K1.7

Eosinofilní granulocyty: tvoří 3–5 % leukocytů. tvoří 60–70 % leukocytů. jsou zmnoženy u alergiků a pacientů s parazitárními onemocněními. obsahují eosinofilní, červeně se barvící granula.

Neutrofilní granulocyty: tvoří 3–5 % leukocytů. tvoří 60–70 % leukocytů. jsou zmnoženy při zánětu. stávají se v tkáních mikrofágy.

Monocyty: jsou největší leukocyty. v průměru měří 15 až 20 µm. mají zpravidla jádro ledvinovitého tvaru s dvěma jadérky. se diferencují na makrofágy a mohou fagocytovat.

Monocyty: jsou nejmenšími leukocyty. v průměru měří 5 µm. zpravidla cirkulují v periferním krevním oběhu okolo 3 dní. se stávají makrofágy a mohou fagocytovat.

Monocyty: zpravidla cirkulují v periferním krevním oběhu okolo 3 dní. v tkáních se stávají makrofágy a mohou tam fagocytovat. u zdravého jedince tvoří za normálních okolností okolo 40 % všech bílých krvinek v periferním krevním oběhu. v granulích obsahují histamin a heparin a okysličují tkáně.

Mezi složky krve patří: buněčné elementy. krevní destičky. fibrinogen, albuminy, globuliny. krevní plazma s pH okolo 7,3.

Krevní destičky: jsou cytoplasmatické fragmenty velikosti 2 až 4 µm. pocházejí z megakaryocytů. za fyziologických podmínek jich je 200 000–400 000 v 1 mm3. mechanicky a chemicky napomáhají srážení krve.

Zvýšený počet lymfocytů v diferenciálním počtu může nejpravděpodobněji znamenat: přítomnost virové infekce v organismu. možný leukemický proces v kostní dřeni. časnou známku arteriálního krvácení. pokročilou fázi HIV infekce s projevy onemocnění AIDS.

Snížený počet červených krvinek může znamenat: anémii z důvodu skrytého krvácení, např. do střeva. anémii z důvodu rychlé krevní ztráty. protizánětlivou reakci organismu. kompenzační mechanismy v pokročilé fázi HIV infekce s projevy onemocnění AIDS.

Snížený počet trombocytů je nebezpečný: vždy a to z důvodu malé obranyschopnosti organismu proti infekci. pouze pod určitou hranici a to z důvodu snížené schopnosti krevní srážlivosti. pouze mimo těhotenství – pokud se snížený počet krevních destiček objeví v těhotenství, tak nebezpečný není. jakožto nebezpečný stav se v určitém stupni léčí dodáním trombokoncentrátu, tedy nálevu z trombocytů dárce.

Ze všech bílých krvinek v periferním krevním oběhu tvoří u zdravého jedince zpravidla: 65–75 % neutrofily. 20–30 % lymfocyty. 2–5 % eosinofily. 4–8 % monocyty.

Ze všech bílých krvinek v periferním krevním oběhu tvoří u zdravého jedince zpravidla: 5–7 % neutrofily. 2–3 % lymfocyty. 2–5 % eosinofily. 4–8 % monocyty.

Ze všech bílých krvinek v periferním krevním oběhu tvoří u zdravého jedince zpravidla: 6–7 % neutrofily. 20–30 % lymfocyty. 20–50 % eosinofili. 40 % monocyty.

Leukocyty v periferním krevním oběhu: běžně přežívají jen hodiny až dny. některé paměťové buňky mohou uchovávat informaci o antigenu měsíce až roky. mohou přestupovat z krevního oběhu do vaziva. množí se po stimulu imunitního systému, nikoliv v závislosti na obsahu atmosférického kyslíku ve vzduchu.

Erytrocyty v periferním krevním oběhu: přežívají maximálně hodiny až dny. transportují kyslík. nemohou přestupovat neporušenou cévní stěnou běžně z krevního oběhu do vaziva. množí se po stimulu imunitního systému, nikoliv v závislosti na obsahu atmosférického kyslíku ve vzduchu.

