Novosvětská encyklopedie I., první vydání 1356 r. nové éry.
První volby r. 1200 nové éry.
Konec třetí světové války nastal celosvětovou katastrofou, při které byl téměř dokonale vyhlazen život na Zemi, přežily pouze dvě skupiny lidí. První z nich byla politicko-mocenská elita, která byla na katastrofu takovýchto rozměrů připravena a přežila v podzemním komplexu vládní budovy. Druhou skupinou byli religionisté, kteří se účastnili celosvětové religionistické konference a shodou okolností se nacházeli v ohromném komplexu pozemního renesančního sklepení města, do kterého ústila chodba zámku, ve kterém se konference konala. (Viz odkaz „Dějiny religionistických konferencí“, Novosvětská encyklopedie, str. 132.)
Tyto dvě skupiny se postupně vyvinuly do dvou společností, které odlišuje pouze to, že ve společnosti potomků politiků lidé vždy lžou a ve společnosti potomků religionistů nelže nikdy nikdo.
Přelomovým dějinným momentem bylo „první setkání obou skupin“ (viz odkaz „První setkání Zakladatelů r. 1190 n.é.“ Novosvětská encyklopedie I. str. 1578.). Nejvyšší představitelé obou společností se rozhodli, že se společnosti spojí a pokusí se obnovit společenské uspořádání, které bylo z historických záznamů známo, jako „zlatá cesta demokracie“. Při uspořádání voleb byl vzhledem k odlišnému přístupu k pravdě a lži, vytvořen vstupní test pro aspiranty kandidátů na budoucí politické představitele, aby bylo zcela jasné, zda aspirant náleží k potomkům religionistů či potomkům politiků. Za zkoušejícího byl určen představitel potomků religionistů.
1) Dva aspiranti na kandidáty pronesli následující výroky. Aspirant A: „Oba dva jsme potomci religionistů.“ Aspirant B: „To není pravda. Aspirant A je potomek politiků.“ Lze zjistit, kdo je kdo?
Z vyřčeného lze určit pouze to, že aspirant B buďto lže, nebo nelže. Aspirant A je potomek politiků a B je potomek religionistů. Aspirant B lže a tedy je potomek politiků. Z vyřčeného lze určit pouze to, že aspirant A nelže.
2) Jiní dva aspiranti tvrdili následující výroky. Aspirant A: „Oba náležíme ke stejné společnosti.“ Aspirant B souhlasil. „Ano, to je pravda.“ Co lze z výroků určit? Oba aspiranti jsou potomci religionistů, tedy nikdy nelžou. Oba aspiranti jsou potomci politiků, tedy ani jeden neříká pravdu. Na základě výroků nelze určit kdo říká pravdu, proto je třeba prozkoušet aspiranty dále. Na základě vyřčeného je zcela jasné, že pravda je relativní.
3) V dalším případě, mluvil pouze jeden aspirant na politického kandidáta. Aspirant A řekl: „Pokud jsem potomek religionistů, pak oba říkáme pravdu.“
Lze zjistit, do jaké společnosti který náleží?
Z vyřčeného nelze logicky nic usoudit. Z výroku vyplývá, že je nutné, aby aspiranti řekli minimálně dva výroky, aby se z nich dalo určit, kdo je kdo. Z vyřčeného vyplývá, že oba aspiranti jsou potomci religionistů a tedy nikdy nelžou. Z vyřčeného vyplývá, že výrok je tak nejasný, že jej nutně musel pronést potomek politiků.
4) Dále pokračovala další dvojice. Aspirant A řekl: „Oba dva náležíme do stejné společnosti.“ Aspirant B nesouhlasil: „To není pravda, každý z nás náleží k jiné společnosti.“
Jak je tomu doopravdy? Z vyřčeného lze určit pouze to, že aspirant A říká pravdu a tak náleží do společnosti potomků politiků. Z vyřčeného lze určit pouze, že aspirant B lže a tedy náleží ke společnosti potomků religionistů. Aspirant A je potomek politiků a aspirant B je potomek religionistů. Z výroků vyplývá, že oba jsou potomci politiků a tak nejsou schopni rozeznat pravdu od lži.
5) Poslední dvojice hovořila takto. Aspirant A: „Aspirant B je lhář.“ Aspirant B: „Aspirant A je lhář.“ Aspirant A se zamyslí a dodá: „Číslo čtyři je dělitelné dvěma.“ Z výroků nutně vyplývá, že aspirant A je lhář a aspirant B je potomek religionistů. Z výroků vyplývá, že potomci politiků se nesmí stát politiky. Z výroků vplývá, že pokud se člověk chce stát religionistou, pak nesmí lhát. Z výroků vyplývá, že aspirant A je potomek religionistů a aspirant B je potomek politiků.
|
