož druhu se nazývají. alogenní. syngenní. heterologní. isogenní. autologní.

vyper spolu reagující páry adhezivních molekul. LFA 1 - ICAM 1. CD 2 - ICAM 3. CD 28 - ICAM 1. CD 2 - LFA 3. VLA 4 - VCAM 1.

profesionálními buňkami předkládajícími antigen jsou. lymfocyty B. dendritická buňka. makrofág. jakákoliv jaderná buňka. epiteliální buňka.

neprofesionálními antigen prezentujícími buňkami jsou. hepatocyty. fibroblasty. epitelové buňky. neutrofily. endotelové buňky.

v lymfatických folikulech uzliny jsou převážně. lymfocyty B. lymfocyty T. granulocyty. eosinofily. fibroblasty.

germinální centra jsou. místa pozitivní selekce v thymu. místa ukládání imunitních komplexů. oblasti T lymfocytů v lymfatických uzlinách. místa maximální proliferace lymfocytů v sekundárních lyfatických folikulách. centra erytropoesy v kostní dřeni.

Brzlík patří mezi. centrální (primární) lymfatické orgány. periferní (sekundární) lymfatické orgány. žlázy s vnitřní sekrecí. slizniční lymfatickou tkáň.

pod názvem MALT rozumíme. intoleranci maltózy zprostředkovanou imunitními mechanismy. slizniční lymfatické tkáně. komplikace při očkování proti vzteklině. chorobu způsobenou imunokomplexy při nadbytku precipitujících protilátek.

za normální nález v diferenciálu u dospělého lze považovat. 5 % lymfocytů. 7 % lymfocytů. 15 % lymfocytů. 30 % lymfocytů.

původ buněk imunitního systému je. výhradně mesenchymální. výhradně ektodermální. výhradně entodermální. převážně mesenchymální, uplatňují se i buňky entodermálního původu. ektodermální a entodermální.

pluripotentní kmenové buňky. se vyskytují v kostní dřeni. kolují i v periferní krvi. mají znak CD34. neopouštějí kostní dřeň.

působení thymu je nezbytné pro maturaci. T lymfocytů. B lymfocytů. monocytů. makrofágů. erytrocytů.

slezina má následující funkce. působí jako filtr při odstraňování starých buněk. je místem produkce protilátek. je místem produkce sekrečních IgA. tvoří se v ní žírné buňky.

v lymfatických uzlinách jsou lymfocyty T. difusně rovnoměrně rozptýlené. nakupeny v parakortikálních oblastech. tvoří lymfatické folikuly. vysílají sinusoidy. nakupeny v germinálních centrech.

thymus. patří mezi centrální lymfatické orgány. je místem diferenciace lymfocytů T. je uložen za hrudní kostí. ve stáří involuje.

Lymfatický folikul. je strukturní jednotka primárních lymfatických orgánů. je součástí sekundárních lymfatických orgánů. je místem maximálního nakulení B lymfocytů. je místem maximálního nakupení T lymfocytů. neobsahuje žádné T lymfocyty.

diferenciace buněk imunitního systému z pluripotentní kmenové buňky probíhá. prenatálně v játrech. prenatálně ve slezině. koncem gestace a postnatálně v kostní dřeni. v lymfatických uzlinách. od 3. měsíce gestace v kostní dřeni.

do sekundárních lymfatických orgánů nepatří. slezina. thymus. lymfatické uzliny. lymfatický tkáň sliznice. játra.

Homing lymfocytů znamená. diferenciace v primárních lymfatických orgánech. cílené usidlování lymfocytů při recirkulaci. objevení se CD znaků na povrchu buněk. lymfocytární infiltraci při oddálené přecitlivělosti.

specializované buňky pro transport antigenu z lumen střeva k lymfatické tkáni se nazývá. K buňky. NK buňky. M buňky. D buňky. pohárkové buňky.

buňky prezentující antigen v systému GALT jsou. M buňky. makrofágy. dendritické buňky. T lymfocyty CD 8+. enterocyty.

kmenové buňky všech lymfoidních buněk u dospělého člověka jsou v. thymu. lymfatické tkáni GIT. kostní dřeni. lymfatické tkáni kůže. v játrech.

lymfatický systém sliznic trávicího traktu se označuje. MALT. BALT. GALT. SALT.

za cílené usidlování (homing) recirkulujících lymfocytů jsou zodpovědné. adhezivní molekuly velké imunoglobulinové rodiny. chemokiny. selektiny. integriny.

na povrchu B-lymfocytů se nacházejí. povrchové antigeny CD 19 a CD 20. imunoglobulinové receptory pro antigen BCR. receptory pro beraní erytrocyty. HLA antigeny II třídy. molekuly CD 8.

povrchovými znaky typickými pro všechny zralé T lymfocyty jsou. CD4. CD8. TCR. CD3. molekuly MHC II.

integriny. patří mezi adhezivní molekuly. účastní se vazby protilátky s antigenem. mají strukturu podobnou imunoglobulinům. skládají se z řetězů alfa a beta. uplatňují se při recirkulaci lymfocytů.

molekuly ICAM. patří mezi adhezivní molekuly. patří do systému MHC. je označení pro integriny. patří do velké imunoglobulinové rodiny. mají charakter lektinů.

do skupiny adhezivních molekul rodiny integrinů nepatří. VLA. CD 8. TCR. ICAM 1-3. CD11/CD18 (LFA1).

do skupiny adhezivních molekul rodiny seketinů patří. LAM 1. ELAM - 1. CD4. VLA. CD8.

exprese adhezivních molekul na buněčném povrchu je zvyšována. komplementem. IL -1. IL-3. TNF. lysozymem.

molekuly MHC I třídy. se nacházejí jen na buňkách předkládajících antigen. se nacházejí na všech jaderných buňkách. se nacházejí v mezibuněčné hmotě. se nacházejí na erytrocytech. patří strukturálně do velké imunoglobulinové rodiny.

geny HLA komplexu nejsou. autosomy. X vázané. kodominantní. polymorfní. umístěny na jednom chromosomu.

Do první třídy HLA nepatří. HLA-A a HLA-D. HLA-A, HLA-B, HLA-C. HLA-DR. HLA-I a HLA-E.

molekula HLA I třídy je tvořena. těžkým řetězcem alfa a lehkým řetězcem beta a gama. dvěma řetězci alfa a dvěma řetězci beta. řetězcem alfa a beta 2 - mikroglobulinem. řetězci gama a delta. řetězci alfa a gama.

molekula HLA II třídy je tvořena. řetězci alfa a beta. řetězcem gama. řetězci beta a gama. řetězci gama a psí. řetězci alfa a gama.

neplatí, že MHC. je geneticky kódován na dlouhém raménku 8. chromozomu. označuje systém lidského komplementu. je geneticky kódován na krátkém raménku 5. chromozomu. je geneticky kódován na 6. chromozomu.

molekuly HLA 1. třády. se účastní fagocytózy. jsou důležité pro transplantační imunitu. uplatňují se při předkládání antigenu. se vyskytují na všech jaderných buňkách lidského organismu. nejsou na lidských erytrocytech.

mezi antigeny HLA II třídy patří. HLA-D. HLA-A, HLA-B, HLA-C. HLA-DQ, HLA-DP. HLA-DR.

