option
Questions
ayuda
daypo
search.php
ERASED TEST, YOU MAY BE INTERESTED ON Buněčná biologie
COMMENTS STATISTICS RECORDS
TAKE THE TEST
Title of test:
Buněčná biologie

Description:
2LF modelovky 2020

Author:
AVATAR
Honzík
Other tests from this author

Creation Date:
14/06/2020

Category: Others

Number of questions: 124
Share the Test:
New CommentNuevo Comentario
No comments about this test.
Content:
Prokaryotický typ buňky mají: protista archea eubakterie sinice.
Vyberte skupinu, která obsahuje výhradně jednobuněčné (nikoliv nebuněčné nebo mnohobuněčné!) organismy: měňavky, nálevníci, stafylokoky, bakteriofágy viry, bakterie, nálevníci, měňavky, krvinkovky láčkovky, měňavky, bakterie, nálevníci, krvinkovky měňavky, krvinkovky, mřížovci, bičíkovci, kořenonožci.
Somatická hybridizace je: uměle vyvolané splynutí dvou izolovaných somatických buněk splynutí dvou celých (zpravidla mnohobuněčných) jedinců známé u některých primitivních bezobratlých splynutí dvou gamet za vzniku somatické buňky zvláštní forma pohlavního rozmnožování nižších živočichů a rostlin, při němž dochází ke splynutí dvou somatických buněk namísto gamet.
Plazmatická membrána: je jednoduchá vrstva molekul fosfolipidů je dvojitá vrstva molekul fosfolipidů obsahuje transportní proteiny zajišťuje endocytózu.
Mitochondrie: jsou struktury, v nichž probíhá světelná fáze fotosyntézy se skládají ze dvou biomembrán, což je pozorovatelné elektronovým mikroskopem obsahují enzymy oxidativní fosforylace neobsahují DNA.
Plastidy eukaryotických buněk vznikly pravděpodobně: endosymbiózou fotoautotrofních prokaryot s ancestrální eukaryotickou buňkou přeměnou mitochondrií uvnitř ancestrální eukaryotické buňky složitou neogenezí z odštěpených částí eukaryotických chromozomů endogenní koacervací buněčné hmoty.
Vyberte správné (popř. správná) tvrzení o transportních proteinech plazmatické membrány: jsou funkčně nezávislé na energetické výbavě buňky jsou univerzální přenašeči všech molekul či iontů, které se vyskytují v okolí buňky transportují ionty sodíku a draslíku specificky přenášejí určité ionty nebo molekuly do buňky.
Lysozom je: buněčná organela v cytoplazmě obalená membránou typ chromozomu vyznačující se v mikroskopu hladkým povrchem poslední, degradační stadium savčího chromozomu místo výskytu hydrolytických enzymů v buňce.
Endoplazmatické retikulum: je stejně jako lysozomy membránová organela není tvořeno membránami, ale mikrotubuly a mikrofilamenty je pozorovatelné elektronovým mikroskopem je vždy spojováno s ribozomy.
Jednou z hlavních složek extracelulární matrix u savců (včetně člověka) je: glykogen kolagen kolchicin fibrin.
Kde jsou syntetizovány mitochondriální proteiny? některé v cytoplazmě a jiné v mitochondriích všechny v cytoplazmě všechny v mitochondriích mitochondrie jsou pouhými membránovými útvary bez proteinů.
Mitochondrie nemají žádné ribozomy mají vlastní ribozomy odlišné od ribozomů v cytoplazmě buňky mají stejné ribozomy jako jsou v cytoplazmě buňky mají některé vlastní, specifické ribozomy a některé stejné, jako jsou v cytoplazmě buňky.
Endoplazmatické retikulum slouží především: k dozrávání (posttranskripčním úpravám) mRNA ke třídění a transportu proteinů k uložení chemické energie ve formě ATP k transportu mRNA z jádra do cytoplazmy.
Centriol (resp. centriola) je: buněčná struktura složená z mikrotubulů centrální oblast chromozomu, kde se stýkají sesterské chromatidy buněčná struktura mající význam pro mitózu centrální vakuola, kterou nacházíme zejména u rostlinných buněk.
