Průběžné testíky mistra Motala

(S) Koncept veřejné žurnalistiky představuje kontroverzi. V diskuzích o ní se požívá slovo demokracie ve dvou smyslech: jako označení pro participativní a deliberativní (obhájci) a procedurální a kompetitivní (oponenti) model. jako onačení pro komeptitivní a deliberativní a participativní a procedurální model. žádná taková diskuze neexistuje a pojem se v článku neobjevuje. jako označení pro dobrý a špatný politický systém.

(S) Podle autorů článku je vztah mezi demokracií a médii definován jako společenská smlouva. To znamená, že: Média jsou institucí orientovanou na zisk jako jakákoliv jiná a stát jim má zaručit podmínky pro podnikání. Média jsou hlasem občanů a představují pro stát zdroj veřejného mínění podobný volbám. Demokracie zajišťuje svobodu projevu a nezávilost médií, zatímco ony plné funkci veřejného zájmu. Média mají odrážet hodnoty státu a pomáhat v jejich šíření a prosazování.

(S) Jak se mají média v deliberativním modelu demokracie stavět k těm, kteří mění svůj názor?. Ukazovat, že jediné, o co těmto lidem jde, je nechat se znovu zvolit. Předkládat jejich účty veřejnosti k posouzení. Pranýřovat je za podbízení. Ukazovat jako projev mravní síly přehodnocení svých názorů pod vlivem argumentů.

(S) V perspektivě modelu participativní demokracie je vyžadován aktivní občan. To znamená, že: Média umožňují lidem nastolovat agendu a podporují v nich participaci. Poskytují pouze databázi informací pro rozhodování. Média v tomto modelu demokracie nejsou potřeba, protože není koho hlídat (watchdog). Demaskují politiku jako pouhou hru mocných a bohatých.

(S) Rozdíl mezi rolí médií v kompetitivní a deliberativní demokracii je i v tom, že v druhém případě média nemají ukazovat politické aktéry jen jako ty, kteří usiují o moc, ale rámovat politiku jako společné hledání řešení. ANO. NE.

(S) Ve vztahu k procedurálnímu modelu demokracie Strombach hovoří o roli trhu. Jaká je?. pozitivní - je garantem volného pohybu názorů a adekvátního plnění informačních potřeb lidu. negativní - média se bulvarizují. negativní - otevírá prostor pro oligarchy, kteří mohou využít slabosti minimální demokracie. pozitivní - podporuje hospodářství.

(S) V kompetitivním modelu demokracie, v němž lidé volí svoje reprezentanty mezi různými skupinami, mají média určité zásadní povinnosti. Vyberte ty, o kterých hovoří autor článku: Informace o tom, jak systém a demokracie funguje. Monitorování a kontrola těch, kteří jsou u moci. Zaměření na politické alternativy. Striktní oddělování faktů a všeho ostatního (názorové žurnalistiky, reklamy, zábavy). Proporcionalita zpravodajství.

(S) Je možné podle autora všude, aby žurnalistika existovala i mimo kontext demokracie?. Ne, protože jsou média prostorem veřejné diskuze, jsou možné pouze v demokracii, která jim dává svobodu. Ne, protože média vyžadují volný trh, jenž nemusí být zaručen v diktatuře. Ano, dokonce demokracie omezuje žurnalistiku, protože v ní posiluje její bulvární tendence. Ano, jde o prostou mediaci informací, která je nezávislá na režimu.

(S) V čem posiluje model deliberativní demokracie roli médií?. V důrau na moc médií jako zástupců určitých názorových proudů vyjadřovaných trhem (prodej). V důrazu na mediální funkci alarmu ve veřejném zájmu. V důrazu na veřejnou politickou diskuzi. V důrazu na veřejnou diskuzi politiků.

(S) Deliberativní demokracie není možná bez aktivní participace médií a žurnalistiky. ANO. NE.

(M) Editor v televizní stanici se rozhodne neodvysílat určitou zprávu. Vyberte zdůvodnění, které je utilitaristické. při přípravě zprávy byl porušen zákon, což je nepřípustné. je povinností novináře nevstupovat lidem do soukromí. zpráva by mohla ublížit těm, o kterých pojednává. zpráva porušuje standardy novinářské práce.

(M) John Stuart Mill oponuje lidovému používání pojmu utilitarismus. Co mu na něm vadí?. že používá pojem utilitarismus tak, že užitečné stojí proti příjemnému. že používá pojem utilitarismus tak, že užitečné způsobuje bolest. že používá pojem utilitarimus tak, že užitečné je příjemné.

