Obsahově totožné s termínem jazykověda jsou synonymní termíny: jazykozpyt bohemistika věda o jazyce lingvistika etymologie.
Švýcarský jazykovědec Fеrdinand de Saussure je považován za zakladatele jazykovědného směru označovaného jako poststrukturalismus pragmatická lingvistika funkční jazykověda strukturalismus historicko-srovnávací jazykověda.
Hlavním obecným předmětem jazykovědy je: určení povahy jazyka a zkoumání jazyka v jeho současné podobě na všech úrovních jazykového systému rozpracování metod zkoumání jazykového materiálu a určení místa jazykovědy v soustavě vědních oborů studium jednoho určitého (konkrétního) jazyka nebo skupiny příbuzných jazyků určení podstaty jazyka a zkoumání jazyka ve všech jeho projevech a aspektech, v jeho fungování a vývoji.
Stanovování tzv. jazykových univerzálií a unikálií je předmětem: deskriptivní jazykovědy typologické jazykovědy historickosrovnávací jazykovědy speciální jazykovědy.
Jako jazykové univerzálie se označují: vlastnosti a charakteristiky vlastní většině jazyků vlastnosti a charakteristiky vlastní všem jazykům vlastnosti a charakteristiky vlastní pouze jednomu jazyku vlastnosti a charakteristiky vlastní pouze některým jazykům.
Přiřaďte k sobě související lingvistické pojmy: Obecná lingvistika historická jazykověda speciální lingvistika popisná jazykověda.
Deskriptivní (synchronní) jazykověda sleduje vývoj jazyka v průběhu určitého časového úseku: pravda nepravda.
Z hlediska praktické uplatnitelnosti poznatků se jazykověda člení na: statickou a dynamickou obecnou a speciální synchronní a diachronní teoretickou a aplikovanou.
Teoretická jazykověda se blíží jazykovědě speciální (konkrétní), avšak zahrnuje i teoretické postuláty lingvistiky obecné. Pravda Nepravda.
Rozpracováváním metod, které řeší praktické úkoly související s užíváním jazyka, se zabývá: teoretická jazykověda deskriptivní jazykověda speciální jazykověda aplikovaná jazykověda .
Synchronní přístup využívá popisná jazykověda, diachronní přístup se uplatňuje v historické a historickosrovnávací jazykovědě: Pravda Nepravda.
Genetická (genealogická) klasifikace jazyků je založená na: historickosrovnávací metodě popisné metodě konfrontační metodě.
Typologická klasifikace jazyků je založená na: konfrontační metodě historickosrovnávací metodě popisné metodě.
Stanovování shod a rozdílů ve struktuře dvou nebo více jazyků (jak příbuzných, tak také nepříbuzných) v určitém stadiu jejich vývoje se označuje jako: konfrontační metoda popisná metoda historickosrovnávací metoda.
Filologie je souhrnné označení pro vědní oblast zkoumající daný jazyk spolu s literaturou v něm psanou a s kulturním a historickým kontextem. Pravda Nepravda.
K druhům kanálů lidské komunikace přiřaďte příklady komunikačních médií: olfaktorický taktilní optický akustický.
K jednotlivým složkám jazyka přiřaďte jejich stručné charakteristiky: jazyk (langue) promluva (parole) řeč (langage).
K jednotlivým systémovým vlastnostem jazyka přiřaďte jejich stručné charakteristiky: úplná zpětná vazba nespojitost (diskrétnost) sémantičnost arbitrárnost (libovolnost) dvourovinná strukturace.
Zaměnitelnost jako systémová vlastnost jazyka znamená: schopnost komunikovat nepravdivé obsahy schopnost komunikovat o neokamžitých obsazích člověk je schopen reprodukovat řeč jiných lidí schopnost naučit se jinému než mateřskému jazyku absence vnitřního vztahu mezi označujícím a označovaným.
Jazyk je svou podstatou jevem: sociálním psychickým biologickým materiálním.
Tzv. monogenetické teorie o původu jazyka vycházejí z faktu, že v jazycích existují: diferenciační tendence, které jsou příčinou konvergentního vývoj jazyků diferenciační tendence, svědčící o tzv. divergentním vývoji jazyků integrační tendence, které jsou příčinou konvergentního vývoj jazyků integrační tendence, svědčící o tzv. divergentním vývoji jazyků.