HLA antigeny II třídy se vyskytují. na všech buňkách těla. na všech jaderných buňkách těla. na buňkách prezentujících antigen. na folikulárních dendritických buňkách.

v thymu dochází. k diferenciaci T lymfocytů bez vlivu zevních antigenů. k diferenciaci T lymfocytů působením zevních antigenů. k eliminaci autoreaktivních T lymfocytů. ke vzniku imunokompetence B lymfocytů. ke vzniku imunokompetence T lymfocytů.

funkce kostní dřeně je následující. vznik prekursorů všech krevních buněk. vznik imunokompetence B lymfocytů. vznik imunokompetence T lymfocytů. eliminace autoreaktivních B lymfocytů. vznik imunitní odpovědi na cizorodé látky.

kostní dřeň je. primárním lymfatickým orgánem. sekundárním lymfatickým orgánem. místo diferenciace B lymfocytů. místo vzniku imunokompetentních T lymfocytů. místo tvorby granulocytů.

všechny z následujících látek jsou přítomny v lysosomálních granulech fagocytujících buněk kromě. fosfatasy. kationických proteinů. lysozymu. laktoferinu. endogenního pyrogenu.

Mezi antigeny prezentující buňky nepatří. B lymfocyty. makrofágy. dendritické buňky. trombocyty. Langerhansovy buňky.

makrofágy jsou nositeli všech následujících aktivit kromě. zpracování a předkládání antigenu. produkce IL-2. regulace imunologických reakcí. fagocytózy. zabíjení pohlcených bakterií.

všechny z následujících molekul jsou exprimovány na membráně B lymfocytů kromě. receptorů pro concanavalin A. receptorů pro C3b. monomerního IgM. MHC molekul I třídy. MHC molekul II třídy.

na membráně B lymfocytů jsou následující receptory. pro Fc fragmenty Ig. pro lipopolysacharidy. endotoxin. phytohemaglutinin.

které buňky exprimují specifické receptory pro antigen. makrofágy. B lymfocyty. CD 4+ T lymfocyty. CD 8+ T lymfocyty. NK buňky.

které z uvedených látek jsou mitogeny T lymfocytů. phytohemaglutinin. pokeweed mitogen. stafylokokové enterotoxiny. lipopolysacharidy. concanavalin A.

MHC molekuly II třídy jsou exprimovány na membráně všech uvedených buněk kromě. erytrocyty. makrofágy. dendritické buňky. B lymfocyty. aktivované T lymfocyty.

charakteristickým membránovým znakem zralých naivních B lymfocytů je. specifický receptor pro antigen asociovaný s CD3. IgM a IgD. CD2. CD4. CD8.

nespecifická imunita. je vrozená. rozvíjí se až po narození pod vlivem antigenů. neexistuje v prenatálním období. je schopna odlišit látky, které nejsou tělu vlastní. úzce spolupracuje se specifickou imunitou.

na rozdíl od specifické imunity, nespecifická imunita. reaguje okamžitě. nevyžaduje předchozí zkušenost s antigenem. je velmi málo účinná. neuplatňuje se u ní imunologická paměť. není účinná v perinatálním období.

do přirozené imunity nepatří. komplement. fagocytující buňky. NK buňky. protilátky. cytotoxické T lymfocyty.

defenziny jsou. mikrobicidní látky. obsaženy v granulech fagocytů. na kyslíku závislé mechanismy zabíjení. látky usnadňující opsonizaci. bazické peptidy.

lysozym je. látka cukerné povahy s antivirovým účinkem. látka obsažená v granulích lymfocytů. látka s mikrobicidními schopnostmi. obsažen ve slinách a v sérů. enzym.

lysozym je. polysacharid. enzym muramidáza. faktor alternativní cesty aktivace komplementu. oligopeptid. desinfekční prostředek.

mezi faktory přirozené imunity patří. protilátky. proteiny akutní fáze. antitoxiny. IL-2. interferony.

jako opsiny se uplatňují. imunoglobuliny. produkty aktivace komplementu. albuminy. fibronektin. C-reaktivní protein.

mezi cytokiny důležité pro akutní zánětlivou reakci patří. IL-2. IL-6. TNF-alfa. IL-5. IL-1.

komplementový systém je aktivován komplexem antigenu a protilátky třídy. IgG. IgA. IgM. IgE. IgD.

nejvýznamnějšími fagocytujícími buňkami jsou. granulocyty a T lymfocyty. B lymfocyty a makrofágy. granulocyty a makrofágy. B lymfocyty a T lymfocyty. žírné buňky.

mezi profesionální fagocyty patří. neutrofilní granulocyty. žírné buňky. monocyty. makrofágy. M buňky.

co jsou to anafylatoxiny. produkty aktivace komplementu. původci anafylaktického šoku. produkty žírných buněk. produkty fibrinolýzy. mediátory zánětu.

ústřední roli při aktivaci komplementu klasickou i alternativní cestou hraje složka. C3. C4. C5. C1. C2.

membranolytický komplex komplementu je tvořen. složkami C5b-C9. složkami C1-C3. složkami C2 a C4. složkami C5 a C6. složkami C8n.

při aktivaci komplementu klasickou cestou se mohou uplatňovat protilátky třídy. IgM. IgG. IgD. IgE. IgA.

které cytokiny vyvolávají horečku a jsou nazývány endogenními pyrogeny. IL-1. IL-2. IL-3. IL-6. TNF-alfa.

komplementový systém je součástí imunity. humorální nespecifické. humorální specifické. buněčné nespecifické. buněčné specifické. adaptivní.

složka C5a komplementu. působí jako chemotaxin. aktivuje žírné buňky. vzniká při aktivaci komplementu. je syntetizována lymfocyty B. působí jako opsonin.

mezi mediátory uvolněné z žírných buněk patří. histamin. heparin. imunoglobuliny M. C5a složka komplementu. IL-4.

fagocyty pohlcují částice po adhezi zprostředkované. receptory pro Fc část imunoglobulinů. receptory pro C3b složku komplementu. receptory pro lektiny. receptory pro histamin.

neutrofilní granulocyty. jsou profesionální fagocyty. tvoří asi 20% leukocytů v krvi dospělého. tvoří asi 70 % leukocytů v krvi dospělého. tvoří asi 3% leukocytů v krvi dospelého. jsou krátce žijící buňky.

komplementová složka C3b. působí jako chemotaktický faktor. působí jako osonin. vzniká při aktivaci klasické i alternativní cesty komplementu. má přímý antivirový účinek. neutralizuje toxiny.

chemotaxe znamená. schopnost buněk pohlcovat cizí částice. pohyb buněk ve směru gradientu zvyšující se koncentrace chemotaxinů. schopnost buněk pohybovat se náhodně. schopnost buněk usmrtiti mikroba.

předchůdci tkáňových makrofágů jsou. granulocyty. eosinofily. monocyty. žírné buňky.

