Biologie 1LF-6

Vnitřní prostředí organismu zahrnuje: tkáňový mok a krevní plasmu. nitrobuněčnou tekutinu. mozkomíšní mok. mízu.

Krvinky krevní skupiny A mají: protilátku A. protilátku anti B. antigen A. antigen anti A.

Pro určení krevních skupin jsou nejvýznamnější aglutinogeny: v cytoplasmě erytrocytů. na membráně erytrocytů. v krevní plasmě. ve slinách.

Červené krvinky krevní skupiny A se shlukují působením: aglutininů antiB. aglutinogenů B. aglutinogenů antiB. aglutininů antiA.

Krevní skupina B je charakterizována: aglutinogenem B. aglutinogenem antiB. aglutininem B. aglutininem antiB.

Primární imunitní reakci zajišťují zejména protilátky: IgA. IgG. IgM. IgE.

Při sekundární imunitní reakci je odpověď organismu: účinnější. rychlejší. zpomalená. nespecifická.

pH krve je udržováno: kyselým uhličitanem sodným. plasmatickými bílkovinami. hemoglobinovým systémem. kyselým fosforečnanem vápenatým.

Z organických látek je v krevní plazmě nejvíce: cukrů. tuků. bílkovin. močoviny.

Hlavním regulátorem tvorby červených krvinek: nedostatek kyslíku. nadbytek oxidu uhličitého. erytropoetin. proces stárnutí červených krvinek.

Homeostáza znamená: udržování určitého složení přijímaných tekutin. zástavu krvácení. udržování stálého vnitřního prostředí. schopnost udržet vzpřímenou polohu těla.

Sedimentace je: usazování červených krvinek v nesrážlivé krvi. závislá na množství fibrinogenu a globulinů v plazmě. závislá na množení erytrocytů. vyšší u žen než u mužů.

Na zástavě krvácení z malých cév se podílí: konstrikce cév. činnost krevních destiček. vliv antitrombinu. srážení krve.

Aktivní imunizace dosáhneme: podáním oslabených bakterií a virů. podáním usmrcených bakterií a virů. podáním protilátek. vitamínem B12.

Zralé červené krvinky člověka jsou buňky: s více jádry. bezjaderné. s laločnatým jádrem. s jádrem, které obsahuje 46 chromosomů.

V červené kostní dřeni vznikají: pouze krevní destičky. všechny typy krvinek. pouze červené krvinky. pouze bílé krvinky.

Tvorba červených krvinek: probíhá autoregulací jaderných buněk kostní dřeně. je řízena erytropoetinem, který vzniká v mízních uzlinách. je řízena erytropoetinem, který vzniká v ledvinách. je ovlivnitelná tlakem atmosferického kyslíku.

Látky nepostradatelné pro srážení krve jsou obsaženy v: erytrocytech. leukocytech. lymfocytech. trombocytech.

Retikulocyty jsou: buňky retikulární tkáně. vývojové stádium trombocytů. nejmladší erytrocyty. pouze v periferním oběhu.

Lymfa je tekutina: obsažená ve všech kloubech. vyplňující páteřní kanál v okolí míchy. vyplňující mozkové komory. prodící v lymfatických cévách a tzv. mízovodou.

Hematokryt je: absolutní množství červených krvinek v krvi. množství hemoglobinu v krvi. procentuální zastoupení červených krvinek na celkovém objemu krve. procentuální zastoupení leukocytů na celkovém objemu krve.

Aglutininy jsou: žádná z uvedených alternativ není správná. antigeny erytrocytů. produkty aglutinogenů. antigeny shlukující erytrocyty.

Krevní sérum získáme: žádná z uvedených alternativ není správná. jako tekutou složku nesrážlivé krve. centrifugací po přidání citronanu sodného. po sedimentaci buněk v nesrážlivé krvi.

Protilátky produkují: žádná z uvedených alternativ není správná. T lymfocyty. monocyty. P lymfocyty.

Granulocyty jsou bílé krvinky: zodpovědné za humorální imunitu. imunologicky kompetentní buňky, které vytvářejí protilátky. mající schopnost fagocytózy. schopné vytvářet proteolytické enzymy.

