biofyz

Co patří mezi baryony?. Elektron, mion, neutrino. Proton, neutron, hyperon. Pion, kaon, foton. Kvark, gluon, lepton.

Co patří mezi leptony?. Proton, neutron, hyperon. Pion, kaon, rho-mezon. Neutrino, elektron, mion. Kvark, gluon, foton.

Co patří mezi mezóny?. Piony, kaony. Protonu, neutronu. Neutrinům, elektronům. Kvarkům, gluonům.

Co patří mezi fermiony (částice s polovičním spinem)?. Mezóny a bosony. Leptony a baryony. Fotony a gluony. Higgsovy bosony a W-bosony.

Co patří mezi hadrony?. Elektrony a miony. Neutrina a fotony. Kvarky a leptony. Mezóny a baryony.

Co patří mezi bosony (částice s celočíselným spinem)?. Elektrony a neutrony. Mezóny, fotony. Protony, kvarky. Neutrina, miony.

Protony a neutrony jsou složeny z: Leptonů. Bosonů. Kvarků. Mezonů.

Kvarky jsou: Základními částicemi hadronů. Složeny z protonů a neutronů. Synonymem pro leptony. Vlnovými excitacemi pole.

Která částice je těžší než proton?. Elektron. Neutron. Neutrino. Pion.

Co objevil de Broglie?. Relativistickou hmotnost. Antičástice. Vlnové vlastnosti částic s nenulovou hmotností. Kvantování magnetického pole.

Co popisuje hmotnostní defekt jádra?. Skutečná hmotnost jádra je o něco vyšší než teoretická; čím je defekt vyšší, tím je nižší stabilita jádra. Skutečná hmotnost jádra je o něco nižší než teoretická; čím je defekt vyšší, tím je větší stabilita jádra. Rozdíl mezi hmotností jádra a hmotností elektrického náboje. Zvýšení hmotnosti jádra po absorpci částice.

Jak vypočítáme vazebnou energii jádra?. E = ½ mv². E = p·v. E = h·ν. E = m·c².

Co je nuklid?. Soubor izotopů téhož prvku. Jádro se stejným Z, ale různým A. Jádro se stejným Z, A i energetickým stavem. Jádro se stejným N (počet neutronů).

Co je izotop?. Jádra se stejným počtem neutronů, ale různým Z. Jádra se stejným Z, ale různým A. Jádra se stejným A, ale různým Z. Jádra se stejným Z i A, ale různým spinem.

Co je izobar?. Jádra se stejným Z, ale různým A. Jádra se stejným A, ale různým Z. Jádra se stejným N, ale různým Z. Jádra se stejným Z i A, ale různým energetickým stavem.

Co je izoton?. Jádra se stejným Z, ale různým A. Jádra se stejným A, ale různým Z. Jádra se stejným počtem neutronů, ale různým Z i A. Jádra se stejným Z i A, ale různým počtem protonů.

Jaký vztah mají tritium (³H) a helium-3 (³He)?. Izotopy. Izobary. Izotony. Izomery.

Která dvojice je příkladem izobarů?. H-2 a H-3. C-14 a N-14. Mo-99 a Tc-99. He-3 a He-4.

Co označuje termín „izomer“ v jaderné fyzice?. Jádra se stejným Z, ale různým A. Jádra se stejným A, ale různým Z. Metastabilní (vzbudený) stav téhož nuklidu se stejným Z i A. Jádra se stejným počtem neutronů, ale různým spinem.

Které z následujících párů jsou izotopy vodíku?. ³H (tritium) a ³He. ³H (tritium) a ²H (deuterium). ¹H a ¹He. ²H (deuterium) a ³He.

Která částice má klidovou hmotnost větší než typický mezon?. Elektron. Neutrino. Proton. Foton.

Která volná částice je samostatně nestabilní?. Proton. Neutron. Elektron. Neutrino.

Které prvky se často používají jako izotopy v radioterapii?. Vodík (H) a helium (He). Uhlík (C) a kyslík (O). Kobalt (Co) a cesium (Cs). Fosfor (P) a síra (S).

Které částice jsou považovány za stabilní?. Neutron, pion. Proton, alfa. Mion, kaon. Neutrino, foton.