Kupferovy buňky. jsou lokalizované ve slezině. jsou předchůdci monocytů. jsou lokalizované v játrech. jsou typem tkáňových makrofágů.

k buňkám, které jsou profesionálními fagocyty nepatří. T lymfocyty. makrofágy. erytrocyty. neutrofily. žírné buňky.

chemotakticky působí. složky infekčních agens. B lymfocyty. produkty T lymfocytů. produkty aktivace komplementu. některé produkty žírných buněk.

chemotaxe je. uvolnění chemických látek s protizánětlivým účinkem. chemická reakce v místě zánětu. přitahování fagocytů do místa zánětu. chemická reakce mezi antigenem a protilátkou. pohyb ve směru vyšší koncentrace chemotaktické látky.

azurofilní (primární) granula neutrofilů obsahují. myeloperoxidázu. interleukin 10. histamin. prostaglandiny. proteolytické enzymy.

sekundární granula neutrofilů obsahují. lysozym. myeloperoxidázu. interleukin 2. laktoferin. heparin.

komplement je. systém lektinů zajišťující opsonizaci. systém glykoproteinů s kaskádovitou aktivitou. součást specifické imunity. soubor všech imunoglobulinů. součást nespecifické imunity.

membranolytický komplex. má složku C5bC6789. má složku C5a678. poškozuje membrány buněk za pomoci Tc lymfocytů. má složku C3a567. má složení C4b2b.

která složka se uplatňuje při alternativní (nikoliv klasické) cestě aktivace komplementu. C6. C8. faktor B. properidin. faktor D.

klasická cesta aktivace komplementu. začíná vazbou C3 na komplex antigen-protilátka. začíná vazbou C1q na komplex antigen-protilátka. je pro ni nutná Fc oblast molekuly protilátky. je pro ni nutná Fab oblast molekuly protilátky. je fylogeneticky starší než alternativní cesta aktivace.

alternativní cesta aktivace komplementu. je iniciována vazbou C3b na aktivační povrch. aktivačním povrchem jsou membrány všech eukaryotních buněk. aktivačním povrchem jsou bakteriální stěny. aktivačním povrchem jsou bakteriální pouzdra. k aktivaci není třeba přítomnost komplexu antigen-protilátka.

C3 konvertáza alternativní cesty aktivace komplementu má složení. C3bBb. C3bD. C3a3b. C1C4b. C1C2b.

C5 konvertáza alternativní cesty komplementu má složení. C4b2a. C1qrs2a. C3bBb3b. C3aBb. C4b2b3b.

C1-inhibitor. blokuje aktivaci alternativní dráhy komplementu. inaktivuje složku C1. inhibuje aktivovaný Hagemanův faktor. blokuje fagocytózu.

syntéza jednotlivých složek komplementu probíhá. v játrech. v lymfocytech B. v erytrocytech. v neutrofilech. v pankreatu.

K anafylatoxinům nepatří. C3a složka komplementu. C4b složka komplementu. C5b složka komplementu. D faktor. C5a.

k funkcím komplementu nepatří. stimulace T lymfocytů. opsonizace. účast při aktivaci B lymfocytů. tvorba membranolytického komplexu. neutralizace toxinů.

aktivita komplementu je ovlivňována. DAF. properidinem. IL-2. IL-3.

receptory pro komplement CR1 se vyskytují na. erytrocytech. žírných buňkách. B lymfocytech. NK buňkách. fibroblastech.

receptory pro komplement CR3 se vyskytují na. erytrocytech. neutrofilních granulocytech. B lymfocytech. makrofázích. NK buňkách.

za zvýšení syntézy proteinů akutní fáze jsou zodpovědné zejména. karcinoembryonální antigen a alfa-fetoprotein. IL-1, IL-6 a TNF-alfa. IL-2 a IL-3. interferon alfa a interferon gama. IL-10.

interleukin 1. je produkován monocyty a makrofágy. aktivuje lymfocyty T. působí jako pyrogen. je produkován žírnými buňkami.

NK buňky obsahují. perforiny. heparin. histamin. cytoplazmatické imunoglobuliny. myeloperoxidázu.

při aktivaci komplementu klasickou cestou se aktivuje jako. první složka C4. první složka C1. první složka C3. první složka C2.

C3-konvertáza klasické cesty aktivace komplementu. má složku C4a3a. slouží k regeneraci složky C3. blokuje aktivaci komplementu. štěpí molekulu C3. má složku C4bC2b.

mezi aktivátory alternativní cesty komplementu patří. polyanionty (např. DNK, dextrasulfát a pod.). IgM. RNA. bakteriální stěny. bakteriální pouzdra.

NK buňky. jsou MHC restringované. jsou MHC nerestringované. patří k fagocytům. patří k T lymfocytům. mají cytotoxickou aktivitu.

NK buňky produkují. IL-8. interferony gama. interferony alfa. tumor nekrotizující faktor alfa. IL-12.

Faktor I je sérovým enzymem, který. opsonizuje. inaktivuje anadylatoxiny. rozkládá C3b. aktivuje C1. štěpí C4b.

C5 - konvertáza klasické cesty aktivace komplementu má aložení. C4b2b3b. C4b2a. C3a4b2b. C3bBb. C4a2a3a.

C3 - konvertáza klasické cesty aktivace komplementu má složení. C4a2a. C4b2b. C3bBb. C2b3b4b. C4a2a.

mezi funkce komplementu nepatří. chemotaxe. cytotoxicita. neutralizace virů. účast při zánětu.

inaktivátor anafylatoxinů inaktivuje. C3b. C3a. C2b. C5a. C1q.

pořadí aktivace složek komplementu klasickou cestou je. C1, C2, C3, C4, C5. C1, C3, C2, C4, C5. C1, C4, C2, C3, C5. C1, C4, C2, C5, C3.

které z těchto komplexů nejsou C5 konvertázami. C3bC4b. C4b2b3b. C3bBb. C3bBaBb. C3bBb3b.

diapedéza leukocytů je umožněna. selektiny. receptory pro komplement. imunoglobuliny. integriny.

interleukin 1. produkují aktivované T lymfocyty. produkují aktivované makrofágy. je prozánětlivý cytokin. stimuluje tvorbu bílkovin akutní fáze. je endogenním pyrogenem.

interleukiny protizánětlivé. snižují expresi adhezivních molekul. zvyšují expresi adhezivních molekul. stimulují produkci bílkovin akutní fáze. zvyšují tělesnou teplotu.

mezi anafylatoxiny patří. C3b a C4b složky komplementu. C5a složka komplementu. C3a a C4a složky komplementu. C2a složka komplementu. histamin.

při imunitní adherenci a opsonizaci se účastní složky komplementu. C1 a C2. C3a a C5a. C3b a C4b. C5a, C6 a C7. C8 a C9.

proteiny akutní fáze jsou indukovány. IL-3, IL-4 a IL-5. IFN gama, prostaglandiny. IL-1, IL-6 a TNF. IFN gama, TGF beta, IL-10. leukotrieny, IL-2.

proteiny akutní fáze jsou syntetizovány převážně. hepatocyty. T lymfocyty. B lymfocyty. fibroblasty. endotelovými buňkami.

neutrofily. jsou buňky dlouhožijící. tvoří 8 % leukocytů v periferní krvi. mohou se z tkání vracet do cirkulace. jsou profesionálními fagocytujícími buňkami. obsahují baktericidní látky.

proces, kterým normální sérum zvyšuje fagocytózu je. chemotaxe. opsonizace. proteolýza. bakteriolýza. exocytóza.

receptory pro C3b složku komplementu na povrchu makrofágů se nazývá. CR1 (CD35). CR2 (CD21). CR3 (CD11b/18). CR4 (CD11c/18). CR5.

na kyslíku závislé antimikrobiální produkty produkované makrofágy zahrnují. peroxid vodíku. kyslíkové radikály. proteolytické enzymy. lysozym.

o histaminu platí vše uvedené kromě. je obsažen v granulách žírných buněk. je syntetizován de novo až po aktivaci žírných buněk. působí na cílové struktury pomocí receptorů. vyvolává vasodilataci a zvýšení permeability cév.

důležitým mediátorem zánětu je složka komplementu. C1. C5a. C8. C9. C7.

z následujících buněk jsou nejvýznamnějšími producenty mediátorů zánětu. lymfocyty. monocyty. polymofronukleární lymfocyty. žírné buňky. trombocyty.

faktory chemotaktické pro neutrofily jsou všechny následující kromě. C3b. C5a. histaminu. fibrinopeptidů. destičky aktivujícího faktoru (PAF).

významnou funkci opsoninů mají. IgG a C3b. pouze IgG. cytokiny. pouze igM. chemokiny.

