Biologie 1LF-1

Fenotyp je: je podminěn genotypem. je soubor všech genů. je určován vždy jen haploidní sadou chromosomů. závisí pouze na genotypu.

Čisté linie: získáme ve šlechtitelství nejčastěji inbreedingem (příbuzenským křížením). jsou tvořeny jedinci shodnými fenotypicky a rozdílnými genotypicky. jsou tvořeny jedinci vzniklými vegetativně. získáme nejčastěji náhodným křížením.

Při monogenní dědičnosti: je možný pouze jeden fenotyp. je znak podmiňován vždy jen jednou alelou. jsou znaky podmiňovány jedním genem. jsou v genotypu vždy identické.

Alela: je jednotkou fenotypu. se vždy vyskytuje ve dvou formách. je konkrétní forma genu. se vždy vyskytuje ve více formách.

Pojem aktivní alela: označuje alelu, na kterou nepůsobí selekce. je synonymem pro alelu dominantní. vyjadřuje působení alel u recesivního homozygota. se používá v polygenní dědičnosti.

Genofondem rozumíme: všechny geny určitého jedince. soubor všech alel všech členů populace. žádná z uvedených alternit není správná. genetickou výbavou určité rodiny.

Genofond je: soubor genů buňky. soubor všech alel v populaci. soubor všech fenotypů. soubor jedinců, kteří se mohou navzájem křížit.

Geny malého účinku: žádná z uvedených alternit není správná. obvykle podmiňují jen monogenní znaky. jsou málo závislé na vnějším prostředí. se vyskytují pouze na X chromosomu.

Pojem aktivní alela: je synonymem pro alelu dominantní u monogenní dědičnosti. znamená minor gen, který se projeví ve fenotypu při polygenní determinaci znaku. vyjadřuje působení alel u recesivního homozygota. označuje alelu, na kterou nepůsobí selekce.

Genofondem rozumíme: všechny geny určitého jedince. žádná z uvedených alternit není správná. všechny geny jedné buňky. genetickou výbavu určité rodiny.

Alogamická populace: je obvykle tvořena organismy odděleným pohlavím. je např. populace lidská. je tvořena organismy, které se rozmnožují samoopylením. je tvořena vždy dvěma čistými liniemi.

Chromosomové genetické mapy: jsou založeny na relativní vzdálenosti genů téže vazebné skupiny. ukazují polohu chromosomů v karyotypu. měří vzdálenost genů mezi nehomologními chromosomy. ukazují rozdílnou polohu chromosomů.

Mutace: je synonymum pro modifikaci. jsou vždy pro organismy nevýhodné. způsobují genetický posun. podmiňují proměnlivost genotypů.

Teorii vzniku živých forem samooplození vyslovil: L. Pasteur. Hippokrates. Aristoteles. A. I. Oparin.

Studiem bakterií se zabýval: Lois Pasteur. Carl Linné. R. Koch. I. P. Pavlov.

Původce tuberkulózy objevil: Robert Koch. Louis Pasteur. I. I. Mečnikov. S. N. Vinogradskij.

Hippokrates žil v: Egyptě. Indii. Řecku. Itálii.

William Harwey: sestrojil mikroskop. objasnil krevní oběh člověka. odmítl teorii samooplození. objevil krevní skupiny.

Tzv. základní biogenetický zákon stanovil: francouzský přírodovědec G. Cuvier. německý zoolog E. Haeckel. švédský přírodovědec C. Linné. anglický přírodovědec Ch. R. Darwin.

Průkaz určité alely u skupiny pacientů s určitým znakem častěji než by odpovídalo náhodě: je označován jako asociace. je hodnocen jako genová vazba. je obvyklý u polygenní dědičnosti. je typický pro izoláty.

Matroklinní dědičnost: znamená vliv matky na vývoj plodu v průběhu těhotenství. žádná z uvedených alternit není správná. je podmíněna lokalizací genů na X chromosomu. je podmíněna lokalizací genů na chromosomech mitochondriích.

Dominantní dědičnost znaku: popsal J. E. Purkyně. se manifestuje přenosem znaku z generace na generaci (tzv. vertikální dědičnost). je u člověka vzácným jevem. se manifestuje vždy již po narození.