Celulóza: je polysacharid tvořící hlavní součást buněčné stěny rostlin je fosforylovaný polysacharid tvořící součást buněčných membrán se přeměňuje v žaludku primátů na jednoduché sacharidy je štěpena při trávení v žaludku přežvýkavců.
Útvar zvaný latinsky nucleolus: je zrnko tvořené glykogenem nebo jinými zásobními látkami je zcela totožný s buněčným jádrem eukaryotické buňky je jaderný útvar v prokaryotické buňce neohraničený membránou má klíčový význam pro vznik ribozomů.
Základním mechanismem umožňujícím redukci počtu chromozomů při vzniku lidských pohlavních buněk je: amitóza meióza mitóza nepřímé pseudomitotické dělení.
Telomera je: konec lineárního chromozomu u eukaryotních organismů centrální oblast chromozomu, kde se stýkají sesterské chromatidy závěrečná fáze mitózy buněčná struktura složená z mikrotubulů, která se účastní mitózy.
Vakuola je buněčná organela: ve které je značný podtlak (až vakuum) která často zabírá podstatnou část rostlinné buňky která může obsahovat řadu pro buňku důležitých látek která může sloužit k odkládání odpadních látek.
Která z následujících tvrzení jsou pravdivá: k eukaryotním buňkám patří buňky hub a živočichů rostlinná buňka obsahuje mitochondrie, endoplazmatické retikulum, Golgiho systém, plastidy a vakuoly eukaryotní buňky obsahují velké množství biomembránových organel pro eukaryotní buňky je charakteristický nízký počet membránových organel a neohraničený nukleoid tvořeným jediným kruhovým chromozomem, uloženým v cytoplazmě.
Cytoskelet eukaryotní buňky: je tvořen mikrofilamenty, intermediárními mikrofilamenty a mikrotubuly je proteinový aparát je tvořen výhradně fosfolipidy vytváří dynamickou kostru buňky.
Plazmatická membrána je složena z: fosfolipidů glykoproteinů glykolipidů chitinu.
Při pinocytóze: pohlcuje buňka roztok z okolí v podobě malých kapiček se plazmatická membrána vchlipuje do buňky vytváří buňka aktivně dlouhé plazmatické výběžky (tzv. panožky) se v tenkém střevě živočichů vstřebávají drobné kapičky tuků.
Je-li osmotická hodnota vnějšího prostředí shodná s osmotickou hodnotou buněčného obsahu, nachází se buňka v prostředí: hypotonickém hypertonickém izotonickém atonickém.
Buněčné jádro (nucleus): obsahuje chromozomy je ohraničeno membránovým jaderným obalem s jadernými póry obsahuje jedno nebo několik jadérek obsahuje jadérko pouze tehdy, pokud má minimálně dva chromozomy X.
Zygota: je samčí nebo samičí pohlavní buňka vzniká spojením pohlavních buněk je oplozené vajíčko je osmibuněčné stádium rýhujícího se embrya.
Součástí mitotického aparátu je (popř. jsou): centrioly mitochondrie vakuoly mikrotubuly dělícího vřeténka.
V profázi mitotického dělení: se chromozomy zkracují a kondenzují se jeden centriol rozdělí na čtyři nové centrioly se jaderný obal rozpadá se mikrotubuly dělícího vřeténka připojují k centromerám chromozomů.
V metafázi mitotického dělení: se chromozomy seřazují v centrální rovině je každá ze dvou sesterských chromatid připojena mikrotubuly dělícího vřeténka k opačnému centriolu jsou chromozomy maximálně kondenzované a dobře barvitelné se mikrotubuly dělícího vřeténka zkracují, čímž se jednochromatidové chromozomy přesouvají k centriolům.
V anafázi mitotického dělení: se mikrotubuly dělícího vřeténka zkracují, a tím přitahují chromozomy k centriolům se mikrotubuly dělícího vřeténka se prodlužují, a tím oddalují chromozomy od centriolů je každý chromozom tvořen jednou chromatidou se dělící vřeténko rozpadá a vzniká jaderný obal.
