668. Pinocytóza: umožňuje transport živočišných virů do buňky je typ endocytózy se podílí na recyklaci membránových receptorů do plasmatické membrány je provázena změnou koncentrace iontů vápníku v mezibuněčné tekutině.
669. Pohlcování větších částic buňkou: se nazývá pinocytóza se nazývá fagocytóza je jedním z mechanismů obrany organismu proti bakteriální infekci vede ke vzniku fagozomu.
670. Exocytóza je: působení exogenních vlivů na buňku vlastnost buněk trávicích žláz rozpad buněčné membrány mechanismus vylučování látek buňkou.
671. Látky s mimobuněčnou funkcí mohou být z buňky vylučovány: pomocí exocytózových měchýřků plasmoptýzou plynule bez tvorby sekrečních váčků kanálky v plazmatické membráně.
672. Osmotické jevy jsou podmíněny: transportem molekul vody membránou polopropustností membrány elektrickým potenciálem na membráně volnou propustností buněčné stěny.
673. K osmotické lýze živočišné buňky dochází: žádná z uvedených alternativ není správná v isotonickém prostředí v hypertonickém prostředí v prostředí s větší koncentrací.
674. K osmotické lýze živočišné buňky dochází: v hypotonickém prostředí v destilované vodě v hypertonickém prostředí v prostředí s větší koncentrací osmoticky aktivní částí.
675. Rostlinná buňka v hypotonickém roztoku: se morfologicky nemění zvyšuje turgor podléhá plasmolýze se svrašťuje.
676. Rostlinná buňka v hypotonickém roztoku: nepraská snižuje turgor bobtná se svrašťuje.
677. K plasmolýze dochází jsou-li buňky: živočišné v hypotonickém roztoku rostlinné v hypotonickém roztoku živočišné v hypertonickém roztoku rostlinné v hypertonickém roztoku.
678. Chování červených krvinek v hypotonickém roztoku označujeme jako: plasmolýzu plasmoptýzu plasmorhizu osmotickou hemolýzu.
679. Jako Brownův pohyb se označuje: pohyb organismů pomocí bičíků a řasinek amoeboidní pohyb buněk pohyb drobných částic způsobený nárazy molekul pohyb uskutečňovaný interakcí aktinových a myozinových vláken.
680. Živočišná buňka v hypertonickém roztoku: se svrašťuje podléhá plasmolýze podléhá plasmoptýze se nemění.
681. Vložíme-li živočišnou buňku do hypotonického roztoku dojde především k difúzi: vody do buňky vody z buňky osmoticky aktivních částic do buňky osmotických částic z buňky.
682. Vložíme-li živočišnou buňku do hypertonického roztoku dojde především k difúzi: vody z buňky vody do buňky osmoticky aktivních částic do buňky osmoticky aktivních částic z buňky.
683. Osmotická hodnota rostlinné buňky je dána: koncentrací osmoticky aktivních látek ve vakuolách turgorem množství iontů H+ kořenovým vztlakem.
684. Při exergonických reakcích: se uvolňuje volná energie se spotřebovává volná energie se spotřebovává teplo nedochází k přeměně energie.
685. Při endergonických reakcích: se spotřebovává volná energie se uvolňuje volná energie se spotřebovává teplo nedochází k přeměně látek.
686. Heterotrofní buňky využívají: energii chemickou energii světelnou všechny formy energie energii vázanou v anorganických látkách.
687. Autotrofní způsob získávání energie: je nezávislý na organických produktech jiných organismů závisí na organických produktech jiných organismů závisí pouze na množství kyslíku v okolí závisí na množství glukózy v okolí.
688. Je-li zdrojem energie H₂S, jedná se o: heterotrofii fotoautotrofii chemoautotrofii mixotrofii.
689. Uvolněná energie se v buňce ukládá: v ATP v AMP v adenosinu v GDP.
690. Anaerobní glykolýza je proces: štěpení glukózy štěpení kyseliny pyrohroznové oxidace anorganických látek dehydrogenace anorganických látek.
691. Enzymy anaerobní glykolýzy jsou: uloženy volně v cytoplazmě vázány na mitochondrie vázány na endoplasmatické retikulum vázány v buněčné membráně.
692. Enzymy oxidativní fosforylace: jsou vázány na mitochondrie jsou uloženy volně v cytosolu jsou uloženy v Golgiho aparátu jsou vázány na plazmatickou membránu.
