BIOLOGIE - Molekulární genetika I. část

218. Objev molekulární struktury DNA uveřejnili: Watson a Holmes v r. 1905. Griffith v r. 1924. Avery, McLeod a McCarthy v r. 1944. Watson a Crick v r. 1953.

219. Který kolektiv výzkumných pracovníků podal důkaz DNA jako nositele genetické informace: Griffith a spolupracovníci. Avery a spolupracovníci. Watson a Crick. Hershey a Chase.

220. Že je DNA substrátem dědičnosti, objevil/i: Miescher v r. 1869. Griffith v r. 1924. Avery, McLeod a McCarthy v r. 1944. Watson a Crick v r. 1953.

221. Genetická informace: je zapsána v molekulách nukleových kyselin. je zapsána v molekulách bílkovin. umožňuje buňce realizaci určitého znaku. je zapsána podle biologicky téměř univerzálního klíče - genetického kódu.

222. Genetické informace: řídí celý život buňky. rozhodují o tom, jakých funkcí je buňka schopna. určují, jaké budou biochemické a morfologické znaky buňky. žádná z ostatních odpovědí není správná.

223. Specifická primární struktura molekul DNA: zůstává nezměněna po celý život buňky. je v dceřiných buňkách totožná s buňkou mateřskou. se v průběhu buněčného cyklu zdvojuje - replikuje. určuje, jaké budou morfologické a funkční znaky celého mnohobuněčného organismu.

224. Ústředním dogmatem molekulární biologie je přenos genetické informace z: nukleové kyseliny do nukleové kyseliny. nukleové kyseliny do bílkoviny. bílkoviny do bílkoviny. bílkoviny do nukleové kyseliny.

225. Dceřinné tělové buňky organismu obsahují: ve srovnání s mateřskou buňkou haploidní sadu všech genů. polovinu všech genů rodičovských gamet. zdvojenou - replikovanou genetickou informaci buňky mateřské. nezměněné genetické informace buňky mateřské.

226. Dceřinné tělové buňky organismu obsahují: ve srovnání s mateřskou buňkou haploidní sadu všech genů. polovinu všech genů rodičovských gamet. zdvojenou - replikovanou genetickou informaci buňky mateřské. žádná z ostatních odpovědí není správná.

227. DNA: je typickým biopolymerem. je téměř univerzálně látkovým nosičem genetických informací. není signálem genetické informace RNA-virů. je dobře rozpustná ve vodě.

228. DNA je obsažena kromě jádra také v: mitochondriích. plastidech. ribosomech. tukových vakuolách.

229. Které z následujících tvrzení je správné pro eukaryotickou DNA: veškerá DNA kóduje proteiny. různé oblasti DNA jsou transkribovány v různých buněčných typech. množství DNA je proporcionelní k vývojovému stupni organismu. žádné tvrzení není správné.

230. Gen je úsek polynukleotidového řetězce, jehož funkcí je: kódovat primární strukturu polypeptidu. kódovat primární strukturu polysacharidu. kódovat primární strukturu RNA, která nepodléhá translaci. kódovat strukturu primárních aminokyselin.

231. Které tvrzení platí pro dvouřetězcovou DNA: oba řetězce jsou spolu spojeny fosfodiesterickými vazbami. vodíkové můstky spojují purin-purin, pyrimidin-pyrimidin. vždy obsahují stejné množství adeninových a guaninových bazí. replikuje se semikonzervativním způsobem.

232. Které společné vlastnosti mají DNA a RNA molekuly: v eukaryotických buňkách jsou vázány na histony. obsahují fosfodiesterové vazby. obsahují adenin, thymin, guanin a cytosin. nacházejí se pouze v jádře.

233. DNA obsahuje: dvouřetězce nukleotidů párované kovalentními vazbami. dusíkaté baze párované vodíkovými můstky. paralelní řetězce bílkovin nesoucí shodnou genetickou informaci. nukleotidy adenin, cytosin, guaninu a uracil.

234. Které z následujících sloučenin jsou pyrimidiny: adenin, guanin, cytosin. cytosin, guanin, uracil. cytosin a thymin, adenin. cytosin, thymin, uracil.

235. V nukleových kyselinách jsou běžné následující komplementární dvojice bazí: A-T. T-U. G-C. A-C.

236. V nukleových kyselinách jsou běžné následující komplementární dvojice bazí: A-T. T-C. C-G. U-A.

237. Thymin s v DNA páruje: s adeninem. s cytosinem. s guaninem. s uracilem.

238. Cytosin se v DNA páruje: s guaninem. s adeninem. s uracilem. s thyminem.

239. K replikaci DNA v živočišné buňce dochází: v jádře a mitochondriích. v jádře a chloroplastech. v cytoplasmě. v lyzosomech.