(M) Potěšením JS Mill rozumí: jakékoliv smyslové potěšení. jakékoliv potěšení, včetně potěšení mravního či intelektuálního, přičemž tyto považuje za vyšší. jakékoliv potěšení, včetně potěšení mravního či intelektuálního. fyzické potěšení (sex, jídlo...).

(M) Určitě, zda je následující výrok pravdivý (v kontextu utilitarismu): Kvalitní potěení může být spojeno s nespokojeností, ale přesto je mu dána přednost před jinými, jež vedou k větší spokojenosti. ANO. NE.

(M) Určete, zda je následující tvrzení pravdivé: Utilitarismus tvrdí, že máme dávat přednost krátkodobým potěšením, které nás třeba i odvádějí od dlouhodobějších cílů. Momentální výhod má přednost. ANO. NE.

(M) Jak se liší duchovní potěšení od fyzických (Mill)?. duchovní potěšení jsou trvalejší, bezpečnější a méně nákladná. ducovní potěšení jsou lépe vypočitatelná. neexistuje duchovní potěšení, pouze smyslové. duchovní potěšení jsou náročnější, a proto je žádoucí pro úsporu energie volit spíše fyzická, smyslová.

(M) Jak odlišit kvalitu potěšení (Mill)?. kvalitnější je to, které je trvalejší. kvalitnější je to, které více odpovídá hodnotám společnosti. kvalitnější je to, pro které by se rozhodla většina lidí, jež s ním má zkušenost, namísto jiného potěšení. kvalitnější je to, které neporušuje zákon.

(M) Jaký je rozdíl mezi konsekvencialismem a utilitarismem? (Na tuto otázku nenajdete odpověď u Milla, jenom testuju vaše porozumění teorii). konsekvencialismus je každá teorie, která hodnotí skutky podle potěšení, utilitarismus podle osobního prospěchu. konsekvencialismus a utilitarismus je to samé, není v tom rozdíl. konsekvencialismus je každá teorie, která hodnotí skutky podle následků, u utilitarismus je žádoucí následek potěšení. konsekvencialismus je každá teorie, která hodnotí skutky podle nějaého pravidla, u utilitarismu je tímto pravidlem potěšení.

(M) Podle utilitarismu jsou skutky správné, pokud: vedou ke zvýšení zisku. vedou ke zvýšení bohatství. vedou k osobnímu prospěchu. přispívají ke štěstí.

(K) Jestliže jsem jako člověk účelem sám o sobě, co platí?. nesmím nijak disponovat s člověkem v mé osobě, mrzačit nebo usmrtit svoje lidství. člověk je věc, lze s ním disponovat jakkoliv, vyžaduje-li to povinnost. můj život je nejdůležitější hodnota. můžu si dělat, co chci.

(K) Proč se kategorický imperativ nazývá kategorický?. protože kategorizuje člověka v říši přírody jako pána tvorstva. protože je vázán na určitou kategorii, v níž je platný (např. praktický život). protože je to nejvyšší, rozumově nutný a na smyslovém světě nezávislý příkaz. protože na rozdíl od hypotetického se zabývá smysly.

(K) Kdo určuje obsah kategorického imperativu?. samoregulační norma (např. kodex). zákon. politická situace. rozum. vášeň.

(K) Praktický imperativ zní: ...jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek... Co to znamená?. nikdo nám nesmí být poze prostředkem k nějakému našemu cíli, vždy v něm musíme rozpoznat člověka. nikdo nám nesmí být nikdy prostředkem k nějakému našemu cíli. každý člověk má sloužit cílům dané společnosti, která stanovuje závazné zákony (povinnost). lidé kolem nás jsou účely našeho jednání, tzn. máme jednat tak, aby se měli dobře.

(K) Pokuste se vybrat nejlepší parafrázi kategorického imperativu: nechť jsou tvoje cíle cílem celého lidstva. chovej se tak, aby se mohl podle tvého vzoru chovat jakýkoliv člověk. dělej druhému to, co by sis sám přál, aby on dělal tobě. ať je tvoje chování řízeno tím, co si myslíš, že po tobě chce společnost.

(K) Jestliže po mně editor chce, abych zveřejnil nedostatečně ověřenou zprávu, mám podle Kanta: vyplnit jeho příkaz, protože by mě mohl vyhodit, a to by mi způsobilo škodu. vyplnit jeho příkaz, protože je šéf a ti se mají poslouchat. neustoupit, protože kdybych ustoupil, vedlo by to k tomu, že by klesla kvalita novin, do kterých píšu. třeba se i nechat vyhodit, ale zachovat se tak, jak by se měl zachovat každý novinář v mé situaci - neustoupit profesní důstojnosti.

