imunita

etymologický původ slova imunita pochází z latinského "immunire",což znamená. brániti. útočiti. opevniti. bojovati.

podle konvenčního rozdělení označujeme jako specifickou imunitu. adaptivní. získanou. vrozenou. takovou, jejíž složky nejsou schopny spolupráce s faktory či buňkami imunity nespecifické.

granulocyty. nepatří mezi leukocyty. dělí se na : chromafinní, argentafilní a neutrofilní. mají členěné jádro. se dělí na : neutrofilní, eozinofilní a bazofilní.

polymorfonukleární leukocyty. tvoří 20 - 30 % všech leukocytů. patří mezi granulocyty. mají s přibývajícím věkem více jaderných segmentů. nemají nesegmentované jádro.

améboidní pohyb leukocytů. je charakteristický pro monocyty a polymorfonukleáry. má rychlost asi 40 Ţm/min. je typický pouze pro monocyty. nepatří mezi základní společné charakteristiky lymfocytů.

leukocyty jsou schopny migrace do cílových tkání na základě určitých signálů (molekuly toxinů, produkty rozpadu buňek atd.).V této souvislosti hovoříme o. chemonastii. tigmotaxi. chemotaxi. leukonastii.

diapedéza znamená. ztrátu schopnosti leukocytů vystupovat z kapilár. možnost leukocytů vystupovat z vlásečnic, pronikat epitelem a dospět k místu uplatnění. roznožení. schopnost některých leukocytů měnit svou morfologii i funkci v souvislosti se specifickou imunitní reakcí.

jádro eozinofilních granulocytů může vyvolat asociaci. ledviny až rohlíčku. brýlí, cvikru či lorňonu bez rukojeti. kola s výraznými loukotěmi. pyramidy.

určete chybný(é) údaj(e) o lymfocytu. je z leukocytů největší. vlastní velmi veliké jádro. má malé, srpkovité jádro. je z leukocytů nejmenší.

počet leukocytů je za normálních okolností. 4 - 9 x 109/l krve. 4 - 9 x 1010/l krve. 4 - 9 x 107/ml krve. 4 - 9 x 106/ml krve.

mezi leukocytózu nepatří. monocytopenie. progenie. neutrofilie. eozinopenie.

oproti adultnímu jedinci má novorozenec leukocytů. až 10 x více. asi 2 - 3 x méně. asi 2 - 3 x více. až 10 x méně.

útlum granulopoezy. se projevuje převahou granulocytů s méně segmentovaným jádrem. nastává při avitaminóze B12. se projevuje převahou granulocytů s vícesegmentovým jádrem. je charakterizován převahou mladších granulocytů.

dřeňové myeloblasty, promyelocyty a myelocyty. jsou schopné dělení. pouze maturují, již se nedělí. tvoří tzv. mitotický oddíl neutrofilů. představují tzv. zásobní oddíl neutrofilů.

marginující neutrofily. se navzájem stranově spojují. reprezentují asi polovinu všech neutrofilů v krvi. jsou nejvíce v ledvinách, játrech a pankreatu. jsou nejpočetnější v játrech, plicích a slezině.

z funkčního hlediska jsou neutrofily. mikrofágy. profesionální fagocyty. nástroji nespecifického obranného systému. makrofágy.

stěžejní úlohu při alergických a parazitárních onemocněních hrají. neutrofily. T-lymfocyty. myelocyty a B-lymfocyty. eozinofilní granulocyty.

o bazofilních granulocytech neplatí. jsou pohyblivé a dlouhověké (měsíce). jejich granula obsahují 5-hydroxitryptamin. v krvi setrvávájí asi 12 hodin. spolu s buňkami žírnými vlastní granula s obsahem heparinu a histaminu.

Tvoří 3 - 8 % všech leukocytů. Transformují se v tkáňové makrofágy. Řeč je o. lymfocytech. monocytech. lysocytech. granulocytech.

mezi funkčně a morfologicky specializované makrofágy lze řadit. Kupfferovy buňky plic, osteoklasty, buňky mozkové mikroglie, peritoneální makrofágy. buňky mikroglie v mozku, alveolární makrofágy, makrofágy lymfatických uzlin, osteoblasty, Kupfferovy buňky jater. pleurální makrofágy, buňky mikroglie mozku, osteoklasty, jaterní Kupfferovy buňky. makrofágy kostní dřeně, Sertoliho buňky, alveolární makrofágy.

o makrofázích lze tvrdit, že. mají v imunitní reakci funkci tzv. akcesorních buněk. pohlcenou částici smrtí a destruují svými lyzosomálními, cytoplazmatickými ba i membránovými enzymy. nemají téměř žádné receptory. likvidují denně asi 1015 starých erytrocytů.

jsou to druhé nejpočetnější bílé krvinky. Tvoří 5 % všech buněk těla. Jsou to jediné buňky schopné specificky rozpoznávat antigen. Řeč jde obecně o. T lymfocytech. B lymfocytech. monocytech. lymfocytech.

tvorba protilátek je charakteristická pro. B lymfocyty. T lymfocyty. histiocyty. polymorfonukleáry.

ohledně funkce při imunitní odpovědi se uplatňují (dle konvenčního dělení). T i B lymfocyty při reakci humorální. T lymfocyty při imunitě buněčně zprostředkované. B lymfocyty při reakci humorální. T i B lymfocyty při imunitě buněčně zprostředkované.

mezi centrální lymfatické orgány patří. tymus a kostní dřeň. slezina a kostní dřeň. tymus a slezina. kostní dřeň.