Tzv. analogisté ve starověkém Řecku vycházeli z názoru, že: na samém počátku lidské řeči stály zvuky, jimiž člověk vyjadřoval své emoce člověk zpočátku napodoboval zvuky, které jej obklopovaly jazyk je darem od bohů jazyk je dílem výjimečného jedince, kterého ostatní napodobovali jazyk vznikl samovolně přirozenou cestou.
Nejrozšířenější vědeckou teorií o původu jazyků je Hockettova teorie o počáteční fázi jazyka ve spojení s: Engelsovou teorií o procesu polidštění opice Darwinovou teorií o vývoji druhů Ginnekenovou teorií jazyka gest „novým učením o jazyce“ N. J. Marra Révészovou teorií pracovních výkřiků.
K jednotlivým teoriím o původu jazyka přiřaďte související pojmy: teorie onomatopoická teorie polygenetická teorie interjekční teorie monogenetická.
K vnitřním jazykově systémovým faktorům jazykového vývoje patří: princip ekonomie jazykové námahy tendence k symetričnosti systému princip analogie rozvoj lidského myšlení mezijazyková interference.
K extralingvistickým (mimojazykovým) faktorům jazykového vývoje řadíme: kulturní rozvoj společnosti mezijazykové kontakty sociální a profesní rozvrstvení společnosti vznik písma a knihtisku princip ekonomie jazykové námahy.
Nejpronikavějším změnám je vystavena slovní zásoba, naproti tomu nejkonzervativnější je gramatika, která se v průběhu několika staletí mění většinou jen nepatrně. Pravda Nepravda.
Základními funkcemi jazyka jsou funkce: poznávací (gnozeologická) mentální (kognitivní) sociální komunikativní (sdělovací) expresivní (emotivní).
K dílčím složkám dorozumívací funkce jazyka patří funkce: referenční (konstatační) interogativní (zjišťovací) magická estetická (poetická) kontaktová (fatická) apelová (konativní) .
Metajazyková funkce jazyka je využívána při: obřadech, zaklínání apod. výkladu jazykových faktů zjišťování mimojazykových faktů formování a organizaci myšlení.
Za produkci řeči odpovídá v mozku: Wernickeovo centrum, umístěné v pravé hemisféře Brocovo centrum, umístěné v pravé hemisféře Brocovo centrum, umístěné v levé hemisféře Wernickeovo centrum, umístěné v levé hemisféře.
Verbální (pojmové) myšlení: operuje s obrazy technického charakteru operuje s pojmy, soudy a úsudky, které mají podobu slov nebo jejich spojení umožňuje řešení tvůrčích úkolů technického charakteru je myšlení pomocí zrakových nebo sluchových obrazů.
Etnolingvistika a antropolingvistika: jsou příbuzné vědní disciplíny, přičemž etnolingvistika navíc studuje vztahy jazyka a kultury daného etnika jsou dvě různá označení pro vědní disciplínu zabývající se studiem vztahu jazyka a kultury jsou příbuzné vědní disciplíny, přičemž antropolingvistika navíc studuje vztahy jazyka a kultury daného etnika jsou dvě různá označení pro vědní disciplínu zabývající se studiem vztahu jazyka a etnických skupin.
Paralingvistika se zabývá výzkumem prozodických (intonačních) a mimicko-gestikulačních systémů: Pravda Nepravda.
Nauka o znakových systémech se nazývá: sémiotika sémaziologie proxémika sémantika.
K obecným vlastnostem znaku přiřaďte jejich stručné charakteristiky: materiálnost arbitrérnost systémovost stabilnost.
Jazykové znaky jako znaky vysoce strukturovaného přirozeného systému mají navíc tyto specifické vlastnosti, jimiž se liší od jednoduchých umělých znakových soustav: stabilnost (neproměnlivost) otevřenost znakového systému materiálnost, vnímatelnost lidskými smysly duálnost, dvoustupňovité uspořádání znakového systému libovolnost vztahu mezi označovaným a označujícím podléhá určitým omezením.
Pomyslné „vrcholy“ tzv. sémiotického trojúhelníku tvoří: forma slova, význam slova, pojmová představa forma slova, denotát, označovaný objekt význam slova, pojmová představa, označovaný objekt význam slova, denotát, označovaný objekt forma slova, význam slova, označovaný objekt.