Imunoglobuliny jsou: jednou se tří frakcí globulinů v krevní plazmě. gama globuliny. krevní bílkoviny vznikající v mízní tkáni. součástí krevního barviva.

Serotonin a CA(2+)´: jsou důležité pro zástavu krvácení. jsou obsaženy v trombocytech, na srážení krve se však nepodílejí. se chovají jako antigeny, proto dochází ke shlukování krvinek. jsou důležité pro přenos CO2.

Aglutinogeny jsou: protilátky erytrocytů. antigeny erytrocytů. protilátky krevní plazmy. geny kódující antigeny.

Podstatou procesu srážení krve u obratlovců je: přeměna rozpustného fibrinogenu na nerozpustný fibrin. přeměna rozpustného fibrinu na nerozpustný fibrinogen. stah svaloviny kolem poranění. řada dějů vyžadující přítomnost Ca(2+)´.

Slezina: není za normálních okolností hmatná. jsou zde vychytávány nefunkční červené krvinky. leží v levé klenbě brániční. pokud se odstraní, lze bez ní žít.

Žlutá kostní dřeň: obsahuje již minimum krvetvorných buněk, převažují buňky tukové. se v dospělosti nachází v tělech dlouhých kostí. se v dospělosti nachází v plochých kostech. neexistuje.

V období diastoly komor: jsou uzavřené cípaté chlopně. žádná z uvedených alternativ není správná. se komory plní krví. jsou otevření poloměsíčité chlopně.

Skrze bránici prochází: aorta, jícen, v. portae (vrátnicová žíla). horní dutá žíla, aorta, jícen. dolní dutá žíla a aorta. bloudivý nerv (a. vagus) spolu s jícnem.

Na začátku stahu komor jsou chlopně: cípaté otevřeny. poloměsíčíté otevřeny. cípaté a poloměsíčité uzavřeny. poloměsíčité zavřeny.

V období systoly komor: se uzavírají poloměsíčité chlopně. komory se plní krví. otevírají se cípaté chlopně. je krev vypuzována do velkých tepen.

Krev je do plicnice vypuzena, když je tlak krve v plicnici nižší než tlak krve v: levé síni. pravé komoře. pravé síni. levé komoře.

Poloměsíčité chlopně jsou v srdci: mezi síněmi a komorami. v místě odstupu velkých tepen. v ústí velkých žil. mezi pravým a levým srdcem.

Do plic přitéká u člověka krev z: levé komory. pravé síně. pravé komory. levé síně.

Za minutu proteče plicním oběhem v porovnání s velkým oběhem: stejné množství krve. menší množství krve. větší množství krve. různé množství krve, v závislosti na zatížení.

Podněty pro srdeční stahy vznikají: v míše. ve specializované části srdeční svaloviny. žádná z uvedených alternativ není správná. v gangliích útrobního nerstva.

Absolutně nejnižší hodnoty tlaku dosahuje krev: v pravé síni. ve vlásečnicích. v žilách dolních končetin. v dutých žilách.

Elektrokardiogram je záznam: mechanické činnosti srdce. činnosti kosterního svalu. bioelektrické aktivity srdce. bioelektrické činnosti mozku.

Věnčité tepny zásobují: mozek. ledviny. játra. srdeční sval.

Z uvedených oblastí může krevní tlak u stojícího člověka dosáhnout nejnižší hodnoty: v pravé síni. ve vlásečnicích kosterních svalů. v žilách dolních končetin. v dutých žilách.

V období systoly komor: žádná z uvedených alternativ není správná. je vypuzována krev do aorty. je vypuzována krev do plícnice. jsou otevřené poloměsíčité chlopně.

Podněty pro jednotlivé srdeční stahy vznikají: žádná z uvedených alternativ není správná. v míše. v mozkovém kmeni. v gangliích útrobního nervstva.

Při diastole srdce je uzavřena chlopeň: dvojcípá. trojcípá. poloměsíčítá. čtyřcípá.

K vzniku aterosklerosy přispívá: obesita. dědičná disposice. nadměrný pohyb. konsumace i malých dávek alkoholu.

Do pravé srdeční síně přitéká krev: mající více oxidu uhličitého než je v krvi v levé síni. mající méně kyslíku než je v krvi v levé síni. mající více kyslíku než je v krvi v levé síni. mající méně oxidu uhličitého než je v krvi v levé síni.