Které tvrzení je správné?. Tc-99 je izomerem Tc-99m. Tc-99m je izomerem Tc-99. Tc-99 a Tc-99m jsou izotopy. Tc-99m a Mo-99 jsou izotony.

Radioaktivita: nucená přeměna stabilních jader za vysokého tlaku. samovolná přeměna méně stabilních jader na stabilnější, doprovázená zářením; náhodný (stochastický proces). proces, při kterém jádra slučují neutrony za vysokých teplot. stabilizace jader vyzařováním kvarků.

Zákon radioaktivní přeměny. Rychlost rozpadu je nepřímo úměrná aktivitě vzorku, vzorec: Nt = N0 + λ·t. Počet rozpadlých jader roste lineárně, vzorec: Nt = N0·λ·t. Počet zbylých jader je konstantní, vzorec: Nt = N0. Rychlost radioaktivního rozpadu je přímo úměrná počtu dosud nepřeměněných jader, vzorec: Nt = N0·e⁻λ·t.

Poločas rozpadu. doba, kdy se za sekundu rozpadne 50 % jader. doba, kdy aktivita klesne na 10 % původní. doba, kdy se rozpadne všechna jádra vzorku. doba, kdy se rozpadne polovina přítomných jader.

Vzorec poločasu rozpadu: T = λ/ln 2. T = (ln 2)/λ. T = ln(λ)/2. T = ½·λ.

Závislost poločasu rozpadu na rozpadové konstantě λ: kvadraticky závislá. přímo úměrná. nezávislá. nepřímo úměrná.

Jednotka aktivity radionuklidu: Gray (částice na kilogram). Becquerel (počet rozpadlých jader/sekundu). Sievert (energetická dávka záření). Curie (počet rozpadlých jader za minutu).

Převod jednotek: 1 Ci = 3,7·10¹⁰ Bq. 1 Ci = 3,7·10⁸ Bq. 1 Ci = 3,7·10⁵ Bq. 1 Ci = 3,7·10¹² Bq. 1 Ci = 3,7·10¹⁰ Bq.

Jak se může zmenšit nukleonové číslo o 2: emisí beta plus záření. zachycením protonu. vyzářením deuteria. štěpením na dvě lehčí jádra.

Když se nukleonové číslo zmenší o 4, jedná se o: emisí neutronu. vyzářením alfa částice. emisí gamma záření. zachycením elektronu.

Kdy klesne nukleonové číslo o 1?: emisí positronu. záchytem neutrina. vyzářením protonu. vyzářením neutronu.

Neutronové číslo se zvýší o jedno: štěpením jádra. emisí alfa částice. záchytem elektronu na K vrstvě. vyzářením protonu.

Neutronové číslo se snížilo o 1: beta plus přeměna. vyzářením alfa částice. beta mínus přeměna. záchytem elektronu.

Po 4 hodinách zbyla ¼ radionuklidu: poločas rozpadu je 1 hodina. poločas rozpadu je 4 hodiny. poločas rozpadu je 2 hodiny. poločas rozpadu je 8 hodin.

Po 8 hodinách je ve vzorku ¼ původní látky: poločas rozpadu je 1 hodina. poločas rozpadu je 4 hodiny. poločas rozpadu je 8 hodin. poločas rozpadu je 2 hodiny.

Poločas rozpadu radionuklidu je 3 hodiny. Po 6 hodinách se s počátečním stavem stalo: zůstala ¾ radioaktivního vzorku. vzorek zcela zmizel. zůstala ½ radioaktivního vzorku. zůstala ¼ radioaktivního vzorku.

Poločas rozpadu radionuklidu je 3 hodiny. Co se stalo po 9 hodinách?: zůstala ½ vzorku. zůstala 1/9 vzorku. žádná odpověď správná. zůstala ¼ vzorku.

Po 8 letech zbude z látky ¼, jaký je poločas rozpadu: 1 rok. 8 let. 2 roky. 4 roky.

Aktivita radioaktivního rozpadu: roste snižováním počtu jader. je rovna poločasu rozpadu. žádná odpověď není správná. je nepřímo úměrná λ.