V telofázi mitotického dělení: se dělící vřeténko rozpadá se chromozomy dekondenzují se kolem obou skupin chromozomů reformuje nový jaderný obal může proběhnout i cytokineze, která vede k rozdělení mateřské buňky na dvě samostatné buňky dceřiné.
Při cytokinezi: se buňka rozdělí na dvě dceřiné buňky vznikají u živočichů dvě dceřiné buňky tvorbou buněčné přepážky v nitru buňky mateřské se u rostlin tvoří dvě dceřiné buňky zaškrcením mateřské buňky uprostřed se u živočichů vytvoří dvě dceřiné buňky zaškrcením mateřské buňky uprostřed.
Fáze buněčného cyklu, kdy probíhá replikace jaderné DNA: se označuje S fáze a následuje po fázi G1 se označuje S fáze a předchází fázi G2 se označuje R fáze a předchází fázi G1 je totožná s mitózou, přičemž k vlastní replikaci DNA dochází v metafázi.
Haploidní buňka člověka obsahuje: 23 chromozomy 22 chromozomy 46 chromozomů vždy oba pohlavní chromozomy X a Y.
Buňky s jednou sadou chromozomů (tj. které mají od každého chromozomového páru jen jeden homologický chromozom) se nazývají: diploidní haploidní monozygotní monochromatické.
Hlavní kontrolní bod buněčného cyklu je ve fázi: G0 M G1 S.
Cytokineze v buněčném cyklu: následuje ihned po fázi G2 probíhá ve fázi G0 probíhá často současně s mitotickou telofází probíhá většinou již v mitotické metafázi.
Při interfázi buněčného cyklu a následující meióze: proběhne replikace DNA pouze jednou, ale telofáze dvakrát proběhne zdvojení chromozomů pouze jednou, ale telofáze dvakrát neprobíhá (na rozdíl od mitózy) replikace DNA, takže mohou vzniknout haploidní buňky proběhne jen jedna interfáze buněčného cyklu, při níž se ale dvakrát replikuje DNA.
V průběhu meiózy dochází: ke snížení počtu chromozomů v jádrech buněk ke zvýšení počtu chromozomů v jádrech buněk k segregaci chromozomů do gamet ke crossing-overu.
V případě normálního průběhu meiózy vznikají zpravidla: z jedné haploidní buňky dvě diploidní buňky z jedné diploidní buňky dvě haploidní buňky z jedné diploidní buňky čtyři haploidní buňky z jedné diploidní buňky čtyři diploidní buňky, které však mají poloviční koncentraci jaderné DNA.
Jednotlivé chromozomy v lidské buňce lze dobře barvit a při použití optického mikroskopu nejlépe pozorovat zpravidla: v průběhu interfáze na počátku profáze v metafázi koncem anafáze.
Která (popř. které) z uvedených buněčných organel obsahují membránové struktury? ribozomy chromozomy Golgiho komplex mitochondrie.
Mitochondrie: jsou tvořeny vnější a vnitřní membránou obsahují tylakoidy obsahují kruhovou molekulu DNA obsahují ribozómy.
Vyberte skupinu (popř. skupiny) obsahující výhradně názvy těch organel a struktur, které můžeme nalézt ve zdravých (neinfikovaných) eukaryotních buňkách: ribozom, Golgiho komplex, plastid, chloroplast centromera, plazmid, kapsida, mitochondrie endoplazmatické retikulum, tylakoid, ribozom, chromozom lysozom, chloroplast, jadérko, mitochondrie.
K semiautonomním organelám řadíme: mitochondrie Golgiho komplex ribozomy chloroplasty.
Golgiho komplex: obsahuje velké množství ribozómů je tvořen paralelně uspořádanými membránovými cisternami slouží k chemickým úpravám a sekreci proteinů dodává do endoplazmatického retikula proteiny určené k dalším chemickým úpravám, popř. k sekreci mimo buňku.
Cytoskelet: je soustava proteinových vláken, které leží na povrchu buňky a vytvářejí buněčnou stěnu se vyskytuje výhradně v buňkách rostlin, hub a bakterií, u živočichů chybí je soustava proteinových vláken, které jsou uloženy uvnitř buňky má význam jako opěrná, popř. pohybová struktura buňky.
