Právo -x

Právo se od ostatních normativních systémů liší tím, že je. vynutitelné státní mocí. spjato s předem danou formou. obecné. všeobecně závazné.

Pojem objektivní právo. znamená platné právo. je systém právních pravidel. přiznává subjektivní právo (práva). představuje nutnost chování.

Ustanovení § 113 odst. 1 občanského zákoníku stanoví: „Člověk má právo rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho tělem.“ Tato věta. dává člověku subjektivní právo rozhodnout, jak bude s jeho tělem naloženo po smrti. obsahuje právní normu, která je součástí objektivního práva. dává člověku objektivní právo rozhodnout, jak bude s jeho tělem naloženo po smrti. stanoví člověku povinnost rozhodnout, jak bude s jeho tělem naloženo po smrti.

Každý normativní systém. je vynutitelný státní mocí. je všeobecně závazný. je obecný. je nezbytné vyjádřit písemně.

Pokud popisujeme systém závazných pravidel vytvořených nebo uznaných státem, která tento stát vynucuje vůči svým občanům (nebo i jiným osobám), včetně toho, že jejich porušení trestá,. popisujeme objektivní právo. popisujeme subjektivní právo. popisujeme jakýkoli normativní systém. popisujeme právní systém.

Občanský zákoník. obsahuje pouze právní povinnosti. dává subjektům subjektivní práva. je právní normou. obsahuje normy, které jsou součástí objektivního práva.

Pojem objektivní právo. znamená soubor právních pravidel. znamená psané právo. znamená povinnost. znamená možnost chovat se právně dovoleným způsobem.

Systém pravidel, na kterých je právní řád (právo) vystavěn, a která jej uspořádávají a udržují v bezrozporném a racionálně uspořádaném celku popisuje. teorie práva. státověda. sociologie práva. právní logika.

Právo autonomní. může zakládat subjektivní práva a povinnosti. je dáno například zákonem. představuje například kolektivní smlouva vyššího stupně. spadá do oblasti práva přirozeného.

Pojem subjektivní právo. lze nahradit pojmem nárok. lze nahradit pojmem oprávnění. lze nahradit pojmem objektivní právo. lze nahradit pojmem povinnost.

Každý normativní systém. je vynutitelný státní mocí. je obecný. je nezbytné vyjádřit písemně. je všeobecně závazný.

Právo autonomní. může upravit pouze subjektivní práva subjektů. je v kontinentálním právním systému vyloučeno. je právo, které stanovil subjekt odlišný od adresáta. je právo, které stanovil subjekt totožný s adresátem.

Jiné normativní systémy než právo. nelze v právu v žádném případě použít. je možné jen v případech předvídaných Ústavou. je možné podpůrně použít i při právním hodnocení. mohou napomoci vyšší efektivitě práva.

Každý normativní systém. je formalizovaný. je všeobecně závazný. je obecný. je normativní.

Právo heteronomní. je právo, které stanovil subjekt totožný s adresátem. má přednost před právem autonomním. nemůže stanovit právní povinnosti. je právo, které stanovil subjekt odlišný od adresáta.

Předmětem právní regulace. mohou být zvířata. je pouze vůlí ovladatelné lidské jednání (chování). jsou pouze lidé. je lidské chování, což má právo společné například s morálkou.

Když Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 566/05 ze dne 20. 9. 2006 uvádí, že „…jednotlivec, veden důvěrou v právo, by měl mít vždy alespoň rámcovou představu o tom, zda jednání, kterého se dopouští, je jednáním právně dovoleným nebo zakázaným,“ popisuje tím: princip proporcionality. princip enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí. princip presumpce správnosti právních aktů. princip právní jistoty.

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších právních předpisů. obsahuje subjektivní práva. je právním řádem. obsahuje objektivní právo. obsahuje pouze právní povinnosti.

Mezi zdroje přirozeného práva lze řadit. rozum. intuici. lidskou vůli. mezinárodní organizace.

Princip právního státu znamená, že. stát (prostřednictvím svých orgánů) nemůže právo měnit. stát může s právem nakládat libovolně. v moderním státě platí právo. stát je právu podřízen.

Přirozené právo. připouští možnost různého výkladu. můžeme chápat jako výraz představ společnosti o správném uspořádání. je vždy relativní vzhledem ke konkrétní společnosti. správně*může být zdrojem hodnot použitelných při aplikaci a interpretaci pozitivního práva.

Přirozené právo. je vždy v rozporu s právem pozitivním. je vždy v souladu s právem pozitivním. může sloužit jako model pozitivního práva. vždy splývá s pozitivním právem.

Legalita znamená. nezbytnost využití přirozeného práva pro tvorbu pozitivního práva. totéž co legitimita. výkon veřejné moci výlučně na základě předem daných právních pravidel. omezení platného práva na psané právo.

Pozitivní právo. je tvořeno systémem pravidel vytvořených člověkem. je spojeno s tzv. citem pro spravedlnost. není spojeno s pojmem platnosti. je dáno například Bohem.

Zákonnost znamená: zákonodárce nesmí měnit procedurální pravidla pro tvorbu práva. přípustnost svévole v soudním rozhodování. podřízení výkonu veřejné moci právním pravidlům. ztotožnění psaného práva se zákonem.

Podle Huga Grotia je přirozené právo. ovlivněno pozitivním právem. založeno na rozumu. podmíněno lidskou vůlí. zcela dáno Bohem bez ohledu na cokoli jiného.

Přirozené právo lze spojovat s. pojmem dobra. právními zvyklostmi. pojmem dobrých mravů. pojmem spravedlnosti.

Zásada lex iniusta non est lex. znamená, že nespravedlivý zákon není zákon. je ústavně zakotvena. plyne ze zásad pozitivního práva. se používá za všech okolností.

Pozitivní právo. musí být poznatelné. může být dáno právními obyčeji. je obsaženo pouze v zákonech. je pouze psané.

Zákonnost znamená: vládu práva. všeobecnou vázanost právem. účinnost práva. podřízení státních orgánů právu.

František Weyr mezi znaky pozitivního práva řadil. to, že je výslovně stanovené. to, že je nezávislé na normotvůrci. to, že nemusí být výslovně stanovené. fakticitu.

Mezi znaky přirozeného práva Cicero řadil. kulturní a společenskou relativitu. proměnlivost v čase. souladnost se skutečným rozumem. to, že nemůže být ničím nahrazeno.