Po 8 hodinách zbyde 1/8 vzorku, jaký je poločas rozpadu: 2 hodiny. 1 hodina. 4 hodiny. 3 hodiny.

Becquerel objevil: pozitronovou emisi. přirozenou radioaktivitu. vznik neutronů. jaderné štěpení.

Co je to LHC: mikroskop elektronový ve Švédsku. synchrotron ve Francii. lineární urychlovač částic ve Švýcarsku. cyklotron v USA.

Cyklotron: urychlovač částic; částice projde spirálou tvořenou magnetickým polem. zařízení pro odstraňování neutronů. urychlovač částic; částice projde spirálou tvořenou magnetickým polem. detektor částic; částice jsou odchycovány v bubnovém poli. urychlovač částic; částice se pohybují v přímočaré dráze.

Cyklotron, nejčastěji v medicíně urychlovány: elektrony. alfa částice. neutrony. protony.

Lineární urychlovače: na generování ultrazvuk. na akumulaci kyslíkových iontů. pro analýzu hmotnostní spektrometrie. na urychlení elektronů vyražených z anody rentgenky.

Proč částice neurychlujeme hned při jejich vzniku: protože nemají dostatečnou kinetickou energii. je to ještě proud fotonů a nemá smysl urychlovat světlo. protože nejsou neutralní. protože v té fázi mají příliš vysoký náboj.

Moderní urychlovače urychlují: neutron. elektron. pozitron. proton.

V lineárních urychlovačích se částice urychlují pomocí: ultrazvukových vln. magnetického pole statoru. mikrovln. laserového paprsku.

Efektivní poločas. nezávisí na biologickém vymizení. je rovna rozdílu těchto převrácených hodnot. je dvojnásobkem fyzikálního poločasu. jeho převrácená hodnota je rovna součtu převrácených hodnot biologického a fyzikálního.

Aktivita 100 Bq: za 1 sekundu se rozpadne 100 000 jader. za 1 minutu se rozpadne 100 jader. za 1 sekundu se rozpadne 100 jader. za 1 hodinu se rozpadne 100 jader.

Lineární urychlovač se používá: k magnetické rezonanci. k difrakční analýze. k teleterapii. k výrobě rentgenových fotografií.

Kdy nedochází k ionizaci atomů: Fluorescence. Beta záření. Alfa záření. Cherenkovovo záření. Fluorescence.

Co kvantuje orbitální moment hybnosti atomu?. Hlavní kvantové číslo. Vedlejší (azimutální) kvantové číslo. Magnetické kvantové číslo. Spinové kvantové číslo.

Jak nazýváme jev, kdy je elektron z L vrstvy vystřelen do nekonečna?. Excitace. Deexcitace. Ionizace. Rekombinace.

Přechod elektronu z vrstvy K do vrstvy M je typickým příkladem: Ionizace. Excitace. Deexcitace. Fluorescence.

Přechod elektronu z vrstvy L do vrstvy K je typickým příkladem: Ionizace. Excitace. Deexcitace. Augerova emise.

Při kterém jevu dochází k ionizaci atomu?. Fluorescence. NMR (jaderná magnetická rezonance). Fotoelektrický jev. Ramanův rozptyl.

Který z uvedených jev nevede k ionizaci atomu?. Fotoelektrický jev. Fluorescence. Comptonův rozptyl. Rayleighův rozptyl.

Co je hlavní příčinou ionizace atomu ve fotoelektrickém jevu?. Dopad fotonu, který vyrazí elektron z atomu. Tepelná excitace. Srážka s jiným atomem. Rekombinace elektron-hull.

Čím se liší částice a antičástice?. Nábojem (kvantovým parametrem). Spinem. Energií. Hmotností.

Z čeho vyplývají tvary atomových orbitalů?. Bohrův model atomu. Heisenbergova relace nejistoty. Planckova kvantová hypotéza. Schrödingerova rovnice.

Co znamená Tc-99m?. Stabilní izotop technetia-99. Metastabilní (vzbudený) stav izotopu technetia-99. Molekulární sloučenina technetia. Technetium v rozpustné formě.

