BIOLOGIE - Obecná biologie IV

668. Pinocytóza: umožňuje transport živočišných virů do buňky. je typ endocytózy. se podílí na recyklaci membránových receptorů do plasmatické membrány. je provázena změnou koncentrace iontů vápníku v mezibuněčné tekutině.

669. Pohlcování větších částic buňkou: se nazývá pinocytóza. se nazývá fagocytóza. je jedním z mechanismů obrany organismu proti bakteriální infekci. vede ke vzniku fagozomu.

670. Exocytóza je: působení exogenních vlivů na buňku. vlastnost buněk trávicích žláz. rozpad buněčné membrány. mechanismus vylučování látek buňkou.

671. Látky s mimobuněčnou funkcí mohou být z buňky vylučovány: pomocí exocytózových měchýřků. plasmoptýzou. plynule bez tvorby sekrečních váčků. kanálky v plazmatické membráně.

672. Osmotické jevy jsou podmíněny: transportem molekul vody membránou. polopropustností membrány. elektrickým potenciálem na membráně. volnou propustností buněčné stěny.

673. K osmotické lýze živočišné buňky dochází: žádná z uvedených alternativ není správná. v isotonickém prostředí. v hypertonickém prostředí. v prostředí s větší koncentrací.

674. K osmotické lýze živočišné buňky dochází: v hypotonickém prostředí. v destilované vodě. v hypertonickém prostředí. v prostředí s větší koncentrací osmoticky aktivní částí.

675. Rostlinná buňka v hypotonickém roztoku: se morfologicky nemění. zvyšuje turgor. podléhá plasmolýze. se svrašťuje.

676. Rostlinná buňka v hypotonickém roztoku: nepraská. snižuje turgor. bobtná. se svrašťuje.

677. K plasmolýze dochází jsou-li buňky: živočišné v hypotonickém roztoku. rostlinné v hypotonickém roztoku. živočišné v hypertonickém roztoku. rostlinné v hypertonickém roztoku.

678. Chování červených krvinek v hypotonickém roztoku označujeme jako: plasmolýzu. plasmoptýzu. plasmorhizu. osmotickou hemolýzu.

679. Jako Brownův pohyb se označuje: pohyb organismů pomocí bičíků a řasinek. amoeboidní pohyb buněk. pohyb drobných částic způsobený nárazy molekul. pohyb uskutečňovaný interakcí aktinových a myozinových vláken.

680. Živočišná buňka v hypertonickém roztoku: se svrašťuje. podléhá plasmolýze. podléhá plasmoptýze. se nemění.

681. Vložíme-li živočišnou buňku do hypotonického roztoku dojde především k difúzi: vody do buňky. vody z buňky. osmoticky aktivních částic do buňky. osmotických částic z buňky.

682. Vložíme-li živočišnou buňku do hypertonického roztoku dojde především k difúzi: vody z buňky. vody do buňky. osmoticky aktivních částic do buňky. osmoticky aktivních částic z buňky.

683. Osmotická hodnota rostlinné buňky je dána: koncentrací osmoticky aktivních látek ve vakuolách. turgorem. množství iontů H+. kořenovým vztlakem.

684. Při exergonických reakcích: se uvolňuje volná energie. se spotřebovává volná energie. se spotřebovává teplo. nedochází k přeměně energie.

685. Při endergonických reakcích: se spotřebovává volná energie. se uvolňuje volná energie. se spotřebovává teplo. nedochází k přeměně látek.

686. Heterotrofní buňky využívají: energii chemickou. energii světelnou. všechny formy energie. energii vázanou v anorganických látkách.

687. Autotrofní způsob získávání energie: je nezávislý na organických produktech jiných organismů. závisí na organických produktech jiných organismů. závisí pouze na množství kyslíku v okolí. závisí na množství glukózy v okolí.

688. Je-li zdrojem energie H₂S, jedná se o: heterotrofii. fotoautotrofii. chemoautotrofii. mixotrofii.

689. Uvolněná energie se v buňce ukládá: v ATP. v AMP. v adenosinu. v GDP.

690. Anaerobní glykolýza je proces: štěpení glukózy. štěpení kyseliny pyrohroznové. oxidace anorganických látek. dehydrogenace anorganických látek.

691. Enzymy anaerobní glykolýzy jsou: uloženy volně v cytoplazmě. vázány na mitochondrie. vázány na endoplasmatické retikulum. vázány v buněčné membráně.