Mikrofilamenta: jsou tvořena aktinem jsou tvořena tubulinem hrají významnou roli při svalové kontrakci mají často pohybovou funkci.
Bičíky eukaryotních buněk: jsou svojí stavbou velmi podobné bičíkům u prokaryot obsahují mikrotubuly mají na povrchu membránu mají značně rozdílnou stavbu závislou na fylogenetickém původu daného eukaryotního organismu.
Srovnejte bičíky bakterií, prvoků (protistů) a savčích buněk bičíky prvoků (protistů) a savčích buněk jsou si svojí stavbou velmi podobné bičíky prvoků (protistů) a savčích buněk mají výrazně odlišnou stavbu bičíky prvoků (protistů) a savčích buněk se svojí stavbou výrazně liší od bičíků bakterií u savčích buněk se nikdy bičíky nevyskytují, stavba bičíků prvoků (protistů) a bakterií je téměř shodná.
Chromozomová determinace pohlavní typu Drosophila: je typická pro všechny zástupce hmyzu se rovněž označuje jako ptačí typ určení pohlaví se vyskytuje rovněž u člověka znamená, že samci mají dva stejné pohlavní chromozomy, zatímco u samic se pohlavní chromozomy výrazně morfologicky liší.
Jakou typickou kombinaci pohlavních chromozomů mají organismy náležející k typu Protenor? (Symbol "0" znamená, že příslušný pohlavní chromozom chybí) samice XY, samci XX samice XX, samci XY samice XX, samci X0 samice X0, samci XX.
Pohlavní chromozomy X a Y u člověka: jsou z genetického hlediska zcela odlišné a neobsahují žádný homologický úsek obsahují kromě nehomologických úseků kratší vzájemné homologické segmenty obsahují zcela shodné geny (chromozom X je delší, neboť obsahuje navíc velké množství nekódujících sekvencí) jsou po morfologické stránce výrazně odlišné.
Lidská somatická buňka, která vstupuje do mitotického dělení: obsahuje 46 chromozomů je tetraploidní je diploidní obsahuje 22 párů autozomů a 2 pohlavní chromozomy.
V závěru mitózy vznikají z jednoho mateřského jádra: dvě dceřiná jádra s diploidním počtem chromozomů čtyři dceřiná jádra s haploidním počtem chromozomů dvě dceřiná jádra s haploidním počtem chromozomů čtyři dceřiná jádra s diploidním počtem chromozomů.
Eukaryotické organismy lze spolehlivě rozeznat a odlišit: u většiny živočichů pouze v pohlavních buňkách po aplikaci specifických jaderných barviv s použitím optického mikroskopu výhradně s použitím elektronového mikroskopu zpravidla v dělících se buňkách v metafázi.
Centromera u lidského chromozomu: je místem, kde se vlákna dělícího vřeténka připojují k chromozomům je vždy umístěna na stejném místě daného chromozomu mění svoji polohu na chromozomu v průběhu buněčného dělení vzniká při překřížení homologických chromozomů během meiózy a probíhá zde crossing-over.
Pólové tělísko (pólocyt): vzniká během spermatogeneze je diploidní buňka, která vzniká v závěru oogeneze je koncová část hlavičky spermie je haploidní buňka, která vzniká během oogeneze.
Normální zygota zdravého člověka obsahuje: haploidní počet chromozomů 46 chromozomů 45 autozomů a dva pohlavní chromozomy diploidní počet chromozomů.
Hmota chromozomu je tvořena: komplexem DNA a histonů komplexem DNA a proteinů komplexem DNA a RNA; proteiny se nacházejí mimo vlastní chromozom komplexem proteinů a lipidů jaderného obalu; DNA je rozpuštěná v karyoplazmě, a proto není integrální součástí chromozomů.
Tylakoidy: jsou součástí mitochondrií obsahují chlorofyl a jiná fotosyntetická barviva se vyskytují také u sinic jsou buněčnou strukturou, v nichž probíhá fotosyntéza.
Biomembrány jsou tvořeny: dvěma vrstvami molekul proteinů a vyššími mastnými kyselinami dvěma vrstvami molekul fosfolipidů a molekulami organických bazí dvěma vrstvami molekul fosfolipidů a molekulami proteinů dvěma vrstvami molekul organických bazí a vyššími nenasycenými mastnými kyselinami.