Mezi znaky přirozeného práva Cicero řadí. kulturní podmíněnost. univerzálnost. pevnou zasazenost do přírody. neměnnost v prostoru a čase.

Pozitivní právo. může být změnitelné. je spojeno s tzv. fakticitou. je založeno na vůli (s určitými výjimkami). je právo vytvořené člověkem.

Zásada lex iniusta non est lex. je základním derogačním pravidlem, které je nutné použít ve všech případech. znamená, že formální kritéria jsou pro pozitivní právo zcela irelevantní. znamená, že pozitivní právo platí na základě formálních kritérií. může být spojena s využitím přirozeného práva.

Přirozené právo. je ovlivňováno pozitivním právem. je obvykle považováno za neměnné. člověk nemusí být schopen poznat. nelze vyjádřit v pozitivním právu.

Přirozené právo. můžeme chápat jako výraz představ společnosti o správném uspořádání. je vždy relativní vzhledem ke konkrétní společnosti. může být zdrojem hodnot použitelných při aplikaci a interpretaci pozitivního práva. připouští možnost různého výkladu.

Pokud uvažujeme o subjektu, který je nadán absolutní autonomií jednání. je na místě jeho regulace veřejným právem. spojujeme takový subjekt s mocí. je na místě jeho regulace soukromým právem. je na místě chránit ostatní subjekty soukromým právem.

Veřejné právo. využívá k regulaci jednostranné akty. staví na autonomii vůle stran. směřuje k regulaci orgánů veřejné moci. umožňuje uzavření dohody.

Právní institut je. právnická osoba. označení pro orgán státu vstupující do právních vztahů. určitý soubor právních norem, který je odlišitelný od všech ostatních institutů, přičemž tyto normy upravují určitý druh typově shodných společenských vztahů. je soubor právních předpisů (dříve označovaný jako kodex).

To, že je právní systém autonomní znamená, že. pomocí svých vlastních pravidel definuje své součásti, či vztahy mezi nimi. do něj vstupují prvky jiných normativních systémů. funguje nezávisle na ostatních normativních systémech. jeho vnitřní pravidla sama určují vlastnosti jeho prvků a uspořádání jeho struktury.

Rozlišení soukromého a veřejného práva podle postavení subjektu vůči celku. je základem zájmové teorie. je základem mocenské teorie. je základem organické teorie. je základem organické teorie.

Právní systém je. heteronomní. indiferentní. uspořádaný. statický.

To, že je právní systém komplexní znamená, že. je jednotný. je náhodně uspořádaný. řeší všechny právní aspekty určitého vztahu. vždy obsahuje sankci.

Z pohledu mezinárodního práva. je vnitrostátní právo pouze právní skutečností. je vnitrostátní právo schopné derogovat mezinárodní smlouvy (např. čl. 10 Ústavy). nesmí vnitrostátní právo stanovit prostředky, kterými bude dosaženo účelů stanovených mezinárodním právem. se na mezinárodní úrovni lze dovolat ústavy státu.

Právo Evropské unie. se nemůže uplatnit před vnitrostátními orgány členského státu, ale pouze před orgány EU (princip výlučnosti). je součástí mezinárodního práva. vylučuje přímý účinek mezinárodních smluv (primární právo EU) na vnitrostátní úroveň. je nadřazené právu jednotlivých členských států.

Dualistická koncepce vztahu mezinárodního práva a vnitrostátního práva. stanoví, že mezinárodní právo je vždy podřízeno vnitrostátnímu právu. vyžaduje pro účinky mezinárodního práva na vnitrostátní úrovni recepční normu. stanoví, že mezinárodní a vnitrostátní právo vytváří jeden systém složený ze dvou částí. stanoví, že mezinárodní právo má vždy přednost před vnitrostátním právem.

Charakter právního systému. se může měnit. může být jiný než charakter práva. je totéž co charakter práva. je dán i strukturou práva.

Struktura práva. je způsob uspořádání jednotlivých prvků práva. může představovat způsob uspořádání právních norem. znamená i vzájemné působení prvků práva na sebe navzájem. představuje chování částí práva ve vzájemné interakci.

Právní systém je. dynamický. autopoietický. hierarchicky uspořádaný. autonomní.

Pokud uvažujeme o subjektu, který je nadán absolutní autonomií jednání. je na místě jeho regulace soukromým právem. je na místě chránit ostatní subjekty soukromým právem. je na místě jeho regulace veřejným právem. spojujeme takový subjekt s mocí.

Mezinárodní právo. je určeno k regulaci vztahů mezi cizími státními příslušníky. upravuje právní charakter vztahů mezi státy. reguluje společenské vztahy v mezinárodním společenství. je např. právo Evropské unie.

Systém práva. znamená i vzájemné působení prvků práva na sebe navzájem. je složen z částí, které jsou ve vzájemné interakci. znamená způsob uspořádání jednotlivých prvků práva. znamená i vzájemné působení prvků práva na právo jako celek.

To, že je právní systém diferencovaný znamená, že. řeší všechny právní aspekty určitého vztahu. je hierarchicky uspořádaný. různé části jeho struktury plní různé funkce. je každá jeho část samostatná.

Mezinárodní právo. reguluje společenské vztahy v mezinárodním společenství. je např. právo Evropské unie. upravuje právní charakter vztahů mezi státy. je určeno k regulaci vztahů mezi cizími státními příslušníky.

Pokud jsou osoby v právních vztazích vzájemně rovné. jsou jejich vztahy vertikálně uspořádány. jedná se o soukromé právo. jedná se o veřejné právo. odlišujeme veřejné a soukromé právo podle zájmové teorie.

Soukromé právo. využívá k regulaci dohodu. směřuje k regulaci orgánů veřejné moci. využívá k regulaci zejména jednostranné regulativní akty. staví na autonomii vůle stran.

Dualistická koncepce vztahu mezinárodního práva a vnitrostátního práva. stanoví, že mezinárodní a vnitrostátní právo vytváří jeden systém složený ze dvou částí. stanoví, že mezinárodní právo je vždy podřízeno vnitrostátnímu právu. vyžaduje pro účinky mezinárodního práva na vnitrostátní úrovni recepční normu. stanoví, že mezinárodní právo má vždy přednost před vnitrostátním právem.