240. Replikací rozumíme přenos genetické informace z: mRNA do tRNA. DNA do mRNA. mRNA do DNA. DNA do DNA.

241. Při replikaci DNA: se uplatňuje enzym DNA-polymeráza. se uplatňuje komplementarita bází. dochází ke zdvojení molekuly DNA. se páruje adenin s guaninem.

242. Při replikaci DNA vznikají: molekuly mRNA. molekuly rRNA. dvě dceřinné buňky. semikonzervativním procesem nové molekuly DNA.

243. Replikace DNA zajišťuje: identitu přenosu informace pomocí pořadí nukleotidů. zdvojování molekuly DNA. vznik gamet. identitu genetické informace v dceřinných buňkách.

244. Replikace je proces, ve kterém dochází k: zdvojení DNA. syntéze molekul RNA na molekulách DNA. syntéze bílkovin dle genetické informace obsažené v mRNA. přepisu genetické informace rRNA do mRNA.

245. Při replikaci dvouvláknové DNA slouží jako matrice: obě oddělená vlákna původní molekuly DNA. pouze jedno vlákno původní molekuly DNA. DNA polymeráza. vlákno RNA.

246. DNA sekvence, na které se váže RNA polymerasa a iniciuje transkripci genu, se nazývají: introny. promotory. operátory. enhancery.

247. Funkčním přepisem strukturních genů je: tRNA. mRNA. rRNA. cDNA.

248. RNA se v živočišné buňce syntetizuje: v jádře. v ribozomech. v cytoplazmě. v endoplasmatickém retikulu.

249. Průběh transkripce je závislý na působení: DNA-polymeráz. RNA-polymeráz. N-acetyl-d-galaktosamin transferázy. aminoacil-tRNA-syntetázy.

250. Transkripcí se rozumí: přepis strukturních genů do mediátorové RNA. přepis tRNA genů do informační RNA. přepis rRNA genů do cDNA. přepis strukturní RNA do mRNA.

251. Transkripcí rozumíme přepis genetické informace z: mRNA do peptidu. DNA do DNA. DNA do mRNA. tRNA do peptidu.

252. Transkripce: je založena na komplementaritě dusíkatých bazí. je iniciována ribosomy. probíhá v interfázi. je enzymatický proces.

253. Transkripce: je zprostředkována reverzní transkriptázou. postupuje po kódujícím (sense) řetězci ve směru od 5´ k 3´. na stejném genu může probíhat odlišně v různých tkáních. vede k produkci identické molekuly DNA.

254. Při transkripci je k bázi G v DNA komplementární v mRNA: C. A. U. G.

255. Při transkripci je k DNA bázi A komplementární v mRNA: U. T. A. C.

256. Mediátorová RNA (mRNA) vzniká: transkripcí. translací. replikací. proteosyntézou.

257. Mediátorová RNA (mRNA): se aktivně uplatňuje v transkripci. vzniká translací. se replikuje v anafázi. se aktivně uplatňuje při proteosyntéze.

258. mRNA slouží: k přenosu aminokyselin na ribosomy. jako matrice pro tvorbu bílkovin. jako matrice pro tvorbu tRNA. k přenosu rRNA z jádra na ribosom.

259. Ribosomální RNA (rRNA) vzniká: transkripcí. translací. replikací. proteosyntézou.

260. Ribosomální RNA (rRNA): se aktivně uplatňuje při translaci. žádná z uvedených alternativ není správná. vzniká replikací. se aktivně uplatňuje při proteosyntéze.

261. rRNA se syntetizuje: v endoplasmatickém retikulu. v ribosomech. v cytoplazmě. v jadérku, které je uloženo v jádře.

262. Transferová RNA (tRNA) vzniká: transkripcí. translací. replikací. proteosyntézou.

263. Transferová RNA (tRNA): se aktivně uplatňuje při čtení informace zapsané do mRNA. se přepisuje v ribosomech. vzniká replikací. je iniciačním faktorem reversní transkripce.

264. tRNA: představuje soubor nejméně dvaceti různých typů molekul. má jednořetězcové i dvouřetězcové oblasti. přenáší informaci z jádra na ribosomy. přenáší specificky navázanou aminokyselinu.

265. Minoritní dusíkaté báze se nejčastěji vyskytují v: tRNA. mRNA. rRNA. DNA.

266. Transferová RNA (tRNA): umožňuje správné řazení aminokyselin do polypeptidu. vzniká translací. je překládána při replikaci. obsahuje triplet nukleotidů, který je komplementární kodonu.