C3b složka komplementu má. opsonizační aktivitu. chemotaktickou aktivitu pro neutrofily. poškozuje buněčné membrány. indukuje uvolnění histaminu z žírných buněk.

anafylatoxiny jsou. C1 a C2. C8 a C9. C3a a C5a. látky s opsonisační aktivitou. C6 a C7.

při vzniku horečky se uplatňují hlavně cytokiny. IL-3. IL-1, IL-6 a TNF. CFS faktory. IFN-gama. imunoglobuliny.

při klasické cestě aktivace komplementu C1 esterasa štěpí. C1. C2. C3. C4. C5.

NK buňky mají následující funkce. fagocytóza. prezentace antigenu. cytotoxicita. regulace imunitních reakcí a hematopoesy. tvorba granulomu.

primární imunitní odpověď. vzniká bez účasti antigenu. následuje po prvním kontaktu s antigenem. produkuje se při ní velké množství protilátek třídy IgG. produkuje se při ní velké množství protilátek třídy IgA. produkují se při ní převážně protilátky třídy IgM.

sekundární imunitní odpověď. vzniká po opakovaném kontaktu s antigenem. produkují se při ní především protilátky třídy IgM;. využívá paměťových buněk. produkují se při ní především protilátky IgG. je méně intenzivní než primární odpověď.

do složek imunity označované jako specifická nepatří. lymfocyty B. lymfocyty T. NK buňky. granulocyty. žírné buňky.

imunologická tolerance. je získaná neodpovídavost lymfocytů na antigen vyvolána stykem s antigenem. je geneticky určená neodpovídavost lymfocytů na antigen nevyžadující předchozí setkání s antigenem. může být uměle navozena pouze u B lymfocytů. může být uměle navozena u B i T lymfocytů. je specifická pro určitý antigen.

imunokomplexy. jsou tvořeny antigenem a protilátkou. mohou aktivovat komplement. mohou se usazovat v tkáních. mohou být odstraňovány fagocyty. mohou se uplatňovat při regulaci imunitní odpovědi.

do buněčné složky specifické imunity zahrnujeme. T lymfocyty. žírné buňky. makrofágy. eosinofily. neutrofily.

imunologická tolerance proti organismu vlastním antigenům je působena. eliminací (delecí) autoreaktivních klonů. anergizací autoreaktivních klonů. aktivní supresí. klonální ignorací.

antigeny extracelulárního původu se po zpracování v APC asociují s. HLA I třídy. HLA II třídy. molekulou CD8. molekulou CD4. molekulou CD 80.

při zpracování antigenu v APC dochází. ke glykosylaci. k agregaci. k proteolytickému štěpení na malé peptidy. k rozštěpení na aminokyseliny.

nitrobuněčné antigeny se zpracovávají. v endosomech. ve fagolysozomech. v proteasomech. v Golgiho aparátu. v endoplazmatickém retikulu.

extracelulární antigeny jsou zpracovávány. extracelulárními enzymy a vzniklé fragmenty jsou endocytována. enzymy v endosomech. v proteasomech. enzymy cytoplazmatické membrány po adherenci antigenu na povrch APC.

ve které části APC se váže antigenní peptid s molekulou MHC I třídy. v Golgiho aparátu. v proteasomu. v endoplazmatickém retikulu. v jádře. v endosomu.

ve které části APC se váže antigenní peptid s molekulou MHC II třídy. na buněčné mémbráně. v endosomu. v endoplazmatickém retikulu. v Golgiho aparátu. v cytoplazmě.

nezralé B lymfocyty. produkují pouze u řetězec. jsou progenitory B i T lymfocytů. exprimují na svém povrchu IgM a IgD. exprimují na svém povrchu IgM. exprimují na svém povrchu IgD.

největší molekulovou hmotnost má imunoglobulin třídy. IgG. IgA. IgM. IgE. IgD.

na povrchu všech zralých B lymfocytů, které se dosud nesetkaly s antigenem, nacházíme imunoglobuliny. IgM a IgD. IgM a IgA. IgA, IgG, IgM, IgE a IgD. nenacházíme povrchové imunoglobuliny. IgM.

antigenní determinanty specifické pro jednotlivé třídy imunoglobulinů jsou lokalizovány. v L řetězci. v J řetězci. v SC. v konstantních doménách H řetězce. ve variabilních doménách H řetězce.

imunoglobulinová molekula neobsahuje. dva identické řetězce L. variabilní a konstantní domény v každém řetězci. dva identické H řetězce. cukernou složku. lipidovou složku.

jediným imunoglobulinem, jehož sérová hladina je u novorozence srovnatelná s hladinami dospělých je. IgG. IgA. IgM. IgE. IgD.

nejnižší sérové hladiny IgG u dětí nacházíme. těsně po porodu. asi tři týdny po porodu. mezi třetím a šestým měsícem po porodu. mezi prvním a druhým rokem života.

nejnižší sérové hladiny IgM u zdravých dětí nacházíme. těsně po porodu. asi tři týdny po porodu. mezi třetím a šestým měsícem po porodu. mezi jedním a druhým rokem života.

idiotypem rozumíme. antigenní determinanty určující příslušnost dané molekuly k určité třídě imunoglobulinů. antigenní determinanty na variabilní oblasti imunoglobulinové molekuly. antigenní determinanty na konstantní části imunoglobulinové molekuly, rozdělující jednotlivé třídy do podtříd. antigenní determinanty na variabilní nebo konstantní oblasti imunoglobulinové molekuly umožňující vazbu revmatoidního faktoru. antigenní determinanty v pantové oblasti Ig.

