biofyz

Které receptory se neadaptují?. Čichové buňky. Meissnerova tělíska. Volná nervová zakončení. Fotoreceptory sítnice.

Které receptory mají nejvyšší schopnost adaptace?. Termoreceptory. Čichové buňky. Bolestové nociceptory. Vater–Paciniho tělíska.

Stevensův zákon vyjadřuje vztah mezi: Rychlostí šíření impulzů a vzdáleností receptoru. Intenzitou podnětu a vnímanou intenzitou (počítkem). Časem adaptace a intenzitou podnětu. Častotou stimulace a vylučováním neurotransmiterů.

Weber–Fechnerův zákon souvisí s: Frekvencí pulzů nervových vláken. Adaptací receptorů. Intenzitou počitku a intenzitou podnětu. Délkou trvání podnětu.

Co jsou evokované potenciály?. Náhodné EEG šumy. Elektrické odpovědi nervové soustavy na řízený podnět z vnějšího prostředí. Akční potenciály svalových vláken. Spontánní výboje neuronů při bdění.

Akomodace oka je z hlediska informačních systémů příkladem: Kladné zpětné vazby. Záporné zpětné vazby. Feedforward řízení. Adaptivního filtru.

Akomodace oka je dosažena zejména: Změnou velikosti zornice. Změnou zakřivení přední plochy čočky. Posunem čočky ve směru optické osy. Zvýšením nitroočního tlaku.

Jakou akomodační šíři má oko s blízkým bodem ve vzdálenosti 0,2 m?. 0,2 D. 2 D. 5 D. 10 D.

Jaká je hlavní funkce řasnatého tělesa?. Produkce komorové vody. Zavěšení čočky a regulace její akomodace. Regulace nitroočního tlaku. Světelný filtr.

Schiötzův tonometr slouží k měření: Refrakce oka. Nitroočního tlaku. Zorného pole. Tloušťky rohovky.

Fyziologická hodnota nitroočního tlaku je v rozmezí: 5–10 mmHg. 10–20 mmHg. 20–30 mmHg. 30–40 mmHg.

Které rozhraní oka má největší dioptrickou mohutnost?. Rohovka–vzduch. Komorová voda–čočka. Čočka–sklivec. Sklivec–retina.

Kolik dioptrií má čočka, která zobrazí blízký bod ve vzdálenosti 25 cm?. +2 D. +4 D. –2 D. –4 D.

Jaká je ohnisková vzdálenost čočky s optickou mohutností –2 D?. –0,5 m. –50 cm. 0,5 m. 50 cm.

Osová ametropie je anomálie: Tvaru rohovky. Délky oka. Zakřivení čočky. Akomodace ciliárního svalu.

K čemu slouží Snellenovy optotypy?. Měření akomodace. Stanovení nitroočního tlaku. Vyšetření zrakové ostrosti. Určení barvocitu.

U Snellenova optotypu 6/18 číslo 18 vyjadřuje: Počet znaků na řádku. Vzdálenost (v m), ze které normální oko četlo by řádek. Úroveň kontrastu. Počet řádků na tabuli.

Torická čočka koriguje: Hypermetropii. Myopii. Složený astigmatismus. Presbyopii.

Čím se koriguje jednoduchý (sférický) astigmatismus?. Spojkou. Rozptylkou. Cylindrickou čočkou. Polarizačním filtrem.

Presbyopie je: Mladá krátkozrakost. Stařecká dalekozrakost. Kombinovaná hypermetropie s astigmatismem. Porucha barvocitu.

Které fotoreceptory se nacházejí ve vřeténech sítnice?. Bipolární buňky. Gangliové buňky. Čípky a tyčinky. Müllerovy buňky.

Oční čípky pracují zejména při: Skotopickém vidění za šera. Fotopickém vidění za světla, barevném i detailním vidění. Vnímání rychlých pohybů. Vnímání periferního vidění.

Tyčinky slouží pro: Barevné vidění. Vidění detailů. Skotopické vidění za nízké intenzity světla. Adaptaci na světlo.

Porucha vnímání modré barvy se nazývá: Protanopie. Deuteranopie. Tritanopie. Achromatopsie.

U kochleárního implantátu je kontraindikací vyšetření: Audiometrií tónovou. Tympanometrií. MRI. CT.

Při audiometrickém vyšetření měříme: Elektrickou vodivost ucha. Minimální intenzitu zvuku pro danou frekvenci. Objem středního ucha. Teplotu nitroušního prostředí.

Audiogram graficky zobrazuje závislost: Intenzity světla na vlnové délce. Hladiny intenzity zvuku na frekvenci. Tepelné vodivosti tkání na teplotě. Vodivosti ucha na tlaku vzduchu.

Jednotka hladiny intenzity zvuku je: W·m⁻². Phon. decibel (dB). sone.

Kdy mají hladina intenzity zvuku (dB) a hlasitost (phon) stejnou numerickou hodnotu?. Při 100 Hz. Při 1000 Hz. Při 5000 Hz. Vždy.

K čemu slouží izofóna?. Spojování všech frekvencí stejné intenzity. Křivka stejných prahových intenzit slyšení pro různé frekvence. Měření ozvěny v místnosti. Detekci ultrazvuku.

Jaké přetížení (G-síly) je kritické ve směru od hlavy k nohám?. +3 g. –3 g. +5 g. –5 g.