Jiná označení pro výrazovou rovinu znaku jsou: designans označované designatum signifiant označující .
Podle tzv. bilateralistické teorie je jazykový znak tvořen: formou znaku a jeho významem formou znaku a označovaným objektem formou znaku, jeho významem a označovaným objektem formou znaku.
Označované jazykového znaku je totožné s označovaným objektem: Pravda Nepravda.
Pokud se znakem myslí pouze forma, označuje se tento přístup jako unilaterální pojetí znaku. Pravda Nepravda .
. reference denotace zastupovat označovat znamenat signifikac mínit.
Dvoustupňovité uspořádání jazykového systému (dvojí artikulace jazyka) se projevuje v tom, že označující jazykového znaku je zpravidla rozložitelné na zvukové prvky, jež se vyskytují i jako součásti formy jiných znaků, které se mohou dále spojovat ve větší celky. Pravda Nepravda .
Obecné schéma vztahu systému a struktury (systém = elementy/jednotky + struktura) lze na jazyk v zásadě aplikovat v podobě: jazyk = hlásky + gramatika jazyk = slovník + paradigmatika jazyk = slovník + gramatika jazyk = hlásky + slovník.
K označením různých přístupů k postižení jazyka z hlediska systému a struktury přiřaďte jejich hlavní představitele, resp. lingvistické směry, které tito badatelé reprezentují: strukturní přístup systémový přístup elementový přístup.
Jiné označení pro elementový přístup k postižení jazyka z hlediska systému a struktury je: strukturalistický přístup komponentový přístup relativistický přístup atomistický přístup.
K názvům jazykových jednotek přiřaďte jejich základní funkci: věta slovo foném morfém.
„Některé/některá ------DOPLŇTE-------- plní pouze nominativní funkci, jiné/jiná pouze funkci sémaziologickou.“ slova fonémy morfémy věty.
K označením typů vztahů mezi jednotkami jazyka a řeči přiřaďte jejich stručné charakteristiky: hierarchické vztahy syntagmatické vztahy paradigmatické vztahy.
Nazírání jazyka jako systému systémů je založeno na faktu, že strukturní vztahy existují jak v rámci každého z jazykových podsystémů, tak také mezi samotnými podsystémy v rámci celkového systému jazyka. Pravda Nepravda .
Přechod mezi fonetickým a sémantickým podsystémem tvoří podsystém: morfologický morfosyntaktický morfonologický fonologický.
Sémantickou úroveň jazyka tvoří dílčí podsystémy: morfologický a lexikální morfonologický a frazeologický lexikální a frazeologický morfologický a fonetický morfonologický a lexikální.
Frazeologický podsystém tvoří přechod mezi podsystémy: sémantickým a syntaktickým fonetickým a syntaktickým fonetickým a sémantickým morfonologickým a sémantickým.
Základními jazykovými úrovněmi jsou subsystémy: fonetický syntaktický lexikální gramatický sémantický .
Součástí fonetického subsystému jsou podsystémy: relační sylabický fonematický morfonologický prozodický .
Součástí morfologického subsystému jsou podsystémy: sylabický kořenový derivační relační morfonologický.
K termínům v levém sloupci přiřaďte jejich synonymní varianty: tvarotvorný slabičný intonační slovotvorný.
Tzv. alo-jednotky (varianty émických jednotek) lze vyčlenit: pouze na úrovni jazyka jak v řeči, tak v jazyce nelze vyčlenit ani v jazyce, ani v řeči pouze na řečové úrovni.
Zvukový (fonetický) plán jazyka ve své nejčastější podobě zahrnuje subsystémy: sylabický ortofonický fonematický prozodický akcentuační.
Fonetický systém slabičných jazyků je tvořen z podsystémů: fonematického a prozodického sylabického a prozodického fonematického a sylabického.
Jazyky konsonantického typu obsahují: více než 30 % samohlásek více než 70 % samohlásek více než 50 % souhlásek více než 70 % souhlásek .
Nejmenší variantní jednotka řeči je ?????, nejmenší invariantní neznakovou jednotkou jazyka je ???? hláska (fon), foném foném, hláska (fon).
