dýchací soustava

do respirační zóny nepatří. alveolární dukty a respirační bronchioly. bronchioly a terminální bronchioly. alveolární saky a alveolární dukty. trachea a bronchioly.

který údaj o počtu alveolů je správný ?. jedna plíce jich obsahuje asi 300 miliónů. v obou plicích se jich nalézá asi 1 milión. 300 miliónů jich tvoří obě plíce. v obou plicích se jich nachází asi 600 miliónů.

hladká svalovina v dýchacím systému. je řízena také humorálně. je řízena pouze autonomním nervstvem. nebyla zjištěna. je řízena autonomním nervstvem i humorálně.

dechový objem. je v klidu průměrně asi 0.5 l vzduchu. v sobě zahrnuje i tzv. anatomický mrtvý dýchací prostor. označujeme VT. je v klidu průměrně 1 l vzduchu.

VC = VT + IRV + ERV je vztah definující. celkovou plicní kapacitu. dechový objem. objem vzduchu, který lze s maximálním úsilím vydechnout po maximálním nádechu. vitální kapacitu.

mezi statické objemy plic nepatří. minutová ventilace plic. jednovteřinová vitální kapacita. reziduální objem. dechový objem.

ohledně maximální minutové ventilace platí. je asi 6 - 8 l/min. normální hodnota není asi 6 - 8 l/min. je asi 125 - 170 l/min. nepatří mezi statické objemy plic.

velikost objemové změny plic v závislosti na změně tlaku udává. contredance. impedance. compliance. incompliance.

pasivním dějem je. inspirace i expirace. pouze inspirace. klidná expirace. vždy expirace.

dechový cyklus se v průběhu jedné minuty opakuje (v klidu). asi 15 x. asi 25 x. asi 5 x. asi 35 x.

interpleurální tlak. je vyšší než tlak atmosférický. vzniká mezi parietální a viscerální pleurou (jako negativní tlak proti tlaku atmosférickému. je po klidném výdechu asi o 4mmHg nižší, než tlak atmosférický. vzniká jako důsledek některých patologií dýchacího systému.

při pneumothorax. se v důsledku kolapsu z příslušné plíce vypudí většina vzduchu, včetně téměř celého reziduálního objemu. zůstává ve zkolabované plíci minimálně celý reziduální objem. nehraje roli retrakční síla plic. nedochází ke změně interpleurálního tlaku postižené plíce.

při inspiraci. stoupá alveolární tlak výrazně nad tlak atmosférický. se alveolární tlak stává subatmosférickým. interpleurální tlak stoupá. interpleurální tlak klesá.

retrakční síla plic. směřuje od hilu. zůstává v dechovém cyklu vždy stejná. směřuje k hilu. se v průběhu dechového cyklu mění.

při expiraci. stoupá alveolární tlak. klesá alveolární tlak. interpleurální tlak klesá. interpleurální tlak stoupá.

expirace končí, když. je ukončen vzestup retrakční síly. retrakční síla klesne na rovnováhu s napětím hrudní stěny. a) i b) je správně. správně není a) ani b).

rychlost proudění vzduchu, vnikajícího během dechového cyklu díky tlakovým gradientům. je přímo úměrná velikosti tlakového gradientu. je nepřímo úměrná odporu plic. je nezávislá na odporu plic - RL. správně je a) i b).

odpor plic RL. se skládá převážně z odporu dýchacích cest - Raw. je způsoben výhradně třením tkání plic a hrudníku. je způsoben třením tkání plic a hrudníku pouze z malé části. nezávisí na odporu dýchacích cest.

hlavním faktorem, který brání zkolabování chrupavkou nevyztužených úseků dýchacích cest je. odpor plic. transpulmonální tlak. rozdíl mezi tlakem alveolárním a pleurálním. odpor dýchacích cest.

hladkou svalovinu stěn cest dýchacích inervuje. pouze sympatikus. sympatikus asi z 80 %. sympatikus asi z 50 %. převážně parasympatikus.

adrenalín v dýchacích cestách. způsobuje bronchokonstrikci. nemá příslušné receptory. způsobuje bronchodilataci. působí na beta-adrenergní receptory hladké svaloviny.

vyšší koncentrace CO2 v alveolech. vede k bronchodilataci. vyvolává reakci hladké svaloviny. vede k bronchokonstrikci. nevyvolává reakci hladké svaloviny.

bronchokonstrikci způsobuje. snížená koncentrace CO2 v alveolech. při alergických reakcích uvolňovaný histamín. adrenalín. zvýšená koncentrace CO2 v alveolech.

při bronchiálním astmatu dochází. ke generalizovanému bronchospasmu. k hyposekreci hlenu. k edému bronchiální sliznice. k obstrukci dýchacích cest.

při emfyzému nedochází. k destrukci alveolárních stěn. ke ztrátě elasticity plicní tkáně. ke zvýšení odporu malých dýchacích cest v expiriu. a), b) i c) je špatně.

pro chronickou bronchitidu je typická. hypertrofie serózních žlázek. hypertrofie mukoidních žlázek. hypersekrece hlenu. hypotrofie mukoidních žlázek.