Bazofilní granulocyty v periferním krevním oběhu: dosahují velikosti zpravidla okolo 8–10 µm v průměru. jejich jádro je dvojlaločnaté, někdy tvaru písmene S. jejich granula v cytoplasmě jsou větší než u ostatních granulocytů. jejich význam tkví v zabezpečení zásobování tkání kyslíkem.

T lymfocyty: se účastní buněčné imunity. dozrávají a maturují v thymu. některé z nich si mohou ponechat informaci o antigeny, tedy proběhlé infekci, i po mnoho let. proti B lymfocytům je lze nejlépe odlišit pomocí identifikace povrchových CD markerů (cluster of differentiation markers).

Hynkovo číslo: je množství hemoglobinu v erytrocytu. je průměrné množství segmentů jádra v neutrofilu u zdravého člověka. mění se v závislosti na nadmořské výšce a obsahu atmosférického kyslíku ve vzduchu. činí u zdravého jedince přibližně 2,7.

Basofilní granulocyty: tvoří 0,5–1 % leukocytů v periferním krevním oběhu. jsou vytvářeny jako reakce na arteriální krvácení. jsou zmnoženy při zánětu. obsahují basofilní, modře se barvící granula, která jsou větší než granula ostatních granulocytů.

Plasmocyt: produkuje protilátky. je buňkou vaziva. je buňkou krevní plasmy. vzniká z B lymfocytu.

Myeloblast: vzniká z hemocytoblastu. diferencuje se v promyelocyt. mívá průměr okolo 15–20 µm. vzniká z myelocytu.

Hemocytoblast: je kmenová pluripotentní buňka a jediný zdroj pro krevní elementy. obsahuje poměrně světlé jádro s tmavými jadérky. jeho velikost se pohybuje okolo 25 µm. je přítomný v kostní dřeni každého zdravého jedince.

Megakaryocyt: se vyvíjí z megakaryoblastu. bývá veliký okolo 100 µm. dává vzniknout převážně erytrocytům. dává vzniknout trombocytům.

Hematokrit: je množství hemoglobinu v erytrocytu. vyjadřuje množství formovaných elementů v krvi. u zdravého muže činí 40–50 %. může se měnit při patologických stavech jako jsou záněty, ale někdy i za fyziologických okolností, např. v těhotenství.

Hemopoesa hepatolienální probíhá: pouze u nižších savců, nikdy ne u člověka. jen u embrya do 8. týdne vývoje. za fyziologických podmínek ve značném rozsahu i v dospělosti. převážně prenatálně.

Megakaryoblast: se vyvíjí z hemocytoblastu. se vyvíjí z megakaryocytu. se diferencuje v makrofág. se diferencuje v plazmatické buňky.

T lymfocyty: tvoří 75 % všech lymfocytů v periferní krvi. tvoří menší díl lymfocytů než B lymfocyty v periferní krvi. se vyskytují v lymfatických uzlinách. jsou přítomny ve slezině.

Pro lymfocyty v periferní krvi zdravého jedince platí: 75 % tvoří T lymfocyty. 15 % tvoří B lymfocyty. 10 % tvoří NK buňky. NK buňky tvoří nejmenší podíl, je jich u člověka méně procent než T nebo B buněk.

Normocyt: je erytrocyt o průměru cca 7,2 µm. se vyskytuje jen u embrya. koluje v krvi pouze prenatálně. koluje v krvi a prostupuje běžně i stěnou cévní do vaziva.

Granula basofilů obsahují převážně: hirudin. dikumarol. heparin. histamin.

Hemocytoblast: je kmenová pluripotentní buňka a zdroj krevních elementů. může se diferencovat v myeloblast. mívá poměrně světlé jádro a v něm jadérka. bývá veliký okolo 25 µm.

Monocyty jsou: v průměru největší leukocyty. největší buňky v lidském těle vůbec. buňky, z nichž se vyvíjí makrofágy. buňky z nichž se generují všechny mikrofágy.

Retikulocyty: obsahují zbytky organel. nemají jádra. bývají veliké okolo 25 µm. jsou největšími krevními buňkami.

Megakaryocyt: se vyvíjí z megakaryoblastu. je mnohonásobně větší než trombocyt. běžně fagocytuje erytrocyty. dává vzniknout trombocytům.