Jaký je klidový membránový potenciál neuronů?. +60 až +70 mV. –20 až –30 mV. –60 až –70 mV. –100 až –110 mV.

Napětí galvanického článku lze popsat pomocí rovnice: Goldmannovy rovnice. Henderson–Hasselbalchovy rovnice. Nernstovy rovnice. Michaelisovy–Mentenovy rovnice.

Nernstova rovnice je charakterizována tím, že: Bere v úvahu permeabilitu membrány. Popisuje pouze anionty. Zahrnuje Fickův zákon difúze. Všechny uvedené možnosti platí.

Co Nernstova rovnice popisuje?. Rychlost difúze. Napětí galvanického článku (membránové potenciály). Koncentraci volných elektronů. Odpor membrány.

Hlavní rozdíl mezi Nernstovou a Goldmannovou rovnicí spočívá v tom, že Nernstova rovnice: Uvažuje přenos více typů iontů. Nepočítá s permeabilitou membrány. Zahrnuje aktivní transport. Platí pouze pro neutrální látky.

Pro který typ iontů je Nernstova rovnice primárně aplikována v biologických membránách?. Na⁺. Ca²⁺. K⁺. Cl⁻.

Co Nernstova rovnice vystihuje nejlépe?. Propustnost aniontů. Propustnost kationtů draslíku (K⁺). Aktivní transport cukrů. Rychlost enzymatických reakcí.

Donnanova (Donnanova) rovnováha popisuje stav, kdy je na jedné straně polopropustné membrány: Pouze difuzibilní ionty. Nedifuzibilní polyaniont a polykationt. Všechny ionty stejného náboje. Pouze volné neutrální molekuly.

Co Donnanova rovnováha NEzohledňuje?. Koncentrace iontů. Elektrostřídání nábojů. Permeabilitu membrány. Difúzní rovnováhu.

Jaké ionty zadáváme do Goldmannovy rovnice pro výpočet membránového potenciálu?. Na⁺, K⁺, Cl⁻. Ca²⁺, Mg²⁺, SO₄²⁻. Na⁺, Ca²⁺, HCO₃⁻. K⁺, Cl⁻, PO₄³⁻.

Za jakých podmínek platí ideálně Nernstova rovnice pro membránový potenciál?. Pro více typů iontů současně. Když je membrána nepropustná pro všechno kromě protonů. Selektivně pro jeden typ iontů, stejná teplota a koncentrace = aktivita. Při výrazné proměnlivosti teploty mezi oběma stranami.

Co je hyperpolarizace membrány neuronu?. Zvýšení membránového potenciálu nad klidovou hodnotu. Snížení membránového potenciálu pod klidovou hodnotu. Náhlý vzestup potenciálu na kladné hodnoty. Stabilizace na 0 mV.

Jak se šíří akční potenciál po neuronální membráně?. Po celé délce najednou. Postupně do sousedních oblastí membrány. Radialně ven z axonu. Pouze uvnitř cytoplazmy.

Proč se akční potenciál šíří podél membrány?. Kvůli difúzi draslíkových iontů. Protože AP otevírá v sousedních oblastech sodíkové kanály. V důsledku aktivního transportu Ca²⁺. Protože membrána je vodivá jako kov.

Co spouští vznik akčního membránového potenciálu?. Vstup Na⁺ do buňky a depolarizace. Vstup Cl⁻ do buňky. Vypuzení Ca²⁺ z buňky. Vstup K⁺ do buňky.

Co se rozumí repolarizací během akčního potenciálu?. Vstup Na⁺ do buňky. Výstup K⁺ z buňky a návrat k negativnímu potenciálu. Vstup Ca²⁺ do buňky. Vypuzení elektronu z membrány.

Saltatorické vedení vzruchu se uplatňuje především v: Nemyleinizovaných vláknech. Endoteliu kapilár. Fotoreceptorech oka. Myelinizovaných motorických axonech.

Jak se lokální proudy šíří mezi Ranvierovými zářezy?. Difuzí elektronů. Radiálně do okolní tkáně. Směrem dovnitř axonu. Skokem (saltatoricky) mezi zářezy.

Elektrická synapse je zprostředkována: Konexony (gap junctions). Endokrinními hormony. Optickým signálem. Chemickými mediátory.