Plazmatická membrána: je tvořena biomembránami, v níž jsou hojně zastoupeny glykoproteiny reguluje příjem látek do buňky a jejich výstup z buňky a příjem signálů z okolí vytváří u většiny živočišných buněk mnohovrstevnou buněčnou stěnu je tvořena převážně polysacharidy a proteiny.
Ke zdvojení (duplikaci) chromozomů dochází: v metafázi v profázi v interfázi v S fázi.
Gamety u člověka: vznikají redukčním dělením haploidní zárodečné buňky se vytvářejí v závěru prvního meiotického dělení vznikají dvakrát opakovaným mitotickým dělením diploidních prekurzorových buněk jsou buď vajíčka (oocyty) nebo spermie.
Kompletní buněčný cyklus sestává z těchto fází: G1, S, G2, M pouze G1, S a G2; M-fáze není součástí buněčného cyklu pouze z M fáze, ostatní fáze tvoří tzv. interfázi, která není součástí buněčného cyklu pouze G2, M a G1.
Lidský chromozom je: proteinová vláknitá částice (typ mikrotubulu), na kterou se teprve v průběhu mitózy naváže DNA nukleoproteinová struktura v buněčném jádru struktura obsahující histony struktura obsahující velký podíl funkčních molekul RNA, která je složena ze dvou podjednotek, malé a velké.
V lidském chromozomu: vytváří každý gen krátkou molekulu DNA, která je s molekulami dalších malých genových DNA propojena pomocí zvláštních proteinových můstků jsou ribozomy navlečeny na DNA jako korálky na niti je molekula DNA obsahující mnoho genů v komplexu s proteiny se nachází pouze nekódující DNA, zatímco kódující DNA je přítomna v ribozomech.
Na chromozomech č. 1 u zdravých lidí: jsou jednotlivé konkrétní geny seřazeny vždy ve stejném pořadí za sebou jsou jednotlivé konkrétní geny vlivem crossing-overu zpřeházeny (takže je každý člověk má v jiném pořadí), ale vždy zůstávají na jednom chromozomu se nacházejí různé geny, které mohou být vlivem crossing-overu přítomny i na jiných chromozomech se nacházejí zcela odlišné, pro každého jedince specifické geny, což lze využít při identifikaci osob a zjištění paternity.
Prenatálním vyšetřením buněk lidského plodu bylo zjištění, že každá z nich obsahuje 47 chromozomů. Jak se tato chromozomová aberace nazývá? tetrazomie diploidie triploidie trizomie.
Mitotické dělení se přímo účastní: chromozomy, centromery a centrioly chromatidy a dělící vřeténko jadérko a chromozomy jadérko a centrioly.
Které struktury se vyskytují v buňkách mnohobuněčných živočichů? buněčná membrána mitochondrie plastidy lysozómy.
Hlavním energetickým centrem buňky je buněčné jádro, neboť v něm probíhá replikace DNA a transkripce jsou shluky ribozomů, v nichž probíhá proteosyntéza (energie zde vzniká štěpením peptidových vazeb) jsou mitochondrie, neboť v nich probíhá tvorba ATP s makroergickými vazbami jsou buněčné vakuoly, neboť obsahují energeticky bohaté látky, zejména bílkoviny.
Chronologicky správný průběh mitotické fáze buněčného cyklu lidské buňky je následující: profáze, interfáze, metafáze, telofáze, anafáze interfáze, S-fáze, profáze, metafáze, anafáze, telofáze profáze, metafáze, anafáze, telofáze profáze, metafáze, telofáze, anafáze.
Fáze buněčného cyklu, kdy probíhá replikace jaderné DNA: se označuje R fáze a předchází G1 fázi se označuje S fáze a předchází G2 fázi je součástí interfáze je součástí M fáze, přičemž k samotné replikaci DNA dochází v metafázi.
Buněčný cyklus lidské somatické buňky je rozdělen na fáze: G1, S, G2 (kdy dochází k replikaci DNA), M G1, R (kdy dochází k replikaci DNA), G2, S, M G1, S (kdy dochází k replikaci DNA), G2, M G1, S1 (kdy dochází k první replikaci DNA), G2, S2 (kdy dochází k druhé replikaci DNA), M.