(K) Kant postuluje hranici mezi autonomií, tedy tím, kdy jednání vychází z naší rozumové lidskosti, a heteronomkí, tedy tím, kdy jednáme podle něčeho vnějšího, tak, že: (doplňte). je ospravedlnitelné podřídit se ideologickým cílům. je ospravedlnitelné jednat podle prospěchu či touhy, co chci. je ospravedlnitelné jednat na základě nátlaku podle přání utiskovatele. žadný vnější důvod pro mravnost není ospravedlnitelným, řídím se pouze hlasem rozumu v sobě. je ospravedlnitelné jednat podle toho, co po mně chce okolí.

(K) Jestliže povinnost kategorického imperativu naši vůli donucuje, znamená to: že naše vůle ještě není plně v souladu s rozumem a vnímá tak jeho požadavky jako nežádoucí. že nám nesmí činit radost to, co děláme. že je donucování, nátlak a násilí žádoucí. že základem lidskosti je disciplína.

(K) Jako rozumové bytosti jsme díky svojí schopnosti mravního rozmýšlení spojeni svojí lidskostí. Co to v důsledku znamená (Kant)?. že každé naše rozhodnutí jako bychom dělali za celé lidstvo. že každé naše rozhodnutí se musí podřídit našemu vedoucímu nebo šéfovi. že každé naše rozhodnutí je úplně irelevantní, protože jsme jen kapka v moři. že každé naše rozhodnutí se musí podřídit mezinárodním zákonům.

(K) Rozum v nás je hlasem (Kant): lidství. věčného zákona. přirozenosti našeho biologického druhu.

(A) Vyberte, co nejlépe vystihuje povahu mravní ctnosti: není dána přirozeně. je vrozená. je nepřirozená. je přirozená.

(A) Dobré jednání v etice ctností spočívá: v následcích. v tom, že je jednání dobré (v sobě samém). že jej provádí dobrý člověk (ve stavu aktéra). v tom, zda odpovídá normě.

(A) Vyberte nejlepší charakteristiku záměrnosti ctnosti: ctnost je nezáměrná, mimovolní. ctnost je automatizovaná, nesouvisí s vůlí. je záměrně volícím stavem, který udržuje střed nám přiměřený.

(A) Ctnost je: vlastností nějakého jednání. správnou mírou následků. aplikace pravidla. trvalým stavem nebo vlastností, jíž se člověk stává dobrým.

(A) Jak je určen střed ve ctnosti?. lze jej určit objektivně statisticky. jde vždy o střed nám přiměřený (relativní). je určen zvyklostmi v dané společnosti a době. výpočtem - jde o aritemtický střed.

(A) Čím se řídit při hledání středu?. najít nestranného posuzovatele a řídit se jeho pokyny. plně se oddat pocitu libosti. dělat jen to, co nám není libé. být obezřetný při pocitech libosti a rozkoše a nenechat se jimi zlákat.

(A) Co je cílem ctnosti?. středovost. naplnění společenské normy. naplnění pravidla. dobrý pocit.

(A) Je ctnost cit?. ANO. NE.

(A) Ctnost mravní se od rozumové liší tím, že: nelze ji rozumově popsat. se získává zvykem. je emocionální. není logická.

(S) Minimální model demokracie, procedurální, pojímá demokracii jako soubor pravidel, jež je třeba respektovat. Média v takovém modelu plní roli: aktivních, angažovaných zastánců nějakého názoru. jako hlídací pes zpředmětňující respekt k pravidlům demokracie. pouhé informační databáze pro rozhodování občanů. média v tomto modelu demokracie nehrají významnější roli.

(S) Jaké hodnoty mají do veřejné diskuze vnášet novináři v deliberativním modelu demokracie?. alarmismus. upozorňování na nebezpečí. racionalita. intelektuální poctivost. rovnost mezi účastníky.

(S) Z pohledu teorie média plní svoji část společenské smlouvy tím, že posktyují občanům informace nezbytné pro jejich samosprávu. Co poskytují vládě?. takové informace, které umožňují vládě jednat ve veřejném zájmu citlivě vzhledem k pocitům veřejnosti. nic - média slouží lidu a vláda z jejich existence nemá žádný užitek. hlas lidu v tom smyslu, že jsou odrazem veřejného mínění jako volby. prostor pro uplatnění agendy.