Fenotyp je: je podminěn genotypem je soubor všech genů je určován vždy jen haploidní sadou chromosomů závisí pouze na genotypu.
Čisté linie: získáme ve šlechtitelství nejčastěji inbreedingem (příbuzenským křížením) jsou tvořeny jedinci shodnými fenotypicky a rozdílnými genotypicky jsou tvořeny jedinci vzniklými vegetativně získáme nejčastěji náhodným křížením.
Při monogenní dědičnosti: je možný pouze jeden fenotyp je znak podmiňován vždy jen jednou alelou jsou znaky podmiňovány jedním genem jsou v genotypu vždy identické.
Alela: je jednotkou fenotypu se vždy vyskytuje ve dvou formách je konkrétní forma genu se vždy vyskytuje ve více formách.
Pojem aktivní alela: označuje alelu, na kterou nepůsobí selekce je synonymem pro alelu dominantní vyjadřuje působení alel u recesivního homozygota se používá v polygenní dědičnosti.
Genofondem rozumíme: všechny geny určitého jedince soubor všech alel všech členů populace žádná z uvedených alternit není správná genetickou výbavou určité rodiny.
Genofond je: soubor genů buňky soubor všech alel v populaci soubor všech fenotypů soubor jedinců, kteří se mohou navzájem křížit.
Geny malého účinku: žádná z uvedených alternit není správná obvykle podmiňují jen monogenní znaky jsou málo závislé na vnějším prostředí se vyskytují pouze na X chromosomu .
Pojem aktivní alela: je synonymem pro alelu dominantní u monogenní dědičnosti znamená minor gen, který se projeví ve fenotypu při polygenní determinaci znaku vyjadřuje působení alel u recesivního homozygota označuje alelu, na kterou nepůsobí selekce.
Genofondem rozumíme: všechny geny určitého jedince žádná z uvedených alternit není správná všechny geny jedné buňky genetickou výbavu určité rodiny.
Alogamická populace: je obvykle tvořena organismy odděleným pohlavím je např. populace lidská je tvořena organismy, které se rozmnožují samoopylením je tvořena vždy dvěma čistými liniemi.
Chromosomové genetické mapy: jsou založeny na relativní vzdálenosti genů téže vazebné skupiny ukazují polohu chromosomů v karyotypu měří vzdálenost genů mezi nehomologními chromosomy ukazují rozdílnou polohu chromosomů.
Mutace: je synonymum pro modifikaci jsou vždy pro organismy nevýhodné způsobují genetický posun podmiňují proměnlivost genotypů.
Teorii vzniku živých forem samooplození vyslovil: L. Pasteur Hippokrates Aristoteles A. I. Oparin.
Studiem bakterií se zabýval: Lois Pasteur Carl Linné R. Koch I. P. Pavlov.
Původce tuberkulózy objevil: Robert Koch Louis Pasteur I. I. Mečnikov S. N. Vinogradskij.
Hippokrates žil v: Egyptě Indii Řecku Itálii.
William Harwey: sestrojil mikroskop objasnil krevní oběh člověka odmítl teorii samooplození objevil krevní skupiny.
Tzv. základní biogenetický zákon stanovil: francouzský přírodovědec G. Cuvier německý zoolog E. Haeckel švédský přírodovědec C. Linné anglický přírodovědec Ch. R. Darwin.
Průkaz určité alely u skupiny pacientů s určitým znakem častěji než by odpovídalo náhodě: je označován jako asociace je hodnocen jako genová vazba je obvyklý u polygenní dědičnosti je typický pro izoláty.
Matroklinní dědičnost: znamená vliv matky na vývoj plodu v průběhu těhotenství žádná z uvedených alternit není správná je podmíněna lokalizací genů na X chromosomu je podmíněna lokalizací genů na chromosomech mitochondriích.
Dominantní dědičnost znaku: popsal J. E. Purkyně se manifestuje přenosem znaku z generace na generaci (tzv. vertikální dědičnost) je u člověka vzácným jevem se manifestuje vždy již po narození.