Právní systém je. diferencovaný. záměrně stanovený. rozporný. cílený.

Právní institut. je možné chápat teleologicky. je funkční komplex systematicky uspořádaných právních předpisů. může vznikat i napříč právními odvětvími. se nevyskytuje v ústavním právu.

Mezi formální prameny práva řadíme. právní principy. individuální právní akty. právní obyčeje. právní normy.

Formální prameny práva. představují skutečnosti vedoucí ke vzniku práva. způsobují, že se pravidla stávají právními pravidly. jsou autoritativní a institucionalizované zdroje nesoucí právní normy. postrádají vnější formu.

Spontánní vznik právních norem. spojujeme se vznikem pouze objektivního práva. spočívá v jednání, které se postupně ustaluje do té podoby, že s jeho prováděním lze spojit nevyřčené pravidlo. spojujeme se vznikem právních obyčejů. je spojený s živelnou tvorbou právních předpisů.

Formální prameny práva mají význam. identifikační. informační. stabilizující. platformační.

Pojem vznik práva. označuje pouze záměrnou tvorbu práva. označuje kategorii nadřazenou pojmu tvorba práva. označuje pouze nezáměrný vznik práva. označuje proces vytváření právních norem.

Formální prameny práva mají význam. preventivní. represivní. identifikační. reparační.

Mezi základní formální prameny práva v České republice řadíme. normativní smlouvy. právní zvyklosti. právní předpisy. soudní precedenty.

Imperativní vznik práva je spojený. s rozhodnutím orgánu nadaného legislativní pravomocí. s jednostrannou tvorbou heteronomního práva. se vznikem právních obyčejů. s jednostranným vznikem normativních smluv.

Pojem legislativa označuje. vznik právních předpisů. nezáměrnou tvorbu zákonů. vznik mezinárodních smluv. tvorbu právních obyčejů.

Mezi materiální náležitosti tvorby práva řadíme. normativní znalosti. dokumentační znalosti. znalosti hierarchie. faktografické znalosti.

Mezi materiální náležitosti tvorby práva řadíme. realizaci pravomoci. doktrinální znalosti. kontemplativní znalosti. literární znalosti.

Spontánní vznik právních norem. spojujeme se vznikem právních obyčejů. spočívá v jednání, které se postupně ustaluje do té podoby, že s jeho prováděním lze spojit nevyřčené pravidlo. spojujeme se vznikem pouze objektivního práva. je spojený s živelnou tvorbou právních předpisů.

Mezi formální prameny práva řadíme. právní obyčeje. právní principy. individuální právní akty. právní normy.

Spontánní vznik právních norem. spojujeme se vznikem právních obyčejů. je spojený s živelnou tvorbou právních předpisů. spojujeme se vznikem pouze objektivního práva. spočívá v jednání, které se postupně ustaluje do té podoby, že s jeho prováděním lze spojit nevyřčené pravidlo.

Mezi formální prameny práva můžeme řadit. přípravné práce při tvorbě právního předpisu. právní obyčeje. soudní precedenty. geografické podmínky konkrétního státu.

Formální prameny práva jsou. všeobecně závazná pravidla chování. státem vydaná nebo uznaná pravidla chování. platformy nesoucí právní pravidla. právní normy.

Mezi formální náležitosti imperativní tvorby práva řadíme. princip hierarchie právních morem. konsenzus smluvních stran. dodržení procesu tvorby. legislativní pravomoc tvůrce.

Mezi základní formální prameny práva v kontinentálním či angloamerickém právním systému obvykle řadíme: právní předpisy. soudní precedenty. normativní smlouvy. právní obyčeje.

Mezi formální prameny práva můžeme řadit. právní apendixy neprávních publikací. rozum. díla právní vědy. neprávní apendixy právních publikací.

Konsenzuální vznik práva je spojený. se vznikem normativních smluv. se vznikem právních obyčejů. se vznikem právních předpisů v Parlamentu. se vznikem mezinárodních smluv.

Tvorba práva. znamená i živelný vznik práva. je záměrný proces. je pojem označující vznik zákonů. je nezáměrný proces.

Vnitrostátní normativní smlouvy. jsou například veřejnoprávní smlouvy. jsou například soukromoprávní smlouvy. jsou například kolektivní smlouvy vyššího stupně. jsou například mezinárodní smlouvy.

Sekundární právní předpisy. jsou odvozené. představují extenzi moci zákonodárné do moci výkonné. jsou tzv. delegovanou legislativou. jsou extenzí moci výkonné do moci zákonodárné.

Normativní smlouva. je pramenem autonomního práva. bývá převážně psaným pramenem. je výrazem aplikace práva. je založena konsenzu.

V České republice. mohou precedent vydávat jen Ústavní soud, Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud. je precedent zcela striktně vyloučen. má formální povahu precedentu rozhodnutí Soudního dvora EU. formálně precedent neexistuje, přestože materiálně některá rozhodnutí tuto povahu mají.

Z pohledu mezinárodního práva. je bez dalšího přímo závazná pro vnitrostátní subjekty. je vnitrostátní právo pouze právní skutečností. se smluvní strana nemůže dovolat svého vnitrostátního práva jakožto důvodu pro neplnění smlouvy. se strana mezinárodní smlouvy může domáhat výjimky, pokud je mezinárodní smlouva v rozporu s jeho vnitrostátním právem.

Mezinárodní smlouvy, pokud splní podmínky stanovené čl. 10 Ústavy České republiky. derogují zákon, avšak pouze do jeho změny. mají právní sílu vyšší než zákon. mají aplikační přednost před zákonem, pokud stanoví něco jiného než zákon. mohou být vypovězeny zákonem.

Právní předpis. musí být formálně publikován. musí být publikován tiskem, elektronická forma není dostačující. je vytvářen orgánem s legislativní pravomocí. je oficiální a formální dokument vyhlašující normativní smlouvy.

Původní právní předpisy. vydávají orgány moci pravotvorné. jsou například nařízení vlády. jsou například obecně závazné vyhlášky obcí. jsou například zákony.

Nařízení Evropské unie. jsou vydávány Evropskou unií na základě zmocnění daného primární právem Evropské unie. obsahují pravidla, která lze přímo použít. je právním předpisem. je nástrojem, který může sjednocovat národní legislativu členských států.

Mezi znaky soudního precedentu řadíme: Relativní závaznost. Prvotnost. Psanost. Vytvoření soudem.