267. Translace je proces: překládání informace uložené v mRNA do pořadí aminokyselin vznikající bílkoviny. přepisu mRNA do pořadí aminokyselin vznikajícího polypeptidového řetězce. překládání informace uložené v mRNA do pořadí dusíkatých bází v rRNA. přepisu strukturních genů do mediátorové RNA.

268. Translaci zahajuje tRNA: dvouvláknová a vysokomolekulární. konjugovaná s glutamovou kyselinou. nesoucí methionin. translace je zahajována kteroukoliv tRNA.

269. Translací rozumíme překlad genetické informace z: žádná z uvedených alternativ není správná. DNA do mRNA. DNA do rRNA. peptidu do tRNA.

270. Jedna určitá tRNA molekula: se může vázat s různými aminokyselinami. obsahuje čtyřnukleotidový antikodon. se podílí na translačním procesu. se přechodně váže s mRNA.

271. Transferová RNA (tRNA) se aktivně uplatňuje při: translaci. transkripci. replikaci. proteosyntéze.

272. Pořadí aminokyselin v polypeptidovém řetězci je dáno: pořadím tripletů v mRNA. přepisem informace z DNA do mRNA. pořadím tripletů v rRNA. pořadím aminokyselin v původní molekule bílkoviny.

273. Úsek určitého genu má tento sled nukleotidů ...ATGCGCCGCTCAAGACTT...: žádná z uvedených alternativ není správná. pořadí nukleotidů v mRNA, která vznikla jeho transkripcí je ATGCGCCGCTCAAGACTT. jeho transkripce a translace povede ke vzniku polypeptidu o 6 aminokyselinách. pořadí dusíkatých bází v jeho tRNA transkriptoru je TACGCGGCGAGTTCTGAA.

274. Peptidový řetězec o 333 aminokyselinách je: zakódován v sekvenci o 333 tripletech nukleotidů. kódován strukturním genem o sekvenci 111 nukleotidů. kódován sekvencí, jejích příslušná dvouřetězcová DNA má molekulovou hmotnost asi 6,6 x 10 na 5. žádná z uvedených alternativ není správná.

275. Peptidový řetězec o 666 aminokyselinách je: zakódován v sekvenci o 222 tripletech nukleotidů. kódován strukturním genem o sekvenci 666 nukleotidů. kódován sekvencí, jejích příslušná dvouřetězcová DNA má molekulovou hmotnost asi 3,3 x 10 na 5. žádná z uvedených alternativ není správná.

276. Introny jsou: přepisovány, ale nikoli translatovány. transkribovány a tudíž i překládány. příkladem DNA, která nemá genovou funkci. kódující sekvence genu.

277. Vyštěpování intronů: umožňuje větší variabilitu syntézy proteinů. je typické pro cytoplasmatickou DNA. probíhá před transkripcí. probíhá po translaci.

278. Které tvrzení je správné pro exony: obsahují sekvence kódující start a stop translace. ve všech protein kódujících genech je jejich počet stejný. kódují sekvence, které jsou během posttranskripčních úprav odstraněny. jsou obecně delší než introny.

279. Exony jsou: kódující sekvence genu. příkladem DNA, která nemá genovou funkci. z primárního transkriptu (pre-mRNA) strukturních genů velmi přesně vystřiženy. nejen transkribovány, ale i překládány.

280. Introny: nalézáme uvnitř strukturních genů v eukaryontních buňkách. jsou hojně roztroušené v genomech prokaryotních buněk. resp. jejich přepisy jsou přítomny v sekundární RNA po sestřihu eukaryontní pre-mRNA, kdy exony jsou již vystříhány a introny opět zceleny a připraveny k translaci. resp. transkripty intronů jsou z primární formy RNA po transkripci eukaryotních strukturních genů (pre-mRNA) sekundárně velmi přesně vystřiženy.

281. Jsou tyto poznatky o fungování genomu pravdivé: jen asi 7% až 28% jaderné DNA v savčích buňkách je přepisováno do RNA (všech typů). 93% až 99% savčí genomové DNA funguje jako geny. v jaderném genomu člověka je asi 3 000 000 genů. část jaderné DNA má funkce regulačních genů, užívá se též termínu regulační (signální) sekvence.

282. Jsou tyto poznatky o fungování genomu pravdivé: většina (72% až 93%) jaderné DNA savců je přepisována do RNA (všech typů). 93% až 99% savčí genomové DNA funguje jako geny. v jaderném genomu člověka je asi 3 000 000 genů. žádný z uvedených výroků není pravdivý.

283. Kodon: je trojice nukleotidů v DNA a (po transkripci) v mRNA. specifikuje v primární struktuře DNA peptidové zařazení tří sousedních aminokyselin. tvoří čtveřice dusíkatých bází (T, resp. U, dále A, C a G). je jednotkou genetického kódu.