Jak se léčí dekompresní (kesonová) nemoc u potápěčů?. Hyperbarickou komorou s kyslíkem. Ultrazvukem. Oxygenací normobarickou. Laserovou terapií.

Jak reaguje tělo na výškovou hypoxii?. Snížení dechové frekvence. Zrychlené dýchání a zvýšení tlaků v plicním oběhu. Snížení saturace hemoglobinu kyslíkem. Zvýšení krevního pH směrem k acidóze.

Ultrazvuk může pacienta poškodit především: Ionizujícím zářením. Tepelnými a kavitačními účinky. UV zářením. Radiací vzduchu.

Nízkofrekvenční ultrazvuk (20–100 kHz) se používá ke: Diagnostice. Chirurgii a čištění nástrojů. Terapeutickému zahřívání tkání. Osvětlení endoskopů.

Vysokofrekvenční ultrazvuk pro diagnostiku pracuje v pásmu: 20–100 kHz. 1–3 MHz. 2–40 MHz. 100–200 MHz.

Obraz v optickém mikroskopu je: Zvětšený a převrácený. Zmenšený a převrácený. Zvětšený a vzpřímený. Zmenšený a vzpřímený.

Numerickou aperturu mikroskopu zlepšíme použitím: Polarizátoru. Immerzní kapaliny. Dlouhovlnného filtru. Černobílého kontrastu.

Chromatická (= barevná) vada mikroskopu je způsobena: Nerovností čočky. Optickou disperzí světla. Nedokonalou clonou. Neostrým okulárem.

Fázově kontrastní mikroskop umožňuje pozorovat živé, nebarvené buňky díky: Interferenci dvou částí světelného vlnění. Fluorescenci buněk. UV osvětlení. Laserové excitaci.

Mezi endoskopická zařízení NEpatří: Fibroskop. Kolposkop. Otoskop. Ebulioskop.

Fibroskop zpravidla obsahuje: Laserový zdroj. Vývěvu (vakuové čerpadlo). Magnet. Rentgenku.

Pro přenos obrazu a světla v endoskopu se využívá: Optické vlákno s úplným vnitřním odrazem. Kovové vodiče. Dopplerova efektu. Rádiofrekvenční signály.

Cystoskopem vyšetřujeme: Žaludek. Tenké střevo. Močový měchýř. Eustachovu trubici.

Rasterovací mikroskop oproti tunelovému poskytuje: Pouze povrchové snímky. 3D topografii vzorku. Nižší rozlišení. Zvýšenou ionizaci.

Kontrastní látkou v elektronové mikroskopii je často: Fluorescenční barvivo. Osmatan osmičelý (OsO₄). Eosin. Polychromovaná voda.

Proč je v elektronovém mikroskopu vakuum?. Zlepšuje fluorescenci vzorku. Aby se elektrony nerozptylovaly na molekulách plynu. Pro chlazení vzorku. Pro ochranu čoček.

Litotripse pro rozbití ledvinových kamenů obvykle vyžaduje přibližně: 10 šokových vln. 100 šokových vln. 1000 šokových vln. 10 000 šokových vln.

Umělé srdce sestává převážně z: Elektromagnetických pump. Membránových komor, chlopní a zdroje energie. Celoplastového těla. Biologicky aktivních gelů.

Surgický laser obvykle mívá výkon větší než: 5 mW. 500 mW. 50 W. 500 W.

První laser byl aktivován rubínovým krystalem jako: Zrcadlové prostředí. Aktivní medium. Fázový kontrast. LiDAR modul.

Nanotechnologie v medicíně mohou sloužit k: Zlepšení CT rozlišení. Dodávání léků na cílová místa. Zvýšení rentgenové absorpce. Generování ultrazvuku.

Přímý biologický účinek ionizujícího záření na buňky je: Zlom v molekule DNA. Tepelná koagulace. Změna pH cytoplazmy. Modifikace membránových lipidů.

Která tkáň je nejcitlivější na ionizující záření?. Jaterní parenchym. Srdeční sval. Kostní dřeň. Cortiho vláskové buňky.

Stochastické účinky ionizujícího záření zahrnují: Přiame popáleniny. Mutace a vznik nádoru. Tepelné poškození. Akutní radiační syndrom.

Fotoelektrický jev spočívá v tom, že dopadající foton: Přejde beze změny. Vyrazí elektron z atomu a zbytek energie se mění na kinetickou energii elektronu. Se zcela odrazí. Se přemění na dvojici částic.

Comptonův rozptyl je charakterizován tím, že: Zcela pohltí foton. Rozptyluje foton s částečným přenosem energie na elektron, má malou závislost na Z. Vzniká pionová emise. Je velmi silně závislý na protonovém čísle.

Podmínkou vzniku elektron-pozitronového páru je, že foton má energii alespoň: 0,511 MeV. 1,022 MeV. 2,044 MeV. 511 keV.

Jednotkou absorpované dávkové rychlosti je: Sievert·s⁻¹. Gray·s⁻¹. Becquerel·kg⁻¹. Coulomb·kg⁻¹.

Jednotka lineární přenosu energie (LET) se definuje jako: J·m⁻². J·m⁻¹. Gy·s⁻¹. Sv·J⁻¹.

LET je definováno jako: Ztráta energie na jednotkový čas. Ztráta energie záření na jednotkovou délku dráhy v materiálu. Energie absorbovaná za sekundu. Počet ionizovaných částic za metr.