693. Chemická oxidace obecně je: odebírání elektronu látce často spolu s protonem hydrogenace organických sloučenin přijímání elektronů s protony přijímání atomů vodíku.
694. Buněčné oxidace: jsou postupné dehydrogenace organických látek jsou postupné hydrogenace organických látek probíhají jako oxygenace jsou postupné dehydratace.
695. Oxidativní fosforylace je proces: na kterém se podílejí mitochondrie anaerobní oxidace organických látek a fosforylace ADP aerobní oxidace organických látek a fosforylace ADP dekarboxylace kyseliny pyrohroznové.
696. Makroergní vazby jsou vytvořeny: v ATP v AMP v GTP v adenosinu.
697. cAMP: je molekula, která se uplatní pouze při hormonální regulaci je univerzální regulační molekula vzniká působením adenylylcyklázy na ADP aktivuje tvorbu hormonů v endokrinních žlázách.
698. Regulace buněčné aktivity: může probíhat na základě vazby receptoru se signálními molekulami, které produkují jiné buňky organismu většinou zahrnuje několik enzymatických reakcí se účastní malé molekuly zvané druhý posel se účastní G proteiny.
699. Buňka v klidu je uvnitř oproti venku nabita: vždy stejně jako vně, tedy kladně nebo záporně kladně obě strany jsou nabity kladně záporně.
700. Membránový potenciál: může dosáhnout opačné polarity pouze u prokaryot nemůže dosáhnout opačné polarity může dosáhnout opačné polarity může dosáhnout opačné polarity pouze u vyšších živočichů.
701. Membránovým potenciálem rozumíme: schopnost buněčné membrány vázat antigen rozdíl elektrického náboje na zevní a vnitřní straně buněčné membrány schopnost buněčné membrány vázat protilátky malou převahu záporně nabitých iontů uvnitř buňky; zevně malou převahu kladných iontů.
702. Podstatou podráždění buňky na podnět z venku je: změna propustnosti cytoplasmatické membrány pro ionty zvýšení propustnosti plasmatické membrány neuronu pro ionty sodíku zvýšení průchodu vody cytoplasmatickou membránou změna směru hydrofilní a hydrofóbní strany cytoplasmatické membrány.
703. K+ je typickým iontem: extracelulárním intracelulárním nemá v buňce prakticky význam intra i extracelulárním.
704. Na+ je iontem: extracelulárním intracelulárním který uvnitř neuronu vyvolá akční potenciál intra i extracelulárním.
705. Mezi makroergické sloučeniny patří především: glukózo-6-fosfát glykogen ATP nukleové kyseliny.
706. Při úplné oxidaci 1 molekuly glukózy může vzniknout přibližně 3 molekuly ATP 30 molekul ATP 300 molekul ATP více než 300 molekul ATP.
707. Přenašeče elektronů při aerobní respiraci jsou v buňkách eukaryot vestavěny do: membrány mitochondrií cytoplasmatické membrány jaderné membrány membrány endoplasmatického retikula.
708. Malé ionty a molekuly mohou být transportovány přes lipoproteinové membrány: prostou difúzí zprostředkovanou difúzí pomocí přenašečů i proti koncentračnímu spádu.
709. Buňky se vzájemně rozeznávají na základě: protilátek buněčné membrány antigenních vlastností buněčné membrány vlastností lipidové dvojvrstvy receptorů buněčného jádra.
710. Mikrotubuly a mikrofilamenta v eukaryotní buňce: jsou složeny v bílkovinných molekul jsou souborem vláknitých struktur glykoproteinových a lipoproteinových se podílejí na průběhu mitózy se podílejí na průběhu meiózy.
711. Lyzogenní cyklus bakteriofága: je typický pro mírné fágy je typický pro virulentní fágy je charakterizován vznikem profága žádná z uvedených alternativ není správná.
712. V genetice bakterií označujeme pojmem: transformace vniknutí volné samostatné DNA do recipientní buňky transformace přestup plazmidu nesoucího informaci o resistenci k antibiotikům z buňky donorové do recipientní transdukce vniknutí volné samostatné molekuly DNA do recipientní buňky transdukce přestup konjugativního plazmidu z buňky donorové do recipientní.