692. Enzymy oxidativní fosforylace: jsou vázány na mitochondrie. jsou uloženy volně v cytosolu. jsou uloženy v Golgiho aparátu. jsou vázány na plazmatickou membránu.

693. Chemická oxidace obecně je: odebírání elektronu látce často spolu s protonem. hydrogenace organických sloučenin. přijímání elektronů s protony. přijímání atomů vodíku.

694. Buněčné oxidace: jsou postupné dehydrogenace organických látek. jsou postupné hydrogenace organických látek. probíhají jako oxygenace. jsou postupné dehydratace.

695. Oxidativní fosforylace je proces: na kterém se podílejí mitochondrie. anaerobní oxidace organických látek a fosforylace ADP. aerobní oxidace organických látek a fosforylace ADP. dekarboxylace kyseliny pyrohroznové.

696. Makroergní vazby jsou vytvořeny: v ATP. v AMP. v GTP. v adenosinu.

697. cAMP: je molekula, která se uplatní pouze při hormonální regulaci. je univerzální regulační molekula. vzniká působením adenylylcyklázy na ADP. aktivuje tvorbu hormonů v endokrinních žlázách.

698. Regulace buněčné aktivity: může probíhat na základě vazby receptoru se signálními molekulami, které produkují jiné buňky organismu. většinou zahrnuje několik enzymatických reakcí. se účastní malé molekuly zvané druhý posel. se účastní G proteiny.

699. Buňka v klidu je uvnitř oproti venku nabita: vždy stejně jako vně, tedy kladně nebo záporně. kladně. obě strany jsou nabity kladně. záporně.

700. Membránový potenciál: může dosáhnout opačné polarity pouze u prokaryot. nemůže dosáhnout opačné polarity. může dosáhnout opačné polarity. může dosáhnout opačné polarity pouze u vyšších živočichů.

701. Membránovým potenciálem rozumíme: schopnost buněčné membrány vázat antigen. rozdíl elektrického náboje na zevní a vnitřní straně buněčné membrány. schopnost buněčné membrány vázat protilátky. malou převahu záporně nabitých iontů uvnitř buňky; zevně malou převahu kladných iontů.

702. Podstatou podráždění buňky na podnět z venku je: změna propustnosti cytoplasmatické membrány pro ionty. zvýšení propustnosti plasmatické membrány neuronu pro ionty sodíku. zvýšení průchodu vody cytoplasmatickou membránou. změna směru hydrofilní a hydrofóbní strany cytoplasmatické membrány.

703. K+ je typickým iontem: extracelulárním. intracelulárním. nemá v buňce prakticky význam. intra i extracelulárním.

704. Na+ je iontem: extracelulárním. intracelulárním. který uvnitř neuronu vyvolá akční potenciál. intra i extracelulárním.

705. Mezi makroergické sloučeniny patří především: glukózo-6-fosfát. glykogen. ATP. nukleové kyseliny.

706. Při úplné oxidaci 1 molekuly glukózy může vzniknout přibližně. 3 molekuly ATP. 30 molekul ATP. 300 molekul ATP. více než 300 molekul ATP.

707. Přenašeče elektronů při aerobní respiraci jsou v buňkách eukaryot vestavěny do: membrány mitochondrií. cytoplasmatické membrány. jaderné membrány. membrány endoplasmatického retikula.

708. Malé ionty a molekuly mohou být transportovány přes lipoproteinové membrány: prostou difúzí. zprostředkovanou difúzí. pomocí přenašečů. i proti koncentračnímu spádu.

709. Buňky se vzájemně rozeznávají na základě: protilátek buněčné membrány. antigenních vlastností buněčné membrány. vlastností lipidové dvojvrstvy. receptorů buněčného jádra.

710. Mikrotubuly a mikrofilamenta v eukaryotní buňce: jsou složeny v bílkovinných molekul. jsou souborem vláknitých struktur glykoproteinových a lipoproteinových. se podílejí na průběhu mitózy. se podílejí na průběhu meiózy.

711. Lyzogenní cyklus bakteriofága: je typický pro mírné fágy. je typický pro virulentní fágy. je charakterizován vznikem profága. žádná z uvedených alternativ není správná.

712. V genetice bakterií označujeme pojmem: transformace vniknutí volné samostatné DNA do recipientní buňky. transformace přestup plazmidu nesoucího informaci o resistenci k antibiotikům z buňky donorové do recipientní. transdukce vniknutí volné samostatné molekuly DNA do recipientní buňky. transdukce přestup konjugativního plazmidu z buňky donorové do recipientní.