Recesivní dědičnost: je v lidské genetice vyjímečná. je pojem pro provyjádření znaku pouze u recesivních homozygotů. je nejčastější typ dědičnosti monogenních chorob člověka. je charektizována genotypovým štěpným poměrem 1:2:1 v F2 generaci.

Civilní choroby: nejsou dědičné, jsou vyvolávány pouze civilizačními vlivy. jsou nejčastěji autozomálně dominantně dědičné, fenotyp je ovlivňován civilizačními vlivy. jsou nejčastěji polygenně dědičné, fenotyp je ovlivňován civilizačními vlivy. jsou nejčastěji autozomálně recesivně dědičné, vlivy prostředí je neovlivňují.

Koeficient příbuznosti 1/2 je mezi: sourozenci. otcem a dcerou. matkou a synem. otcem a synem.

Neúplná penetrace: je pojem pro vyjádření různé regulace funkce genu. je termín, vyjadřující pravděpodobnost manifestace určitého genotypu. je termín, vyjadřující různý stupeň vyjádření znaku. je pojem pro neúplný průnik genů jedné populace do druhé populace.

Pleitropní efekt genu značí, že: znak je podmíně samostatným účinkem různých genů. gen se manifestuje různým stupněm vyjádření ve fenotypu. gen ovlivňuje více znaků. jeho manifestace se projeví jen u X vázaných chorob.

Dominantně dědičným znakem člověka je: ostoskleróza. cystická fibróza. diabetes mellitus I. i II. typu. polycystická choroba ledvin, typ dospělých.

X vázaným dědičným znakem člověka je: hemofilie A a B. Rh krevní skupina. barvoslepost. azoospermie.

Genetická vazba: je podmíněna genovou interakcí. má jen teoretický význam. je využívána v genetické konzultaci, cytogenetice a molekulární genetice. je podmíněna blízkou lokalizací genů na jednom chromosomu.

Mezi interakce nealelních genů patří: komplementarita. epistáze. exkluze. kodominance.

Dědivost: je schopnost dědit určitý znak. vyjadřuje podíl geneticky podmíněné variability na variabilitě znaku. je dána podílem V(A)/V(A)+V(P). je podmíněna působením genů malého účinku a prostředí.

Aditivní interakce alel: vyjadřuje jejich přídavný efekt ve fenotypu. je typickká pro polygenní dědičnost. je interakce při které se sčítá účinek alel ve fenotypu. je typická pro multifaktoriální dědičnost.

Znaky s multifaktoriální dědičností jsou ovlivněny: aditativním účinkem alel. interakcí genotypu a prostředí. dominantním efektem alel. vlivy prostředí.

Cytogenetickým mechanismem při nepohlavním rozmnožování je: amitóza. meióza. mitóza. crossing over.

Gamety mají: 3(n)´ chromosomů. diplodní počet chromosomů. dvě sady chromosomů. haploidní počet chromosomů.

Gamety obratlovců: vznikají z haploidních somatických buněk meiózou. vznikajá z diploidních somatických buněk mitózou. jsou haploidní (mají jednu sadu chromosomů). se dělí mitózou na haploidní somatické buňky.

Pokud jsou samčí a samičí gonády na jednom jedinci hovoříme o: harmafroditismu. gonochorismu. kryptorchismu. oogonii.

pólová buňka: polarizuje membrány v místě synapse nerv-sval. vzniká v procesu oogeneze. je buňka zadního pólu očního bulbu. je tetraploidní.

Gamety jsou: zralé pohlavní buňky. buňky s diploidním počtem chromosomů. buňky vzniklé amitózou. buňky vzniklé rozdělením zygoty.

Při dihybridizmu: v F2 generaci nacházíme 4 typy homozygotů. v F2 generace je 9/16 dominantních homozygotů. vznikají pouze heterozygotní jedinci. homozygoti jsou shodní pouze s jedním z rodičů.

Dihybrid AaBb tvoří za podmínek nezávislé kombinaci obou genů: 2 typy gamet. v F2 generaci 3 fenotypy. gamety AA, BB, aa, bb. v F2 generaci 9 genotypů.