713. Při transdukci u bakterií může být přenesen(a): jak fragment chromosomální tak plazmidové DNA pouze plazmidové DNA a nikoliv chromosomální pouze chromosomální DNA a nikoliv plasmidové pouze plazmidové RNA.
714. Kmeny bakterií produkující lidský inzulín: byly získány genetickou modifikací byly vyšlechtěny řízenými mutacemi byly získány z přírodních mutant vznikly vnesením lidského genu, který byl naklonován v expresním vektoru.
715. Opakovaným příbuzenským křížením rostlin vznikají: klony čisté linie kultivary pouze dominantní homozygoty.
716. Regenerace: je obnova některých typů buněk množením je změna jednoho buněčného typu v jiný je schopnost oddělit část těla se účastní tkáňové kmenové buňky.
717. U bakterií existuje: parasexuální rekombinace rekombinace DNA obdobná crossing-overu přenos molekuly DNA bez kontaktu dvou bakterií pouze nepohlavní způsoby rozmnožování.
718. Plazmidy: jsou vhodnými vektory při klonování lidské DNA mohou podmiňovat vznik odolností současně k několika různým antibiotikům mohou obsahovat cizorodou DNA zajišťují matroklinitu.
719. Plazmidy: mohou být využity pro syntézu produktu cizích genů jsou využívány jako klonovací vektory izolovaná DNA plasmidu může být linearizovaná mají zásadní význam pro existenci bakterie.
720. Chromosomy prokaryot: tvoří jedna molekula kruhové dvouvláknové DNA tvoří jedna molekula kruhové jednovláknové DNA jsou uloženy v prokaryotickém jádře (nukleoidu) jsou tvořeny cDNA.
721. Kmeny bakterií, produkující lidský růstový hormon: mají rekombinantní plasmidovou DNA obsahují primární strukturu lidské DNA vznikly samovolně v bakteriálních koloniích jsou příkladem transformace bakteriální buňky lidskou DNA.
722. Diferenciace buněk: souvisí s naprogramováním jaderného genomu závisí na postupné aktivaci nebo blokádě skupin genů je zahájena v zygotě je v dané buněčné linii stálá a dědičná.
723. Zárodečný vývoj závisí: pouze na asynchronním dělení buněk na množství a způsobu uložení žloutkové rezervy přesunech buněčných komplexů na kaskádě induktivních dějů, na kterých se podílejí povrchové nebo signální molekuly.
724. Kmenové buňky: jsou přítomné např. v epidermis nebo ve střevní výstelce jejich dceřiné buňky se mohou diferencovatt embryonální jsou totipotentní se uplatňují při krvetvorbě.
725. Stárnutí je provázeno: snižováním počtu vysoce diferenciovaných buněk poškozováním mitochondriální DNA volnými radikály zvyšováním počtu mutací v buňkách zkracováním koncových úseků DNA lineárních chromosomů.
726. Prokaryota a eukaryota se liší: ve struktuře DNA ve stavbě ribosomů v uspořádání vnitřního prostoru na kompartmenty tím, že prokaryota nerealizují autonomně překlad genetické informace do primární struktury proteinů.
727. Mezi vitamíny řadíme: kyselinu listovou tokoferol, který působí jako antioxidant melanin kyselinu retinovou.
728. Ras protein: patří mezi G proteiny je prvním článkem proteinové kaskády je aktivován transkripčním faktorem je transportován do jádra.
729. Endoplasmatické retikulum: rozlišujeme hladké a hrubé se účastní proteosyntézy je síť membrán, kde může probíhat syntéza sacharidů obsahuje lysosomy.
730. Svalové buňky: srdce obsahují vždy více jader v hladkém svalstvu jsou spojeny interkalárními disky vznikají v embryogenezi splynutím většího počtu buněk jsou příkladem soubuní.
731. Sekrece makromolekulárních látek v eukaryotických buňkách: začíná biosyntézou proteinů a glykoproteinů v hladkém endoplasmatickém retikulu se uskutečňuje splýváním membrány sekrečních váčků s plasmatickou membránou vyžaduje vytřídění proteinů v cisterně Golgiho komplexu zahrnuje několik prostorově oddělených dějů.
732. Při sekreci nízkomolekulárních látek: jsou ionty zpravidla přenášeny specifickými membránovými receptory sekrece probíhá aktivním transportem v plasmatické membráně dojde k odštěpení manózových zbytků se vždy uplatňují jen buňky specializovaných orgánů.
|