713. Při transdukci u bakterií může být přenesen(a): jak fragment chromosomální tak plazmidové DNA. pouze plazmidové DNA a nikoliv chromosomální. pouze chromosomální DNA a nikoliv plasmidové. pouze plazmidové RNA.

714. Kmeny bakterií produkující lidský inzulín: byly získány genetickou modifikací. byly vyšlechtěny řízenými mutacemi. byly získány z přírodních mutant. vznikly vnesením lidského genu, který byl naklonován v expresním vektoru.

715. Opakovaným příbuzenským křížením rostlin vznikají: klony. čisté linie. kultivary. pouze dominantní homozygoty.

716. Regenerace: je obnova některých typů buněk množením. je změna jednoho buněčného typu v jiný. je schopnost oddělit část těla. se účastní tkáňové kmenové buňky.

717. U bakterií existuje: parasexuální rekombinace. rekombinace DNA obdobná crossing-overu. přenos molekuly DNA bez kontaktu dvou bakterií. pouze nepohlavní způsoby rozmnožování.

718. Plazmidy: jsou vhodnými vektory při klonování lidské DNA. mohou podmiňovat vznik odolností současně k několika různým antibiotikům. mohou obsahovat cizorodou DNA. zajišťují matroklinitu.

719. Plazmidy: mohou být využity pro syntézu produktu cizích genů. jsou využívány jako klonovací vektory. izolovaná DNA plasmidu může být linearizovaná. mají zásadní význam pro existenci bakterie.

720. Chromosomy prokaryot: tvoří jedna molekula kruhové dvouvláknové DNA. tvoří jedna molekula kruhové jednovláknové DNA. jsou uloženy v prokaryotickém jádře (nukleoidu). jsou tvořeny cDNA.

721. Kmeny bakterií, produkující lidský růstový hormon: mají rekombinantní plasmidovou DNA. obsahují primární strukturu lidské DNA. vznikly samovolně v bakteriálních koloniích. jsou příkladem transformace bakteriální buňky lidskou DNA.

722. Diferenciace buněk: souvisí s naprogramováním jaderného genomu. závisí na postupné aktivaci nebo blokádě skupin genů. je zahájena v zygotě. je v dané buněčné linii stálá a dědičná.

723. Zárodečný vývoj závisí: pouze na asynchronním dělení buněk. na množství a způsobu uložení žloutkové rezervy. přesunech buněčných komplexů. na kaskádě induktivních dějů, na kterých se podílejí povrchové nebo signální molekuly.

724. Kmenové buňky: jsou přítomné např. v epidermis nebo ve střevní výstelce. jejich dceřiné buňky se mohou diferencovatt. embryonální jsou totipotentní. se uplatňují při krvetvorbě.

725. Stárnutí je provázeno: snižováním počtu vysoce diferenciovaných buněk. poškozováním mitochondriální DNA volnými radikály. zvyšováním počtu mutací v buňkách. zkracováním koncových úseků DNA lineárních chromosomů.

726. Prokaryota a eukaryota se liší: ve struktuře DNA. ve stavbě ribosomů. v uspořádání vnitřního prostoru na kompartmenty. tím, že prokaryota nerealizují autonomně překlad genetické informace do primární struktury proteinů.

727. Mezi vitamíny řadíme: kyselinu listovou. tokoferol, který působí jako antioxidant. melanin. kyselinu retinovou.

728. Ras protein: patří mezi G proteiny. je prvním článkem proteinové kaskády. je aktivován transkripčním faktorem. je transportován do jádra.

729. Endoplasmatické retikulum: rozlišujeme hladké a hrubé. se účastní proteosyntézy. je síť membrán, kde může probíhat syntéza sacharidů. obsahuje lysosomy.

730. Svalové buňky: srdce obsahují vždy více jader. v hladkém svalstvu jsou spojeny interkalárními disky. vznikají v embryogenezi splynutím většího počtu buněk. jsou příkladem soubuní.

731. Sekrece makromolekulárních látek v eukaryotických buňkách: začíná biosyntézou proteinů a glykoproteinů v hladkém endoplasmatickém retikulu. se uskutečňuje splýváním membrány sekrečních váčků s plasmatickou membránou. vyžaduje vytřídění proteinů v cisterně Golgiho komplexu. zahrnuje několik prostorově oddělených dějů.

732. Při sekreci nízkomolekulárních látek: jsou ionty zpravidla přenášeny specifickými membránovými receptory. sekrece probíhá aktivním transportem v plasmatické membráně. dojde k odštěpení manózových zbytků. se vždy uplatňují jen buňky specializovaných orgánů.