Při dihybridizmu za podmínek volné kombinovatelnosti obou genů: vzniká 9 rozdílných genotypů v F2. v F2 generaci je 9/16 dominantních homozygotů. v F2 generaci vznikají pouze heterozygotní jedinci. homozygoti jsou shodní pouze s jedním z rodičů.

Fenotypový štěpný poměr 1:1:1:1 platí za podmínek volné kombinovatelnosti pro křížení: žádná z uvedených alternit není správná. dvou dvojnásobných heterozygotů. dvou homozygotů při neúplné dominanci. dominanrního homozygota s heterozygotem.

Stav, kdy je fenotyp heterozygotního jedince odlišný od fenotypu dominantního i recesivního homozygota, nacházíme při následujícím vztahu mezi alelami téhož genu: úplná dominance. neúplná dominance. kodominance. úplná recesivita.

Při neúplné dominanci A nad a je heterozygot Aa fenotypově: odlišný od obou homozygotů. shodný s AA. shodný s aa. v rozmezí fenotypů AA a aa.

Při neúplné dominanci při křížení dvou různých homozygotů: heterozygotní genotyp potomků vede ke vzniku vlastního fenotypu. jsou potomci stejní jako jeden z rodičů. nacházíme štěpení 1:1. dochází v F1 generaci ke vzniku nového fenotypu.

Pří úplné dominanci při křížení dominantního homozygota s heterozygotem (AA x Aa): je polovina potomků homozygotních. nacházíme ve fenotypu štěpení 1:1. dochází ke štěpení 3:1. dochází ke štěpení 1:2:1.

Při křížení dvou dominantních homozygotů se v jejich potomstvu: žádná z uvedených alternit není správná. vyskytují dominantní homozygoti pouze v F1 generaci. dochází ke štěpení v F2 generaci. vyskytují recesivní znaky asi v 1% případů.

Genotypový štěpný poměr při křížení dvou heterozygotů (Aa x Aa) je: žádná z uvedených alternit není správná. 1:1. 3:1. 1:3.

V 1. filiální generaci (F1) při monohybridismu s neúplnou dominancí jsou všichni jedinci: fenotypově odlišní od parentální generace a genotypově uniformní. stejní jako jeden z rodičů. lišící se navzájem fenotypově, ale shodní genotypově. rozdílní od sebe.

Různé formy jednoho a téhož genu se nazývají: alely. lokusy. karyotyp. fenotyp.

Je-li vlastnost (znak) geneticky podmíněna párem funkčně odlišných alel, hovoříme o: homozygotním genotypu. heterozygotním genotypu. neuniformní jedinci. haploidní jedinci.

Jestliže dominantní alela v heterozygotní m genotypu nestačí zajistit fenotypový projev, který by odpovídal dominantně homozygotnímu genotypu: hovoříme o neúplné dominanci. heterozygotní jedinci jsou fenotypově odlišní od obou typů homozygotů. je štěpný fenotypový poměr v F2 generaci 1:2:1. v F1 jedinci nejsou uniformní.

Pokud jsou rodiče genotypově odlišnými homozygoty (AA x aa): jsou jejich potomci v F1 generaci uniformní. je fenotypový štěpný poměr F1 generace 1:1. je genotypový štěpný poměr F2 generace 3:1. může být fenotypový štěpný poměr v F2 generaci 1:2:1.

Křížíme-li jedince parentální generace AA x aa (A neúplná dominance nad a): vzniká v F1 generaci uniformní potomstvo. jsou heterozygoti Aa fenotypově shodní s rodičem AA. je štěpný fenotypový a genotypový štěpný poměr shodný. vzniká v F2 generaci genotypový poměr 1:2:1.

Při křížení jedinců parentální generace AA x BB (A kodominantní s B): vzniká v F1 generaci uniformní potomstvo. v F1 generaci jsou jedinci fenotypově shodní s rodičem AA. je v F2 generaci fenotypový a genotypový štěpný poměr shodný. je v F2 generaci fenotypový poměr 1:2:1.

Při dihybridizmu s úplnou dominancí alel obou genů a jejich volnou kombinovatelností nacházíme v F2 následující počet různých fenotypů: 1. 3. 2. 4.