Primární právní předpisy. jsou původní právní předpisy. jsou vydávány orgány, které spadají do moci pravotvorné. jsou podzákonné právní předpisy. mají právní sílu stejnou nebo vyšší než zákon.

Legislativní akty Evropské unie. mají aplikační přednost před národním zákonem. jsou nařízení, směrnice a rozsudky Soudního dvora Evropské unie. mají vyšší právní sílu než zákon. derogují národní právo členských států.

Mezinárodní (normativní) smlouva. má imperativní povahu. se řídí národním právem signatářů. může obsahovat jen politická ujednání. má právní účinky.

Ratio decidendi. musí být formálně odlišeno od ostatních částí precedentu. představuje pravidlo, které je možné použít i v budoucnosti. představuje jádro precedentu. je výrok.

Vnitrostátní normativní smlouvy. jsou zdrojem autonomního práva. jsou výrazem delegované tvorby práva. obsahují obecně závazná pravidla chování. jsou výrazem aplikace práva.

Normativní smlouva. je výrazem imperativní tvorby práva. je všeobecně závazná. nemusí obsahovat normativní ustanovení. je výlučně psaným pramenem práva.

Usus longaevus. je jednou z částí soudního precedentu. je jedním ze znaků právního obyčeje. je zásadou, na níž je založeno dodržování precedentu. je druhem mezinárodní smlouvy.

Usus longaevus. představuje jiný název pro právní obyčej. je jedním z pojmových znaků právního obyčeje. je pojmovým znakem právního předpisu. představuje nutnou podmínku pro aplikovatelnost judikatury.

Mezi znaky právního obyčeje řadíme. určitost. přesvědčení o právní závaznosti. uznání státem. dlouhodobé používání.

Zákon č. 292/2004 Sb., o zásluhách Edvarda Beneše (§ 1 Edvard Beneš se zasloužil o stát. § 2 Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.). je normativní právní akt. je výrazem extenze moci výkonné do moci zákonodárné. je normativní smlouva. je právní předpis.

Mezi sekundární právní předpisy řadíme: Zákon. Ústavní zákon. Vyhlášku ministerstva. Právní obyčej.

Obvykle má precedent tyto zvláštní části: Usus longaevus. Obiter dictum. Ratio decidendi. Stare decisis.

Právní obyčej. jedním z jeho pojmových znaků je opinio iuris. jedním z jeho pojmových znaků je res iudicata. jedním z jeho pojmových znaků je jeho dlouhodobé užívání. považujeme za formální pramen práva.

V českém právním řádu. nemohou být mezinárodní smlouvy aplikovány soudy. nemají mezinárodní smlouvy právní následky, pokud nedojde k jejich transformaci zákonem. *mají mezinárodní smlouvy aplikační přednost před zákonem, pokud splní podmínky stanovené čl. 10 Ústavy České republiky. nemají mezinárodní smlouvy právní následky, pokud nedojde k jejich recepci zákonem.

Mezi primární právní předpisy řadíme: Mezinárodní smlouvu. Nařízení obce. Vyhlášku ministerstva. Ústavní zákon.

Mezinárodní (normativní) smlouva. může být jednostranná. může být uzavírána i fyzickými osobami. je ujednáním dvou nebo více subjektů mezinárodního práva, které má mezinárodněprávní účinky. se řídí mezinárodním právem.

Zásada stare decisis et quieta non movere. umožňuje soudům odchýlit se od předchozích rozhodnutí. je spojena s tvorbou právních předpisů. spočívá v nutnosti setrvat na rozhodnutím a co je stálé, nerušit. umožňuje soudům rušit předchozí precedenty.

Odvozené právní předpisy. jsou například obecně závazné vyhlášky krajů. vydávají orgány moci výkonné. vydávají orgány bez legislativní pravomoci. jsou sekundární právní předpisy.

Právní předpis je. něco, co může soudce ignorovat při své rozhodovací činnosti. materiální pramen práva. argumentačně závazný pro subjekty práva. formální pramen práva.

Směrnice Evropské unie. obsahují teleologické normy. jsou normativní smlouvou. nejsou závazné pro subjekty národního práva. obsahují pravidla, která lze přímo použít.

Soudní precedens. je v českém právním systému absolutně závazný. ovlivňuje další soudní rozhodování. pojmově odpovídá judikatuře. představuje rozhodnutí vyššího soudu závazné pro rozhodovací činnost nižších soudů.

Právní obyčej. je také psaný pramen práva. spočívá ve spontánním zachovávání určitého pravidla. může být spojen pouze s racionálními pravidly. může vzniknout jen pokud existuje přesvědčení o jeho právní závaznosti.

Mezi znaky právního předpisu řadíme: Písemnost. Neformálnost. Imperativní charakter. Legislativní pravomoc tvůrce.

V ustanovení § 25 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů: „Územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území.“ jsou obsaženy právní normy: definiční. relativně abstraktní. s demonstrativním výčtem. s taxativním výčtem.

Mezi prvky právní normy řadíme. Subjektivní stránku. Subjekt. Objektivní stránku. Objekt.

Ustanovení první věty § 1012 občanského zákoníku: „Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.“: neobsahuje právní normu. obsahuje právní normu. není dostatečně obecné. je pouze konstatováním bez normativního významu.

Rozdíl mezi dispozitivními a kogentními normami spočívá v tom, že. kogentní normy neposkytují prostor pro uplatnění vůle subjektu ve vztahu k úpravě jeho práv a povinností. v rámci stanoveném dispozitivní normou mohou subjekty svá práva a povinnosti upravit samy na základě své vůle. kogentní normy se nachází pouze v ústavním právu. od norem dispozitivních se může subjekt odchýlit.

V ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů: „Vojenské zpravodajství je oprávněno v oboru své působnosti používat zpravodajské prostředky, kterými jsou zpravodajská technika, krycí doklady, krycí prostředky, sledování a osob a věcí.“ jsou obsaženy právní normy: relativně abstraktní. relativně konkrétní. s demonstrativním výčtem. s taxativním výčtem.

V ustanovení § 2097 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: „Není-li ujednáno, jak má být věc zabalena, zabalí prodávající věc podle zvyklostí; nejsou-li, pak způsobem potřebným pro uchování věci a její ochranu. Stejným způsobem opatří prodávající věc pro přepravu.“ jsou obsaženy právní normy: kogentní. dispozitivní. sekundární. primární.

