9.F

9.01 Červené světlo: má kratší vlnovou délku než světlo fialové. má nižší frekvenci než světlo fialové. má vyšší frekvenci než světlo fialové. á vlnovou délku větší než 800 nm.

9.02 Čím je prostředí opticky hustší: tím vyšší frekvenci má vlnění procházející prostředím. tím rychleji se v něm vlnění šíří. tím menší má index lomu. tím větší má index lomu.

9.03 Čím je prostředí opticky řidší: tím vyšší frekvenci má vlnění procházející prostředím. tím rychleji se v něm vlnění šíří. tím má menší index lomu. tím má větší index lomu.

9.04 Difrakce je: úplný odraz vlnění. rozhraní dvou opticky různých prostředí. ohyb vlnění. optická vada způsobená kulovým výbrusem parabolického zrcadla.

9.05 Elektromagnetické vlnění, a tudíž i světlo: je mechanické podélné vlnění. je příčné vlnění, které se šíří i ve vakuu. je příčné vlnění, které se nešíří ve vakuu. se šíří rychlostí 300 m/s.

9.06 Elektromagnetické záření o vlnové délce 0,5 mikrometru: má frekvenci 6 . 10^14 Hz. leží v oblasti infračerveného záření. má frekvenci 1,7 . 10^-15 Hz. leží v oblasti viditelného světla.

9.07 Elektromagnetické záření o vlnové délce 30 m: patří ve spektru do oblasti mikrovln. patří ve spektru do oblasti infračerveného záření. má frekvenci (kmitočet) 10^7 s^-1. má frekvenci (kmitočet) 10^9 s^-1.

9.08 Elektromagnetické záření o vlnové délce 600 nm: patří do infračervené části spektra. patří do ultrafialové části spektra. patří ve spektru do oblasti viditelného světla. patří ve spektru do oblasti mikrovln.

9.09 Infračervené záření má vlnové délky v rozmezí: 4.10^-7 m až 4.10^-9 m. větší než 10^4 m. 10^-3 m až 7,7 . 10^-7 m. 10^-10 m až 10^-12 m.

9.10 Interval vlnových délek, odpovídající infračervené oblasti záření, je: menší než 10^-13 m. 1 mm až 770 nm. větší než 10^4m. 4 . 10^-4 m až 4 . 10^-9.

9.11 Izotropní látky: mají v různých směrech různé rychlosti šíření světla. mají ve všech směrech stejné rychlosti šíření světla. stáčejí rovinu polarizovaného světla. vedou teplo.

9.12 Je-li vlnění koherentní, pak mají jeho složky: konstantní fázový rozdíl. stejnou frekvenci. stejnou amplitudu. vlnovou délku.

9.13 Je-li vlnová délka monochromatického světla ve vakuu λν, pak v prostředí o indexu lomu n bude jeho vlnová délka λn: λn = λν. λn = n . λν. λn = 2 . n . λν. λn = λν / n.

9.14 Jeden druh buněk, nacházejících se v oku, se nazývá čípky. Tyto buňky: se nacházejí na sítnici. umožňují černobílé vidění. umožňují barevné vidění. se nacházejí v oční čočce.

9.15 Jeden druh buněk, nacházejících se v oku, se nazývá tyčinky. Tyto buňky: se nacházejí na sítnici. umožňují černobílé vidění. umožňují barevné vlnění. se nacházejí v oční čočce.

9.16 Jednotkou osvětlení je: lumen. kandela. lux. W . m^-2.

9.17 Jednotkou světelného toku je: lumen. lux. kandela. watt.

9.19 Jednotkou zářivého toku je: W. lx . sr^-1. lm . sr^-1. J.

9.20 Jednotkou zářivého toku je: W. W . sr^-1. W . s. J . s.

9.21 Jev, kdy se světlo dostává do geometrického stínu překážky, označujeme jako: ohyb. interferenci. disperzi. difrakci.

9.22 Koherentní světelné vlny se interferencí zesilují, mají-li fázový rozdíl roven: π. 2π. 3π. 4π.

9.18 Jednotkou svítivosti je: lumen. lux. kandela. lumen . m^-2.

9.23 Laser: je zdroj vysoce monochromatického elektromagnetického vlnění. je zdroj záření s vysokým stupněm koherence. se vyznačuje značnou divergencí paprsků. je zdrojem světla, která má ryze částicovou a nikoli vlnovou povahu.

9.24 Mezi elektromagnetické vlnění nepatří: záření alfa. záření beta. infračervené záření. infrazvuk.

9.25 Mezi elektromagnetické vlnění patří: ultrazvuk. ultrafialové záření. RTG záření. záření gama.

9.26 Mikrovlnné záření se neužívá: v radiolokaci k měření polohy. v mobilních telefonech. k sušení domácích zvířat po koupání. při navigaci parníků.