Fonémy plní funkce: Fonémy plní funkce: perceptivní distinktivní konstitutivní komunikativní.
Hlásky lišící se svými akusticko-artikulačními vlastnostmi se mohou shodovat funkčně. Pravda Nepravda .
Slabika je: nejmenší stavební jazyková jednotka nejmenší jednotka výslovnosti Správně nejmenší významová jednotka jazyka nejmenší jednotka zvukového plánu jazyka nejmenší artikulačně-akustická jednotka.
Ve stavbě slabiky je základem: slabičný konsonant svah slabiky vrchol slabiky iniciální část slabiky jádro slabiky.
Slabikotvorným prvkem je vždy prvek: s největší zvučností s největším důrazem s největší kvantitou s největší kadencí.
Jako zavřené jsou označovány slabiky: začínající samohláskou zakončené souhláskou zakončené samohláskou začínající souhláskou.
K označením disciplín zabývajících se zvukovým plánem jazyka přiřaďte jejich stručné charakteristiky: Přízvuk Pauza Tempo Témbr Melodie.
Rozlišuje se především melodie -A- (kadence) a -B- antikadence). První je vlastní větám -1- , druhá větám -2- A=klesavá, B=stoupavá A=stoupavá, B=klesavá 1=tázacím a žádacím, 2=oznamovacím 1=oznamovacím, 2=tázacím a žádacím.
Dynamický přízvuk se také označuje jako přízvuk: expiratorní silový chromatický kvantitativní emfatický.
K akcentuačním charakteristikám přiřaďte příslušné skupiny jazyků: dynamický přízvuk bez přízvuku melodický přízvuk kvantitativní přízvuk silový přízvuk tónový přízvuk expiratorní přízvuk chromatický přízvuk stálý přízvuk volný, různomístný.
K názvům disciplín zabývajících se zvukovým plánem jazyka přiřaďte jejich stručné charakteristiky (čím se zabývají): fonetika fonologie ortoepie akcentologie ortofonie.
Sémantický systém jazyka je tvořen následujícími podsystémy: stylistickým morfologickým fonetickým syntaktickým lexikálním .
Nejmenší významovou jazykovou jednotkou je: morfém lexém sylabém foném.
Mezi dílčí morfologické disciplíny patří: paradigmatika morfémika sémantika nauka o tvoření slov fonematika.
Předmětem morfémiky je: zkoumání vztahů mezi morfémy a fonémy slovotvorná analýza lexikálních jednotek morfémová struktura slova funkční charakteristika a sémantika jednotlivých morfémů.
K jednotlivým typům morfémů přiřaďte jejich stručnou charakteristiku: kořenný relační (flektivní) derivační (slovotvorný).
K vnějšímu tvoření slov patří slovotvorné způsoby -A- k vnitřnímu pak -B- A=morfologické a syntaktické, B=konverze a sémantické tvoření slov A=konverze a sémantické tvoření slov, B=morfologické a syntaktické.
K označení slovotvorných modelů přiřaďte odpovídající lexikální jednotky: abreviace sufixace kompozice prefixace bezafixální tvoření.
K názvům dílčích lexikologických disciplín přiřaďte jejich stručné charakteristiky: sémaziologie onomaziologie lexikografie onomastika etymologie frazeologie .
K základním vlastnostem slova přiřaďte jejich stručné charakteristiky: poziční a syntaktická samostatnost zvuková utvářenost gramatičnost idiomatičnost reprodukovatelnost .
Lexém je soubor všech možných slovoforem, fonetických, stylistických a sémantických variant plnovýznamového slova. Pravda Nepravda.
K jednotlivým typům systémových vztahů ve slovní zásobě přiřaďte jejich stručné charakteristiky nebo konkrétní jazykové jevy: paradigmatické vztahy hierarchické vztahy syntagmatické vztahy derivační vztahy.
Na významových asociacích jsou založeny následující systémové vztahy v lexiku: polysémiе slovnědruhové vztahy paronymie homonymie synonymie .
K jednotlivým kategoriím systémových vztahů ve slovní zásobě přiřaďte příslušné skupiny slov: paronyma slovotvorné paradigma stejnokořenná slova sémantické pole synonyma.