B lymfocyty získávají imunokompetenci (schopnost rozeznávat specifické antigeny). v tymu a kostní dřeni. v Peyerových plátech. v kostní dřeni. ve slezině.

interleukiny. jsou produkovány především aktivovanými T-lymfocyty či makrofágy. je označení pro mezistupně vývojové řady leukocytů. jsou interakční peptidy, začasté s regulační a mediátorovou funkcí. jsou polysacharidy s funkcí mediátorů a regulátorů imunitní odpovědi.

lysozym. je obsažen ve slinách, slzách a ve stěně střevní. je enzym rozrušující bakteriální stěnu. je organela makrofágů. je důležitým činitelem v oblasti dějů nespecifické imunity.

největší fagocytární kapacita spojená s rychlou akceschopností je charakteristická pro. monocyty. makrofágy. neutrofily. fibroblasty.

opsoniny. jsou pouze nespecifické markery ku fagocytóze uchystaného objektu. lze rozlišit na specifické a nespecifické. jsou spolu s chemotaxiny (tyto působí spíše distančně) potřebné k selektivnímu rozlišení objektů určených k fagocytóze. fungují jako dálkové ohlašovače potenciální kořisti fagocytů.

jako NK = Natural Killers označujeme. buňky z rodiny lymfocytů, které však nemají povrchové znaky typické pro B nebo T lymfocyty - též se nazývají nulové buňky. epidemiologicky významný druh enterovirů. nejexpanzivnější reklamní agenturu. přirozenou cytotoxicitou obdařené buňky, lymfocyty, schopné spontánně zabíjet cílové buňky (cizorodé, nádorové, napadené virem aj.).

soubor plazmatických bílkovin účastnící se látkových i buněčných imunitních dějů nazýváme. reglement. komplement. kontemplant. implement.

komplementový systém. je tvořen pouze albuminy. má také funkci chemotaktickou. vede ve finální fázi k destrukci membrány cílového objektu. připomíná svou aktivační kaskádou proces hemokoagulace.

antigen. je imunitním systémem rozpoznatelná látka, vyvolávající v organismu imunitní reakci. má vždy bílkovinný charakter. je většinou oligopeptid. nese na povrchu specifické struktury - antigen- determinanty.

po navázání antigenu na receptor B-lymfocytu dochází k jeho aktivaci, která vede. k metamorfóze B lymfocytu na NK-buňku. k transformaci B lymfocytu na makrofág. k postupné přeměně B lymfocytu v buňku plazmatickou. ke zvětšování aktivovaného B lymfocytu až do nabytí vzhledu lymfoblastu.

o přeměně aktivovaného B lymfocytu na plazmatickou buňku platí. z každého původního lymfoblastu může vzniknout až 500 plazmatických buněk. některé lymfoblasty se množí a diferencují v tzv. buňky paměťové. po přeměně má plazmatická buňka mocnou proteosyntetickou aktivitu. ke vzniku jedné plazmatické buňky je třeba fúze nejméně dvou B lymfocytů.

produkce protilátek, jeden ze základních procesů humorální imunity, probíhá. velmi pomalu (1 plazmocyt vytvoří za hodinu asi 20 molekul). v sekundární lymfatické tkáni. několik měsíců až 1 rok (do zahynutí plazmatické buňky). několik dnů až týdnů.

při sekundární odpovědi (opětovné reakci B-buněk na týž antigen. hrají hlavní roli paměťové buňky. je koncentrace protilátek mnohem menší než při odpovědi primární. musí být antigenu větší množství než u odpovědi primární. se doba potřebná k aktivaci lymfocytů a zahájení tvorby protilátek rapidně zkracuje.

jsou to glykoproteiny. Mají molekulovou hmotnost 150 000 až 900 000. Představují 20 % plazmatických bílkovin. Jejich základní strukturní jednotka je tvořena čtyřmi peptidovými řetězci, spojenými disulfidickými vazbami. Jedná se o. protilátky. antigeny. alfa globuliny. albuminy.

označte chybné tvrzení. každá B buňka a její klon tvoří protilátky jen jedné specifity. imunita po proběhlé infekci či po očkování může být založena na existenci paměťových buněk. každá B buňka může tvořit až 103 různých typů protilátek. protilátky patří mezi gama-globuliny.

tvoří 70 až 75 % všech imunoglobulinů. Jsou významnými opsoniny. Dobře prostupují kapilární stěnou a pronikají placentou do plodu. Označujeme je. IgA. IgM. IgE. IgG.

protilátky typu IgA se mohou nacházet. v mléku, slinách a slzách. v mléku, krvi plodu a na povrchu žírných buněk. v sekretech dýchacích cest a gastrointestinálního traktu. ve sliznici střev a slzách.