9.27 Množství světla dopadajícího na sítnici oka je regulováno: duhovkou. rohovkou. změnou průměru panenky (zornice). akomodací čočky.

9.28 Monochromatickému světlu se nejvíce přibližuje světlo: žárovky. zářivky. sluneční. laseru.

9.29 Newtonova skla se používají: k měření vlnové délky světla. k polarizaci světla. k určování úhlu. stočení roviny polarizovaného světla k rozlišení řádného a mimořádného paprsku.

9.30 O bílém světle platí: smísením barevných složek světla v určitém poměru můžeme dostat světlo, které vnímáme jako bílé. je to každé světlo s vlnovými délkami mezi 400 nm až 760 nm. je to směs světel s vlnovými délkami blízkými ultrafialovému záření. je to směs světel s vlnovými délkami blízkými infračervenému záření.

9.31 O fotonech platí: foton červeného světla má poloviční energii než foton fialového světla. foton červeného světla má poloviční frekvenci než. foton fialového světla foton fialového světla má poloviční vlnovou délku než foton červeného světla. foton ultrafialového záření má vyšší frekvenci než foton fialového záření.

9.32 O rentgenovém záření neplatí, že: má vyšší frekvenci než záření infračervené. má menší vlnovou délku než záření ultrafialové. má větší vlnovou délku než viditelné světlo. má menší vlnovou délku než záření infračervené.

9.33 O rentgenovém záření neplatí, že: má vyšší frekvenci než záření ultrafialové. má vyšší frekvenci než viditelné světlo. má menší vlnovou délku než viditelné světlo. má menší frekvenci než záření infračervené.

9.34 O světle platí: úhel odrazu nezávisí na frekvenci světla. úhel lomu nezávisí na frekvenci světla velikost rychlosti světla. v daném optickém prostředí závisí pouze na vlastnostech tohoto prostředí. při odrazu světelného vlnění na rozhraní s opticky řidším prostředím se mění fáze vlnění.

9.35 O ultrafialovém záření neplatí, že: má vyšší frekvenci než světlo viditelné. má větší (delší) vlnovou délku než světlo viditelné. může způsobit ionizaci. vyvolává pigmentaci kůže a zvyšuje riziko kožních karcinomů.

9.36 Ohyb elektromagnetického vlnění na překážkách: nezávisí na rozměrech překážky, ani na vlnové délce elektromagnetické vlny. závisí na rozměrech překážky i na vlnové délce elektromagnetické vlny. závisí na vlnové délce elektromagnetické vlny, ale nezávisí na rozměrech překážky. závisí na rozměrech překážky, ale nezávisí na vlnové délce elektromagnetické vlny.

9.37 Ohyb světla: potvrzuje, že světlo se šíří přímočaře a že světlo je proud částic (fotonů). lze vystvětlit jen vlnovou povahou světla. nelze pozorovat jinak než na optické mřížce. lze pozorovat na překážkách rozměrů řádově srovnatelných s vlnovou délkou světla.

9.38 Opticky aktivní látky: odrážejí veškeré dopadající světlo. mají schopnost vytvářet optické záření. pohlcují veškeré světlo na ně dopadající. mají schopnost stáčet rovinu kmitání polarizovaného světla.

9.39 Opticky hustší prostředí je takové prostředí, kde má světlo: větší útlum. větší rozptyl. větší rychlost šíření. menší rychlost šíření.

9.40 Osvětlení: je fotometrická veličina. je veličina, jejíž jednotkou je lux. je veličina, jejíž jednotkou je lm / m^2. je veličina, jejíž jednotkou je W / m^2.

9.41 Plocha má osvětlení 1 lx v případě, kdy: na plochu 1 m^2 dopadá rovnoměrně rozdělený světelný tok 1 lm. na plochu 1 m^2, jejíž normála svírá se směrem šíření úhel 90°, dopadá světelný tok 1 lm. hustota zářivého toku je 1 W . m^-2. na plochu za 1 s dopadne energie 1 J.

9.42 Plyn se stane elektricky vodivým: průchodem rozhlasových vln. zahřátím na extrémně vysokou teplotu při vzniku plazmy. při elektrickém výboji. při ionizaci.

9.43 Po průchodu světla do prostředí opticky hustšího je vlnová délka světla: nezměněna. větší. menší. λ = n . λ0, kde λ0 je vlnová délka světla ve vakuu, ne je absolutní index lomu prostředí.

9.44 Polarimetr je přístroj: sloužící ke zjišťování polarity elektricky nabitých těles. k měření velmi nízkých teplot. určený k rychlému zhotovování fotografií. ke zkoumání některých vlastností látek pomocí polarizovaného světla.