Inhibiční synapse způsobuje v postsynaptické buňce: Depolarizaci. Zvýšení Ca²⁺ v buňce. Hyperpolarizaci. Exocytózu neurotransmiterů.

Co platí o postsynaptické sumaci?. Sčítají se jen excitační potenciály. Sčítají se inhibiční a excitační potenciály v čase i prostoru. Dochází jen v prefrontální kůře. Trvá 50 sekund až minutu.

Kyselina glutamová působí v synapsi jako: Excitační neurotransmiter. Inhibitor. Neuromodulátor vylučující GABA. Iontový kanál.

Cytoplazma buňky je ve fyzikálně-chemickém smyslu: Plynná fáze organických látek. Krystalická mřížka iontů. Koloidní systém bílkovin a vody. Pevná suspenze tuků.

Elektrický proud v mezibuněčné tekutině a cytoplazmě vede především díky: Elektronovému toku. Proudění vody. Pohybu iontů. Polarizaci lipidů.

Fosfolipidová membrána je pro ionty: Vysoce propustná. Propustná jen pro anionty. Propustná v homogenním poli. Prakticky nepropustná.

Z elek­trických vlastností lze biologickou membránu považovat za: Pouze rezistor. Pouze induktor. Kondenzátor (kapacitor) v sérii s rezistorem. Transformátor.

Měkké tkáně se mechanicky chovají jako: Křehké křemičité struktury. Pouze viskózní kapaliny. Plasticko-viskózně-elastické materiály. Čistě elastické materiály.

Elektrický model tkáně zahrnuje: Rezistory a kondenzátory. Induktory a diody. Pouze odporové prvky. Feromagnetické cívky.

Kosterní sval má průměr přibližně: 500 µm a obsahuje jen titin. 5 µm a je tvořen sarkomerami bez myofibril. 100 µm a nemá sarkomery. 50 µm a skládá se z myofibril rozdělených na sarkomery.

Které tvrzení o uspořádání sarkomer a myofibril je nesprávné?. Myofibrily se dělí na sarkomery. Sarkomery jsou tvořeny myofibrilami. Sarkomery obsahují aktin a myosin. Titin se nachází uvnitř sarkomer.

Mez pevnosti kosterního svalu v tahu je přibližně: 0,4–1,2 MPa. 10–20 MPa. 130–133 MPa. 170–200 MPa.

Mez pevnosti kosti v tahu činí přibližně: 0,4–1,2 MPa. 10–20 MPa. 130–133 MPa. 1–10 MPa.

Mez pevnosti kosti v tlaku činí přibližně: 0,4–1,2 MPa. 10–20 MPa. 130–133 MPa. 170–200 MPa.

Které tkáně jsou především viskózně-elastické?. Kosti. Epitel. Nervová tkáň. Vazy, šlachy a svaly.

Zuby mohou podle učebnic odolávat maximálnímu mechanickému stresu kolem: 0,5 MPa. 200 MPa. 50 MPa. 1–10 MPa.

Vyberte typicky iontovou sloučeninu. Glukóza. DNA. Triacylglycerol. Cholesterol.

Co nejvíce usnadňuje denaturaci (rozdělení) DNA?. Vysoký obsah AT párů. Vysoká koncentrace soli. Nízké pH. Vysoký obsah GC párů.

Které tvrzení o DNA NEPLATÍ?. Je tvořena komplementárními řetězci. Řetězce jsou antiparalelní. Páruje se adenin s thyminem. Je většinou levotočivá dvoušroubovice.

Co z následujících je sekundární strukturou bílkovin?. Beta-faixa. Disulfidický můstek. Alfa-šroubovice. Tertiární vazba.

Které interakce stabilizují strukturu DNA?. Disulfidické můstky mezi bázemi. Vodíkové vazby, hydrofobní interakce mezi bázemi a elektrostatické síly. Ion-dipólové vazby mezi cukry. Kovalentní vazby mezi bázemi.

Ve které z uvedených makromolekul najdeme vodíkové vazby jako součást sekundární struktury?. DNA. Triacylglyceroly. Polysacharidy. Steroidy.