Fc fragment protilátkové molekuly se neúčastní. selektivního transportu IgG placentou. aktivace komplementového systému klasickou cestou. vazby na makrofágy. neutralizační aktivity protilátek.

receptorem pro antigen na lymfocytech B je. povrchový imunoglobulin. Fc receptor. vysokoafinní receptor pro IgE. LFA-1. molekula CD 19.

imunoglobulin A. je hlavním imunoglobulinem zevních sekretů. je hlavním imunoglobulinem séra. je produkován plasmatickými buňkami. neutralizuje viry. zabraňuje adherenci patogenních bakterií na sliznice.

třída imunoglobulinů je určována. antigenními vlastnostmi lehkých řetězců. antigenními vlastnostmi těžkých řetězců. specifitou vazebného místa pro antigen. idiotypem.

imunoglobulin E. je pentamer. účastní se atopických reakcí. koncentrace v séru je velmi nízká (uvádí se IU/ml). je v séru obsažen jako dimer. váže se na povrch žírných buněk a basofilů.

imunoglobulinová čtyřřetězcová jednotka má. 1 řetězec lehký a 2 těžké. 2 lehké řetězce a 2 těžké. variabilní a konstantní oblasti. 2 vazebná místa pro antigen.

receptorem pro imunoglobulinovou molekulu IgG na makrogázích je. Fc gama receptor. Fc alfa receptor. Fab gama receptor. Fc etha receptor.

při první protilátkové odpovědi. se produkuje převážně IgM. se produkuje převážně IgA. se produkuje převážně IgG. se produkuje převážně IgE.

Imunoglobuliny jsou tvořeny. lymfocyty B. plasmatickými buňkami. dendritickými buňkami. B lymfocyty za pomoci Th buněk. M buňkami.

monoklonální protilátky. jsou produkty jednoho klonu hybridomových buněk. mají shodnou specifitu proti jedinému epitopu, ale mohou se lišit svým isotypem. jsou směsí protilátek proti různým epitopům jednoho antigenu. jsou homogenní populací protilátek majících shodný isotyp i specifitu.

hlavními imunoglobuliny tělesných sekretů je. IgE. IgA. IgG. IgD. IgM.

Isotypy jsou. označení vazebných míst pro antigen. antigenní varianty Ig odlišující jedince téhož druhu. antigenní vlastnosti Ig určující jejich rozdělení do tříd a podtříd. variabilní části molekuly Ig. antigenní varianty Ig přítomné u všech jedinců téhož druhu.

lehké řetězce imunoglobulinů. sestávají z domén CL a VH. jsou dvojího typu - kapa a lambda. určují třídu imunoglobulinu. vyskytují se vždy v kombinaci kapa, lambda současně v jedné molekule Ig. v jedné molekule Ig jsou vždy řetězce L téhož typu.

vazebné místo pro antigen je na molekule imunoglobulinu. na N-konci variabilní části molekuly. na C-koncové části konstantní. na Fab oblasti molekuyl. na všech doménách molekuly. v Fc části molekuly.

domény. jsou přítomny v L i H řetězci. jsou homologní části imunoglobulinových řetězců o velikosti asi 100 AMK. jsou konstantní a variabilní. jsou vazebná místa pro antigen. jsou vazebná místa pro C1q.

místo imunoglobulinu, na které se váže antigen se nazývá. epitop. isotyp. paratop. antigenní determinanta. archetyp.

pepsinem je možné štěpit molekulu imunoglobulinu na. 2 fragmenty Fab a 2 fragmenty Fc. Fc a F(ab)2 fragmenty. 4 části. 2 zcela shodné části. fragmenty F(ab) a malé peptidy.

J řetězec je. spojovací řetězec v molekule IgG. spojovací řetězec v molekule sekrečního IgA. vedlejší řetězec u molekuly specifického IgE. obsažen v molekule IgM. řetězec dimerního IgA séra i sekretu.

hlavním Ig séra je. IgE. IgG. IgM. IgA. IgD.

neplatí, že imunoglobulin G. neprochází placentou. je v největší koncentraci na povrchu sliznic. opsonizuje pro fagocytózu. má biologický poločas 10 dní. neutralizuje viry a toxiny.

při systémové sekundární imunitní odpovědi se z imunoglobulinů nejvíce uplatňuje. IgM. IgD. IgE. IgG. IgA.

neplatí, že imunoglobulin A. je hlavní Ig sekretů. vyskytuje se ve formě monomeru i dimeru. je hlavním imunoglobulinem při primární imunitní odpovědi. má biologický poločas okolo 20 dní.

sekreční komponenta. je součástí molekuly IgE. ochraňuje molekuly imunoglobulinu před působením proteolytických enzymů. je součástí každého dimeru IgA. je produkován fagocyty. je součástí molekuly sekrečního IgA.

imunoglobulin M. tvoří asi 20 % z celkového množství imunoglobulinů. má strukturu pentameru. je nejdůležitější protilátkou při primární imunitní odpovědi. aktivuje komplement. přestupuje dobře z krve extravaskulárně.

ze sérových imunoglobulinů má nejkratší katabolický poločas. IgG. IgE. IgA. IgM. IgD.

ze sérových imunoglobulinů má nejdelší katabolický poločas. IgG. IgM. IgA. IgE. IgD.

prvním Ig syntetizovaným plodem in utero je. IgA. IgE. IgG. IgM. intrauterinně nejsou Ig tvořeny.

sekreční komponenta může být připojena k molekule. IgE. IgM. IgA. IgG. IgD.

Imunoglobulin E. má biologický poločas 10 dní. existuje jak v monomérní tak dimérní podobě. aktivuje komplement klasickou cestou. účastní se obrany proti parazitům.

allotyp je označení pro. jednotlivé třídy Ig. jednotlivé genetické informace. genetické varianty isotypů Ig odlišující jedince téhož druhu. varianty vazebného místa pro antigen. antigenní varianty Ig umožňující jejich dělení na třídy a podtřídy.

idiotop je. označení místa proteolytického štěpení molekuly Ig. antigenní determinanta ve V oblasti imunoglobulinové molekuly. označení pro třídy Ig. vazebné místo antigenu pro molekulu Ig.

idiotyp je. soubor idiotopů jedné molekuly Ig. receptor na povrchu fagocytů. receptor pro komplement. antigenní charakteristika protilátek určité specifity. transkripční faktor uplatňující se při tvorbě Ig.

těžké řetězce imunoglobulinů jsou u lidí kódovány na. 14. chromozomu. 22. chormozomu. 7. chromozomu. 2 různých chromozomech podle charakteru H řetězce.

gamařetězec imunoglobulinu je u lidí kódován na. chromozomu 21. chromozomu 22. chromozomu 2. nejméně 3 různých chormozomech.

kapa řetězec imunoglobulinů je u lidí kódován na. chromozomu 22. chromozomu 14. chromozomu 2. 2 různých chromozomech.

genetická informace pro těžký řetězec imunoglobulinů je. rozdělena do chromozomových úseků V, D, H, J. rozdělena do chromozomových úseků V, D, J, C. rozdělena do chromozomových úseků D, V, L, C. rozdělena do chromozomových úseků C, V, J, H. je nesena jediným exonem.

základní repertoár specifit B lymfocytů vzniká. působením antigenu. bez účasti antigenu. za přítomnosti nejméně 2 antigenů. za přítomnosti komplementu.

při slizniční sekundární protilátkové odpovědi se z imunoglobulinů nejvíce uplatňuje. IgG. IgM. IgA. IgE. IgD.

isotypový přesmyk (switch). je změna isotypu tvořených protilátek, která nastává při diferenciaci B lymfocytů. umožňuje změnu specifity tvořené protilátky. znamená změnu typu L řetězce během protilátkové odpovědi. umožňuje změnu třídy těžkých řetězců během protilátkové odpovědi.

paraprotein. má charakter monoklonálního imunoglobulinu. je přítomen v séru pouze u nádorových onemocnění. může být sdružen s výskytem Bence-Jonesovy bílkoviny. je bílkovinou vznikající při anafylaktické reakci.

redukcí IgG merkaptoetanolem v kyselém prostředí se uvolní. jednotlivé polypeptidické řetězce. Fab fragment. Fc fragment. malé peptidy. jednotlivé domény.

sekreční IgA má tyto funkce. omezuje prostup Ag sliznicí. váže Ag a usnadňuje jeho eliminaci ze sliznic. zabraňuje adherenci bakterií k slizničním povrchům. neutralizuje viry a toxiny na povrchu sliznic. aktivuje komplement.

receptorem pro antigenní peptid na lymfocytech T je. molekula CD2. molekula CD3. molekula CD4. TCR.