V ustanovení § 23 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů: „Ministerstvo financí upraví vyhláškou tvorbu a způsob užívání fondu kulturních a sociálních potřeb.“ jsou obsaženy právní normy: kolizní. blanketová. zmocňovací. dispozitivní.

V ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů: „Provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání má právo vysílat programy svobodně a nezávisle. Do jejich obsahu lze zasahovat pouze na základě zákona a v jeho mezích.“ jsou obsaženy právní normy: kogentní. alternativní. dispozitivní. zmocňovací.

V ustanovení § 49 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů: „Dohledem se rozumí pravidelný osobní kontakt pachatele s úředníkem Probační a mediační služby (dále jen „probační úředník“), spolupráce při vytváření a realizaci probačního plánu dohledu a kontrola dodržování podmínek uložených pachateli soudem nebo vyplývajících ze zákona.“ jsou obsaženy právní normy: taxativní. alternativní. dispozitivní. demonstrativní.

Podle použité legislativní techniky můžeme rozlišit právní normy. blanketové. opravňující. odkazující. zakazující.

Právní norma s klasickou strukturou musí vždy nezbytně obsahovat tyto strukturální prvky. nepříznivý následek porušení pravidla chování. podmínky/předpoklady pro uplatnění pravidla chování. dispozici. vlastní pravidlo chování.

V ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů: „Řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán.“ jsou obsaženy právní normy: kumulativní. opravňující. relativně konkrétní. relativně abstraktní.

Právní norma obsažená v ustanovení § 6 odst. 1 (věta před středníkem) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů: „Soustavu státního zastupitelství tvoří Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství, krajská státní zastupitelství a okresní státní zastupitelství;“: obsahuje hypotézu. má neklasickou strukturu. obsahuje sankci. obsahuje dispozici.

Obecnost, jakožto znak právní normy, znamená,. že její adresáti musí být určeni pomocí typových znaků. že k její individualizaci dochází až v procesu aplikace práva. že jejím adresátem nesmí být fakticky jen jeden subjekt. že se vztahuje na neurčitý počet případů.

V ustanovení § 15 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů: „V rámci spolupráce policie zejména upozorňuje orgány a osoby uvedené v § 14 na skutečnosti, které se dotýkají jejich činnosti a mohou vést k ohrožení nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak.“ jsou obsaženy právní normy: relativně konkrétní. kazuistické. dispozitivní. relativně abstraktní.

Právní norma obsažená v ustanovení § 2873 odst. 1 občanského zákoníku: „Má-li strana, jejíž tvrzení se ukáže správným, jistotu o výsledku a zatají-li to druhé straně, je sázka neplatná.“: obsahuje dispozici. obsahuje sankci. obsahuje hypotézu. má neklasickou strukturu.

Právní norma obsažená v ustanovení § 84 občanského zákoníku: „Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.“: má neklasickou strukturu. obsahuje sankci. obsahuje hypotézu. obsahuje dispozici.

Mezi formální znaky právní normy řadíme. publikaci. psanou formu. normativnost. procedurální předpoklady vzniku.

Mezi obecné znaky vlastní všem normám řadíme. všeobecnou závaznost. vynutitelnost státní mocí. normativnost. obecnost.

Mezi materiální znaky právní normy nepatří. právní závaznost. formálnost. normativnost. obecnost.

Právní norma obsažená v ustanovení § 2286 odst. 2 občanského zákoníku: „Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.“: obsahuje dispozici. má neklasickou strukturu. obsahuje hypotézu. obsahuje sankci.

V ustanovení § 87 odst. 3 zákona č. 91/2012, o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů: „Pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo.“ jsou obsaženy právní normy: kolizní. s neklasickou strukturou. definiční. teleologické.

Strukturální prvky „rozsah“ a „navázání“ identifikujeme u právních norem. doporučujících. dispozitivních. kolizních. zmocňovacích.

Ustanovení první věty § 5 odst. 1 občanského zákoníku: „Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena.“: obsahuje právní normu. neobsahuje právní normu. je příliš abstraktní. obsahuje pouze konstatování.

Ustanovení § 1odst. 1 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů stanoví: „Zřizuje se Česká televize se sídlem v Praze.“. Toto ustanovení. postrádá obecnost. obsahuje právní normu. obsahuje příkaz. neobsahuje právní normu.

Mezi prvky právní normy řadíme. Obsah. Hypotézu. Dispozici. Rozsah.

Normativnost, jakožto znak právní normy, znamená,. musí být jazykově vyjádřena jako příkaz, zákaz nebo dovolení. že ji lze porušit. že právní norma může regulovat pouze to, co regulovat skutečně lze. že nemůže jednání zakazovat.

Ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů stanoví: „Ochránce nelze trestně stíhat bez souhlasu Poslanecké sněmovny. Odepře-li Poslanecká sněmovna souhlas, je trestní stíhání ochránce vyloučeno po dobu výkonu působnosti ochránce.“ Jedná se o stanovení: Indemnity. Procesní exempce. Absolutní imunity. Relativní imunity.

Schválení právního předpisu orgánem s legislativní pravomocí znamená,. že předpis nabývá účinnosti. že právní předpis je relativně nezměnitelný. že je ukončen legislativní proces. že se předpis stává platným.

Ustanovení § 2 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů stanoví: „Za shromáždění ve smyslu tohoto zákona se nepovažují: shromáždění osob související s činností orgánů veřejné moci upravená jinými právními předpisy; shromáždění související s poskytováním služeb; jiná shromáždění nesloužící účelu uvedenému v § 1 odst. 2.“ Jedná se o vymezení působnosti: Teritoriální. Věcné. Temporální. Personální.

Ustanovení § 151 (část) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, stanoví: „Zrušuje se: Zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů. Nařízení vlády č. 181/2000 Sb., kterým se stanoví výše poplatků za přidělené kmitočty a za přidělená čísla. Vyhláška č. 182/2000 Sb., o schvalovací značce pro telekomunikační koncová a rádiová zařízení. Vyhláška č. 191/2000 Sb., o technických podmínkách pro připojení a provoz zařízení pro odposlouchávání a zaznamenávání telekomunikačního provozu…“ Je to: Enumerativní derogační klauzule. Generální derogační klauzule s demonstrativním výčtem. Generální derogační klauzule. Derogační klauzule s taxativním výčtem.