Při úplné dominanci křížením heterozygota s recesivním homozygotem při monohybridizmu získáme: potomstvo s dvěma odlišnými genotypy. uniformní potomstvo. fenotypy shodné s parentální generací. pouze recesivní homozygoty.

Při monohybridizmu a úplné dominanci křížením heterozygota s recesivním homozygotem získáme: dva fenotypy v poměru 1:1. uniformní potomstvo. shodný genotyp všech jedinců. 50% potomků s výskytem recesivních znaků.

Při úplné dominanci A nad a je heterozygot Aa fenotypově: shodný s AA. shodný s aa. mezi AA a aa. odlišný od obou rodičů (AA, aa).

Při křížení dvou různých homozygotů (AA x aa): je potomstvo uniformní. nacházíme štěštěpení 1:1. dochází ke štěpení 1:2:1. nacházíme štěštěpení 3:1.

Při úplné dominanci při křížení dominantního homozygota s heterozygotem (AA x Aa): je genotypový štěpný poměr 1:1. nacházíme ve fenotypu štěpení 1: 1. jsou potomci ve fenotypu stejní. dochází ke štěpení 1:2:1.

Při křížení dvou dominantních homozygotů se v jejich potomstvu: objeví jedna čtvrtina heterozygotů. vyskytují dominantní homozygoti pouze v F1 generaci. vyskytují pouze dominantní homozygoti. vyskytují recesivní znaky asi v 1% případů.

Kvantitativní znaky jsou obvykle: podmíněny malým počtem genů malého účinku. podmíněny vyšším počtem genů ,alého účinku. podmíněny genem velkého účinku. málo závislé na faktorech prostředí.

Příbuzenské křížení v populaci má za následek: změnu genových frekvencí. vzestup počtu heterozygotů. pokles četnosti heterozygotů. snížení počtu dominantních homozygotů.

Heterosa: se používá ve šlechtitelství. je značně nebezpečná pro chovy. se uplatňuje u příbuzenských sňatků. zvyšuje počet dominantních homozygotů.

Mozaika je: organismus tvořený směsí buněk téhož druhu s různou genetickou výbavou. jedinec s karyotypem 45,X. buňka se dvěma jádry. organismus, který má jak mužské tak ženské pohlavní orgány.

Léčení osob postižených dědičnými chorobami: zlepšuje genofond populace. zmenšuje frekvenci mutantních alel. ovlivňuje positivně genotyp léčených osob. ovlivňuje positivně fenotyp léčených osob.

Má-li matka krevní skupinu 0 a otec rovněž 0, mohou mít děti krevní skupinu: 0. 0 a A. 0, A, AB. 0, A, AB, B.

Má-li dítě krevní skupinu A, mohl otec mít. krevní skupinu 0. krevní skupinu A. krevní skupinu AB. krevní skupinu B.

V případě lokalizace genů A a B na různých chromosomech, tvoří jedinec s genotypem AaBb: gametu nesoucí gen A i B. gamety nesoucí gen A i a. gametu nesoucí gen A i b. gametu nesoucí gen a i B.

Vazbová skupina genů je tvořena pouze geny: žádná z uvedených alternit není správná. se společnou funkcí. původu mateřského. se společnou regulací.

Pří křížení červenookého samečka octomilky s bělookou samičkou dostaneme: všechno potomstvo červenooké. bělooké samečky a červenooké samičky. červenooké samečky a bělooké samičky. polovinu potomků bělookých a polovinu červenookých.

Při křížení heterozygotní červenooké samičky octomilky s bělookým samečkem dostaneme: žádná z uvedených alternit není správná. pouze bělooké samičky a červenooké samečky. pouze červenooké samečky a bělooké samičky. polovinu potomků bělookých a polovinu červenookých bez ohledu na pohlaví.

Při křížení heterozygotní červenooké samičky octomilky s červenookým samečkem dostaneme: žádná z uvedených alternit není správná. všechno potomstvo bude červenooké. červenooké samečky a bělooké samičky. bělooké samečky a červenooké samičky.