Lidské červené krvinky: mají rozměr přibližně 7,2×2,1 µm. tvarem připomínají bikonkávní disky. ženy mají zpravidla 4,8 milionů červených krvinek v 1 mm3 krve, muži ve stejném objemu asi 5,4 milionů. lidé trvale žijící ve vyšších polohách s nižším obsahem atmosferického kyslíku mají větší množství erytrocytů než lidé z nížin.

Lidské červené krvinky: nemají jádra. nedovedou se samy dělit a množit. tvarem připomínají za fyziologických podmínek pravidelné koule. neustále se tvoří v kostní dřeni velkých kostí.

Erytropoéza: je stimulována hormonem erytropoetinem. životnost červené krvinky je 100–120 dnů. erytrocyty i leukocyty vznikají fyziologicky celý život i ve slezině, ledvině, játrech a střevě. erytrocyty běžně překračují v průběhu svého vývoje cévní stěnu, aby stejně jako leukocyty fungovaly přímo ve vazivu.

U erytropoézy platí. proerytroblast je buňka kulovitého tvaru, cca 15–20 µm velká, jejímž dělením vznikají erytroblasty. u basofilního erytroblastu začíná syntéza hemoglobinu. u polychromatofilního erytroblastu je již v buňce tolik hemoglobinu, že cytoplasma ztrácí basofilii. retikulocyt je nezralá forma červených krvinek, která je už schopná plnit funkci erytrocytu.

Pro lymfopoézu platí: část populace lymfoidních multipotentních buněk migruje do brzlíku, kde se dále diferencují na T-lymfocyty. část buněk lymfoidní řady zůstává v kostní dřeni a dává vzniknout B-lymfocytům. B- a T- lymfocyty se od sebe liší povrchovými antigeny na buněčných membrá- nách. lymfocyty vznikají diferenciací lymfoidní multipotentní buňky a nejsou součástí myeloidní řady krevních elementů.

Pro vznik a vývoj lymfocytů platí: prekursorovou buňkou je monoblast. lymfoblast se diferencuje na prolymfocyty. prolymfocyty se již dále nedělí a dozrávají v lymfocyty. proces vzniku a další vývoj lymfocytů platí stejně jako pro erytrocyty, že jejich vývoj a množství je regulováno především nadmořskou výškou a tedy obsahem atmosférického kyslíku v ovzduší.

Pro monocyty platí: prekursorovou buňkou pro monocyty je monoblast. monoblast se diferencuje na promonocyty, které se dále dělí a diferencují se na zralé monocyty. monocyty cirkulují v krvi asi 8 hodin, potom vstupují do vaziva, kde se mění v makrofágy. stejně jako u červených krvinek je jejich vývoj a množství regulováno především nadmořskou výškou a tedy obsahem atmosférického kyslíku v ovzduší.

Granulocyty. vznikají z prekursorových buněk, myeloblastů. během jejich diferenciace jsou syntetizována specifická granula a u myelocytů již můžeme rozlišit typ vznikajícího granulocytu (neutrofilní, basofilní, eosinofilní). granulopoéza je zcela autonomní proces, který není ovlivňován žádnými hormony ani endotoxiny. granulopoéza je stejně jako erytropoéza ovlivňována především nadmořskou výš- kou a tedy obsahem atmosférického kyslíku v ovzduší.

Krevní destičky, trombocyty: nejsou buňkami, jsou to pouze fragmenty cytoplasmy obrovských buněk, megakaryocytů. mají v jádře několik dobře barvitelných jadérek. vznikají mitotickým dělením megakaryocytů. obsahují převážně hemoglobin.

Hematopoéza probíhá u dospělého člověka: ve žloutkovém váčku. v myeloidní tkáni v kostní dřeni a v lymfatické tkáni v lymfatických uzlinách nebo ve slezině. jen v ledvinách. ve stěně cévní.

Prenatální krvetvorba: probíhá v určitém období ve žloutkovém váčku embrya. probíhá v základu jater a sleziny. probíhá vždy pouze odděleně a izolovaně v každém období v určitém orgánu. lymfopoéza probíhá ve slezině a lymfatických uzlinách.