Nepravá retroaktivita znamená, že. Podmínky vzniku právního vztahu se posuzují podle dřívější právní úpravy. Práva a povinnosti po nabytí účinnosti nové úpravy se do budoucna posuzují podle této nové úpravy. Práva a povinnosti po nabytí účinnosti nové úpravy se do minulosti posuzují podle této nové úpravy. podmínky vzniku právního vztahu vzniku se posuzují podle nové právní úpravy.

Působnost právní normy zkoumáme ve vztahu k. jednání. času. teritoriu. teritoriu.

Derogační klauzule může mít podobu. generální klauzule s demonstrativním výčtem. enumerativní klauzule s demonstrativním výčtem. generální klauzule. klauzule s taxativním výčtem.

Ustanovení § 76 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) stanoví: „Pro činy spáchané při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s výkonem této funkce lze soudce trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem prezidenta republiky.“ Jedná se o stanovení: Relativní imunity. Indemnity. Hmotněprávní imunity. Absolutní imunity.

S okamžikem vyhlášení právní normy se časově spojuje kvalitativní vlastnost právní normy. účinnost. platnost. závaznost. efektivita.

Ustanovení § 67 zákona č. 193/1920 Sb., Branný zákon republiky Československé stanoví: „Ustanovení dřívějších zákonů a nařízení, pokud tomuto zákonu odporují, se zrušují; tak zrušují se zejména zákon ze dne 5. července 1912, č. 128 ř. z., a zákonný článek XXX. z roku 1912, zákon ze dne 5. července 1912, č. 129 ř. z., a zákonný článek XXXI. z roku 1912, zákon ze dne 6. června 1886, č. 90 ř. z., a zákonný článek XX.z roku 1886 , zákon ze dne 31. května 1888, č. 77 ř. z., a zákonný článek z roku 1888, zákon ze dne 28. června 1890, č. 137 ř. z., a zákonný článek XXI. z roku 1890.“ Je to: Derogační klauzule s taxativním výčtem. Generální derogační klauzule. Enumerativní derogační klauzule. Generální derogační klauzule s demonstrativním výčtem.

Účinnost právní normy znamená: je vynutitelná. může dojít k publikaci právní normy. vyvolává předvídané následky. pouze publikaci.

Pravá retroaktivita. je pravidlem, které platí vždy, není-li stanoveno jinak (intertemporální normou). se v některých případech musí uplatnit. je v právu zcela vyloučena. je výjimkou, která musí být výslovně stanovena.

Pro pojem „legisvakanční doba“ platí tvrzení: Není možné, aby byla delší než 30 dnů. Jedná se o dobu mezi platností a účinností právní normy. Jde o dobu sloužící k seznámení se s právní normou. Není-li stanoveno jinak trvá v případě zákonů 15 dní.

Schválení právního předpisu orgánem s legislativní pravomocí znamená,. že právní předpis je relativně nezměnitelný. že předpis nabývá účinnosti. že se předpis stává platným. že je ukončen legislativní proces.

Působnost právní normy vyjadřuje. způsob působení právní normy. vztah právní normy ke svému okolí. vztah právní normy k věcem. vztah právní normy k času, osobám, jednání a teritoriu.

Ke zrušení právní normy obsažené v primárním normativním právním aktu může dojít. novelizací. vetem prezidenta republiky. nálezem Ústavního soudu. projevem člena Vlády ČR učiněným na jednání vlády.

Pojem retroaktivita právní normy představuje. novelizaci právního předpisu. zpětné působení právní normy. exteritoriální působení právní normy. změnu právní normy v minulý stav.

Retroaktivita právní normy může mít podobu. Pravé retroaktivity – nová právní norma působí do minulosti včetně regulace obsahu již existujících právních poměrů, a mění podmínky jejich vzniku od počátku. Pravé retroaktivity – právní norma působí do minulosti včetně obsahu již existujících právních poměrů, ale nemění podmínky jejich vzniku od počátku. Nepravé retroaktivity – právní norma působí do minulosti včetně regulace obsahu již existujících právních poměrů, a mění podmínky jejich vzniku od počátku. Nepravé retroaktivity – nová právní norma nepůsobí do minulosti a reguluje obsahu již existujících právních poměrů do budoucností; nemění podmínky jejich vzniku od počátku.

Legisvakanční doba. není-li stanoveno jinak, trvá v případě zákona obvykle 15 dní. může trvat i několik let. může trvat několik měsíců. slouží adresátům k seznámení s právní úpravou.

Mezi obecná derogační pravidla patří. Lex generalis non derogat legi priori speciali. Lex angularis derogat legi pallidi. Lex superior derogat legi inferiori. Lex posterior derogat legi priori.

Ustanovení § 3073 občanského zákoníku: „Práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, se posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.“ Je. intertemporální normou. vyloučením pravé retroaktivity. zavedením nepravé retroaktivity. zavedením pravé retroaktivity.

Ustanovení § 3073 občanského zákoníku: „Práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, se posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.“ Je. zavedením pravé retroaktivity. zavedením nepravé retroaktivity. intertemporální normou. vyloučením pravé retroaktivity.

Nepravá retroaktivita. je výjimkou, která musí být výslovně stanovena. je nepřípustná pouze v soukromém právu. je pravidlem, které musí být výslovně vyloučeno (intertemporální normou). je v právu zcela vyloučena.

Právní předpis může nabýt účinnosti. i zpětně (před publikací), avšak musí to být výslovně stanoveno. k datu uvedenému výslovně v právním předpise samém. není-li uvedeno jinak, vždy k 1. květnu nebo 1. červenci. nejdříve v den jeho vyhlášení, a to pouze ve výjimečných případech.

Pravá retroaktivita znamená, že. podmínky vzniku právního vztahu vzniku se posuzují podle nové právní úpravy, a to i do minulosti. Práva a povinnosti po nabytí účinnosti nové úpravy se i do minulosti posuzují podle této nové úpravy. Práva a povinnosti po nabytí účinnosti nové úpravy se do budoucna posuzují podle této nové úpravy. Podmínky vzniku právního vztahu se posuzují podle dřívější právní úpravy.