9.45 Polarizátor: z dopadajícího vlnění kmitajícího v různých rovinách vybírá vlnění kmitající v jedné rovině. je osoba pracující s polarizovaným světlem. je zařízení, kterým se mění stočení kmitové roviny polarizovaného světla u opticky aktivních látek. se používá ke zjištění polarity magnetu.

9.46 Porovnejte rychlost šíření světla a zvuku ve vodě (c opt = 225 000 km . s^-1, c akust = 1 500 m . s^-1) rychlost zvuku je přibližně: 150 000x menší než rychlost světla. 150 000x větší než rychlost světla. 150x menší než rychlost světla. milionkrát menší než rychlost světla.

9.47 Pro šíření světla ve skle platí (index lomu skla se s rostoucí vlnovou délkou světla snižuje - normální disperze) : světlo fialové barvy se šíří větší rychlostí než světlo zelené barvy. světlo červené barvy se šíří větší rychlostí než světlo žluté barvy. světlo se nešíří. světlo modré barvy se šíří stejnou rychlostí jako světlo žluté barvy.

9.48 Pro šíření světla ve vakuu platí: světlo fialové barvy se šíří větší rychlostí než světlo zelené barvy. světlo červené barvy se šíří větší rychlostí než světlo žluté barvy. světlo se nešíří. světlo modré barvy se šíří stejnou rychlostí jako světlo žluté barvy.

9.49 Pro vlnovou délku λ elektromagnetického vlnění patí (c je rychlost šíření světla a f je frekvence vlnění). λ = f / c. λ = c / f. λ = c . f. λ = 1 / (c . T).

9.50 Pro vlnovou délku λ elektromagnetického vlnění platí (c je rychlost šíření světla a T je perioda kmitání): λ = T / c. λ = c / T. λ = c . T. λ = 1 / (c . T).

9.51 Při lomu monochromatického světla z vakua (n = 1) do vody (n = 1,33): se rychlost světla sníží 1,33krát. se vlnová délka zkrátí 1,33krát. se frekvence zvýší 1,33krát. může dojít k totálnímu odrazu.

9.52 Při ohybu světla na dvojštěrbině platí, že: maxima intenzity vznikají v úhlech, ve kterých je fázový rozdíl roven celočíselným násobkům 2π. úhly, ve kterých vznikají interferenční maxima, závisejí na vlnové délce světla. úhly, ve kterých vznikají interferenční maxima, nezávisejí na vlnové délce světla, pouze na vzdálenosti štěrbin a vzdálenosti minima. pro monochrom. světlo nemůže vzniknout víc než jedno interferenční maximum.

9.53 Při průchodu rozhraním optických prostředí: se mění frekvence světla. se nemění rychlost světla. se nemění frekvence světla, mění se však rychlost šíření světla. se nemění vlnová délka světla.

9.54 Přibližně platí: tíhové zrychlení g = 10 m / s^2. rychlost zvuku ve vzduchu v = 340 m /s = 1200 km/h. rychlost světla ve vakuu c = 3 . 10^5 km/s. normální atmosferický tlak pa = 1000 kPa.

9.55 Přibližně platí: tíhové zrychlení g = 9,81 m / s^2. rychlost zvuku ve vzduchu při normální teplotě a tlaku v = 93 km/h. rychlost světla ve vakuu c = 3 . 10^5 km/s. normální atmosferický tlak pa = 101,3 kPa.

9.56 Příčinou existence dvojlomu světla na některých krystalech je: šíření světla v krystalu v různých směrech různou rychlostí. větší index lomu než 1,3. optická anizotropie. nehomogennost krystalu.

9.57 Rentgenové záření má vlnové délky v rozmezí: 10^8 nm až 10^11 nm. menší než 10^-13 m. přibližně 10^-8 m až 10^-12 m. 10^-3 m až 0,77 . 10^-6 m.

9.58 Rentgenové záření: je více pohlcováno v kostech než ve svalech. je více pohlcováno ve svalech než v kostech. má kratší vlnové délky než záření gama. se při průchodu látkou může pohlcovat a jeho energie se pak mění v energii vnitřní.

9.59 Rentgenové záření: je vyzařováno při dopadu svazku elektronů, urychleného vysokým napětím, na anodu RTG lampy. je vyzařováno rtuťovou výbojkou. vyvolává ionizaci. může v některých materiálech vyvolat luminiscenci.

9.60 Rychlost šíření elektromagnetického vlnění v prostředí o relativní permitivitě εr a relativní permeabilitě μr určujeme podle vztahu (c je rychlost světla ve vakuu): v = c / √εr.μr. v = c . √εr.μr. v = c / (εr. μr ). v = c . (εr. μr ).

9.61 Rychlost šíření světla je v prostředí opticky hustším: zanedbatelná ve srovnání s prostředím opticky řidším. stejná jako v prostředí opticky řidším. větší než v prostředí opticky řidším. menší než v prostředí opticky řidším.