Interleukin 2. aktivuje lymfocyty T. se váže na žírné buňky. je růstovým faktorem T lymfocytů. se váže na IL-2R.

Lymfocyty Th (pomocné) mají tyto znaky. DC 2. CD3. CD4. CD8. CD16.

cytokinem typickým pro Th1 je. IL-1. IFN- gama. IL-2. IL-7. IL-10.

na většině cytotoxických lymfocytů T (Tc) jsou přítomny tyto znaky. CD2. CD3. CD8. CD4. TCR.

Interleukin 4 je produkován především. Th 1 lymfocyty. Th2 lymfocyty. B lymfocyty. endoteliemi. makrofágy.

lymfocyty T reagují na přítomnost specifického antigenu. produkcí protilátek. proliferací. tvorbou cytokinů. tvorbou některých složek komplementového systému. tvorbou bílkovin akutní fáze.

lymfocyty Th se diferencují do podtypu Th 2 pod vlivem zejména. IL-6. IL-4. IFN-gama. protilátek třídy IgM. působením antigenů nezávislých na thymu.

cytokinem charakteristickým pro subpopulaci lymfocytů Th3 je. IL-2. TGF- beta. INF - gama. G-CSF. IL-3.

komplex na povrchu T lymfocytů rozpoznávající antigenní peptid ve vazbě na molekulu HLA II. třídy obsahuje. TCR. koreceptor CD4. koreceptor CD8. komplex CD3.

receptory pro antigen na lymfocytech T (TCR) se skládají z receptorů. alfa a beta. gama a delta. alfa a gama. alfa, beta, gama. beta a delta.

k úplné aktivaci lymfocytů Th je zapotřebí těchto vazeb s buňkou předkládající antigen. TCR- antigenní peptid. CD4-HLA II třídy. adhesivní interakce LFA1-ICAM-1. kostimulační signál CD28-B7 (CD80).

interleukin 2. má protinádorový účinek. je produkován lymfocyty T. působí jako růstový faktor granulocytů. je inaktivován solubilním IL-2 receptorem. aktivuje NK buňky.

T lymfocyty. se diferencují v kostní dřeni. produkují cytokiny. zajišťují fagocytózu. vyvíjejí se v thymu. mohou mít cytotoxickou aktivitu.

na povrchu zralých T lymfocytů jsou. znaky CD3. znaky CD34. znaky CD19. po aktivaci molekuly MHC II třídy. znaky MHC I třídy.

pomocné lymfocyty T. rozpoznávají MHC I třídy. rozpoznávají MHC II třídy. nerozpoznávají MHC. nesou znak CD4. nesou znak CD 19.

většina cytotoxických lymfocytů T. rozpoznává MHC I. třídy. nerozpoznává MHC. rozpoznává MHC II třídy. nese na povrchu znak CD8.

pomocné lymfocyty T. lyzují přímo cizorodé buňky. rozpoznávají antigen vázaný na MHC II. třídy. spolupracují s B lymfocyty. produkují interleukiny. uplatňují se při regulaci imunitní odpovědi.

cytotoxické lymfocyty T. většinou rozpoznávají antigen ve vazbě s MHC II. třídy. přímo ničí cílovou strukturu. jsou hlavními producenty interleukinů. podílejí se na rejekci transplantačního štěpu.

interleukin 2 je produkovaný. aktivovanými T lymfocyty. buňkami prezentujícími antigen. B lymfocyty. mastocyty. granulocyty.

interleukin 2. je produkován aktivovanými T lymfocyty. uplatňuje se při aktivaci B buněk. zesiluje cytotoxické působení NK buněk. je produkován aktivovanými makrofágy. aktivuje T lymfocyty.

interleukin 4. je produkován aktivovanými makrofágy. produkují aktivované T lymfocyty. má význam pro tvorbu Ig. aktivuje B lymfocyty. aktivuje cytotoxické buňky.

GM-CSF. je produkován T lymfocyty. je proliferační faktor pro T lymfocyty. je proliferační faktor pro B lymfocyty. je produkován B lymfocyty. stimuluje diferenciaci granulocytů a makrofágů.

CD8+ T lymfocyty plní funkci. jen cytotoxickou. cytotoxickou a regulační. pomocnou. jen regulační.

interferon gama. má protizánětlivý účinek. zvyšují expresi molekul HLA. je produkován B lymfocyty. je produkován T lymfocyty. je produkován NK buňkami.

MHC restrikce je. rozlišování vlastních antigenů na povrchu erytrocytů. omezení počtu molekul HLA na povrchu buňky. rozpoznávání antigenů v souvislosti s vlastní molekulou MHC. odhojení nevhodného transplantátu.

cytokin s ůčinky na hemopoesu je. IL-5. CSF faktory. IL-3. IFN-gama. IL-5.

vazebné místo protilátky pro antigen tvoří. domény VH a CH. dvě domény VH a dvě VL. domény Vh. domény VL. hypervariabilní úseky domén VH a Vl.

imunoglobulin M se v séru vyskytuje jako. monomer. dimer. trimer. pentamer.

zralé naivní B lymfocyty. obsahují pouze mí řetězec v cytoplazmě. exprimují pouze povrchové IgM. exprimují povrchové IgM a IgD. nemají povrchové Ig molekuly, ale vylučují velké množství Ig. nemají povrchové Ig, mají cytoplazmatické IgM.

které buňky prezentující antigen rozpoznávají antigen specificky. monocyty/makrofágy. dendritické buňky. B lymfocyty. Langerhansovy buňky. epiteliální buňky.

TCR je v plasmatické membráně všech zralých T lymfocytů spojeno do jednoho komplexu s. CD3. IgD. molekulami MHC II třídy. CD4. CD8.

Dominantní protilátkou ve slinách je. IgA. IgG. IgM. IgD. IgE.

nejdůležitějším aktivátorem makrofágů je. IL-1 a TNF. IL-6. TNF. IL-3. IFN-gama.

TCR/CD3 komplex rozpoznává. nativní antigeny. fragmenty antigenů. antigeny prezentované MHC molekulami. antigeny prezentované na Ig. peptidové fragmenty asociované s vlastními MHC molekulami.