Platnost právní normy znamená. že byla řádně publikovaná. že vyvolává předvídané následky. že je účinná. že byl ukončen legislativní proces.

Účinnost právní normy znamená: může dojít k publikaci právní normy. pouze publikaci. vyvolává předvídané následky. je vynutitelná.

Nepravá retroaktivita znamená, že. Podmínky vzniku právního vztahu se posuzují podle dřívější právní úpravy. podmínky vzniku právního vztahu vzniku se posuzují podle nové právní úpravy. Práva a povinnosti po nabytí účinnosti nové úpravy se do budoucna posuzují podle této nové úpravy. Práva a povinnosti po nabytí účinnosti nové úpravy se do minulosti posuzují podle této nové úpravy.

Nepravá retroaktivita znamená, že. Práva a povinnosti po nabytí účinnosti nové úpravy se do budoucna posuzují podle této nové úpravy. Práva a povinnosti po nabytí účinnosti nové úpravy se do minulosti posuzují podle této nové úpravy. podmínky vzniku právního vztahu vzniku se posuzují podle nové právní úpravy. Podmínky vzniku právního vztahu se posuzují podle dřívější právní úpravy.

Pravá retroaktivita. je výjimkou, která musí být výslovně stanovena. se v některých případech musí uplatnit. je v právu zcela vyloučena. je pravidlem, které platí vždy, není-li stanoveno jinak (intertemporální normou).

Ustanovení § 3073 občanského zákoníku: „Práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, se posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.“ Je. zavedením pravé retroaktivity. intertemporální normou. zavedením nepravé retroaktivity. vyloučením pravé retroaktivity.

K pojmu výjimečné osobní působnosti právní normy se váže pojem. derogace. *absolutní imunita. retroaktivita. *relativní imunita.

Jazykový výklad formálního pramene práva. využívá syntax, gramatiku a sémantiku. zjišťuje právní normy pomocí obvyklých postupů používaných v lingvistice. je metodou využívající obvyklý význam slov. srovnává různé historické verze případných novel právních předpisů.

Interpretace práva znamená. výklad toliko právních předpisů. porozumění smyslu a účelu právních předpisů. vydání individuální právního aktu. zjištění právní normy z textu právního předpisu.

Mezi nestandardní (nadstandardní) metody interpretace práva řadíme metodu. doktrinální, oficiální a systematickou. komparativní, historickou a doktrinální. komparativní a historickou. jazykovou, systematickou a logickou.

Legální výklad. má relativní závaznost. je vydáván subjektem, který je k tomu zákonem (ústavou) zmocněn. je totéž, co autentický výklad. je vydávaný orgánem aplikujícím právo, avšak pouze pro konkrétní případ.

Výklad, který je všeobecně závazný. je pouze autentický. je pouze legální. je legální nebo autentický. je výklad extenzivní.

Jazykový výklad. je všeobecně závazný. se používá pouze výjimečně. bývá řazen mezi standardní metody výkladu. porovnává různé časové jazykové verze právního předpisu.

Mezi argumenty právní logiky a fortiori řadíme. argument per analogiam. argument a minori ad maius. argument ad baculum. argument a minori ad absurdum.

Pravidlo „lex specialis derogat legi generali“. znamená, že zvláštní předpis ruší právní předpis obecný. znamená, že předpis vyšší právní síly ruší předpis nižší právní síly. využívá systematického uspořádání právního řádu. znamená, že dřívější právní předpis ruší právní předpis pozdější.

Teleologický výklad. bývá používán pouze v tradičních právních systémech. zjišťuje účel právní regulace. byl obnoven Josefem II. v rámci církevních reforem. využívá srovnávací metodu.

Analogie práva (analogia juris). je v soukromém právu vyloučena. může být využita, pokud vztah, který má být regulován vykazuje s regulovaným vztahem více podobností než odlišností. postupuje podle předpokladu, že podobné vztahy by měly být regulovány podobně. je zcela vyloučena ve veřejné právu.

Při interpretaci práva. jde o to porozumět obsahu formálního pramene práva. interpret hledá obsah právního předpisu či jiného formálního pramene práva. interpretující subjekt zjišťuje význam ustanovení (normativní věty). jde o to zjistit obsah právního předpisu a jednat v souladu se zjištěnou právní normou.

Judikatura. je jiné označení pro doktrinální výklad. není všeobecně závazná. má význam pro porozumění aplikační praxi. je termín používaný pro označení souboru soudních a správních rozhodnutí.

Extenzivní výklad. se používá v případě neurčitých pojmů. znamená rozšíření významu pojmu, nad ten, který má v obecném jazyce. je totéž co výklad doslovný. znamená zúžení významu pojmu, pod ten, který má v obecném jazyce.

Logický výklad. využívá postupů obvyklých v racionálním lidském myšlení. využívá poznatků formální logiky. je závazný pouze pro účastníky řízení. bývá řazen mezi nadstandardní metody právního výkladu.

Doktrinální výklad. vydává orgán aplikující právo (soud). je podáván odborníky (právními vědci). není právně závazný, byť může mít určitý stupeň autority. je výklad relativně závazný.

Legální výklad. je totéž, co autentický výklad. je vydáván subjektem, který je k tomu zákonem (ústavou) zmocněn. je vydávaný orgánem aplikujícím právo, avšak pouze pro konkrétní případ. má relativní závaznost.

Logický výklad. využívá postupů obvyklých v racionálním lidském myšlení. je závazný pouze pro účastníky řízení. využívá poznatků formální logiky. bývá řazen mezi nadstandardní metody právního výkladu.

Při interpretaci práva. interpret hledá obsah právního předpisu či jiného formálního pramene práva. jde o to porozumět obsahu formálního pramene práva. interpretující subjekt zjišťuje význam ustanovení (normativní věty). jde o to zjistit obsah právního předpisu a jednat v souladu se zjištěnou právní normou.

Autentický výklad. výklad, který je závazný pouze účastníkům daného řízení. výklad podávaný tvůrcem právní úpravy, který je všeobecně závazný. je výklad podávaný tvůrcem právní normy, který není právně závazný. může v ČR podat pouze Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, případně Ústavní soud.

Standardní a ne-standardní metody výkladu se liší: právní silou. tím, že ne-standardní se použijí jen výjimečně. zdroji, které je k interpretaci možné využít. závazností.