Recesivní dědičnost: je v lidské genetice vyjímečná je pojem pro provyjádření znaku pouze u recesivních homozygotů je nejčastější typ dědičnosti monogenních chorob člověka je charektizována genotypovým štěpným poměrem 1:2:1 v F2 generaci .
Civilní choroby: nejsou dědičné, jsou vyvolávány pouze civilizačními vlivy jsou nejčastěji autozomálně dominantně dědičné, fenotyp je ovlivňován civilizačními vlivy jsou nejčastěji polygenně dědičné, fenotyp je ovlivňován civilizačními vlivy jsou nejčastěji autozomálně recesivně dědičné, vlivy prostředí je neovlivňují.
Koeficient příbuznosti 1/2 je mezi: sourozenci otcem a dcerou matkou a synem otcem a synem.
Neúplná penetrace: je pojem pro vyjádření různé regulace funkce genu je termín, vyjadřující pravděpodobnost manifestace určitého genotypu je termín, vyjadřující různý stupeň vyjádření znaku je pojem pro neúplný průnik genů jedné populace do druhé populace.
Pleitropní efekt genu značí, že: znak je podmíně samostatným účinkem různých genů gen se manifestuje různým stupněm vyjádření ve fenotypu gen ovlivňuje více znaků jeho manifestace se projeví jen u X vázaných chorob.
Dominantně dědičným znakem člověka je: ostoskleróza cystická fibróza diabetes mellitus I. i II. typu polycystická choroba ledvin, typ dospělých.
X vázaným dědičným znakem člověka je: hemofilie A a B Rh krevní skupina barvoslepost azoospermie.
Genetická vazba: je podmíněna genovou interakcí má jen teoretický význam je využívána v genetické konzultaci, cytogenetice a molekulární genetice je podmíněna blízkou lokalizací genů na jednom chromosomu.
Mezi interakce nealelních genů patří: komplementarita epistáze exkluze kodominance.
Dědivost: je schopnost dědit určitý znak vyjadřuje podíl geneticky podmíněné variability na variabilitě znaku je dána podílem V(A)/V(A)+V(P) je podmíněna působením genů malého účinku a prostředí.
Aditivní interakce alel: vyjadřuje jejich přídavný efekt ve fenotypu je typickká pro polygenní dědičnost je interakce při které se sčítá účinek alel ve fenotypu je typická pro multifaktoriální dědičnost.
Znaky s multifaktoriální dědičností jsou ovlivněny: aditativním účinkem alel interakcí genotypu a prostředí dominantním efektem alel vlivy prostředí.
Cytogenetickým mechanismem při nepohlavním rozmnožování je: amitóza meióza mitóza crossing over.
Gamety mají: 3(n)´ chromosomů diplodní počet chromosomů dvě sady chromosomů haploidní počet chromosomů .
Gamety obratlovců: vznikají z haploidních somatických buněk meiózou vznikajá z diploidních somatických buněk mitózou jsou haploidní (mají jednu sadu chromosomů) se dělí mitózou na haploidní somatické buňky .
Pokud jsou samčí a samičí gonády na jednom jedinci hovoříme o: harmafroditismu gonochorismu kryptorchismu oogonii.
pólová buňka: polarizuje membrány v místě synapse nerv-sval vzniká v procesu oogeneze je buňka zadního pólu očního bulbu je tetraploidní.
Gamety jsou: zralé pohlavní buňky buňky s diploidním počtem chromosomů buňky vzniklé amitózou buňky vzniklé rozdělením zygoty.
Při dihybridizmu: v F2 generaci nacházíme 4 typy homozygotů v F2 generace je 9/16 dominantních homozygotů vznikají pouze heterozygotní jedinci homozygoti jsou shodní pouze s jedním z rodičů.
Dihybrid AaBb tvoří za podmínek nezávislé kombinaci obou genů: 2 typy gamet v F2 generaci 3 fenotypy gamety AA, BB, aa, bb v F2 generaci 9 genotypů.