K tzv. synsémantickým slovním druhům mj. patří: spojky předložky částice příslovce adjektiva.
Syntax je součástí gramatiky spolu s: morfologií fonologií a lexikologií lexikologií morfologií a fonologií morfologií a lexikologií.
. Větné spojení Slovní spojení.
Generativní gramatika (N. Chomsky) pojímá syntax jako jedinou a samostatnou mluvnickou disciplínu. Pravda Nepravda .
Základními syntaktickými jazykovými jednotkami jsou: slovo a slovní spojení slovo a věta věta a text slovní spojení a věta.
. Gramatický vztah mezi podmětem a přísudkem se nazývá Významový vztah mezi těmito větnými členy se označuje jako.
K jednotlivým obecným znakům věty přiřaďte jejich stručné charakteristiky: modálnost predikativnost komunikativnost.
Pro definitivní určení statusu syntaktické jednotky je velmi často rozhodující: větná struktura modalita intonace slovosled.
Zásadní rozdíl mezí synatagmatem (slovním spojením) a větou spočívá v tom, že: slovní spojení plní věta plní .
Směr bádání o syntaxi, který byl v 30. letech 20. stol. rozvíjen Pražským lingvistickým kroužkem, bývá označován jako: valenční syntax funkční syntax generativní syntax transformační syntax.
Teorie o aktuálním členění výpovědi se často do jiných jazyků překládá jako: teorie závislostní syntaxe teorie řečových aktů teorie větných vzorců teorie o funkční větné perspektivě.
Při aktuálním členění výpovědi vyčleňujeme výchozí (základní) část, tj. to co je dáno, o čem se něco vypovídá (základ výpovědi) část obsahující novou informaci, tj. to co se vypovídá (jádro výpovědi) .
V jedné a téže výpovědi mohou být téma a réma zaměněny v závislosti na cílové zaměřenosti mluvčího a posluchače. Pravda Nepravda .
K jazykovým prostředkům, s jejichž pomocí se vyjadřuje funkční perspektiva věty, patří především: slovosled větná modalita intonace zvláštní zdůrazňovací slova a částice slovní přízvuk.
Na syntaktické úrovni je nejpodstatnější rozlišení tří typů stavby věty: tranzitivního ergativního nominativního aktivního pasivního.
V ergativních větných konstrukcích může být subjekt vedle nominativu vyjádřen i nepřímými pády. Pravda Nepravda .
Stylistika je věda o systému stylistických jazykových prostředků. Pravda Nepravda.
Pro pojem jazykový styl platí následující definice a charakteristiky: výběr a využívání jazykových prostředků všech rovin jazyka v závislosti na mimojazykových faktorech slohotvorný proces při utváření komunikátu výsledek výběru jaz. prostředků z množin prostředků konkurenčních záležitost řeči záležitost jazyka.
Současné lingvistické teorie liší mezi: stylem stylizací.
Rozlišování tzv. funkčních stylů je spojeno s.
K původním označením funkčních stylů z 20.–30. let 20. stol. přiřaďte jejich v současnosti používané ekvivalenty: hovorový (konverzační) novinářský vědecký pracovní (věcný) básnický.
Stylistika disponuje vlastními jazykovými prostředky všech jazykových rovin, které jsou nositelem stylistických významů. Pravda Nepravda .
Doplňující stylistické významy různých jazykových prostředků se označují jako: denotace stylizace konotace reference.
K jednotlivým typům doplňujících stylistických významů přiřaďte jejich stručné charakteristiky: funkčně stylistický význam stylisticky hodnotící význam expresivně stylistický význam.
Stylistické významy jsou spojeny s jazykovými jednotkami jako odraz jejich přednostního užívání v určitých situacích a kontextech. Pravda Nepravda .
K jednotlivým typům jazykových stylů přiřaďte jejich stručné charakteristiky: objektivní styly subjektivní styly obecné styly promluvové styly.
Tzv. promluvové styly se také označují jako: singulární personální subjektivní mimopersonální jedinečné .
Slohotvorné (stylotvorné) faktory jsou v zásadě dvojího druhu objektivní subjektivní.
K objektivním jazykovým stylům patří např. styly: adresní ideologické oficiální profesní estetizované .
K subjektivním jazykovým stylům patří např. styly: věkových skupin monologické zájmové kontaktní familiární.