Fc část imunoglobulinu je. oblast zodpovědná za vazbu k Fc receptoru. vazebné místo pro antigen. část H řetězců od C konce k pantové oblasti. poslední domény L a H řetězce. poslední doména H řetězce.

cytokin, uplatňující se na začátku imunitní odpovědi je. IL-1. IL-5. IL-3. IL-6. GM-CSF.

k charakteristice IgE patří. část molekuly je J řetětzec. může přecházet přes placentu. může aktivovat klasickou cestu komplementu. váže se na žírné buňky a basofily. působí jako opsonin.

charakteristikou sekundární imunitní odpovědi je. převládá IgM odopověď. pro indukci stačí nízká dávka imunogenu. převládá produkce nízkoafinních protilátek. převládá IgG odopověď. produkce protilátek je slabá.

cytokinem, který může mít inhibiční účinek na imunitní odpověď je. IL-1. TGF-beta. IL-6. IL-2. IL-10.

štěpením IgG papinem vzniká. jeden F(ab)2 fragment a jeden Fc fragment. dva Fab fragmenty a jeden Fc fragment. dva Fd fragmenty a Fc fragment. dva Fc fragmenty a L řetězec. jeden F(ab)2 fregment a malé peptidy.

protilátky jsou syntetizovány v. centrálních lymfatických orgánech. periferních lymfatických orgánech. thymu. makrofázích. kostní dřeni.

AMK sekvence lokalizované ve V oblasti Ig molekul a vytvářející vazebné místo pro antigen se nazávají. allotypy. hypervariabilní domény. pantové oblasti. domény. isotypy.

idiotop se nacází. ve variabilní části Fab fragmentu protilátkové molekuly. v konstantní části těžkého řetězce. v Fc oblasti. v konstantní části lehkého řetězce. na molekule antigenu.

transplacentárně přestupují z matky na plod. IgM. IgG. IgA. IgM. IgD.

vazebné místo pro antigen je v molekule protilátky lokalizováno. v Fab fragmentu. v Fc fragmentu. v CL doméně. v CH3 doméně. v CH4 doméně.

hlavním Ig v lidském mateřském mléce je. IgG. IgM. IgA. IgD. IgE.

IgA se v sekretu vyskytuje jako. dimér s J řetězcem a sekreční komponentou. pentamer. dimer obsahující sekreční komponentu, ne však J řetězec. IgA se v sekretech nevyskytuje. monomer s J řetězcem.

Ig molekuly jsou. lipoproteiny. glykoproteiny. nukleoproteiny. glykolipidy. mukopolysacharidy.

základní strukturální jednotka Ig je tvořena. jedním H a třemi L. dvěma H a dvěma L. čtyřmi polypeptidickými řetězci o stejné délce. jedním L a třemi H řetězci.

CD4+ T lymfocyty rozpoznávají antigen v komplexu s. molekulou MHC I třídy. molekulami MHC II třídy. bez MHC restrikce. adhesivními molekulami.

CD8+ T lymfocyty rozpoznávají antigen v kombinaci s. molekulami MHC I třídy. molekulami MHC II třídy. bez MHC restrikce. antigen nerozpoznávají.

konečnou fází stimulace a diferenciace B lymfocytů je. tvorba protilátek plasmatickými buňkami. zpracování antigenu. exprese receptorů pro antigen. cytolytická aktivita. prezentace antigenu.

v průběhu stimulace B lymfocytu je jako první syntetizovaná protilátka třídy. IgA. IgE. IgG. IgM. IgD.

pro sekundární imunitní odpověď je charakteristické vše kromě. rychlejší nástup. větší intensita. odpověď je převážně ve třídě IgM. odpověď je převážně ve třídě IgG. protilátky mají velmi nízkou afinitu.

největší množství Ig tvoří. B lymfocyty záhy po stimulaci antigenem. plasmatické buňky. pre-B lymfocyty. thymocyty.

cytokiny jsou chemicky. glykoproteiny. lipoproteiny. oligosacharidy. glykolipidy. mukopolysacharidy.

V reakcích oddálené přecitlivělosti se uplatňují zejména. Th1 buňky. Th2 buňky. B lymfocyty. CD8+ T lymfocyty. makrofágy.

orální tolerance je. snášenlivost běžné potravy. potlačení slizniční imunitní odpovědi perorálním podáním antigenu. vyvolání systémové tolerance opakovaným orálním podáváním malých dávek antigenu. vyvolání systémové tolerance orálním podáním velké dávky antigenu. přizpůsobení makroorganismu přítomnosti normální bakteriální flóry v GIT.

charakteristickými cytokiny Th2 lymfocytů jsou. IL-2. IL-3. TNF. IL-4. IL-10.

perforiny jsou. obsaženy v lysosomech makrofágů. obsaženy v granulech cytotoxickým buněk. přítomny v cytoplazmě CD4+ lymfocytů. součástí komplementového systému. obsaženy v granulech neutrofilů.

Katabolický poločas přibližně 21 dní mají. IgE. IgG. IgM. IdD. IgA.

u kterého Ig může jeho zvýšená hladina v pupečníkové krvi indikovat intrauterinní infekci. IgE. IgG. IgA. IgM. IgD.

pomocnou funkci při protilátkové odpovědi mají. T lymfocyty. trombocyty. žírné buňky. neutrofilní granulocyty. NK buňky.

důležitou roli při přesmyku imunoglobulinových tříd hraje. IL-2. IL-10. IL-8. IL-4. IL-3.

sekundární imunitní odpověď se liší od primární. délkou letentní fáze. množstvím produkovaných protilátek. trváním produkce protilátek. třídou produkovaného Ig. afinitou protilátek.

která z následujících chrakteristická je typická pro sekundární imunitní odpověď. latentní fáze je po antigenním stimulu delší. je produkováno více protilátek. dominantní je produkce protilátek třídy IgM. je charakteristickou imunitní odpovědí na antigeny nezávislé na thymu.

ve které z následujících interakcí se uplatňují MHC molekuly I třídy. interakce CD4+T-B lymfocytu při indukci syntézy protilátky. interakce CD4+T - makrofág při indukci syntézy protilátky. interakce CD8+T - komplement během zabíjení virem infikovaných buněk. interakce CD8+T - cílová buňka během zabíjení virem infikovaných buněk.

komplex, který rozpoznává epitopy ve vazbě s MHC molekulami II třídy a přenáší signál do T lymfocytů je. TCR. TCR + CD4. TCR + CD3. TCT + CD3 + CD4. TCR + CD3 + CD4 + CD8.

všechny z následujících buněčných typů se účastní humoralní imunitní odpovědi na T-nezávislý antigen kromě. T lymfocytů. B lymfocytů. makrofágů. antigen prezentujících buněk.

T lymfocyty jsou zahrnuty ve všech následujících aktivitách kromě. produkce IL-2. získané resistence proti tuberkulóze. tvorby IL-12. odpovědi na IL-1. rozvoje kontaktní dermatitidy.

T lymfocyty produkují všechny následující cytokiny kromě. IL-1. IL-2. IL-3. IL-4. IL-5.

co ovlivňuje vznik imunologické tolerance. věk. způsob podání antigenu. dávka antigenu. genetické faktory. prezentace antigenu.

uměle navozená imunologická tolerance. může být vyvolána nízkou dávkou antigenu. může být vyvolána vysokou dávko antigenu. není trvalá - trvání závisí na přítomnosti antigenu. může být dosažena pouze u B lymfocytů. může být dosažena pouze u T lymfocytů.

interferon gama je produkován. neutrofily. monocyty. fibroblasty. eosinofily. aktivovanými T lymfocyty.