Při dihybridizmu za podmínek volné kombinovatelnosti obou genů: vzniká 9 rozdílných genotypů v F2 v F2 generaci je 9/16 dominantních homozygotů v F2 generaci vznikají pouze heterozygotní jedinci homozygoti jsou shodní pouze s jedním z rodičů.
Fenotypový štěpný poměr 1:1:1:1 platí za podmínek volné kombinovatelnosti pro křížení: žádná z uvedených alternit není správná dvou dvojnásobných heterozygotů dvou homozygotů při neúplné dominanci dominanrního homozygota s heterozygotem.
Stav, kdy je fenotyp heterozygotního jedince odlišný od fenotypu dominantního i recesivního homozygota, nacházíme při následujícím vztahu mezi alelami téhož genu: úplná dominance neúplná dominance kodominance úplná recesivita.
Při neúplné dominanci A nad a je heterozygot Aa fenotypově: odlišný od obou homozygotů shodný s AA shodný s aa v rozmezí fenotypů AA a aa.
Při neúplné dominanci při křížení dvou různých homozygotů: heterozygotní genotyp potomků vede ke vzniku vlastního fenotypu jsou potomci stejní jako jeden z rodičů nacházíme štěpení 1:1 dochází v F1 generaci ke vzniku nového fenotypu.
Pří úplné dominanci při křížení dominantního homozygota s heterozygotem (AA x Aa): je polovina potomků homozygotních nacházíme ve fenotypu štěpení 1:1 dochází ke štěpení 3:1 dochází ke štěpení 1:2:1.
Při křížení dvou dominantních homozygotů se v jejich potomstvu: žádná z uvedených alternit není správná vyskytují dominantní homozygoti pouze v F1 generaci dochází ke štěpení v F2 generaci vyskytují recesivní znaky asi v 1% případů.
Genotypový štěpný poměr při křížení dvou heterozygotů (Aa x Aa) je: žádná z uvedených alternit není správná 1:1 3:1 1:3.
V 1. filiální generaci (F1) při monohybridismu s neúplnou dominancí jsou všichni jedinci: fenotypově odlišní od parentální generace a genotypově uniformní stejní jako jeden z rodičů lišící se navzájem fenotypově, ale shodní genotypově rozdílní od sebe.
Různé formy jednoho a téhož genu se nazývají: alely lokusy karyotyp fenotyp.
Je-li vlastnost (znak) geneticky podmíněna párem funkčně odlišných alel, hovoříme o: homozygotním genotypu heterozygotním genotypu neuniformní jedinci haploidní jedinci.
Jestliže dominantní alela v heterozygotní m genotypu nestačí zajistit fenotypový projev, který by odpovídal dominantně homozygotnímu genotypu: hovoříme o neúplné dominanci heterozygotní jedinci jsou fenotypově odlišní od obou typů homozygotů je štěpný fenotypový poměr v F2 generaci 1:2:1 v F1 jedinci nejsou uniformní.
Pokud jsou rodiče genotypově odlišnými homozygoty (AA x aa): jsou jejich potomci v F1 generaci uniformní je fenotypový štěpný poměr F1 generace 1:1 je genotypový štěpný poměr F2 generace 3:1 může být fenotypový štěpný poměr v F2 generaci 1:2:1.
Křížíme-li jedince parentální generace AA x aa (A neúplná dominance nad a): vzniká v F1 generaci uniformní potomstvo jsou heterozygoti Aa fenotypově shodní s rodičem AA je štěpný fenotypový a genotypový štěpný poměr shodný vzniká v F2 generaci genotypový poměr 1:2:1.
Při křížení jedinců parentální generace AA x BB (A kodominantní s B): vzniká v F1 generaci uniformní potomstvo v F1 generaci jsou jedinci fenotypově shodní s rodičem AA je v F2 generaci fenotypový a genotypový štěpný poměr shodný je v F2 generaci fenotypový poměr 1:2:1.
Při dihybridizmu s úplnou dominancí alel obou genů a jejich volnou kombinovatelností nacházíme v F2 následující počet různých fenotypů: 1 3 2 4.