Stylistické normy neexistují objektivně, nýbrž variují v závislosti na individuálních jazykových preferencích komunikujících subjektů. Pravda Nepravda .
Souhrn pravidel užívání písmen abecedy při psaní slov, jejich forem a spojení se označuje jako: gramatika ortoepie ortofonie pravopis ortografie .
K jednotlivým pravopisným principům přiřaďte jejich stručné charakteristiky: historický princip morfologický princip fonetický princip fonematický princip.
Fonetický pravopisný princip je charakteristický např. p němčinu chorvatštinu češtinu běloruštinu ruštinu .
Požadavky fonetického pravopisného principu v relativní úplnosti splňuje pouze: fonematická transkripce fonetická transkripce praktická transkripce transliterace.
Pro ruštinu a češtinu je charakteristický převažující pravopisný princip: fonetický morfematický historický fonematický.
Historický pravopisný princip je jako převládající charakteristický např. pro: angličtinu ruštinu běloruštinu francouzštinu němčinu.
Pro přepis cizojazyčných vlastních jmen a názvů do jiného jazyka se v běžných textech používá: fonematická transkripce fonetická transkripce praktická transkripce transliterace.
Ve fonetické transkripci se vedle běžných znaků abecedy používají další doplňující grafémy a diakritická znaménka. Pravda Nepravda .
Praktická transkripce překračuje hranice běžné grafiky, ale nepřipouští nestandardní užití jednotlivých grafémů. Pravda Nepravda .
. V učebnicích fonetiky, v cizojazyčných slovnících a v učebnicích cizích jazyků se používá v běžném tisku, v odborné literatuře, při překládání technické dokumentace, v turistických průvodcích, encyklopediích apod. se používá.
Nauka o písmu a písemné podobě jazyka se označuje jako Gramatologie grafika .
Za předchůdce grafického písma lze považovat mj.: zářezy na tvrdých materiálech egyptské hieroglyfy tetování na kůži kouřové signály piktogramy.
Prvním typem písma, v němž se grafické znaky vztahovaly ke zvukovým jazykovým jednotkám, a nikoliv k označovaným pojmům, bylo písmo: piktografické sylabografické ideografické fonografické.
Egyptské hieroglyfy označujeme jako písmo piktografické sylabografické ideografické fonografické.
Předchůdcem prvního řeckého fonografického písma bylo slabičné písmo: arabské foinické syrské hebrejské egyptské.
K jednotlivým typům klasifikace jazyků přiřaďte jejich stručnou charakteristiku: areálová genealogická (genetická) sociologická typologická.
Z hlediska způsobu vyjadřování gramatické formy slova se jazyky dělí na: polysyntetické flektivní aglutinativní syntetické analytické .
Z hlediska morfologické struktury slova se jazyky dělí na: analytické izolující flektivní aglutinativní inkorporující.
Syntetické jazyky charakterizuje následující vlastnost: každý afix nese pouze jeden mluvnický význam slovo je pouze nositelem lexikálního významu ve slově se spojuje jak lexikální, tak gramatický význam slova sestávají pouze z kořenů, neexistují afixy a koncovky.
Analytické jazyky charakterizuje následující vlastnost: ve slově se spojuje jak lexikální, tak gramatický význam gramatické formy slov jsou vyjadřovány pomocí koncovek jedním afixem (koncovkou) je vyjadřováno několik mluvnických významů gramatický význam je vyjadřován odděleně od vlastního slova .
K syntetickým jazykům patří: většina slovanských jazyků angličtina francouzština latina klasická řečtina .
Neexistují čistě syntetické, resp. čistě analytické jazyky, pojmy syntetický, resp. analytický jazyk postihují pouze převažující tendence v gramatické struktuře jazyka. Pravda Nepravda .
Němčina je příkladem: syntetického jazyka analytického jazyka synteticko-analytického jazyka polysyntetického jazyka.
Jinými označeními pro flektivní jazyky jsou: izolující jazyky syntetické jazyky inkorporující jazyky analytické jazyky fúzující jazyky.
K aglutinativním jazykům patří např.: angličtina japonština maďarština turečtina bulharština .