Trojcípá chlopeň je mezi: levou síní a levou komorou. pravou síní a pravou komorou. jpravou komorou a plicnicí. levou komorou a aortou.

Součástí převodního systému srdce je (jsou): sinoatriální uzel. atrioventrikulární uzel. síňokomorový svazek (Hisův). Purkyňova vlákna.

Srdeční revoluce je: systola levé a pravé síně. systola pravé síně a pravé komory. diastola levé síně a levé komory. cyklus systoly a diastoly síní a komor.

Na systolické ozvě se podílí: uzávěr poloměsíčitých chlopní. otevření cípatých chlopní. uzavření cípatých chlopní. uzavření chlopní mezi pravou síní a horní dutou žilou.

Kolaterální oběh dostatečně zásobí krví: mozkovou tkáň. srdeční sval. kosterní svaly. oční sítnici.

Na návratu krve z dolních končetin do srdce se podílí: činnost srdce. záporný nitrohrudní tlak. kontrakce kosterního svalstva. přítomnost žilních chlopní.

V srdci jsou poloměsíčité chlopně: v místě odstupu srdečnice (aorty) a plicního kmene. mezi síněmi a komorami. v ústí horní a dolní duté žíly. v ústí plicních žil.

V srdce jsou cípaté chlopně: v komorové přepážce. mezi síněmi a komorami. v místě odstupu věnčitých tepen. v ústí dolní duté žíly.

Věnčité (koronární) tepny jsou větvemi: plicního kmene. aorty. hrudní aorty. společné krkavice.

Plicní žíly: vedou krev ze srdce do plic. vedou krev z plic do levé předsíně. jsou zpravidla 4. vedou krev z plic do levé koomory.

Srdečnice (aorta) je céva začínající v: levé síni. pravé komoře. levé komoře. pravé síni.

Během fetálního vývoje jsou v krevním oběhu tyto zkratky: ductus venosus (spojka mezi pupečníkovou žilou a dolní dutou žilou). ductus arteriosus (spojka mezi plicnicí a aortou). foramen ovale, který proudí krev z levé do pravé síně. foramen ovale, který proudí krev z pravé do levé síně.

U mužů převládá typ dýchání: břišní (abdominální). žeberní (kostální). zevní. vnitřní.

Při klidném dýchání se vymění v plicích dospělého člověka za minutu přibližně ... litrů vzduchu: 7-8. 1,5-2. 15-20. žádná z uvedených alternativ není správná.

Ve vzduchu v plicních sklípcích je ve srovnání s atmosférickým vzduchem: více CO2. množství CO2 nezměněno. méně CO2. žádná z uvedených alternativ není správná.

Ve vzduchu v plicních sklípcích je ve srovnání s atmosférickým vzduchem: méně O2. množství O2 nezměněno. žádná z uvedených alternativ není správná. stejně CO2 a O2.

Výdech vzduchu z plic při klidném dýchání je dán činností: žádná z uvedených alternativ není správná. bránice. mezižeberních svalů. pomocných dýchacích svalů.

Ve vydechovaném vzduchu je ve srovnání se vzduchem vdechovaným: méně O2. stejně CO2. stejně CO2. více O2.

Kyslíku spotřebuje průměrný dospělý člověk v klidu za minutu asi: žádná z uvedených alternativ není správná. 100 ml. 1 l. 8 l.

Při klidném dýchání je u průměrného dospělého člověka dechový objem asi: 500 ml. 100 ml. 200 ml. 1000 ml.

Příčinou hypoxie může být: nedostatek hemoglobinu. obsazení hemoglobinu CO. zpomalení cirkulace krve. nedostatek kyslíku ve vzduchu.

Kolik % CO2 obsahuje atmosférický vzduch: 0,03 %. 1 %. 5 %. 0 %.

Hlasové vazy jsou rozepjaty: v nosohltanu. v hrtanu. v průdušnici. v pravé průdušce.

Hlavním vdechovým svalem je: trapézový sval. bránice. přímý břišní sval. malý prsní sval.

Při smrštění bránice se objem pohrudniční štěrbiny: zmenšuje se. nemění se. zvětšuje se. zvětšuje se a klesá v ní tlak.