Buňky využívané pouze energii z přijatých organických látek nazýváme: homotrofní, jde o buňky bakterií, hub a protist heterotrofní, jde zejména o buňky hub a živočichů heterofágní, jde především o buňky sinic, rostlin a některých hub autotrofní, jde o buňky drtivé většiny bakterií, sinic a protist.
Golgiho komplex se podílí na: transportu bílkovin a lipidů v buňce postsyntetické úpravě polypeptidů exportním systému buňky translaci, proto obsahují početné ribozomy.
Lysozomy: se významně podílejí na syntéze trávicích enzymů patří k membránovým organelám se podílejí na nitrobuněčném trávení jsou nedílnou součástí proteosyntetického aparátu.
Fosfolipidy jsou v buňce stavební molekulou: plazmatické membrány dělícího vřeténka membrán mitochondrií myosinu.
Aktivní transport látek plazmatickou membránou je zajišťován: koncentračním spádem fosfolipidy glykolipidy proteiny.
Generační doba buňky je: u všech buněk jedince stejná délka trvání jednoho buněčného cyklu závislá na zevních podmínkách buňky délka trvání mitotické fáze.
Z uvedených struktur vyberte ty, které se vyskytují v rostlinných i v živočišných buňkách: jádro plastidy mitochondrie Golgiho aparát.
Které z uvedených struktur neobsahují (jako jednu ze základních složek) nukleové kyseliny? ribozomy jadérko chloroplasty peroxizomy.
Proces ukládání organických látek do buněčné stěny se nazývá: inkrustace impregnace osifikace invaginace.
Glykokalyx: se nachází uvnitř buněk a obsahuje převážně nukleové kyseliny (zejména RNA) obsahuje sacharidy zprostředkovává také interakce mezi buňkami a okolí, popř. mezi buňkami navzájem má také ochrannou funkci.
Generační doba (neboli též generační čas) eukaryotické buňky: zahrnuje délku trvání interfáze a mitózy je u buněk rýhujících se zárodků zpravidla kratší než u buněk procházejících závěrečnými fázemi diferenciace je u všech buněk daného druhu zcela shodná bez ohledu na stáří, typ a stupeň diferenciace příslušné buňky zahrnuje pouze dobu trvání mitózy, nikoli však časové období interfáze.
Vyberte správné, popř. správná tvrzení týkající se lidských buněk: v interfázi nelze rozlišit jednotlivé chromozomy během interfáze je replikována DNA během interfáze je syntetizována mRNA jaderná DNA se replikuje až při samotném mitotickém nebo meiotickém dělení.
Osmotické jevy v buňce jsou podmíněny: polopropustností cytoplazmatické membrány volnou propustností cytoplazmatické membrány elektrickým potenciálem na membráně činností cytoskeletálního aparátu.
K celkové duplikaci chromozomové DNA dochází v eukaryotické buňce: v S fázi v metafázi v anafázi vždy po skončení činnosti reparačních mechanismů v různých fázích buněčného cyklu.
Jádro eukaryotické buňky je obecně tvořeno: jediným kruhovým chromozomem a jaderným obalem zpravidla větším počtem lineárních chromozomů a jaderným obalem dvěma i více kruhovými chromozomy bez jaderného obalu jedním kruhovým chromozomem bez jaderného obalu.
Na chromozomu v metafázi rozlišujeme: centromeru, chromatidy, raménka centriol, chromatidy, raménka centromeru, chromatidy, akrozom centromeru, ramínka, centriol.
Meióza u člověka sestává: ze tří jaderných dělení ze čtyř jaderných dělení ze dvou jaderných dělení z osmi jaderných dělení.
Chromozomy: jsou u prokaryotických buněk lineární a jsou ohraničeny jaderným obalem jsou složeny z DNA a bílkovin se v buňkách různých druhů eukaryot vyskytují v různém počtu se u eukaryot od sebe liší velikostí a tvarem.