Genetická (genealogická) klasifikace jazyků je založená na poznatcích: typologické jazykovědy sociolingvistiky historicko-srovnávací jazykovědy areálové lingvistiky strukturní lingvistiky.
Do kolika jazykových rodin lze přibližně rozdělit jazyky světa?.
Do indoevropské jazykové rodiny patří např. podskupiny jazyků: ugrofinských keltských baltských kavkazských anatolských .
Slovanské jazyky mají v rámci indoevropských jazyků geneticky nejblíže k jazykům: baltským germánským keltským balkánským .
K podskupině západoslovanských jazyků patří mj.: slovenština severní slovinština lužická srbština makedonština slovinština.
Nejstarší dochovanou gramatiku (mluvnice Páníniho) nacházíme ve starověké kultuře: Číny Mezopotámie Indie Egypta Řecka.
Počátky vědeckého období bádání o jazyce obvykle spojujeme s: úvahami o jazyce v rámci antické filozofie vznikem historicko-srovnávací jazykovědy počátky strukturalismu vznikem prvních starověkých gramatik arabskou jazykovědou 7.–12. stol.
Období 16.–18. stol. je v dějinách evropské jazykovědy charakteristické: zdůrazňováním historického přístupu k jazyku zvýšeným zájmem o studium národních evropských jazyků chápáním jazyka jako individuální psychofyziologické činnosti stagnací jazykovědného myšlení (latina, scholastika).
K jednotlivým lingvistickým směrům přiřaďte jejich představitele: Americký strukturalismus Kodaňská škola Pražská škola funkční lingvistiky Moskevská škola mladogramatická škola historicko-srovnávací jazykověda.
Jan Baudouin de Courtenay byl koncem 19. stol. představitelem: Kazaňské školy mladogramatické školy Moskevské školy historicko-srovnávací jazykovědy.
Na principech strukturní a funkční lingvistiky je založena srovnávací (komparativní) metoda jazykovědného zkoumání. Pravda Nepravda .
Bezprostředním impulsem ke vzniku historicko-srovnávací jazykovědy byl: objev sanskrtu vznik lingvistické antropologie rozvoj akustiky, umožňující exaktní zkoumání řeči jako individuální psychofyziologické činnosti reakce na strnulý scholastismus středověku a monopol latiny ve vědě.
Tzv. mladogramatická škola je charakteristická: jednostrannou orientací na systém a synchronii zkoumáním genetických vztahů mezi jazyky jednostranným soustředěním na zvukovou stránku jazyka popis abstraktních systémových vztahů uvnitř jazyka.
Americký strukturalismus je představován zejména směrem označovaným jako: deskriptivní lingvistika funkční lingvistika glosématika transformačně-generativní gramatika .
Za zakladatele strukturalismu v jazykovědě je všeobecně považován: Leonard Bloomfield Louis Hjelmslev Ferdinand de Saussure Jan Baudouin de Courtenay Noam Chomsky.
Strukturalistické bádání o jazyce reprezentované členy tzv. Pražského lingvistického kroužku bývá označováno jako: historicko-srovnávací jazykověda škola funkční lingvistiky deskriptivní lingvistika glosématika transformačně-generativní gramatika.
Za základní výchozí postuláty strukturalismu jsou považovány: chápání jazyka jako znakového systému historický přístup jako základní vědecká metoda zkoumání jazyka rozlišování synchronie a diachronie rozlišování langue (jazyk, systémový aspekt) a parole (řeč, individuální aspekt) chápání jazyka jako individuální psychofyziologické činnosti.
K označením pomezních lingvistických disciplín přiřaďte předmět jejich zkoumání: paralingvistika psycholingvistika sociolingvistika pragmalingvistika etnolingvistika kvantitativní lingvistika lingvistická antropologie neurolingvistika filozofie jazyka.
Tzv. pragmatický obrat v jazykovědě, znamenající příklon ke studiu pragmatických (mimojazykových) faktorů řečové činnosti, spadá do období přelomu: 20./30. let 20. století 80./90. let 20. století 40./50. let 20. století 20./21. století 60./70. let 20. století.
K označením některých moderních lingvistických směrů přiřaďte stručné charakteristiky předmětu jejich zkoumání: kritická analýza diskurzu feministická lingvistika teorie mluvních aktů pragmatická lingvistika analýza diskurzu.
|
