6. Morfologie

1) Morfologie – základní vymezení. .

Morfologie zkoumá: Význam slov v kontextu. Tvar slova, jeho tvoření a fungování v systému. Zvukovou stránku řeči.

Formální morfologie se zabývá: Stylistickými funkcemi slov. Kombinatorikou morfémů a tvořením slov. Gramatickými významy.

Sémantická morfologie zkoumá: Gramatické významy morfémů. Kombinace afixů. Hláskové alternace.

Morfologie je nauka o slovních druzích a jejich g________ k_______.

Formální morfologie zahrnuje i tvoření slov pomocí derivace a ________.

2) Morfém, morf, alomorf. .

Morfém je: Nejmenší jednotka zvukové roviny. Lingvistická abstrakce nesoucí význam. Konkrétní realizace hlásky.

Morf je: Abstraktní jednotka. Hlásková varianta fonému. Nejmenší jednotka segmentace slova s významem.

Alomorf je: Varianta fonému. Varianta morfému. Varianta slovního druhu.

Morf může být realizován i jako tzv. ________ morf (nes –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ e –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ 0).

Morf kořenový nese základní l________ význam.

Morfy ryb-ami / ryb-ama jsou a________ jednoho morfému.

Který morfém vyjadřuje gramatické významy?. Lexikální. Derivační. Gramatický.

Který afix se připojuje před kořen?. Sufix. Prefix. Postfix.

Který afix se vkládá do kořene?. Infix. Interfix. Cirkumfix.

Interfix (velk-o-město) slouží k: Tvoření posesiv. Spojování částí složených slov. Vyjadřování pádů.

Cirkumfix tvoří slovo pomocí: Jednoho afixu. Dvou morfů působících současně. Hláskové alternace.

Postfix se vyskytuje u některých ________ zájmen (kohokoli, čehosi).

Infix se užívá např. při intenzifikaci adjektiv: mal-il-inký, dlouh-an-ánský — jde o ________.

Interfix je nejčastěji hláska __.

4) Slovní druhy – obecná klasifikace. .

Ohebné slovní druhy jsou: Substantiva, adjektiva, zájmena, číslovky, slovesa. Příslovce, předložky, spojky. Citoslovce a částice.

Neplnovýznamové slovní druhy jsou: Substantiva a adjektiva. Předložky, spojky, částice, citoslovce. Slovesa a příslovce.

Z hlediska sémantického dělíme slovní druhy na plnovýznamové a ________.

Z hlediska formálního dělíme slovní druhy na ________ a ________.

5) Substantiva. .

Substantiva označují: Způsob děje. Vlastnosti. Nezávislé entity.

U substantiv se určují gramatické kategorie: Vidové dvojice. Osoby, času, způsobu. Pádu, čísla, rodu, vzoru.

Které substantivum je pomnožné?. voda. dveře. mouka.

Substantiva hromadná mají pouze ________ číslo.

Substantiva látková označují látku bez ohledu na mn________.

6) Adjektiva. .

Relační adjektiva vyjadřují: Hodnocení. Vztah k jinému substantivu. Barvu a tvar.

Přivlastňovací adjektiva mají vzory: pán, soudce. mladý, jarní. otcův, matčin.

Které adjektivum je nesklonné?. jarní. prima. mladý.

J______ deklinace adjektiv zahrnuje tvary jako mlád, stár, šťasten.

7) Pronomina. .

Zájmena jsou slovní druh: Ohebný a plnovýznamový. Neohebný a plnovýznamový. Ohebný a neplnovýznamový.

Zájmeno svůj je: Ukazovací. Neurčité. Přivlastňovací reflexivní.

Zájmena já, ty, my, vy mají: Adjektivní skloňování. Zvláštní skloňování. Vzor mladý.

Záporná zájmena vznikají z tázacích zájmen s předponou ________. ni-. -ec.

Zájmena typu jeho, jejich jsou nes________.

8) Numeralia. .

Číslovky řadové odpovídají na otázku: Kolik?. Kolikátý?. Kolikero?.

Číslovka jeden se skloňuje jako: Substantivum. Adjektivum. Zájmeno.

Číslovky druhové označují počet d________.

Číslovky 5–99 mají v nepřímých pádech zakončení na ________.

9) Verba. .

Slovesa vyjadřují: Dynamický příznak (děj, stav). Statický příznak. Vztah mezi substantivy.

Neurčité slovesné tvary zahrnují: Jen infinitiv. Infinitiv, příčestí, přechodníky. Jen příčestí.

Které sloveso je fázové?. psát. začít. být.

Určité slovesné tvary vyjadřují osobu, čas a ________. způsob. vid.

10) Adverbia. .

Adverbia jsou slovní druh: Ohebný. Neohebný. Zčásti ohebný.

Příslovce místa odpovídají na otázku: Kde?. Jak?. Proč?.

Adverbia vznikají často ustrnutím př________o spojení.

11) Prepozice. .

Předložky jsou slovní druh: Plnovýznamový. Neplnovýznamový. Ohebný.

Sekundární předložky (díky, kvůli, kolem...) vznikly: Z jiných slovních druhů. Z fonologických změn. Z citoslovc.

Primární předložky vyjadřují vztah k místu a ________.

Předložky typu „z důvodu“ jsou ví________ výrazy.

12) Konjunkce. .

Spojky odporovací jsou: a, i, ani. ale, avšak, však. nebo, anebo.

Spojky podřadicí vyjadřují vztah: Koordinace. Paralelnosti. Subordinace.

Spojky příčinné jsou např. protože, ž________, jelikož. že. protože.

13) Partikule. .

Partikule jsou slovní druh: Neohebný a neplnovýznamový. Plnovýznamový. Ohebný.

Která částice je modální?. právě. asi. kéž.

Přací částice zahrnují výrazy jako k________, ať, nechť. kéž. kdyby.

14) Interjekce. .

Citoslovce vyjadřují: Gramatické vztahy. Bezprostřední reakce. Vztah mezi větami.

Které citoslovce je zvukomalebné?. ach. hej. mňau.

Citoslovce se v textu obvykle ________. oddělují čárkou. neoddělují čárkou.

15) Přechody mezi slovními druhy. .

Substantivizace znamená přechod: Jiného slovního druhu v substantivum. Substantiva v adjektivum. Adverbia ve sloveso.

Adverbializace vede ke vzniku: Přídavných jmen. Příslovcí. Zájmen.

Adjektivizace často vzniká z participií a př________.

16) Deklinace a konjugace. .

Jmenná deklinace se používá u: Adjektiv. Substantiv. Adverbií.

Smíšená deklinace se používá u: Přivlastňovacích adjektiv. Zájmen já, ty. Číslovek řadových.

Konjugace vyjadřuje: Pádové vztahy. Časování sloves. Tvoření slov.

Složená deklinace je typická pro adjektiva vzorů do________ a jarní.

Konjugace vyjadřuje mluvnické kategorie osoby, čísla, času, způsobu, vidu a ________.