9.62 Rychlost šíření světla ve skle: je tím větší, čím větší je intenzita světla. je větší než ve vakuu. nezávisí na barvě světla. závisí na barvě světla.

9.63 Rychlost šíření světla: ve vakuu je přibližně 3 . 10^8 km/s. ve vakuu je přibližně 300 000 km/s. ve vzduchu je nepatrně vyšší než ve vakuu. ve vodě je přibližně 225 . 10^8 m/s.

9.64 Světelná vlnoplocha: je plocha v každém bodě kolmá ke směru šíření světla. je plocha, ve které leží světelné paprsky. je rozhraní dvou prostředí, kde dochází k lomu světla. je zvlněná vodní hladina.

9.65 Světelné vlnění při odrazu na rozhraní s opticky hustším prostředím: nemění fázi. změní fázi na opačnou. mění vlnovou délku. mění frekvenci.

9.66 Světelný rok je vedlejší jednotkou jedné z následujících fyzikálních veličin: času. délky. osvětlení. světelného toku.

9.67 Světelný tok je: zářivá energie vyzářená zdrojem za 1 sekundu. energie vyzářená za 1 sekundu do prostorového úhlu 1 steradiánu. energie vyzařovaná do prostorového úhlu 1 steradián. ta část zářivého toku zdroje, která může vyvolat světelný vjem v lidském oku.

9.68 Světlo je: příčné mechanické vlnění (v pevných látkách). příčné elektromagnetické vlnění. podélné elektromagnetické vlnění. proud fotonů.

9.69 Světlo urazí v prostředí o indexu lomu n za určitý čas vzdálenost s. Pro optickou dráhu l platí (optická dráha je vzdálenost, kterou by světlo urazilo za stejný čas ve vakuu): l = n . s. l = n / s. l = s / n. l = (n-1) . s.

9.70 Tvrdé rentgenové záření má vlnovou délku vzhledem k vlnové délce viditelného světla řádově: 100 000x menší. 100x menší. 100x větší. 100 000x větší.

9.71 U optické mřížky rozumíme mřížkovou konstantou (periodou mřížky): počet štěrbin na 1 mm. šířku jedné štěrbiny. vzdálenost středů dvou sousedních štěrbin. počet štěrbin na 1 cm.

9.73 Ultrafialové záření: má vyšší frekvenci než viditelné světlo. má kratší vlnové délky než viditelné světlo. má kratší vlnové délky než RTG záření. má vyšší frekvenci než infračervené záření.

9.72 Ultrafialové záření má vlnové délky v rozmezí: 4 . 10^-7 m až 10^-8 m. menší než 10^-13 m. 390 nm až 770 nm. přibližně 10^-8 m až 10^-12 m.

9.74 Ultrafialové záření: vysokých energií má ionizační účinky. prochází křemenným sklem s relativně malými ztrátami, proto se používají křemenné baňky na ultrafialové (UV) výbojky. je pohlcováno draselným sklem. má vlnovou délku kratší než světlo fialové barvy.

9.75 Určete správná tvrzení porovnávající vlnové délky a frekvence záření: ultrafialové záření má vyšší frekvenci než záření infračervené. viditelné světlo má vyšší frekvenci než záření ultrafialové. viditelné světlo má větší vlnovou délku než záření infračervené. ultrafialové záření má menší vlnovou délku než viditelné světlo.

9.76 V postupné elektromagnetické vlně: je vektor B kolmý na směr šíření. je vektor E kolmý na směr šíření. jsou vektory E a B navzájem kolmé. se vektory E a B navzájem ruší.

9.77 Viditelné světlo jsou elektromagnetické vlny o vlnových délkách: 390 mm - 790 mm. 0,000 39 mm - 0,000 79 mm. 0,000 39 m - 0,000 79 m. 390 . 10 ^-12 mm - 790 . 10^-12 mm.

9.78 Vlnová délka oranžového světla je 600 nm, frekvence tohoto světla je přibližně: 5 . 10^14 s^-1. 5 . 10^2 s^-1. 2 . 10^-15 s^-1. 2 . 10^15 s.

9.79 Zákon lomu šířící se vlny na rovinném rozhraní můžeme popsat vztahem (ε1 - úhel dopadu, v1 - rychlost vlnění v prvním prostředí, ε2 - úhel lomu, v2 - rychlost vlnění v druhém prostředí): sin ε1 . sin ε2 = v1 / v2. sin ε1 / sin ε2 = v2 / v1. sin ε1 / sin ε2 = v1 . v2. sin ε1 / sin ε2 = v1 / v2.

9.80 Zdrojem elektromagnetického vlnění může být: nepohybující se vodič s konstantním proudem. cívka připojená k oscilátoru. vodič s časově proměnným proudem. rotující magnet.