Dýchání je řízeno z: plicních sklípků. dýchacího ústředí v hrudní míše. receptorů v postranních mozkových komorách. dýchacího ústředí v prodloužené míše.

Na transportu dýchacích plynů mezi zevním prostředím a buňkami se podílí: pouze dýchací systém. pouze oběhový systém. kůže. dýchací a oběhový systém.

Nejduležitějším okamžitým zdrojem energie pro člověka jsou: cukry. tuky. bílkoviny. aminokyseliny.

Při odbourávání (katabolismu) bílkovin se uvolněný dusík vylučuje u savců v podobě: amoniaku. močoviny. kyseliny močové. vydechovaného molekulárního dusíku.

Hlavním zdrojem energie v naší potravě jsou: sacharidy. tuky. bílkoviny. mastné kyseliny.

Typickým příznakem nedostatku vitaminu B2 je: šeroslepost. praskání ústních koutků. žádná z uvedených alternativ není správná. porucha srážení krve.

Nepostradatelné aminokyseliny: žádná z uvedených alternativ není správná. jsou přítomny jen v rostlinných bílkovinách. jsou zdrojem energie pro specifické buněčné reakce. tvoří většinu z příjímaných aminokyselin.

Typickým příznakem nedostatku vitaminu B2 je: žádná z uvedených alternativ není správná. šeroslepost. vypadávání zubů. porucha srážení krve.

Při uvolňování energie v organismu. žádná z uvedených alternativ není správná. je nejvýznamnější chemická energie bílkovin. je využitelná jen chemická energie cukrů a tuků. jsou využívány i jiné druhy energie než je chemická.

Mezi nezbytné stopové prvky patří: kadmium. kobalt. vápník. stroncium.

Mezi metabolické děje v organismu patíř: katabolické děje. anabolické děje. tvorba bílkovin. odbourávání bílkovin.

Vitamín D je obsažen nejvíce v: obilovinách. kvasnicích. rybím tuku. mrkvi.

Šeroslepost je důsledkem nedostatku vitaminu: B. A. D. K.

3 Centrum řízení příjmu potravy je lokalizováno v: dutině ústní. krční míše. hypotalamu. mozkové kůře.

Základní energetická přeměna je nutná k udržení činnosti: žaludku. srdce. sleziny. mozku.

Mezi hlavní sacharidy nacházející se v živočišných buňkách patří: manóza a fruktóza. laktózza a a arbinóza. celulóza a laktóza. glykogen a glukóza.

Žluč: se tvoří ve žlučníku. je tvořena jaterními buňkami a ve žlučníku je jen skladována. je tvořena ve slinivce břišní (pankreas) a ve žlučníku je jen skladována. je důležitá pro trávení cukrů.

Kompletní chrup dospělého člověka má celkem: 36 zubů. 28 zubů. 32 zubů. 30 zubů.

Kyselina chlorovodíková v žaludku způsobuje: polymeraci aminokyselin. depolymeraci aminokyselin. koagulaci bílkovin. koagulaci lipidů.

Podstatou trávení je: žádná z uvedených alternativ není správná. zvyšování energie živin. přeměna jednotlivých složek živin na tělu vlastní látky. polymerace bílkovinných řetězců.

Sliny obsahují enzym štěpící: žádná z uvedených alternativ není správná. bílkoviny. sacharózu. glukózu.

Prořezávání mléčného chruppu: je ukončeno v 1. roce věku. je ukončeno v 18. měsíci věku. je ukončeno ve 24. měsíci věku. pokračuje do konce 4. roku věku.

Žaludeční šťáva obsahuje: gastrin. pepsinogen. glukagon. ptyalin.

Sliny jsou produkovány v dutině ústní: pouze velkými slinnými žlázami. stále. jejich aktuální rychlost tvorby se může výrazně měnit. pouze při vyvolání podmíněného reflexu.

Sliny: mohou štpit všechny tuky. mohou štpit všechny bílkoviny. mohou štpit všechny polysacharidy. žádná z uvedených alternativ není správná.

pH žaludeční šťávy: závisí na koncentraci H(+)´ v žaludeční šťávě. závisí na činnosti pankreatu. se může pohybovat pod hodnotou 2. se může pohybovat nad hodnotou 7,5.