Jaký tvar má molekula DNA?. Jednošroubovice. Dvoušroubovice. Trojité vlákno. Beta-smyčka.

Které tvrzení o rRNA je správné?. Nemá žádné dvojité šroubovice. Páruje se thymin s adeninem. Obsahuje částečné dvoušroubovice a páruje se uracil s adeninem. Je kompletně jednovláknová.

Kdy bílkoviny nejsnáze agregují?. Při velmi nízké teplotě. Při vysokém pH. Při nadbytku disulfidických můstků. V izoelektrickém bodě, kdy mají stejný počet kladných i záporných nábojů.

Co popisuje elektroforéza?. Rozklad molekul při zahřátí. Pohyb elektricky nabitých částic ve stejnosměrném poli. Difúzi neutrálních molekul. Distribuci látek podle pH.

Na čem závisí rychlost částic při elektroforéze?. Na náboji zkušební trubice. Na barvě světla osvětlujícího gel. Na poloměru částic, viskozitě prostředí a intenzitě elektrického pole. Na teplotě roztoku.

Co se během elektroforézy děje?. Pohyb nabitých částic ve stejnosměrném elektrickém poli. Pohyb neutrálních molekul podél gradientu koncentrace. Chemická reakce mezi ionty. Adsorpce na povrch gelu.

Při absorpční spektrofotometrii byla absorbována 90 % záření. Jaká je absorbance?. 0,041. 0,1. 1. 9.

Součástí spektrofotometru je: Optická mřížka. Rentgenová trubice. Masový spektrometr. Elektroforézní komora.

Jednotka molárního absorpčního koeficientu ε je: mol·L⁻¹. L·mol⁻¹·cm⁻¹. cm·mol⁻¹. mol·cm⁻².

Základem emisního (atomového plamenového) spektrofotometru je: Laserový zdroj. Hořák poskytující barevný plamen. Rentgenka. Ultrazvuková sonda.

Na jakém zákoně je založena absorpční spektrofotometrie?. Boyleův zákon. Raoultův zákon. Lambert–Beerův zákon. Daltonův zákon.

Jak zní Lambert–Beerův zákon v jednom z možných tvarů?. I = I₀ · e^(εcx). I = I₀ · 10^(–εcx). A = I/I₀. T = ε · c · x.

Na čem závisí absorbance A měřená spektrofotometrem?. Na druhu látky a její koncentraci. Na tlaku vzorku. Na pH roztoku. Na polaritě světla.

Který vzorec vyjadřuje absorbanci A?. A = ε · c · x. A = I/I₀. A = I₀/I. A = T = I/I₀.

Co popisuje transmitance T?. T = ε · c · x. T = I/I₀. T = I₀ – I. T = log(I₀/I).

Při absorpci 99 % záření je transmitance T rovna: 0,001. 0,01. 0,1. 0,99.

Polarizované světlo tvoří paprsky, jejichž vlny mají: Náhodné směry kmitu. Stejný směr kmitu. Rotující rovinu kmitu. Vlny různých frekvencí.

Polarizované světlo lze získat odrazem, lomem, dvojlomem a použitím: Difrakční mřížky. Černé skříňky. Fluorescenčního barviva. Polaroidu.

Polarimetr se používá k měření: pH roztoku. Optické otáčivosti. Koncentrace plynů. Tloušťky vzorku.

Na čem závisí výsledek polarimetrie?. Na tlaku vzorku. Na koncentraci opticky aktivní látky. Na teplotě vzorku. Na pH roztoku.

Polarimetrie využívá světlo: Cirkulárně polarizované. Elipticky polarizované. Nezářené. Lineárně polarizované.

Co lze měřit polarimetrem?. pH roztoku. Povrchovou tenzi. Optickou aktivitu a nepřímo koncentraci. Hustotu kapaliny.

Který typ světla existuje kromě lineární polarizace?. Cirkulární a eliptická polarizace. Paralelní polarizace. Sférická polarizace. Transverzální polarizace.

Která z následujících látek tvoří koloidní roztok?. Dispergované zlato. Thymin. Kyselina glutamová. Ethanol.