Autentický výklad. může v ČR podat pouze Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, případně Ústavní soud. výklad podávaný tvůrcem právní úpravy, který je všeobecně závazný. je výklad podávaný tvůrcem právní normy, který není právně závazný. výklad, který je závazný pouze účastníkům daného řízení.

Výklad, který je všeobecně závazný. je výklad extenzivní. je pouze legální. je pouze autentický. je legální nebo autentický.

Oficiální výklad. podává výlučně správní orgán v samostatné působnosti. je výklad publikovaný ve Sbírce zákonů a nařízení. je výklad závazný pouze pro podřízené subjekty. je interpretace podávaná nadřízeným subjektem subjektům podřízeným.

Restriktivní výklad. je totéž co výklad doslovný. se používá v případě neurčitých pojmů. znamená zúžení významu pojmu, pod ten, který má v obecném jazyce. znamená rozšíření významu pojmu, nad ten, který má v obecném jazyce.

Mezi standardní metody výkladu řadíme metody. historickou, komparativní, doktrinální a legální. jazykovou, teleologickou, komparativní, historickou a systematickou. jazykovou, logickou, systematickou a doktrinální. logickou, systematickou a jazykovou.

Právní fikce. nelze vyvrátit. jsou zvláštním druhem právní domněnky. jsou v soukromém právu vyloučeny. řadíme mezi prokazatelné (dokazatelné) právní skutečnosti.

Známé právní skutečnosti (ty, které není nutné prokazovat). jsou například právní předpisy. jsou například oficiality. jsou například notoriety. jsou například okolnosti vzniku smlouvy.

Subjektivní právní skutečnosti. jsou například právní jednání. spočívají v běhu času. jsou například individuální právní akty. jsou spojeny s jednáním.

Mezi prvky právního vztahu řadíme. právní skutečnost. objekt. právní normu. subjekt.

Zdánlivé právní jednání. je jednání, při kterém chybí například vůle jednajícího subjektu. vyvolává právní následky. nevyvolává právní následky. budí zdání právního jednání.

Aplikovat právo. autoritativně mohou pouze advokáti. autoritativně mohou pouze soudy. může pouze stát. může kdokoli.

Absolutnímu subjektivnímu právu může. odpovídat povinnost zdržet se. odpovídat povinnost jednat. odpovídat povinnost nejednat. odpovídat povinnost dát.

Mezi obligatorní předpoklady právního vztahu řadíme: smlouvu. existenci právní normy. právní subjektivitu. právní skutečnost.

Absolutní subjektivní právo. znamená, že povinný subjekt nemusí být individuálně určený. znamená, že povinný subjekt je individuálně určený. znamená, že oprávněný subjekt nemusí být individuálně určený. znamená, že oprávněný subjekt je individuálně určený.

Za charakteristické znaky právního poměru můžeme považovat. právní skutečnost. strukturovanost. existenci právní normy. individuální charakter.

Právní vztahy. musí vzniknout na základě vůle. mohou vzniknout na základě právní normy. mohou vzniknout pouze na základě právních skutečností. mohou vzniknout pouze po rozhodnutí orgánu veřejné moci.

Objektivní právní skutečnosti. jsou spojeny s objektivně vyjádřenou vůlí. nemohou být v rozporu s právem. spočívají například v běhu času. mohou spočívat v jednání.

Organická teorie právnických osob. považuje právnickou osobu za entitu bez vůle. se někdy označuje jako teorie reálná. tvrdí, že právnická osoba má reálnou existenci. tvrdí, že sdružení lidí může mít samostatnou vůli.

Právní subjektivita. je přiznána všem živým tvorům. je vyloučena u právnických osob. je ryze právní vlastností. nemůže být přiznána neživým věcem.

Subjektivní právo. může mít podobu naturální obligace. je identické s pojmem povinnosti. je identické s pojmem nárok. nemusí být vymahatelné.

Absolutní subjektivní právo. znamená, že povinný subjekt je individuálně určený. znamená, že oprávněný subjekt nemusí být individuálně určený. znamená, že oprávněný subjekt je individuálně určený. znamená, že povinný subjekt nemusí být individuálně určený.

Objektem právního vztahu mohou být. nehmotné věci. zvířata. hodnoty lidské osobnosti. vynálezy.

Právní subjektivita fyzických osob spočívá. ve způsobilosti k protiprávnímu jednání. ve způsobilosti k právům. ve způsobilosti k právním povinnostem. ve způsobilosti k právnímu jednání.

Aktivní status fyzických osob. zahrnuje právní osobnost. zahrnuje způsobilost k právnímu jednání. znamená svéprávnost. nastává plnoletostí.

Ustanovení § 25 občanského zákoníku „Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům.“ Obsahuje. právní domněnku vyvratitelnou. notorietu. právní domněnku nevyvratitelnou. právní fikci.

Pro právnické osoby je typické, že. jsou uznány právem. je můžeme jednoznačně identifikovat. mají majetek propojený s majetkem fyzických osob, které je založily. mají odpovědnost odvozenou od fyzických osob, které je zřídily.

Ustanovení § 106 odst. 2 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů: „Má se za to, že člen statutárního orgánu právnické osoby, která neplní povinnosti podle § 105, porušuje péči řádného hospodáře.“ obsahuje. právní domněnku vyvratitelnou. právní fikci. právní domněnku nevyvratitelnou. notorietu.

Ustanovení § 2975 odst. 2 občanského zákoníku „Zakazuje se konkurenční doložka ujednaná na neurčitou dobu nebo na dobu delší než pět let; poruší-li se zákaz, platí, že konkurenční doložka byla ujednána na pět let.“ obsahuje. právní domněnku vyvratitelnou. notorietu. právní domněnku nevyvratitelnou. právní fikci.

Ustanovení § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů „Prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Marné uplynutí této lhůty se považuje za podstatné porušení smlouvy.“ Obsahuje. právní domněnku nevyvratitelnou. notorietu. právní domněnku vyvratitelnou. právní fikci.

Primárním objektem právního vztahu je. lidské jednání. lidská vůle. právní norma. právní skutečnost.

Podle teorie fikce. nemohou právnické osoby jednat samostatně. mají právnické osoby skutečnou vůli. právnické osoby ve skutečnosti (v reálním světě) neexistují. jsou reálně existující entity.

Právnická osoba má. svéprávnost. právní osobnost. deliktní způsobilost. procesní způsobilost.