Při úplné dominanci křížením heterozygota s recesivním homozygotem při monohybridizmu získáme: potomstvo s dvěma odlišnými genotypy uniformní potomstvo fenotypy shodné s parentální generací pouze recesivní homozygoty.
Při monohybridizmu a úplné dominanci křížením heterozygota s recesivním homozygotem získáme: dva fenotypy v poměru 1:1 uniformní potomstvo shodný genotyp všech jedinců 50% potomků s výskytem recesivních znaků.
Při úplné dominanci A nad a je heterozygot Aa fenotypově: shodný s AA shodný s aa mezi AA a aa odlišný od obou rodičů (AA, aa).
Při křížení dvou různých homozygotů (AA x aa): je potomstvo uniformní nacházíme štěštěpení 1:1 dochází ke štěpení 1:2:1 nacházíme štěštěpení 3:1.
Při úplné dominanci při křížení dominantního homozygota s heterozygotem (AA x Aa): je genotypový štěpný poměr 1:1 nacházíme ve fenotypu štěpení 1: 1 jsou potomci ve fenotypu stejní dochází ke štěpení 1:2:1.
Při křížení dvou dominantních homozygotů se v jejich potomstvu: objeví jedna čtvrtina heterozygotů vyskytují dominantní homozygoti pouze v F1 generaci vyskytují pouze dominantní homozygoti vyskytují recesivní znaky asi v 1% případů.
Kvantitativní znaky jsou obvykle: podmíněny malým počtem genů malého účinku podmíněny vyšším počtem genů ,alého účinku podmíněny genem velkého účinku málo závislé na faktorech prostředí.
Příbuzenské křížení v populaci má za následek: změnu genových frekvencí vzestup počtu heterozygotů pokles četnosti heterozygotů snížení počtu dominantních homozygotů .
Heterosa: se používá ve šlechtitelství je značně nebezpečná pro chovy se uplatňuje u příbuzenských sňatků zvyšuje počet dominantních homozygotů .
Mozaika je: organismus tvořený směsí buněk téhož druhu s různou genetickou výbavou jedinec s karyotypem 45,X buňka se dvěma jádry organismus, který má jak mužské tak ženské pohlavní orgány.
Léčení osob postižených dědičnými chorobami: zlepšuje genofond populace zmenšuje frekvenci mutantních alel ovlivňuje positivně genotyp léčených osob ovlivňuje positivně fenotyp léčených osob.
Má-li matka krevní skupinu 0 a otec rovněž 0, mohou mít děti krevní skupinu: 0 0 a A 0, A, AB 0, A, AB, B.
Má-li dítě krevní skupinu A, mohl otec mít krevní skupinu 0 krevní skupinu A krevní skupinu AB krevní skupinu B.
V případě lokalizace genů A a B na různých chromosomech, tvoří jedinec s genotypem AaBb: gametu nesoucí gen A i B gamety nesoucí gen A i a gametu nesoucí gen A i b gametu nesoucí gen a i B.
Vazbová skupina genů je tvořena pouze geny: žádná z uvedených alternit není správná se společnou funkcí původu mateřského se společnou regulací.
Pří křížení červenookého samečka octomilky s bělookou samičkou dostaneme: všechno potomstvo červenooké bělooké samečky a červenooké samičky červenooké samečky a bělooké samičky polovinu potomků bělookých a polovinu červenookých.
Při křížení heterozygotní červenooké samičky octomilky s bělookým samečkem dostaneme: žádná z uvedených alternit není správná pouze bělooké samičky a červenooké samečky pouze červenooké samečky a bělooké samičky polovinu potomků bělookých a polovinu červenookých bez ohledu na pohlaví.
Při křížení heterozygotní červenooké samičky octomilky s červenookým samečkem dostaneme: žádná z uvedených alternit není správná všechno potomstvo bude červenooké červenooké samečky a bělooké samičky bělooké samečky a červenooké samičky .