Co z následujícího NEtvoří koloidní roztok ve vodě?. Škrob. Agar. Thymin. Dispergované zlato.

Která vlastnost se označuje jako opalescence?. Absorpce UV záření. Fluorescence. Polarizace světla. Rozptyl světla na malých částicích.

Co vyjadřuje Reynoldsovo číslo v proudění kapaliny?. Poměr hydrostatického a dynamického tlaku. Poměr tlakového spádu a viskozity. Pomáhá určit přechod laminárního proudění na turbulentní. Mechanickou práci srdce.

Na které z veličin Reynoldsovo číslo NEzávisí?. Průměru potrubí. Střední rychlosti. Viskozitě kapaliny. Délce potrubí.

Které složky vstupují do výpočtu Reynoldsova čísla Re = v·ρ·r/η?. Hustota, střední rychlost, průměr potrubí, viskozita. Teplota, tlak, viskozita. Hydrostatický tlak, délka potrubí. Hmotnost kapaliny, gravitační zrychlení.

Co je aneurysma?. Zúžení tepny. Rozšíření cévy, které může prasknout. Krvácení do mozku. Sraženina v žíle.

Co může vést k prasknutí cévy?. Nízký krevní tlak. Nízká hladina cholesterolu. Změna hladiny glukózy. Vysoký dlouhodobý tlak na cévní stěnu.

Kde jsou Korotkovy zvuky nejsilnější?. Při diastole. Při středním arteriálním tlaku. Při průtoku v žíle. Při průtoku v kapiláře.

Zákon kontinuity S·v = konst. je speciálním vyjádřením kterého fyzikálního zákona?. Zákona zachování hmotnosti. Zákona zachování hybnosti. Zákona zachování náboje. Zákona zachování energie.

Jaký vzorec odpovídá Hagen–Poiseuillovu zákonu pro objemový průtok Q?. Q = π·r²·Δp / η·l. Q = π·r⁴·Δp / (8·η·l). Q = 8·η·l / (π·r⁴·Δp). Q = π·r⁴ / (η·l·Δp).

Co říká Bernoulliho rovnice o proudění kapaliny?. Součet hydrostatického a hydrodynamického tlaku je konstantní. Součet energie a tlaku roste lineárně. Dynamický tlak je vždy vyšší než hydrostatický. Tlak v potrubí je proporcionální k viskozitě.

Jaká je hodnota středního aortálního tlaku v kPa a v mmHg?. 13,3 kPa = 100 mmHg. 5 kPa = 50 mmHg. 20 kPa = 150 mmHg. 1 kPa = 10 mmHg.

Jaký je tlak v dutých žílách u ústí do srdce?. 0–5 kPa. 10–15 kPa. 20–25 kPa. 30–35 kPa.

Pokud se průměr trubice zvětší ze 3 cm na 6 cm při konstantním Q, jak se změní rychlost v?. Zvýší se 4×. Zvýší se 2×. Sníží se na ¼. Zůstane stejná.

Voda teče trubicí o poloměru 4 cm rychlostí v. Jak se změní v při zmenšení poloměru na 1 cm (konstantní Q)?. Zvýší se 4×. Zvýší se 8×. Zvýší se 16×. Sníží se 4×.

Jaké typ proudění krve je fyziologické?. Turbulentní. Laminární. Chaotické. Radiální.

Co je onkotický tlak?. Hydrostatický tlak krve. Osmotický tlak bílkovin krevní plazmy. Dynamický tlak v kapiláře. Parciální tlak CO₂.

Krev je z fyzikálního hlediska: Roztokem lipidů. Plynem. Pevným gelem. Suspenzí krevních bílkovin ve vodě s nízkomolekulárními látkami.

Které metody se používají pro měření krevního tlaku?. Spektrofotometrie a refraktometrie. Přímá katetrová a nepřímá Riva-Rocciho metoda. Elektroforéza a polarimetrie. CT a MRI.

Mechanická práce srdce je W = p · dV. Jaký tlak se zde bere v úvahu?. Pouze elastický odpor cév. Překonávaný elastický, neelastický a zanedbatelný proudový odpor při klidu. Hydrostatický tlak v srdci. Tlak v aortě.