Karyotyp je: obecné označení pro typ buňky daný morfologií buněčného jádra tabulka obsahující vyobrazení (např. fotografie) identifikovaných chromozomů seřazených podle tvaru a velikosti zobrazení buňky v telofázi, kdy jsou chromozomy nejlépe rozpoznatelné obecné označení pro jeden určitý typ chromozomů.
Gamety jsou buňky, které u člověka nesou: haploidní počet chromozomů, přičemž k redukci počtu chromozomů dochází až ve druhém meiotickém dělení haploidní počet chromozomů, přičemž k redukci počtu chromozomů dochází v průběhu prvého i druhého meiotického dělení diploidní počet chromozomů, přičemž k redukci počtu chromozomů dochází při oplodnění haploidní počet chromozomů, přičemž k redukci počtu chromozomů dochází při prvém meiotickém dělení.
Hlavní kontrolní uzel (kontrolní bod) buněčného cyklu: se nachází v G1 - fázi se nachází v M - fázi je u intenzivně se dělících buněk (např. v embryu) trvale zablokován zastavuje za nepříznivých podmínek procesy buněčného cyklu.
Mitochondriální DNA: tvoří nukleozomový komplex s histony je v organelách přítomna ve formě kruhových molekul obsahuje zcela stejné geny jako chromozomy v eukaryotním jádře obsahuje geny, jejichž produkty mají vztah k funkci mitochondrie.
Homologní chromozomy: mají stejný tvar i rozměry, stejné geny i zcela shodné alely je obecné označení pro všechny chromozomy, jejichž krátká (p-) raménka a dlouhá (q-) raménka mají stejnou délku se párují v prvním meiotickém dělení mají stejný tvar, stejné geny, ale nemusí mít stejné alely.
Endoplazmatické retikulum: se nachází u grampozitivních bakterií se podílí na metabolismu lipidů váže na svůj povrch ribozomy je místem, kde probíhá syntéza do nukleových kyselin.
Proces endocytózy se uskutečňuje pomocí: Golgiho aparátu a vakuol tvorby měchýřků a jejich posunem při pinocytóze tvorby panožek při fagocytóze plazmatické membrány a cytoskeletu.
Lidská zygota, z níž vznikne zdravý plod mužského pohlaví, obsahuje: 22 párů autozomů a heterochromozomy X a Y 44 autozomů a pár gonozomů XY diploidní sadu chromozomů s jedním heterochromozomem (buď X, nebo Y) diploidní sadu chromozomů obsahující heterochromozomy X a Y.
V metafázi mitotického dělení: se chromozomy řadí v centrální rovině je každý chromozom připojen mikrotubuly dělícího vřeténka k centriolům se vytváří dělící vřeténko se páry homologních chromozomů (bivalenty) řadí v centrální rovině.
Lidský pohlavní chromozom Y: je telocentrický neobsahuje žádné geny je větší než chromozom X obsahuje kromě jiných genů také gen SRY.
Pod pojmem nukleozom rozumíme: základní chemickou stavební jednotku DNA nebo RNA strukturu označovanou v češtině též jako jadérko základní strukturní jednotku chromatinu jadernou hmotu v prokaryotické buňce.
Golgiho komplex: je zodpovědný za modifikaci proteinů obsahuje velké množství ribozomů, protože zde probíhá translace většiny proteinů je membránový útvar vytváří sekreční vezikuly.
Muži vytvářejí následující typ, popř. typy spermií: s 22 páry autozomů a X- nebo Y-chromozomem s 22 autozomy a oběma pohlavími chromozomy (X a Y) s 22 autozomy a X- nebo Y- chromozomem s 23 autozomy a X- nebo Y- chromozomem.
Vyberte správné (popř. správná) tvrzení: sklerenchym se skládá z tenkostěnných buněk, jejichž membrány jsou na hranách ztloustlé bičík u eukaryot obsahuje 9 párů mikrofilament na periferii a dvě jednotlivá centrální mikrofilamenta jaderná hmota je tvořena euchromatinem a heterochromatinem ve vakuolách se zpravidla shromažďují odpadní produkty.
Osmotická lýza živočišné buňky nastává umístěním buňky do: hypotonického roztoku, z buňky difundují zejména ionty hypotonického roztoku, z buňky difunguje zejména voda hypotonického roztoku, do buňky difunguje zejména voda hypertonického roztoku, do buňky difungují zejména ionty.