T nezávislé antigeny mají všechny následující vlastnosti kromě. indukují syntézu pouze IgM protilátek. nevyvolávají anamnestickou odpověď. mají opakující se epitopy. jsou většinou polysacharidy nebo polymerní protilátky. indukují syntézu IgG protilátek.

pojem afinita protilátky vyjadřuje. sílu vazby mezi jedním antigenním epitopem a odpovídajícím vazebným místem protilátky. sílu vazby mezi multivalentními antigeny a protilátkami odpovídající specifity. schopnost křížové reaktivity. schopnost protilátky vázat komplement.

pojem avidita protilátky vyjadřuje. sílu vazby mezi jedním antigenním epitopem a odpovídajícím vazebným místem protilátky. sílu vazby mezi multivalentními antigeny a protilátkami odpovídající specifity. schopnost neutralizovat viry. schopnost neutralizovat toxiny. cytotoxické schopnosti.

T lymfocyty mají následující funkce. regulace imunitní odpovědi. fagocytóza. neutralizace virů. cytotoxicita. aktivace makrofágů.

při kterých cytotoxických reakcích se uplatňují protilátky. zabíjení Tc CD4+ buňkami. přirozená cytotoxicita působená NK buňkami. ADCC. zabíjení Tc CD8+ buňkami. zabíjení zprostředkované komplementem.

zabíječskými buňkami při ADCC mohou být. NK buňky. žírné buňky. eosinofily. makrofágy. epiteliální buňky.

společnou vlastností zabíječských buněk uplatňujících se při ADCC je. fagocytární schopnost. cytotoxický potenciál. membránové FcR. membránové receptory pro komplement. myeloperoxidázová aktivita.

funkcí cytokinů je. zprostředkování komunikace mezi buňkami. opsonizace. neutralizace virů. regulace imunitní odpovědi. regulace hematopoesy.

cytokiny. působí na buňky prostřednictvím receptorů. většinou nejsou druhově specifické. jsou přísně druhově specifické. jejich vazba s receptorem je specifická (každý cytokin má svůj receptor). mají dlouhý katabolický poločas.

cytokiny. působí pouze endokrinně. působí pouze parakrinně. působí pouze autokrinně. jednotlivé cytokiny se liší, uplatňují se všechny uvedené způsoby působení.

funkce cytokinů je ovlivňována a regulována. komplementem. autoprotilátkami proti cytokinům. rozpustnými formami receptorů. antagonisty cytokinů. fosfatázami.

Th 2 buňky produkují následující cytokiny kromě. IL-4. IL-5. IL-6. IL-10. IL-12.

rozdíly mezi experimentálně vyvolanou imunologickou tolerancí B a T lymfocytů. nízkými dávkami antigenu lze navodit především toleranci T lymfocytů. pro toleranci B lymfocytů je třeba obvykle vyšších dávek antigenu. tolerizace T lymfocytů má delší trvání. tolerizace B lymfocytů má delší trvání. B lymfocyty jsou mnohem citlivější k tolerizaci než T lymfocyty.

co podporuje vznik imunologické tolerance. nezralý nebo poškozený imunitní systém. podání antigenu v neimunogenní formě. agregace antigenu. Freundovo adjuvans. nepřítomnost kostimulačních signálů.

co zabraňuje autoreaktivním klonům poškozovat vlastní organismus. sekvestrace odpovídajících antigenů. příliš malé množství odpovídajícího antigenu přichází do styku s imunitním systémem. autoreaktivní klony nemohou opustit thymus a kostní drěň. potenciálně aktoteaktivní T a B lymfocyty jsou ničeny NK buňkami.

Značně přirozeně tolerogenní jsou následující antigeny. polymery P-aminokyselin. polymery L-aminokyselin. agregované imunoglobuliny. buňky xenotransplantátu.

granulom. je benigní nádor mesenchiálního původu. je jedním z projevů oddálené přecitlivělosti. může vznikat při dlouhodobé aktivaci makrofágů, která nevede k eliminaci infekčního agens. je primární obrannou reakcí, která působí opouzdření infekce, kterou není organismus eliminovat. vzniká při maximální aktivaci NK buněk.

tolerance proti vlastním antigenům může být zlomena. cizorodými antigeny křížově reagujícími s organismu vlastními antigeny. chemicky modifikovanými antigeny. nespecifickou (polyklonální) stimulací lymfocytů. infekcí. karencí vitamínů.

kolik protilátkových vazebných míst má molekula protilátky. molekuly protilátek všech tříd mají 2 vazebná místa stejné specifity. molekula IgG má 2 vazebná místa stejné specifity. molekula IgM má 10 vazebných míst. molekula IgM má 5 vazebných míst. molekula IgE má 1 vazebné místo.

při toxinózách je nejdůležitějším mechanismem imunity. aktivace komplementového systému. zvýšená produkce cytokinů T lymfocyty. produkce antitoxických protilátek. zvýšená tvorba kolonie-stimulujících faktorů. fagocytóza.

v obraně proti parazitujícím červům se uplatňují zejména. eosinofilní granulocyty. imunoglobulin IgE. NK buňky. sekreční IgA.

Bakterie se brání fagocytóze. bakteriálním pouzdrem. inhibicí aktivace komplementu. přítomností M proteinu. tvorbou chemotaktických látek. tvorbou imunorepelentních látek.

v obraně proti virovým infekcím hrají úlohu. neutralizační protilátky. cytotoxické lymfocyty. eosinofily. basofily. NK buňky.

opsonizace bakterií při fagocytóze se neúčastní. IgG. C3b. C5a. Fc recptor. CRP.

recidivující pneumokokové pneumonie a mesotitidy u batolete mohou být nejpravděpodobněji zapříčiněny. izolovaným T buněčným deficitem. B buněčným deficitem. anemií. poruchou funkce neutrofilů. vrozenou infekcí virem HIV.

interferon alfa. má protivirový účinek. je produkován buňkami napadenými virem. používá se k léčbě některých hepatitid. svou strukturou patří do velké imunoglobulinové rodiny.

bakteriální stěna grampozitivních bakterií obsahuje mimo jiné lipopolysacharid, který v lidském organismu. může způsobovat endotoxický šok. váže se na monocyty prostřednictvím molekuly CD14. indukuje tvorbu TNF. je neškodný.

superantigeny. jsou většinou mikrobiálního původu (bakteriální toxiny, viry). jsou antigeny vázané na korpuskulární nosič používané při vakcinaci. stimulují lymfocyty prostřednictvím receptoru pro antigen, ale váží se s receptorem vně jeho specifického vazebného místa. stimulují pouze T lymfocyty. mohou stimulovat T nebo B lymfocyty.

čím může být neutralizován toxin. komplementem. lysozymem. neutralizačními protilátkami všech tříd. pouze protilátkami třídy IgG. pouze protilátkami IgM.

jak se brání slizniční povrchy proti bakteriálním infekcím. zábranou adherence bakterií, zejména protilátkami třídy IgA. zabíjením bakterií komplementem. neutralizací bakteriálních toxinů. imobilizací pohyblivých bakterií protilátkami.

jakou funkci hrají protilátky při obraně proti infekci. neutralizace bakteriálních toxinů a virů. zábrana adherence bakterií na sliznice. chemotaxe fagocytů. opsonizace pro fagocytózu. přímé smrcení mikroorganismů protilátkami.