Jaká je mechanická práce srdce v klidu za jeden tep?. 13 J. 5,2 J. 1,12 J. 0,35 J.

Jaký je mechanický výkon srdce v klidu?. 0,35 W. 9 W. 1,3 W. 13 W.

Jaký je parciální tlak kyslíku ve tkáních?. 4 kPa. 100 mmHg. 13,3 kPa. 1 kPa.

Prostup O₂ a CO₂ přes kapilární stěnu probíhá: Aktivním transportem. Difúzí na základě parciálních tlaků. Konvekcí krve. Filtrem.

Jaký je parciální tlak CO₂ v alveolech?. 1 kPa. 4 kPa. 5,2 kPa. 13,3 kPa.

Raoultův zákon popisuje parciální tlak nasycené páry nad roztokem jako: Tlak nad čistým rozpouštědlem vynásobený jeho molovým zlomkem. Součet tlaků všech složek roztoku. Funguje pouze pro ideální plyny. Konstantní bez závislosti na koncentraci.

Spirometrií se stanovuje především: Reziduální kapacita plic. Vitální kapacita plic. Anatomický mrtvý prostor. Parciální tlak O₂.

Co je vitální kapacita plic?. Objem vzduchu zadržený po normálním výdechu. Minute-volume. Objem po maximálním výdechu. Maximální výdech po maximálním vdechu.

Jaký je objem inspirační kapacity u zdravého dospělce?. 1 l. 3 l. 5 l. 7 l.

Kolik vzduchu zůstává v plicích po normálním výdechu (reziduální kapacita)?. 0,15 l. 1 l. 3 l. 5 l.

Vzorec pro objemovou práci plic je W = p · ΔV. Co znamená ΔV?. Změna ventilačního objemu. Reziduální objem. Frekvence dýchání. Tlakový rozdíl.

Jaký je obvyklý minutový objem dýchání u dospělého?. 3–4 l/min. 7 l/min. 12–16 l/min. 20–25 l/min.

Co je plicní kompliance (poddajnost)?. Poměr změny objemu ke změně nitroplicního tlaku. Parciální tlak vzduchu. Odpor dýchacích svalů. Frekvence dýchání.

Anatomický mrtvý prostor má objem přibližně: 50 ml. 100 ml. 150 ml. 300 ml.

Co musí překonávat proud vzduchu při dýchání kromě elastického odporu?. Iontovou vodivost. Kavitaci. Proudový (viskózní) odpor měkkých tkání. Osmotický tlak.

Elastický dýchací odpor vzduchu je dán především: Objemem anatomického mrtvého p. Viskózními vlastnostmi měkkých tkání. Povrchovým napětím alveol. Pružností plicní tkáně a účinkem dýchacích svalů.

Neelastický (proudový) dýchací odpor je způsoben: Pružností tkáně. Viskózními vlastnostmi měkkých tkání a průdušek. Povrchovým napětím alveol. Parciálním tlakem CO₂.

Hodnota mechanické práce potřebné k normálnímu nádechu u zdravého jedince je přibližně: 0,035 J. 0,35 J. 3,5 J. 35 J.

Vzorec pro mechanickou práci plic je W = p · ΔV. Co nejlépe vyjadřuje „p“ v tomto vzorci?. Parciální tlak oxidu uhličitého v plicích. Parciální tlak kyslíku v alveolech. Rozdíl tlaku mezi alveoly a pohrudnicí (nitrohrudní versus nitroplicní tlak). Absolutní atmosférický tlak.

Jaký je intrapulmonární (alveolární) tlak během expirace vzhledem k atmosférickému tlaku?. Nižší než atmosférický. Stejný jako atmosférický. Vyšší než atmosférický. Kolísá mezi nižším a stejným.

Co označuje přechodné (transitionální) plicní proudění?. Turbulentní proudění v alveolech. Proud opačného směru při větvení dýchacích cest. Laminární proudění v trachee. Konvekční proudění krve v plicních kapilárách.

Během inspirace je intrapulmonární (alveolární) tlak: Vyšší než atmosférický. Nižší než atmosférický. Stejný jako pleurální tlak. Proměnlivý mezi diastolou a systolou.