Meióza sestává: ze dvou následných redukčních dělení ze dvou následných ekvačních dělení z redukčního a ekvačního dělení ze čtyř redukčních dělení, ekvační dělení probíhá pouze před mitózou.
Ke crossing-overu dochází: při segregaci chromozomů v závěru meiózy v metafázi druhého meiotického dělení v metafázi prvého i druhého meiotického dělení v profázi prvého meiotického dělení.
K rekombinaci genetického materiálu v průběhu meiotického dělení odchází u lidských buněk zpravidla: v metafázi druhého (ekvačního) dělení v závěru meiózy při konečné diferenciaci pohlavních buněk v profázi druhého meiotického dělení v profázi prvého meiotického dělení.
Ribozomy: se nacházejí na drsném (granulárním) endoplazmatickém retikulu jsou organely, kde probíhá proteosyntéza mají u prokaryot i eukaryot zcela shodnou stavbu, velikost i hmotnost jsou místem, kde dochází k přeměně tuků za přítomnosti riboflavinu.
Zralé vajíčko (oocyt) u člověka: se již nevytváří u žen po menopauze na rozdíl od spermie neobsahuje mitochondrie vznikne teprve tehdy, pokud je sekundární oocyt oplodněn spermií je stejně velké jako spermie.
Autotrofní organismy ze svého okolí potřebují přijímat: organické látky anorganické látky vodu ATP.
V anafázi mitotického dělení lidské somatické buňky: je v mateřské buňce přítomno 92 chromatid jsou mikrotubuly dělícího vřeténka připojeny k centromerám se znovu vytváří jaderný obal a vznikají jasně ohraničená dceřiná jádra jsou v buňce dobře pozorovatelná jadérka, která se v předchozí fázi rozdělila.
46 chromozomů: nacházíme v lidském těle v každé buňce nacházíme pouze v buňkách žen; muži mají o jeden chromozom méně je normální počet chromozomů u každé živočišné somatické buňky žádná z předchozích odpovědí není správná.
Ve zralém lidském erytrocytu: nacházíme 46 chromozomů nacházíme většinou více chromozomů než 46, protože při vývinu erytrocytu dochází k polyploidizaci buňky nacházíme velmi kvalitní, dobře barvitelné metafázní chromozomy, a proto často používáme erytrocyty k chromozomovému vyšetření pacientů chromozomy zpravidla nenacházíme.
V normálním sekundárním oocytu zdravé ženy: nacházíme 22 autozomů a jeden pohlavní chromozom - buď X nebo Y chybí mitochondrie (oocyt je získává po oplodnění ze spermie) nacházíme 22 autozomů a jeden chromozom X nacházíme 46 chromozomů.
V normální lidské spermii nacházíme: funkční mitochondrie, které po oplodnění přecházejí do oocytu, kde nahrazují mitochondrie mateřské pólové tělísko akrozomální váček z pohlavních chromozomů vždy pouze chromozom Y, chromozom X je pouze ve vajíčku.
V lidských buňkách jsou mikrotubuly základní stavební složkou: centriolu nukleozomů bičíků řasinek.
Bazální lamina je: membránový obal buněčného jádra základní typ biomembrány, z níž jsou složeny všechny buněčné organely vrstva intenzivně se dělících nediferenciovaných buněk, z níž se postupně vytváří tkáň jedna z forem mezibuněčné hmoty (extracelulární matrix).
Kolik základních typů tkání tvoří lidské tělo? dva typy: epitelová a pojivová; ostatní tkáně jsou pouze zvláštními formami těchto dvou typů čtyřmi typy: epitelová, pojivová, svalová a nervová šest typů: epitelová, pojivová, svalová, nervová, kostní a pohlavní osm typů: epitelová, pojivová, svalová, nervová, kostní, pohlavní, krevní a lymfatická.
Submetacentrický chromozom: má stejně dlouhé p- i q- raménko má p-raménko kratší než q-raménko je typ chromozomu, který se vyskytuje také v karyotypu člověka je obecné označení pro velmi malý chromozom, který nelze pozorovat optickým mikroskopem.
Report abuse