Laplaceův zákon, aplikovaný na alveoly říká : tlak v alveolech (v závislosti na povrchovém napětí rozhraní vzduch - tekutina) je nepřímo úměrný jejich poloměru. tlak v alveolech je přímo úměrný jejich poloměru. tlak v alveolech s jejich poloměrem nesouvisí. povrchové napětí snižuje tlak v alveolech přímo úměrně k jejich poloměru.

vrstvička fosfolipidů (produkovaných pneumocyty typu II) vystýlající vnitřek alveolů se nazývá. atraktant. surfaktant (antiatelektatický faktor). protraktant. distraktant.

surfaktant není. novorozenec s RDS. vrstva fosfolipidů snižující povrchové napětí vnitřku alveolu. vrstva elastinu v alveolech. vrstva fosfolipidů zvyšující povrchové napětí vnitřku alveolu.

RDS (respiratory distress syndrom) je. fyziologický stav dočasné novorozenecké asfyxie, spontánně se upravující do několika desítek sekund po porodu. těžká, bez léčby leckdy i letální porucha, zapříčiněná většinou nedostatečnou produkcí surfaktantu u předčasně narozených dětí. obvykle způsoben poraněním stěny hrudní. postadolescentní dechová insuficience, nejfrekventovanější koncem II. dekády života.

množství surfaktantu v alveolech. je u zdravé osoby vždy konstantní. závisí na hloubce dýchání. se při rovnoměrném, mělkém dýchání zvyšuje. se při rovnoměrném, mělkém dýchání snižuje již po asi 30 minutách.

expirační rezervní objem. činí průměrně asi 1,1 l vzduchu. je objem vzduchu, který lze obvykle ještě vydechnout po ukončení klidného expiria. činí asi 3 l vzduchu. činí asi 3 l vzduchu, po jeho vydechnutí v plicích zůstává maximálně 0,5 l vzduchu.

reziduální objem je. asi 2,8 l vzduchu. objem vzduchu v plicích po maximální expiraci. postmortální zůstatek vzduchu v plicích. asi 1.2 l vzduchu.

celková plicní kapacita není. součet dechového objemu s rezervním objemem inspiračním a expiračním. množství vydechnutelného vzduchu. celkové množství vzduchu v plicích po maximálním nádechu. součet vitální kapacity a reziduálního objemu.

při barometrickém tlaku 760 mm Hg a klidném dýchání je v alveolech. pO2 100 mm Hg. pO2 10 mm Hg. pO2 1000 mm Hg. pO2 > pCO2.

při barometrickém tlaku 760 mm Hg a klidném dýchání je v alveolech. pCO2 4 mm Hg. pCO2 < pO2. pCO2 40 mm Hg. pCO2 400 mm Hg.

zpomalení dechu se nazývá. eupnoe. tachypnoe. oligopnoe. bradypnoe.

mezi termíny označující abnormalitu v dýchání patří. dyspnoe. tachypnoe. ortopnoe. eupnoe.

jako ortopnoi označujeme stav, kdy. dojde k zástavě dechu. pacient trpí lehčí dechovou nedostatečností. je dýchání v normě. pacient v důsledku dušnosti není schopen dýchat vleže - musí tedy sedět či stát (zaujímá ortopnoickou polohu).

Dýchací systém: objem krve protékající malým plicním oběhem za minutu lze přiblížit těmito čísly. 5 - 6 l v klidu. 2 - 3 l v klidu. až 20 l při maximální zátěži. i více než 40 l při maximální zátěži.

celkový odpor malého krevního oběhu je oproti velkému oběhu asi. 10 x nižší. 10 x vyšší. stejně velký. 20 x vyšší.

podíl odporu kapilárního řečiště na celkovém odporu velkého oběhu činí. asi 50 %. méně než 25 %. více než 75 %. méně než 10 %.

u malého oběhu krevního tvoří podíl odporu kapilár na odporu celkovém asi. 10 %. méně než 25 %. 60 %. více než 75 %.

kapilární tlak je v malém oběhu krevním. menší než ve velkém oběhu. stejný jako ve velkém oběhu. cca 25 mm Hg. asi 6 - 9 mm Hg.

ve velkém krevním oběhu je kapilární tlak. asi 6 - 9 mm Hg. větší než v malém oběhu. cca 25 mm Hg. stejný jako v tepnách ve velkém oběhu.