Chromosomové mutace: jsou u člověka neslučitelné se životem. mění pouze stavbu chromosomů. mění vždy počet chromosomů. můžeme u člověka odhalit i před narozením.

Genové mutace strukturního genu: mohou zaměnit jednu aminokyselinu v peptidovém řetězci. mohou zaměnit více aminokyselin v peptidu. vždy znamenají kratší peptid. se musí projevit změnou peptidu.

Látky, které buněčné dělení vyvolat, jsou: mutageny. cytostatika. antibiotika. mitogeny.

K replikaci jaderné DNA dochází v: G1 fázi. S fázi. G2 fázi. G0 fázi.

Buněčný cyklus nazýváme období od: konce jedné mitózy do konce následující mitózy. konce profáze do metafáze. začátku G1 do začátku mitózy. začátku G1 do konce G2.

V profázi mitózy se chromosom skládá: z jedné chromatidy. ze 2 chromatid. ze 3 chromatid. ze 4 chromatid.

Při mitóze: vznikají dvě geneticky rovnocenná dceřinná jádra. vznikají dvě diploidní buňky. vznikají dvě rovnocené diploidní gamety. pravidelně dochází k procesu crossing-over.

Při nedostatku živin v prostředí se generační doba buňky: nemění. prodlužuje. zrychluje. zrychluje za vzniku nádorových buněk.

V průběhu meiózy: dochází k redukci počtu chromosomů na polovinu. se počet chromosomů nemění. dochází v důsledku procesu crossing-over k rekombinaci chromosomů. dochází v důsledku procesu crossing-over k redukci chromosomů.

Mezi stadia profáze I. meiotického dělení patří: leptoten. zygoten. pleiocén. kolenchym.

Crossing-over je: výměna částí chromatid homologních chromosomů. segregace chromosomů. cílené vyčlenění genů, které zmutovaly. proces redukce chromosomů.

Buněčné jádro: je složeno zejména z rRNA a bílkovin. nemá vlastní membránu. je typické pro prokaryotické buňky. je složeno zejména z DNA a bílkovin.

V inteerfázickém jádře: jsou viditelné chromosomy ve světelném mikroskopu. je porušena celistvost molekul DNA. dochází ke zdvojení hmoty chromosomů. je vytvořeno dělící vřeténko.

Mikrotubuly jsou stavební prvky: centriolů. bičíků. centromer. vlákna dělícího vřeténka.

Soubor chromosomů daného druhu se nazývá: genotyp. fenotyp. karyotyp. genofond.

U člověka se nevyskytují chromosomy: akrocentrické. metacentrické. telocentrické. submetacentrické.

Sesterské chromatidy: vznikají replikací. se rozcházejí v anafázi mitózy. se rozcházejí v anafázi I. zracího dělení meiózy. se rozcházejí v anafázi heterotypického dělení meiózy.

Heterochromosomy u člověka: mají stejné genové složení jen ženského pohlaví. se značí v tělových buňkách samce YY. určijí pohlaví. nemají centromeru.

V lidské bílé krvince je. počet chromosomů diploidní. počet autosomů 46. totožný počet chromosomů jako v gametě. aneuploidní počet chromosomů.

U většiny eukaryotických organismů nacházíme v tělových buňkách následující počet chromosomů: žádná z uvedených alternit není správná. 3n. n. 4n.

Heterochromosom: je v normální gametě přítomen pouze jeden. je v somatické buňce přítomen 23krát. se vyskytuje pouze v pohlavních buňkách. bývá v každé sadě chromosomů obsažen pětkrát.

Mimojaderné molekuly DNA v buňkách eukaryot: jsou přítomny jak u buněk rostlinných tak i živočišných. mají vesměs formu chromosomů eukaryotického typu. nesou genetickou informaci. představují zásobu materiálu pro tvorbu jaderné DNA.

Z chromosomové mapy člověka: můžeme určit umístění genů na jednotlivé chromosomy. určíme i poměrnou vzdálenost genů na chromosomu. zjistíme funkci genů na jednotlivých chromosomech. vytváříme prostřednictvím cílené hybridologické analýzy.

Kdyby byl počet chromosomů v lidské buňce 69, jednalo by se o: polyploidii. triploidii. aneuploidii. tetraploidii.