Chromosomové mutace: jsou u člověka neslučitelné se životem mění pouze stavbu chromosomů mění vždy počet chromosomů můžeme u člověka odhalit i před narozením .
Genové mutace strukturního genu: mohou zaměnit jednu aminokyselinu v peptidovém řetězci mohou zaměnit více aminokyselin v peptidu vždy znamenají kratší peptid se musí projevit změnou peptidu.
Látky, které buněčné dělení vyvolat, jsou: mutageny cytostatika antibiotika mitogeny.
K replikaci jaderné DNA dochází v: G1 fázi S fázi G2 fázi G0 fázi.
Buněčný cyklus nazýváme období od: konce jedné mitózy do konce následující mitózy konce profáze do metafáze začátku G1 do začátku mitózy začátku G1 do konce G2.
V profázi mitózy se chromosom skládá: z jedné chromatidy ze 2 chromatid ze 3 chromatid ze 4 chromatid.
Při mitóze: vznikají dvě geneticky rovnocenná dceřinná jádra vznikají dvě diploidní buňky vznikají dvě rovnocené diploidní gamety pravidelně dochází k procesu crossing-over.
Při nedostatku živin v prostředí se generační doba buňky: nemění prodlužuje zrychluje zrychluje za vzniku nádorových buněk.
V průběhu meiózy: dochází k redukci počtu chromosomů na polovinu se počet chromosomů nemění dochází v důsledku procesu crossing-over k rekombinaci chromosomů dochází v důsledku procesu crossing-over k redukci chromosomů .
Mezi stadia profáze I. meiotického dělení patří: leptoten zygoten pleiocén kolenchym.
Crossing-over je: výměna částí chromatid homologních chromosomů segregace chromosomů cílené vyčlenění genů, které zmutovaly proces redukce chromosomů .
Buněčné jádro: je složeno zejména z rRNA a bílkovin nemá vlastní membránu je typické pro prokaryotické buňky je složeno zejména z DNA a bílkovin.
V inteerfázickém jádře: jsou viditelné chromosomy ve světelném mikroskopu je porušena celistvost molekul DNA dochází ke zdvojení hmoty chromosomů je vytvořeno dělící vřeténko.
Mikrotubuly jsou stavební prvky: centriolů bičíků centromer vlákna dělícího vřeténka.
Soubor chromosomů daného druhu se nazývá: genotyp fenotyp karyotyp genofond.
U člověka se nevyskytují chromosomy: akrocentrické metacentrické telocentrické submetacentrické.
Sesterské chromatidy: vznikají replikací se rozcházejí v anafázi mitózy se rozcházejí v anafázi I. zracího dělení meiózy se rozcházejí v anafázi heterotypického dělení meiózy.
Heterochromosomy u člověka: mají stejné genové složení jen ženského pohlaví se značí v tělových buňkách samce YY určijí pohlaví nemají centromeru.
V lidské bílé krvince je. počet chromosomů diploidní počet autosomů 46 totožný počet chromosomů jako v gametě aneuploidní počet chromosomů .
U většiny eukaryotických organismů nacházíme v tělových buňkách následující počet chromosomů: žádná z uvedených alternit není správná 3n n 4n.
Heterochromosom: je v normální gametě přítomen pouze jeden je v somatické buňce přítomen 23krát se vyskytuje pouze v pohlavních buňkách bývá v každé sadě chromosomů obsažen pětkrát.
Mimojaderné molekuly DNA v buňkách eukaryot: jsou přítomny jak u buněk rostlinných tak i živočišných mají vesměs formu chromosomů eukaryotického typu nesou genetickou informaci představují zásobu materiálu pro tvorbu jaderné DNA.
Z chromosomové mapy člověka: můžeme určit umístění genů na jednotlivé chromosomy určíme i poměrnou vzdálenost genů na chromosomu zjistíme funkci genů na jednotlivých chromosomech vytváříme prostřednictvím cílené hybridologické analýzy.
Kdyby byl počet chromosomů v lidské buňce 69, jednalo by se o: polyploidii triploidii aneuploidii tetraploidii.
|