v malém krevním oběhu je kapilární tlak. nižší než onkotický tlak krevních bílkovin - proto v plicích nedochází k filtraci tekutin. vyšší než onkotický tlak krevních bílkovin. schopen při některých patologiích vzrůstat (při mitrálních vadách etc.). cca 30 mm Hg.

ventilačně perfuzní kvocient - VA/Q. má průměrnou hodnotu asi 0,8. nemá v různých částech plic zcela stejnou hodnotu. se průměrně pohybuje v rozmezí od více než 3 do 0,5. není ovlivněn hydrostatickým tlakem.

celková plocha alveolo - kapilární bariéry činí. 1 m2. 10 m2. 100 m2. 1000 m2.

který údaj o klidové spotřebě kyslíku za minutu u dospělé osoby je správný. činí asi 0,5 l. činí asi 0,25 l. činí asi 0,025 l. činí asi 2,5 l.

0,2 l CO2 je množství, které. vytvoří dospělý člověk v klidu za minutu. spotřebuje dospělý člověk v klidu za minutu. vytvoří dospělý člověk v klidu za hodinu. spotřebuje dospělý člověk v klidu za hodinu.

1 litr arteriální krve obsahuje. celkem asi 500 ml O2. asi 3 ml O2 fyzikálně rozpuštěného. asi 197 ml O2 vázaného na hemoglobin. asi 200 ml O2 celkem.

deoxyhemoglobin. má nejnižší afinitu ke kyslíku, ta stoupá s každou navázanou molekulou O2. má ke kyslíku afinitu nejvyšší. nemá schopnost vázat kyslík. je hemoglobin bez navázaného kyslíku.

disociační křivka hemoglobinu pro kyslík nemá tvar. hyperboly. esovitý. sinusoidy. zvonu.

klesne-li pO2 v alveolárním vzduchu ze 100 na 60 mm Hg, celkové množství kyslíku navázaného na hemoglobin. stoupne o 40 %. klesne o asi 10 %. klesne o asi 40 %. stoupne o 10 %.

hemoglobin v koncových úsecích periferních kapilár obsahuje (v klidu) z celkového množství navázaného kyslíku ještě asi. 50 %. 10 %. 75 %. 25 %.

pokles pH krve. snižuje afinitu hemoglobinu ke kyslíku. může být podmíněn vzestupem pCO2. zvyšuje afinitu hemoglobinu ke kyslíku. je na pCO2 vždy nezávislý.

stoupající teplota afinitu hemoglobinu ke kyslíku. snižuje. zvyšuje. neovlivňuje. zvyšuje pouze v interakci se zvýšením pCO2.

2,3-diphosphoglycerát (2,3-DPG). je produkován hepatocyty. snižuje afinitu hemoglobinu ke kyslíku. zvyšuje afinitu hemoglobinu ke kyslíku. je produktem anaerobního metabolismu erytrocytů.

fetální hemoglobin se od Hb dospělých liší. zvýšenou afinitou ke kyslíku. sníženou afinitou ke kyslíku. pouze jedním polypeptidovým řetězcem. schopností sytit krev kyslíkem při nižších pO2.

určete neplatné(á) tvrzení. afinita hemoglobinu k CO je až 300 x vyšší než k O2. disociace HbCO je pomalejší než disociace HbO2. disociace HbO2 je pomalejší než disociace HbCO. afinita hemoglobinu k CO je maximálně 100 x vyšší než k O2.

erytrocytární výměna iontů HCO3- za Cl- plazmy se nazývá. Hamburgerův shift. chloridový posun. Hamburgerův drift. hydrogenkarbonátový posun.

léze dýchacích center pontu či prodloužené míchy mohou způsobit poruchu zvanou apneusis. Tu lze popsat jako. expiraci přerušovanou lapavými nádechy. totální, vůlí neovlivnitelnou zástavu dechu po dobu jedné až dvou minut. křečovitou inspiraci, přerušovanou krátkými výdechy. velmi rychlé, mělké dýchání.

Hering-Breuerův inflační reflex. je jednou ze základních tezí Friedmanových ekonomických postulátů. fyziologicky omezuje rozsah dýchacích pohybů, brání nadměrnému rozepětí plic. rozšiřuje rozsah dýchacích pohybů. zajišťuje rychlejší uvolnění O2 z hemoglobinu.

apneustický práh. je hodnota kalémie, jejíž překročení není slučitelné se zachovaním vitálních funkcí. má přímý vztah ke hladině pCO2. souvisí s hladinou CO. je taková hladina pCO2 v krvi, při níž dochází k zástavě rytmické ventilace.

po ukončení klidného inspiria je možné vdechnout ještě. dechový objem. průměrně 1 l vzduchu. inspirační rezervní objem. průměrně asi 3 l vzduchu.